3 Azs 308/2020

Rubrum

3 Azs 308/2020 - 53 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. A., zastoupená Mgr. Petrem Suchánkem, advokátem se sídlem Výstaviště 405/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, č. j. 41 Az 52/2019 – 31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi Mgr. Petru Suchánkovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 1. 7. 2020, č. j. 41 Az 52/2019 – 31, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019, č. j. OAM-896/ZA- ZA11- ZA05-2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“).

2. Při posuzování důvodnosti žaloby vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně ve své žádosti o mezinárodní ochranu a následném pohovoru k žádosti uvedla, že je státní občankou Arménské republiky a hlásí se k arménské národnosti. Je svobodná, ale má dlouhodobého druha, se kterým má pět dětí. Děti žijí v Arménii kromě jedné dcery jménem A. (nar. X), která je toho času v Německu. O svém zdravotním stavu vypověděla, že se cítí špatně, ale s ničím se neléčí. V Německu jí pouze byly předepsány léky na zánět ucha, nyní už se cítí lépe. Arménii opustila dne 15. 6. 2019 a 3 Azs 308/2020 odjela do Německa, kde požádala o azyl. Dne 9. 10. 2019 však byla transferována do ČR. Arménii opustila, protože byl ohrožen život její dcery A., neboť jí nebyla zajištěna dostatečná lékařská péče. S dcerou si proto vyřídily české vízum a jely do Německa, což jim doporučil arménský lékař. Ke zdravotním obtížím dcery uvedla, že jí byla v roce 2012 diagnostikována leukémie, kterou arménští lékaři byli schopni léčit, ale později se u ní objevily problémy s klouby. Dcera potřebuje kloubní náhradu na levém lokti a pravé kyčli. Nyní nemůže sama chodit, používá berle, a žalobkyně o ni tedy pečuje. Na dotaz, proč byla žalobkyně převezena z Německa do ČR, ale dcera zůstala v Německu, odpověděla, že si myslí, že je to proto, že dcera je hospitalizována v nemocnici. K dotazu, zda se potýká s nějakými problémy v zemi původu, uvedla, že je zadlužená, protože si kvůli léčbě dcery musela půjčit peníze. Pokud by se žalobkyně musela vrátit do Arménie a dcera by zůstala v Evropě, žalobkyně by utrpěla značnou psychickou újmu.

3. Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že splňovala podmínky pro udělení humanitárního azylu. Poukázal na to, že na humanitární azyl není právní nárok a obvyklými důvody pro jeho udělení jsou například zvlášť těžká nemoc, zdravotní postižení či příchod z oblasti postižené významnou humanitární katastrofou. Žádné takové důvody žalobkyně netvrdila, neboť pouze uvedla, že se necítí dobře, nevykazuje však žádné znaky žádné nemoci, pouze dobírá léky, které jí byly předepsány v Německu na zánět ucha. Žalobkyně nepřichází ani z oblasti postižené významnou humanitární katastrofou. Ke špatnému zdravotnímu stavu dcery žalobkyně, o níž žalobkyně dle svého tvrzení musí pečovat, pak krajský soud uvedl, že žalobkyně zdravotní problémy své dcery toliko tvrdila a ničím je nedoložila. Navíc její dcera je zletilá a toho času je v Německu. Krajský soud uzavřel, že shora popsané okolnosti neodůvodňují udělení humanitárního azylu žalobkyni.

4. Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že v ní předestřela otázku, kterou se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dosud nezabýval. Touto otázkou je, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu udělit humanitární azyl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu člena jeho rodiny.

5. Stěžovatelka poukazuje na to, že smyslem humanitárního azylu je umožnit žalovanému udělit žadateli azyl i v situacích, na něž sice nedopadá žádný z důvodů předpokládaných taxativními výčty § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Žalovaný díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. zvláště těžce postižené či závažně nemocné osoby, osoby přicházející z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly (v této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55). Touto okolností může být i nepříznivý zdravotní stav dcery stěžovatelky, která je na její péči závislá.

6. Dále uvádí, že krajský soud neshledal její žalobní námitky důvodnými zejména proto, že se dcera A. nenachází na území ČR. Ze zdravotní dokumentace její dcery z července až listopadu roku 2020, kterou doložila ke kasační stížnosti, však 3 Azs 308/2020 - 54 pokračování vyplývá, že v červenci roku 2020 (kdy krajský soud vydal napadený rozsudek – pozn. NSS) již pobývala se stěžovatelkou v přijímacím středisku Zastávka. Stěžovatelka navíc tvrdí, že její dcera v ČR pobývá od ledna roku 2020.

7. Je si vědoma, že krajský soud při posuzování věci zpravidla vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, nicméně k prolomení tohoto pravidla dojde, pokud by jeho aplikací mělo dojít k porušení zásady non- refoulement. Judikatura Nejvyššího správního soudu již dovodila, že nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit udělení azylu, lze uplatnit v řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem pouze tehdy, pokud je žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před žalovaným (v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 Azs 14/2017 - 30). Stěžovatelka poukazuje na to, že v době podání žaloby byla její dcera ještě v Německu, a proto nemohla tvrdit, že se nachází na území České republiky a podstupuje zde léčbu. Ke kasační stížnosti přikládá lékařské zprávy z července až listopadu 2020, z nichž vyplývá, že její dcera prodělala leukémii a nyní se u ní vyskytují degenerativní ortopedické změny, které významně omezují její pohyblivost. Její zdravotní stav vyžaduje intenzivní rehabilitaci, kterou podstupuje každé dva až pět dní. S ohledem na tyto nové důkazy vztahující se k původním tvrzením stěžovatelky měla být její žádost o mezinárodní ochranu opětovně posouzena, neboť se týkají důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, které stěžovatelka uplatnila ve své žádosti.

8. Nakonec stěžovatelka uvádí, že systém zdravotní péče v Arménii trpí zásadními nedostatky. Je zatížený korupcí a zdravotní péče není dostupná pro obyvatele země s nízkými příjmy. Schopnost zdravotního systému poskytnout dceři stěžovatelky adekvátní péči by měla být posuzována také s ohledem na probíhající epidemii onemocnění COVID- 19 a její dopad na zdravotní systém v Arménii.

9. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Uvádí, že krajský soud se dostatečně zabýval všemi žalobními námitkami (které jsou do značné míry totožné s kasačními námitkami) a vysvětlil, proč je neshledává důvodnými. Jeho závěry jsou v souladu s obsahem správního spisu.

10. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

11. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní 3 Azs 308/2020 ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

12. Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 vymezil několik typových okruhů právních otázek, u kterých se může jednat o přijatelnou kasační stížnost. Zde uvedl, že o přijatelnou kasační stížnost se mimo jiné jedná tehdy, pokud se dotýká právních otázek, které dosud nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

13. V projednávané věci spatřuje stěžovatelka přesah vlastních zájmů v tom, že dosud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena otázka, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu udělit humanitární azyl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu člena jeho rodiny. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že tento konkrétní případ nebyl judikaturou dosud plně řešen. Tato okolnost však sama o sobě neznamená, že kasační stížnost je přijatelná (v podrobnostech viz níže).

14. Podle § 14 zákona o azylu platí, že jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

15. Ustanovení § 14 zákona o azylu v sobě obsahuje kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení; neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ představuje správní uvážení (rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72). Jelikož neurčitý právní pojem nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě, zákonodárce tímto vytváří žalovanému prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do tohoto neurčitého právního pojmu či nikoli.

16. Z tohoto důvodu nejen zákonodárce, ale ani soudy nemohou pojmenovat a kazuisticky předvídat veškeré okolnosti, které by žalovaný měl akceptovat jako dostatečné či vyhovující pro udělení humanitárního azylu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 60/2004 - 52). Přesah vlastních zájmů stěžovatelky proto nelze spatřovat v tom, že je třeba, aby se kasační soud vyjadřoval otázce, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu udělit humanitární azyl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu člena jeho rodiny. Dostatečné je, že se kasační soud již v mnoha svých rozhodnutích vyjádřil k problematice mezí soudního přezkumu správního rozhodnutí, v němž byly posuzovány podmínky pro udělení humanitárního azylu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011 – 154, či rozsudek ze dne 28. 1. 2015, č. j. 1 Azs 200/2014 – 27).

17. Stěžovatelka v kasační stížnosti nepředestřela žádnou jinou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu. Konečně stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla žádná tvrzení, která by bylo možné kvalifikovat jako zásadní pochybení krajského soudu ve smyslu citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. 3 Azs 308/2020 - 55 pokračování

18. Nad rámec nutného Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelka může nové skutečnosti, které uvedla v řízení o kasační stížnosti (zejména zjištění vyplývající z lékařské dokumentace týkající se zdravotního stavu její dcery či tvrzení, že se dcera již nachází na území České republiky a požádala o mezinárodní ochranu), uplatnit v případné nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

19. Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Z toho důvodu se také nezabýval vlastní kasační argumentací, že s ohledem na požadavek na zachování zásady non-refoulement nastaly v nynějším případě okolnosti pro prolomení pravidla dle § 75 odst. 1 s. ř. s. (tedy že soud při přezkumu rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu), a proto bylo třeba zohlednit důkazy a skutečnosti, které stěžovatelka předložila teprve v kasační stížnosti.

20. Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.).

21. Stěžovatelce byl v řízení před Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. 3 Azs 308/2020 – 25, jako zástupce ustanoven Mgr. Petr Suchánek, advokát se sídlem Výstaviště 405/1, Brno. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“, s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu, náleží advokátovi odměna za dva úkony právní služby, které spočívaly v převzetí a přípravě zastoupení a v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti. Za každý právní úkon náleží zástupci stěžovatelky odměna v částce 3 100 Kč, celkem tedy 6 200 Kč, k čemuž je třeba přičíst náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy 600 Kč. Ustanovený zástupce soudu nedoložil, že je plátcem DPH. Celkem proto náleží zástupci stěžovatelky odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 17. června 2021 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu