3 Azs 215/2020

Rubrum

3 Azs 215/2020 - 43 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: V. S., zastoupený JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice – Semtín č. p. 81, Rybitví, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, č. j. 50 Az 1/2020 – 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2020. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doplňkové ochrany s odůvodněním, že pominuly důvody, pro které byla tato ochrana v minulosti poskytnuta.

2. Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu. Žalobci byla v roce 2010 poskytnuta mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť v České republice žil společně s manželkou a synem A. nar. X. Vycestování žalobce by tak bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, konkrétně s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Doplňková ochrana byla na žádost žalobce opakovaně prodlužována, při šetření situace v řízení o jeho poslední žádosti ze dne 23. 9. 2019 však žalovaný zjistil, že manželství žalobce se rozpadlo, bylo rozvedeno a žalobce žije s jinou ženou. Synovi A., jehož výchovu rodiče nezvládali (záškoláctví, trestná činnost), byla s jejich souhlasem rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 9. 2019 nařízena ústavní výchova do 8. 7. 2021, tedy do dovršení jeho zletilosti. Výchovu syna tak primárně zajišťuje státní zařízení – Diagnostický ústav pro mládež, nikoliv žalobce. K tomu soud na dokreslení uvedl, že samotný žalobce byl na území české republiky již sedmkrát soudně trestán, naposledy v roce 2018 pro ohrožení pod vlivem 3 Azs 215/2020 návykové látky, a dopouštěl se i přestupků. Tyto skutečnosti svědčí o jeho nedostatečné integraci.

3. Krajský soud proto shodně s žalovaným dospěl k závěru, že v případě žalobce již pominuly důvody, pro které mu byla doplňková ochrana udělena. Vzhledem k tomu, že výše uvedená skutková zjištění žalobce ve své žalobě nijak nezpochybnil, dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je zákonné. K tomu podotkl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou rodinné vazby samy o sobě důvodem pro poskytnutí doplňkové ochrany, takže pokud byla žalobci v roce 2010 udělena právě jen z tohoto důvodu, postupoval vůči němu žalovaný mimořádně vstřícně.

4. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že krajským soudem nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, soud se nezabýval otázkou, zda nebude na Ukrajině stíhán jen proto, že se zde více než 10 let nezdržoval, a nezjišťoval ani, zda má v České republice trvalé soukromé vazby. Žalovaný vycházel jen z tvrzení bývalé manželky stěžovatele, jejíž výpověď nemůže být považována za nestrannou. Umístění syna do diagnostického ústavu pak nic nevypovídá o tom, jaký má nezletilý vztah ke svému otci. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k meritornímu posouzení uplatněných námitek, musel se zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti.

6. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

7. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006- 39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

8. V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti, žádný důvod přijatelnosti v jeho věci nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Skutkové okolnosti případu, ani právní rámec, v němž jsou zasazeny, nenastolují žádnou právní otázku, k níž by se Nejvyšší správní soud musel vyjádřit v rámci procesu sjednocování judikatury, rovněž rozsudek krajského soudu je zpracován standardně a nevykazuje žádné zřejmé vady, jež by mohly být důvodem k jeho zásahu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle výše citovaného ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. pokračování 3 Azs 215/2020 - 44

9. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 26. srpna 2021 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu