3 Azs 164/2018

Rubrum

3 Azs 164/2018 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: N. X. N., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2018, č. j. 60 Az 54/2018 – 39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 4. 10. 2018, č. j. 60 Az 54/2018 – 39, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2018, č. j. OAM-103/ZA-ZA11- HA10-2018. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“).

2. Při posuzování věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Dne 30. 1. 2018 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci žádosti a v následném pohovoru uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, národnosti kinh a je bez náboženského vyznání. Dále sdělil, že nikdy nebyl v zemi původu členem politické strany a nebyl ani jinak politicky aktivní. Do ČR poprvé přicestoval v roce 1994 a do roku 2010 prodával na tržnici. Následně se vrátil do země původu, kde se staral o matku až do její smrti. V této době přišel o pobytové oprávnění na území ČR, přičemž mu není známo, z jakých důvodů se tak stalo. Ve Vietnamské socialistické republice byl ještě v roce 2016 a 2017 (kvůli legalizaci pobytu v ČR a na svatbě syna). Ve vlasti má žalobce čtyři mladší bratry, kteří se živí jako zemědělci. Na území ČR pobývá bývalá manželka žalobce (na základě povolení k trvalému pobytu), dále jeho dcera (též s povolením k trvalému pobytu) a syn, který je českým 3 Azs 164/2018 státním občanem. Žalobce o mezinárodní ochranu požádal, neboť by chtěl legálně zůstat v ČR se svými rodinnými příslušníky. Žalobce finančně podporuje svoji dceru a splácí v ČR dluhy spojené s podnikáním.

3. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žádná z žalobních námitek není důvodná a rozhodnutí žalovaného shledal v souladu se zákonem. Uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně a na základě odpovídajících podkladů. Žalobce v žalobě poukázal na obavy z možného pronásledování jeho osoby blíže nespecifikovanou skupinou soukromých osob (gangu požadujícího výpalné od zemědělců pod hrozbou násilí či smrti), před kterými by v zemi původu nebyl chráněn ze strany státní moci. Krajský soud podotknul, že tato žalobní námitka byla pouze domněnkou, jež nebyla založena na žádné konkrétní skutečnosti týkající se žalobce. K bezprostřednímu a intenzivnímu ohrožení jeho osoby vůbec nedošlo. Podle názoru soudu je nepochybné, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu legalizace pobytu na území ČR. Krajský soud se dále neztotožnil ani s námitkami ohledně neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. K tomu uvedl, že žalobce měl ve správním řízení dostatek prostoru uvést všechny relevantní důvody pro podání žádosti. Žalovaný učinil závěr o nemožnosti udělit žalobci humanitární azyl na základě žalobcových tvrzení a situace v zemi původu. Krajský soud považoval úsudek žalovaného za logicky soudržný, žalovaný k němu podle soudu dospěl na základě procesního postupu, který byl v souladu se zákonem. Krajský soud dodal, že podle konstantní judikatury správních soudů nejsou ekonomické důvody (stejně jako snaha o legalizaci pobytu) azylově relevantními.

4. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítá v ní, že se krajský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami a pouze bez dalšího převzal a aproboval argumentaci žalovaného. Stěžovatel uvádí, že krajský soud se nedostatečně vypořádal se stěžejní žalobní námitkou, jež se týkala nedostatečného zjištění skutkového stavu věci. Krajský soud v tomto směru potvrdil nepřezkoumatelné a nezákonné rozhodnutí žalovaného, čímž zatížil stejnými vadami i napadený rozsudek. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný vychýlil důkazní břemeno ve vztahu k důvodům udělení azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu výrazně v jeho neprospěch a v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu.

5. Žalobní námitku týkající se neaktuálnosti podkladů pro vydání rozhodnutí a rozpor rozhodnutí žalovaného s § 23c písm. c) zákona o azylu vypořádal krajský soud podle přesvědčení stěžovatele rovněž nedostatečně a nepřezkoumatelně. Toto ustanovení ukládá správnímu orgánu povinnost rozhodovat na základě aktuálních a přesných informací o zemi původu. Důkazní břemeno nelze v tomto ohledu vychylovat v neprospěch stěžovatele, jak to učinil krajský soud. Byť stěžovatel neuvedl, jak konkrétně se situace v jeho domovském státě s ohledem na daný případ změnila, nezbavilo to žalovaného povinnosti rozhodnout podle nejaktuálnějších podkladů. Krajský soud pochybil, jestliže upřednostnil zásadu hospodárnosti řízení před kogentním ustanovením zákona o azylu.

6. Stěžovatel upozorňuje také na to, že se krajský soud v rozsudku opomněl zabývat žalobním tvrzením, podle něhož stěžovateli hrozí v zemi původu jako neúspěšnému 3 Azs 164/2018 - 39 pokračování žadateli o mezinárodní ochranu trest odnětí svobody. Žalovaný v tomto směru dostatečným způsobem nepodložil své úvahy, že stěžovateli taková újma nehrozí. Napadený rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. Rovněž namítá, že krajský soud nesprávně posoudil i žalobní námitku ohledně pochybení žalovaného v otázce udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. V případě stěžovatele není možné a priori konstatovat, že jeho případné vycestování neznamená rozpor s mezinárodními závazky ČR, což žalovaný učinil.

7. Stěžovatel dále uvádí, že se krajský soud nesprávně vypořádal i s námitkou, že žalovaný pochybil, jestliže stěžovateli neudělil humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. K tomu obsáhle cituje z judikatury Nejvyššího správního soudu k institutu správního uvážení i k humanitárnímu azylu. Podle stěžovatele nelze z rozhodnutí žalovaného seznat jeho úvahy a hodnocení ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, správní rozhodnutí je tak v tomto směru nepřezkoumatelné. Stěžovatel v průběhu správního i soudního řízení uváděl, že chce v ČR zůstat, neboť zde pobývají jeho nejbližší rodinní příslušníci. K těmto okolnostem měl žalovaný přihlížet, respektive se s nimi měl náležitě vypořádat.

8. Podstatný přesah vlastních zájmů ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud se napadeným rozsudkem odklonil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity a důkazního břemene na straně žadatele ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu.

9. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

10. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí. Zdůrazňuje, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu účelově, s cílem legalizovat si jejím prostřednictvím pobyt na území ČR. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany však žalovaný neshledal a krajský soud tento závěr správně aproboval. Žalovaný zjistil řádně skutkový stav věci a žádost posoudil na základě dostatečně aktuálních podkladů. Krajský soud se podle názoru žalovaného nedopustil žádného pochybení.

11. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

12. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 (všechna citovaná rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec 3 Azs 164/2018 konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

13. V projednávané věci spatřuje stěžovatel přesah vlastních zájmů v zásadním pochybení krajského soudu specifikovaném toliko obecně – neupřesnil, od jaké judikatury se měl krajský soud odchýlit (viz výše v odstavci [8] ). Nejvyšší správní soud však žádné takové pochybení nezjistil, průběh řízení nebyl stižen vadami, odůvodnění napadeného rozsudku s ohledem na stěžovatelem popsaný skutkový příběh bylo dostatečné a srozumitelné a krajský soud se vypořádal se všemi žalobními body na straně 6 až 8 napadeného rozsudku.

14. Na tomto místě musí Nejvyšší správní soud zdůraznit, že obsah kasační stížnosti v podstatné míře nekoresponduje s žalobními body, jak byly předestřeny v žalobě ze dne 25. 6. 2018, a ve značné míře se tak logicky neshoduje ani s rozhodovacími důvody soudu a se závěry obsaženými v napadeném rozsudku. V žalobě stěžovatel toliko namítal, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s důvodem pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. V této souvislosti poukazoval na odůvodněný strach z pronásledování jeho osoby jako příslušníka sociální skupiny – zemědělce – ze strany soukromých osob požadujících výpalné. Dále rozporoval odůvodnění žalovaného ohledně neudělení humanitárního azylu, jež považoval za nedostatečné i věcně nesprávné. V žalobě naopak nebyly předestřeny žádné námitky týkající se zjištění skutkového stavu věci, rozložení důkazního břemene, aktuálnosti podkladů a porušení § 23c písm. c) zákona o azylu, hrozícího trestu odnětí svobody v zemi původu a ani rozporu vycestování stěžovatele s mezinárodními závazky ČR. Tvrzení v kasační stížnosti shrnutá výše v odstavcích [4] až [6] se tak míjí s tím, jak věc (v intencích žalobních námitek) posoudil krajský soud. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tyto námitky byly předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 9 Azs 291/2018, v němž žadatele o mezinárodní ochranu z Vietnamské socialistické republiky zastupoval v řízení před Nejvyšším správním soudem stejný advokát jako v nynější věci. Právní zástupce stěžovatele tak dané námitky evidentně pouze zkopíroval do kasační stížnosti z tohoto předchozího případu, aniž by vzal v potaz, že s nyní posuzovanou věcí nesouvisí, nebyly obsaženy v žalobě a při věcném projednání kasační stížnosti by byly zjevně nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

15. Žádnou právní otázku, ať již z oblasti práva hmotného či procesního, k níž by byl nucen se vyjádřit za účelem sjednocování judikatury, Nejvyšší správní soud v projednávané věci nenalezl. Otázky, které stěžovatel nastolil v žalobě a poté v kasační stížnosti (s ohledem na výše uvedené tedy v zásadě jen strach z pronásledování ze strany soukromých osob a přezkum závěru žalovaného o neudělení humanitárního azylu), již byly opakovaně v relevantní judikatuře tohoto soudu řešeny, krajský soud přitom na tuto judikaturu i vhodně poukázal. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

16. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.). 3 Azs 164/2018 - 39 pokračování P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 4. dubna 2019 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu