3 Azs 306/2017

Rubrum

3 Azs 306/2017 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: H. D., zastoupená Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. OAM-235/ZA-ZA11-ZA15-2017, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 9. 2017, č. j. 60 Az 43/2017 – 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á vo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu nepřípustnosti žádosti podle § 10a odst. 1 písm. b) tohoto zákona, neboť státem příslušným pro posouzení žádosti je Litevská republika.

2. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujících skutečností. Žalobkyně pochází z Doněcka na východní Ukrajině, v důsledku války ztratila domov. Dne 31. 1. 2017 bylo žalobkyni vydáno v Kyjevě Litevskou republikou schengenské vízum s platností od 20. 2. 2017 do 21. 3. 2017. Na základě tohoto víza přicestovala do České republiky, dne 23. 3. 2017 zde požádala o mezinárodní ochranu. Přímé příbuzné žalobkyně v České republice nemá, žije zde pouze její tchýně na základě povolení k dlouhodobému pobytu.

3. Na základě uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že státem příslušným k vedení řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany je podle článku 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen Nařízení) je Litva, přičemž nejsou dány podmínky pro přenesení příslušnosti podle čl. 17 Nařízení. Rozhodnutí žalovaného proto posoudil jako zákonné. 3 Azs 306/2017

4. Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písmeno a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že se soud dostatečně nevypořádal s možností aplikace čl. 17 Nařízení a že ani žalovaný dostatečně nevysvětlil, proč při rozhodování o žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany nevyužil svoje diskreční oprávnění k přenesení působnosti na Českou republiku. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvody přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatelka neuvedla.

5. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

6. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

7. V projednávané věci stěžovatelka nedefinovala žádnou zásadní právní otázku, která by svým významem podstatně přesahovala její vlastní zájmy a kterou by měl Nejvyšší správní soud pojednat v zájmu sjednocování judikatury; takováto otázka soudu nevyplynula ani z výše popsaného skutkového stavu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a) odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

8. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 17. ledna 2018 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu