3 Azs 170/2024

Rubrum

3 Azs 170/2024 - 46 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Aleše Smetanky v právní věci žalobkyně: nezl. D. M., zastoupená zákonným zástupcem A. M., právně zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2024, č. j. OAM-193/ZA-ZA11-D07-2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2024, č. j. 21 Az 12/2024 - 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozhodnutím shledal žalovaný žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť státem příslušným k posouzení podané žádosti je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „Dublinské nařízení“) Italská republika. Žalovaný proto podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení o žádosti zastavil.

2. Žalobu, kterou proti jeho rozhodnutí žalobkyně podala, městský soud napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění poukázal na to, že Italská republika posuzuje žádost o udělení mezinárodní ochrany i v případě její matky, což v soudním a rovněž v kasačním řízení potvrdily městský i Nejvyšší správní soud. Na věc žalobkyně proto jednoznačně dopadá čl. 20 odst. 3 Dublinského nařízení, podle kterého se situací nezletilého rodinného příslušníka, který doprovází žadatele, zabývá členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu tohoto rodinného příslušníka. Městský soud neshledal žádné systémové nedostatky v italském azylovém řízení, ani vady v posouzení, proč nebylo třeba aplikovat diskreční ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení. Věnoval se také otázce, zda je v nejlepším zájmu žalobkyně setrvat na území České republiky, kde má skrze otce 3 Azs 170/2024 vytvořeno stabilní zázemí. Zohlednil, že žalobkyně je velmi nízkého věku a že její otec s ní tráví jen každý druhý den a dospěl k závěru, že je jednoznačně v zájmu nezletilé žalobkyně, aby vycestovala společně se svojí matkou do Itálie, kde bude řešena jejich žádost o mezinárodní ochranu.

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá v ní, že městský soud o řízení nevyrozuměl jejího otce, ačkoli jak ze správního, tak i soudního spisu vyplývá, že její otec pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu a žalobkyni zde vytváří stabilní rodinné zázemí. Má za to, že městský soud měl s jejím otcem jednat jako s osobou zúčastněnou na řízení, neboť napadený rozsudek přímo zasahuje i do jeho práva na ochranu rodinného života. Nesprávný procesní postup městského soudu mohl mít podle stěžovatelky vliv na zákonnost napadeného rozsudku, neboť nelze vyloučit, že pokud by její otec v řízení uplatňoval svoje práva, soud by ve věci rozhodl jinak.

4. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem městského soudu, který považuje za věcně správný. Nejvyššímu správnímu soudu proto navrhl, aby kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl, případně ji jako nedůvodnou zamítl.

5. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

6. Vlivem nepřijatelnosti kasační stížnosti na soudní řízení správní se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ a popsal, v jakých typových případech se může jednat o přijatelnou kasační stížnost: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly buď vůbec nebo plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) je potřeba učinit judikaturní odklon, nebo 4) krajský soud zásadně pochybil a jeho pochybení mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

7. Nejvyšší správní soud neshledal, že by se stěžovatelčina kasační argumentace týkala otázek, které Nejvyšší správní soud dosud plně neřešil, nebo otázek, které jsou v jeho judikatuře řešeny rozdílně. Neshledal ani potřebu učinit judikaturní odklon a nezjistil ani existenci takové vady, která by mohla mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Stěžovatelka namítá, že městský soud pochybil, jestliže s jejím otcem nejednal jako s osobou zúčastněnou na řízení. Odpověď na tuto námitku přitom judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje. Poprvé se jí Nejvyšší správní soud zabýval již v usnesení ze dne 15. 12. 2005, č. j. 1 Azs 155/2004 - 47, č. 1535/2008 Sb. NSS. Vysvětlil v něm, proč v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu nepřichází v úvahu možnost přímého dotčení práv 3 Azs 170/2024 - 47 pokračování rodinného příslušníka žadatele o mezinárodní ochranu a proč tedy rodinného příslušníka žadatele o azyl nelze považovat za osobu zúčastněnou na řízení. Na těchto závěrech setrvala i jeho následující judikatura (z nedávné doby srov. např. usnesení ze dne 14. 8. 2023, č. j. 2 Azs 166/2023 - 24, ze dne 30. 3. 2023, č. j. 9 Azs 15/2023 - 36, nebo ze dne 28. 2. 2024, č. j. 6 Azs 60/2023 - 36).

8. S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

9. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 a 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona). Vzhledem k tomu, že náklady žalovaného nepřesáhly náklady jeho běžné úřední činnosti, neshledal Nejvyšší správní soud potřebu mimořádně aplikovat § 60 odst. 1 s. ř. s. ve smyslu usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III.4.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 28. listopadu 2024 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu