3 Azs 341/2020

Rubrum

3 Azs 341/2020 - 39 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: B. N., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. OAM-1074/ZA-ZA11-BA04-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2020, č. j. 19 Az 38/2020 - 33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění

1. Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020. Tímto rozhodnutím žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 30. 11. 2019. Jako důvod uvedl, že ho chce vojenská správa v rodné zemi povolat k výkonu vojenské služby a on se tomu chce vyhnout, neboť se mu nechce válčit na východě Ukrajiny. Žalobce je ukrajinské národnosti, svobodný, bezdětný, bez politické příslušnosti. Jeho posledním bydlištěm bylo město D. v Doněcké oblasti. V České republice žije jeho sestra, ve vlasti zůstali jeho otec a matka. Do České republiky přijel žalobce za prací, o azyl dříve nežádal, protože o této možnosti nevěděl. 3 Azs 341/2020

3. Na základě výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany nejsou v případě žalobce splněny. Uvedl, že snaha vyhnout se výkonu vojenské služby není sama o sobě azylovým důvodem, žalobci navíc na Ukrajině nic nehrozí, neboť doposud nepřevzal povolávací rozkaz. V této souvislosti odkázal na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu k uvedené otázce, konkrétně na rozsudky ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, ze dne 19. 10. 2006, č. j. 3 Azs 396/2005 - 88 a ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44. K tomu dále dodal, že do občasných bojů na východě Ukrajiny jsou v současné době nasazování jen profesionální vojáci či dobrovolníci, takže žalobcovy obavy jsou v tomto směru liché. Město D., odkud pochází, je pod kontrolou ukrajinské vlády a žalobci v případě návratu nehrozí nebezpečí smrti, ani nelidského či ponižujícího zacházení. Obavy z podmínek ve vězení, kde by se mohl ocitnout po odmítnutí nástupu vojenské služby, žalobce v průběhu správního řízení nijak neakcentoval. Rozhodnutí žalovaného proto soud vyhodnotil jako zákonné.

4. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost své kasační stížnosti spatřuje v tom, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které může mít vliv na jeho hmotně-právní postavení. Soud totiž nezohlednil jeho argumenty, že mu na Ukrajině hrozí vážná újma, a to z důvodu povolání k výkonu branné povinnosti. V případě nerespektování povolávacího rozkazu a případného nezapojení do vojenských akcí mu hrozí 2 až 5 let odnětí svobody.

5. K věci samé pak stěžovatel uvedl, že dle jeho názoru lze odpírání vojenské služby považovat za zastávání určitých politických názorů. Pokud by tedy byla ze strany armády nadále vyvíjena snaha o jeho odvedení, bylo by to možno považovat za pronásledování z důvodu uplatňování politického přesvědčení. Napadené rozhodnutí i rozsudek jsou tak podle stěžovatele zatíženy vadou nesprávného právního hodnocení skutkového stavu, přičemž soud tvrzení žalovaného jen aproboval bez konkrétního odůvodnění. Další jeho pochybení pak spočívá v tom, že si žalovaný sám neobstaral dostatečné podklady o stavu a poměrech v ukrajinských věznicích a soud tento postup akceptoval. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

6. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání kasačních námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

7. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. ve znění platném v době podání kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

8. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů 3 Azs 341/2020 - 40 pokračování či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“

9. Stěžovatel jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti uvedl zásadní pochybení krajského soudu při právním hodnocení skutkového stavu, které mělo dopad do jeho hmotně-právního postavení. Nejvyšší správní soud předesílá, že i tato skutečnost může být důvodem přijatelnosti kasační stížnosti, žádné pochybení, natož zásadní, však v úvahách krajského soudu nezjistil. Jak bylo již uvedeno výše, krajský soud správně definoval spornou otázku (zda hrozící nástup k výkonu vojenské služby může být azylovým důvodem) a s touto otázkou se také odpovídajícím způsobem vypořádal s odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je výše v textu citována. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že přijatelnost kasační stížnosti z důvodu vážného pochybení krajského soudu je vyhrazena jen případům výrazných excesů a takovým, na první pohled zřetelným porušením procesních či hmotně-právních předpisů, že by jejich ignorace ze strany Nejvyššího správního soudu vedla ve svém důsledku k porušení práva na spravedlivý proces. Tvrzená vada, i kdyby byla prokázána, však s ohledem na okolnosti projednávané věci požadované intenzity nedosahuje.

10. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

11. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

12. Ustanovený zástupce stěžovatele advokát Mgr. Ladislav Bárta učinil ve věci jeden úkon právní služby (sepsání návrhu) za což mu náleží odměna podle § 7 odst. 2 a § 9 odst. 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 3 100 Kč, k tomu pak náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky ve výši 300 Kč, celkově tedy 3 400 Kč. Uvedená částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese podle § 60 odst. 4 s. ř. s. stát.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 15. října 2021 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu