3 Azs 298/2005

Rubrum

č. j. 3 Azs 298/2005 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně T. K., zastoupené JUDr. Josefem Kunáškem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 17, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2004, čj. OAM-2106/VL-20-08-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 60 Az 131/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004, čj. 60 Az 131/2004 – 16, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému se n e p ř i zn á vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti o udělení azylu byla snaha žalobkyně vyhnout se nepříznivým důsledkům správního vyhoštění z území České republiky, ačkoliv mohla požádat o udělení azylu již dříve. Podle žalovaného pobývala žalobkyně na území České republiky nelegálně od konce prosince 2002 do 26. 5. 2004, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění; přitom vyšlo najevo, že jí nic nebránilo požádat o udělení azylu již dříve, avšak učinila tak teprve po potrestání správním vyhoštěním. Proto žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. č. j. 3 Azs 298/2005 - 40 Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004, čj. 60 Az 131/2004 - 16, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že žalobkyně mohla požádat o udělení azylu dříve, avšak učinila tak teprve po udělení správního vyhoštění s cílem vyhnout se jeho realizaci. Soud shledal rozhodnutí zákonu odpovídající a uvedl, že bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu a že ve správním spise je založen originál rozhodnutí podepsaného oprávněnou osobou PhDr. T. H.. K námitce žalobkyně, že jí měl být udělen azyl podle § 12 zákona o azylu, soud vyložil, že zamítnutí nedůvodné žádosti o udělení azylu podle § 16 zákona o azylu vylučuje možnost rozhodovat o udělení azylu podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu. Zamítnutím žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné žalovaný vyčerpal celý předmět řízení o této žádosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Včasnou kasační stížnost stěžovatelka podala z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatelka uvedla, že právo na bezpečný život patří k základním lidským a politickým právům. Všeobecně známá je neschopnost běloruského státu vytvořit bezpečné podmínky pro život a zabránit psychickému nátlaku; Česká republika je schopná tyto podmínky zajistit. Soud nepřihlédl k tomu, že stěžovatelka je vdaná a její manžel má povolení k pobytu na území České republiky; kopii tohoto povolení stěžovatelka přiložila ke kasační stížnosti. Proto jí měl být udělen azyl podle § 14 zákona o azylu, neboť stěžovatelka se nedostala do problémů ve vlasti svou vinou a hledala bezpečí u manžela. O možnosti udělení azylu nevěděla, je vyučená švadlena, nemá vzdělání, proto je rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu nepřiměřené. Krajský soud ani žalovaný se podle stěžovatelky nevypořádaly s jejím tvrzením, že byla v Bělorusku vystavena psychickému nátlaku; tato vada řízení má za následek nezákonná rozhodnutí. Stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004, čj. 60 Az 131/2004 - 16, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Skutečnosti uváděné stěžovatelkou během správního řízení nejsou azylově relevantní. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 4 Azs 195/2004, o tom, že v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné se nelze v řízení o kasační stížnosti dovolávat posouzení azylu podle § 12 a § 14 zákona o azylu, neboť o těchto formách azylu nemohlo být v řízení o udělení azylu rozhodováno. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody odpovídající § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Prvním důvodem kasační stížnosti je důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav č. j. 3 Azs 298/2005 - 41 aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Stěžovatelka tvrdí, že jí měl být udělen azyl, neboť její manžel má povolení k pobytu na území České republiky a na stěžovatelku je ve vlasti činěn psychický nátlak. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že – jak správně uvedl žalovaný i krajský soud – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat podmínky pro udělení azylu podle § 12 či § 14 zákona o azylu. Rozhodnutí podle § 16 zákona o azylu znamená, že nastoupí některý v tomto ustanovení předpokládaný důvod, pročež se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže vůbec meritorně zabývat. Žádost žalobkyně o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť žalobkyně požádala o azyl v situaci, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, ačkoliv mohla žádost o azyl podat i dříve; byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu (nyní srov. § 16 odst. 2 zákona o azylu – pozn. soudu). V souzené věci navíc žalobkyně neuváděla žádné azylově relevantní důvody, neboť důvodem jejího příchodu do České republiky byla snaha následovat manžela. V České republice pak žalobkyně pobývala nelegálně, byť si, jak uvedla v pohovoru, byla vědoma možného postihu; proto Nejvyšší správní soud neakceptoval její tvrzení, že nevěděla o možnosti požádat o udělení azylu. Důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán. Další důvod kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť krajský soud se nevypořádal s jejím tvrzením ohledně psychického nátlaku v zemi původu; totéž vytkla stěžovatelka rovněž žalovanému, proto se podle Nejvyššího správního soudu jedná o důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení však musí být vada řízení před správním orgánem důvodně vytýkána již v řízení před krajským soudem, aby mohla být řádně uplatněna jako důvod kasační stížnosti. Krajský soud žalobu přezkoumával jen v rozsahu žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); stěžovatelka však v žalobě žádné konkrétní důvody směřující proti nevypořádání se žalovaného s jejími tvrzeními neuvedla. Krajský soud proto nemohl napadené rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit, neboť bez návrhu soud zruší pouze takové rozhodnutí správního orgánu, jež trpí vadami vyvolávajícími jeho nicotnost (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto důvod ke zrušení rozhodnutí krajského soudu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neshledal. Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. října 2005 JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu