3 Azs 226/2017

Rubrum

3 Azs 226/2017 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. M., zastoupený Mgr. Filipem Schmidtem, advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2016, č. j. OAM-351/ZA-ZA11-HA10-2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 46 Az 5/2016 – 42, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á vo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Filipu Schmidtovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114,-Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2016. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu: Žalobce je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání, na Ukrajině žil naposledy v obci K., Mukačevský okres v Zakarpatské oblasti. Žalobce je ženatý, má dvě děti, o mezinárodní ochranu požádala celá rodina. V České republice pobýval střídavě asi 13 let, naposledy sem přicestoval přes Maďarsko dne 16. 5. 2015. Žalobce není a nikdy nebyl členem žádné politické strany či jiné organizace, o mezinárodní ochranu žádá proto, že je na Ukrajině 3 Azs 226/2017 - 34 pokračování válka a hrozí mu narukování do armády. Ve vlasti má také problémy s bydlením a pracovním uplatněním, v České republice je zvyklý a cítí se tu jako doma.

3. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že u žalobce nejsou dány žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, napadené rozhodnutí žalovaného proto vyhodnotil jako zákonné.

4. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že se krajský soud dopustil nesprávného právního posouzení věci v otázce jeho důvodů k odmítání nástupu na vojenskou službu a nevypořádal se nakonec ani se všemi souvisejícími námitkami, takže je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nesprávného skutkového i právního posouzení věci se pak žalovaný i soud dopustili v otázce možného udělení doplňkové ochrany. V napadeném rozsudku také podle něho nebyly dostatečně vypořádány námitky ohledně možného zásahu do jeho rodinného života. Rovněž v tomto směru tedy považuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný.

5. Přijatelnost kasační stížnosti pak stěžovatel spatřoval v zásadním pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotně-právního postavení. Závěrem proto navrhl, aby byl zrušen jak napadený rozsudek, tak i rozhodnutí žalovaného a aby věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

6. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem výrazně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

7. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

8. V projednávané věci Nejvyšší správní soud nenalezl žádnou otázku, k níž by považoval za nutné se vyjádřit v zájmu sjednocování judikatury, stěžovatel ostatně takovou ani sám nedefinoval. Jeho tvrzené zásadní pochybení krajského soudu by pak jako důvod přijatelnosti mohlo obstát jen v krajních případech, pokud by v průběhu řízení o žalobě došlo k hrubým vadám, které by svojí povahou byly proti samotným základním zásadám přezkumného soudního řízení, případně pokud by rozhodnutí soudu vykazovalo tak extrémně závažné nedostatky, že by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat je bez povšimnutí.

9. Takovými vadami však napadený rozsudek, ani řízení, které mu předcházelo, zjevně netrpí. Krajský soud vypořádal všechny konkrétně uplatněné námitky obsažené v 3 Azs 226/2017 - 35 pokračování žalobě a vysvětlil také, proč se některými obecně formulovanými námitkami zabývat nemohl. Jeho úvahy jsou jasné a srozumitelné, závěr o zákonnosti rozhodnutí žalovaného je řádně odůvodněn. Jen samotná polemika s právními závěry, které soud ve věci zaujal a které zjevně nejsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, pak důvodem přijatelnosti není. K žádnému porušení práva na spravedlivý proces, natož pak porušení extrémnímu, tedy v projednávané věci nedošlo, podmínky přijatelnosti kasační stížnosti tak nejsou splněny.

10. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

11. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

12. Ustanovený zástupce stěžovatele advokát Mgr. Filip Schmidt učinil ve věci jeden hlavní úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za což mu náleží odměna podle § 7 a § 9 odst. 4 písmeno d) cit. vyhl. ve výši 3 100,- Kč a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. ve výši 300,-Kč, úhrnem tedy 3 400,-Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaný je plátcem DPH, navyšuje se uvedená částka s ohledem na § 57 odst. 2 s. ř. s. o 21%, takže celkově se k úhradě přiznává 4 114,-Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese stát (§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 30. listopadu 2017 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu