3 Azs 223/2022

Rubrum

3 Azs 223/2022 - 20 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. T. H., zastoupený Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovarská 87/130, Plzeň, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2022, č. j. 4 A 37/2022 – 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 2. 9. 2022, č. j. 4 A 37/2022 – 24, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2022, č. j. CPR-21764-3/ČJ-2022-930310-V233. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 2. 6. 2022, č. j. KRPA-183612-17/ČJ-2022-000022-ZSV, a toto rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon pobytu cizinců“), a byla stanovena doba v délce dvou let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU. Důvodem vedoucím k uložení správního vyhoštění bylo zjištění, že žalobce pobýval na území ČR v období ode dne 1. 2. 2022 do 1. 6. 2022 bez cestovního dokladu a bez platného povolení k pobytu.

2. Při posuzování věci vycházel městský soud z následujícího skutkového stavu. Dne 1. 6. 2022 žalobce při pobytové kontrole zajistila hlídka Policie ČR, protože nepředložil žádný doklad totožnosti. Lustrací v příslušných evidencích policie zjistila, že žalobce nemá na území ČR oprávnění k pobytu. Žalobce vypověděl, že cestovní doklad ztratil někdy 3 Azs 223/2022 v roce 2021 na Ukrajině, kam letecky přicestoval ze země původu v dubnu téhož roku na turistické vízum. Na Ukrajině nepracoval a odjel z ní dne 1. 2. 2022 do ČR, a to ukrytý v nákladovém prostoru kamionu. Cílem jeho cesty byla tržnice Sapa v Praze a důvodem k vycestování snaha najít si v ČR zaměstnání. Žije v Sapě u kamaráda, zde i brigádně pracuje. Žalobce po dobu pobytu v ČR neučinil žádné kroky k získání pobytového oprávnění. V ČR žádné vazby nemá, ve Vietnamu mu nic nehrozí a žijí tam jeho rodiče a manželka se dvěma dětmi.

3. Městský soud především konstatoval, že s ohledem na zjištěný skutkový stav, který žalobce nijak nerozporoval, není uložení správního vyhoštění nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Vzal přitom v potaz okolnosti, které popsal sám žalobce ve správním řízení. Žalobce v ČR nenavázal pevné vazby, naopak celou rodinu má ve Vietnamu. Žádné překážky, které by mu bránily ve vycestování, neuvedl. Žalobce je v produktivním věku a v dobrém zdravotním stavu. Podle městského soudu žalobce v žalobě ani neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti způsobují, že správní vyhoštění je podle něj nepřiměřené. Dále se městský soud neztotožnil s dalšími námitkami uvedenými v žalobě, které se týkaly motivace k opuštění Ukrajiny, nemožnosti vycestování do vlasti v důsledku pandemie onemocnění COVID-19, nemožnosti získat v ČR nový cestovní doklad s ohledem na jazykovou bariéru, uložení zvláštních opatření za účelem vycestování nebo povinnosti opustit území ČR namísto správního vyhoštění, a nakonec ani s námitkou nepřiměřenosti délky doby, po kterou žalobce nesmí vstoupit a pobývat na území členských států EU. Městský soud uzavřel, že správní vyhoštění v délce dvou let je adekvátním opatřením, přičemž správní orgány zohlednily všechny individuální okolnosti na straně žalobce.

4. Kasační stížnost podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Výslovně neuvádí žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti.

5. Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Podle něj se městský soud dostatečně nezabýval postupem podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, dle kterého nelze rozhodnutí o správním vyhoštění vydat, jestliže by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince. K tomu odkazuje na žalobu a poukazuje na několik okolností, které podle něj způsobují nepřiměřenost takového zásahu (stěžovatel hodlá dobrovolně opustit ČR; nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu či veřejný pořádek a zdraví; má v ČR přátele, kteří se za něho mohou zaručit; z Ukrajiny vycestoval, neboť tam byla problematická situace; stěžovatel se nemohl z Ukrajiny po ztrátě cestovního dokladu vrátit domů s ohledem na pandemii koronaviru). Uzavírá, že podle jeho názoru nebylo uložení správního vyhoštění namístě, ale správní orgány mu měly uložit pouze povinnost k opuštění území.

6. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

7. Dříve, než může Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musí posoudit otázku její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. 3 Azs 223/2022 - 21 pokračování

8. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech (zde ve věci správního vyhoštění) je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Přijatelnost kasační stížnosti by rovněž dle výše citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 zakládalo zásadní pochybení krajského (zde městského) soudu při výkladu hmotného či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

9. Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel se výslovně k přijatelnosti kasační stížnosti nevyjádřil. Z kasační stížnosti nicméně vyplývá, že v ní stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, což (pokud by tato námitka byla důvodná) by byla tak závažná vada, že by vždy představovala důvod přijatelnosti. V tomto směru však stěžovatel pouze uvedl, že se městský soud dostatečně nevypořádal s námitkou nepřiměřenosti správního vyhoštění s ohledem na soukromý a rodinný život stěžovatele.

10. Nejvyšší správní soud se však s tímto tvrzením neztotožňuje a přijatelnost kasační stížnosti v souvislosti s ním neshledal. Rozsudek městského soudu je řádně, srozumitelně a logicky odůvodněný a městský soud v něm dostatečně a přesvědčivě odpověděl na všechny žalobní námitky. Konkrétně námitce nepřiměřenosti správního vyhoštění se městský soud věnoval zejména v odstavci 22 napadeného rozsudku, jak též vyplývá z rekapitulace řízení před městským soudem shrnuté výše (viz odstavec [3] tohoto usnesení). V odstavcích 23 až 31 napadeného rozsudku se poté městský soud srozumitelně vypořádal i s dalšími žalobními tvrzeními. Rozsudek městského soudu proto není nepřezkoumatelný.

11. V projednávané věci stěžovatel dále nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu. Ostatně městský soud v napadeném rozsudku příhodně odkazoval na judikaturu kasačního soudu, která na věc dopadá a jež se týká přiměřenosti zásahu správního vyhoštění do soukromého a rodinného života cizince, jakož i přiměřenosti délky doby uloženého vyhoštění (viz např. rozsudky ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 Azs 39/2015 – 32, a ze dne 5. 5. 2020, č. j. 10 Azs 67/2020 – 32).

12. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

13. Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z principu úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel (na základě zjednodušeného posouzení věci) v řízení 3 Azs 223/2022 úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. Proto soud nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 1. prosince 2023 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu