3 Azs 158/2020

Rubrum

3 Azs 158/2020 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: T. H. Y. H., zastoupené Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2019, č. j. OAM-388/ZA-ZA12-HA13-2019, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2020, č. j. 58 Az 7/2019-27, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

2. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujících skutečností. Žalobkyně byla v České republice odsouzena za trestnou činnost drogového charakteru k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Z výkonu trestu byla propuštěna v říjnu roku 2018. V důsledku trestné činnosti ztratila pobytové oprávnění, proto si podala v dubnu roku 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod mimo jiného uvedla, že by byla v zemi původu pro drogový trestný čin opětovně stíhána a že jí podle trestního zákonodárství Vietnamské socialistické republiky hrozí trest smrti. Správní orgán však tomuto tvrzení nepřisvědčil. V žalobě pak žalobkyně namítala, že v tomto směru žalovaný nesprávně vyhodnotil všechny okolnosti případu a že by jí měla být udělena minimálně doplňková ochrana. 3 Azs 158/2020

3. Krajský soud dospěl k závěru, že se žalovaný s uvedenou otázkou vypořádal adekvátně a že ohrožení života uváděné žalobkyní nebylo prokázáno. Poukázal přitom i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, mimo jiné především na rozsudek ze dne 6. 2. 2014, č. j. 9 Azs 27/2013 – 27, v němž tento soud řešil obdobný případ.

4. Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že není v její moci zajistit důkaz prokazující její tvrzení, má však za to, že obstarání takového důkazu je věcí žalovaného a měl by k němu přistoupit z úřední povinnosti. Stěžovatelka ví z vyprávění jiných osob, že ve Vietnamu skutečně dochází k opětovnému odsouzení pro drogové trestné činy, pro které byla tato osoba již odsouzena na území jiného státu a trest tam i vykonala. Pokud tedy soud konstatuje, že v průběhu řízení neposkytla dostatečnou podporu pro svá tvrzení, jde pouze o subjektivní hodnocení na úrovni obecných spekulací. Stejně tak i správní orgán odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci a zároveň opomenul obecné pravidlo, podle kterého se za situace, kdy nelze průkazně tvrzení účastníka ověřit, v pochybnostech vždy straní žadateli a jeho žádosti se vyhoví.

5. Stěžovatelka dále uvedla, že i kdyby nebyly zjištěny jiné informace, pokud jde o důvody podle § 12 zákona o azylu, zcela jistě existují důvody podle § 14 tohoto zákona. Návrat a přesídlení občanů do Vietnamu je velice složité, tito nemají prakticky možnost důstojně se zde usadit, nezískají zaměstnání a neexistuje zde ani státní sociální systém, který by jim pomohl nelehkou situaci po návratu překlenout. Stěžovatelka přitom žije na území České republiky dlouhou dobu a je zde integrována. Dle jejího názoru je tedy zřejmé, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka rovněž namítá, že nebyla nijak vyvrácena hrozba vážné újmy v podobě uložení trestu smrti či duplicitního odsouzení v zemi původu, takže i tato skutečnost by měla svědčit v její prospěch. Stěžovatelka tak uzavřela, že žalovaný při posuzování její žádosti nevycházel z řádně zjištěného stavu věci a nehodnotil shromážděné důkazy ve svém souhrnu, což ve výsledku způsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

6. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud meritorně přezkoumat napadený rozsudek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

7. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. ve znění platném v době podání kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

8. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006- 39 „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních 3 Azs 158/2020 - 37 pokračování stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“

9. Stěžovatelka ve své kasační stížnosti neuvedla, v čem spatřuje v projednávané věci podstatný přesah vlastních zájmů, eventuálně v jaké otázce by bylo třeba vyložit zákon a sjednotit judikaturu krajských soudů. Takovou otázku ve věci nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Situaci obdobnou případu stěžovatelky již Nejvyšší správní soud posuzoval a vyjádřil se k ní v citovaném rozsudku ze dne 6. 2. 2014, č. j. 9 Azs 27/2013 – 27, z něhož při rozhodování věci vycházel i krajský soud. Samotný rozsudek krajského soudu přitom netrpí závažnými a na první pohled patrnými vadami, pro které by bylo nutno ho i bez námitek stěžovatelky zrušit, odůvodnění je standardní a vyjadřuje se ke všem námitkám uplatněným stěžovatelkou v žalobě. Ostatně i rozhodnutí žalovaného se otázce možného druhého postihu za drogovou trestnou činnost ve Vietnamu dosti obšírně věnuje a vypořádává všechna tvrzení stěžovatelky. V tomto směru je možno odkázat na bohaté odůvodnění rozhodnutí počínaje posledním odstavcem str. 4 a celou stranou 5 napadeného správního rozhodnutí. Sociální problémy stěžovatelky spojené s návratem do Vietnamu pak důvodem přijatelnosti kasační stížnosti z povahy věci být nemohou.

10. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost stěžovatelky je nepřijatelná, proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

11. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 24. června 2021 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu