3 Azs 155/2018

Rubrum

3 Azs 155/2018 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. A., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2018, č. j. OAM-895/ZA-ZA11-ZA17-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2018, č. j. 60 Az 53/2018 – 62, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá p r á vo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2018. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12 - § 14b zákona č 325/1999 Sb., o azylu.

2. V žalobě namítal žalobce především nesprávné posouzení podmínek udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce pochází z jižní části Pásma Gazy, je bez státní příslušnosti, palestinské národnosti, vyznáním sunitský muslim. Je rozvedený, má nezletilou dceru, občanku České republiky. Ve vlasti se politicky neangažoval, v roce 1999 si vyřídil v Tel Avivu české turistické vízum a odjel do České republiky s vidinou, že zde bude studovat a pracovat. V roce 2000 zde požádal poprvé o azyl. Žalobce má trestní minulost, v České republice se dopustil podvodů se zlatem a fakturami, za což byl odsouzen k sedmiletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po jeho odpykání měl problémy s legalizací svého pobytu. 3 Azs 155/2018

3. Podle svého tvrzení byl žalobce hnutím Hamás odsouzen k smrti, neboť byl obviněn ze spolupráce s Mossadem a také kvůli tomu, že je špionem hnutí Fatah. V důsledku toho byl nejprve zbit, poté se dostal do přestřelky, v níž jednoho z členů hnutí Hamás zranil. Tím se dostal do sporu i s jeho rodinou, proto se až do odjezdu z Pásma Gazy skrýval. Jeho vlastní rodina však žije v Pásmu, problémy s Hamásem nemá, je s nimi v telefonickém kontaktu. O azyl požádal žalobce znovu až v roce 2017, neboť se mu podařilo od orgánů palestinské samosprávy v Ramalláhu získat potvrzení, že mu v Pásmu Gazy skutečně hrozí smrt.

4. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud ve shodě s žalovaným k závěru, že tvrzení žalobce jsou nevěrohodná a diametrálně se liší jeho verze o důvodech k opuštění Pásma Gazy, které uváděl v azylovém řízení v roce 2000 a které uvádí v rámci tohoto řízení. Zatímco v roce 2000 uváděl, že se dostal do konfliktu se složkami palestinské samosprávy, protože byl podezříván z členství v hnutí Hamás, nyní předložil příběh zcela opačný. K otázce doplňkové ochrany pak krajský soud uvedl, že jejímu udělení brání vážný zločin (úmyslný trestný čin - podvod se škodou přesahující 16 milionů korun), který žalobce na území České republiky spáchal (nemluvě o dalších dvou podmíněných odsouzeních), a nepopřel ani názor žalovaného, že žalobci nic nebrání v tom, aby se nevracel do Pásma Gazy, ale odešel na Západní břeh Jordánu, kde mu nebezpečí smrti nehrozí. Napadené rozhodnutí žalovaného proto vyhodnotil jako zákonné.

5. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a pro nesprávné posouzení právní otázky. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje stěžovatel v tom, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s otázkou možného bezpečného přesídlení stěžovatele z Pásma Gazy na Západní břeh Jordánu, stejně tak jako s tvrzenými rozpory v jeho výpovědích. Nesprávné posouzení právní otázky pak dle stěžovatele spočívá v nesprávném výkladu pojmu závažný zločin ze strany žalovaného i krajského soudu. V souhrnu má stěžovatel za to, že krajský soud porušil zásadu non – refoulement a že jeho rozhodnutí je mimo jiného v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

6. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek z hlediska uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

7. Podle § 104a s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

8. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní 3 Azs 155/2018 - 32 pokračování a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

9. V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti, žádné důvody přijatelnosti nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Skutkový příběh stěžovatele nenastoluje žádnou otázku, která by svým významem podstatně přesahovala jeho zájmy a k níž by bylo zároveň nutné se vyslovit v zájmu sjednocování judikatury. Napadený rozsudek krajského soudu je z hlediska svých náležitostí standardní a je opřen o relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (především rozsudek ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016 – 28). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle výše citovaného ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

10. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s.ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst.3 s. ř. s.). V Brně dne 9. května 2019 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu