3 Azs 38/2026

Rubrum

3 Azs 38/2026 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. U. U., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-564/ZA-ZA12-K03-2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2026, č. j. 43 Az 5/2025 - 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Dne 7. 6. 2022 žalobce požádal žalovaného o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). V řízení krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce pobývá v ČR od roku 2002, kdy odešel ze země původu a poprvé požádal v ČR o azyl. V dané žádosti poukazoval na problémy, které v zemi měl s arushi (tradiční náboženství etnika Igbo) a jeho vyznavači, kteří jej nutili převzít funkci kněze ve vesnické náboženské komunitě; žalobce se tomu ale bránil, protože je křesťanského vyznání. Žalovaný tuto žádost zamítl. Následně bylo žalobci uděleno povolení k pobytu v ČR.

2. Během svého pobytu v ČR byl žalobce opakovaně odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 trestního zákoníku. V návaznosti na to pozbyl oprávnění k pobytu a byl mu uložen trest odnětí svobody, z jehož výkonu byl dne 10. 5. 2022 propuštěn. Dne 7. 6. 2022 podal výše uvedenou žádost.

3. V ní žalobce uvedl, že Nigérie je nebezpečná země – působí zde teroristická skupina Boko Haram a bojuje se zde o nezávislost území Biafra (odkud žalobce pochází). Na východě země se střílí, rabuje se a vojáci zabíjejí příslušníky etnika Igbo, k němuž žalobce patří. Několik domů, které patřily žalobcově rodině, bylo vypáleno. Žalobce se nadále obává 3 Azs 38/2026 vyznavačů arushi. Při pohovoru navíc zmínil strach z únosů, které provádí příslušníci etnika Fulů.

4. Žalovaný žádosti žalobce nevyhověl a v záhlaví uvedeným rozhodnutím mu mezinárodní ochranu neudělil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji napadeným rozsudkem zamítl. Soud byl toho názoru, že žalobci nebylo možné udělit mezinárodní ochranu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. V řízení o žádosti totiž nevyšly najevo skutečnosti, podle nichž by byl žalobce pronásledován za uplatňování politických práv a svobod – žalobce není nijak politicky činný. Stejně tak nelze usoudit, že by u žalobce existoval odůvodněný strach z pronásledování z důvodů podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Soud nepovažoval za opodstatněné tvrzení, že by byl žalobce při návratu do vlasti vystaven pronásledování z náboženských důvodů – žalobce nečelil pronásledování ani v roce 2000, kdy na něj vyznavači arushi vyvíjeli určitý nátlak, aby se stal jejich knězem, a nečelil mu ani poté. Soud rovněž pochyboval, že by vesnická komunita hledala žalobce i po téměř pětadvaceti letech. Stejně tak krajský soud odmítl, že by žalobce mohl mít odůvodněný strach z toho, že bude zabit nigerijskou armádou pro svou příslušnost k etniku Igbo. Žalobce není členem separatistických skupin IPOB či MASSOB, které bojují za obnovení bývalé Republiky Biafra, ani veřejně známým podporovatelem těchto skupin.

5. Krajský soud rovněž neshledal důvod k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu (ve znění účinném do 30. 9. 2025). Situace žalobce nepředstavuje důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu daného ustanovení. Žalovaný přitom podle soudu korektně vyhodnotil sociální a ekonomickou situaci žalobce, jeho zdravotní stav i rodinné poměry. Podle krajského soudu také v případě žalobce neexistují důvodné obavy, že by mu při návratu do vlasti hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 1 zákona o azylu (ve znění účinném do 30. 6. 2023), a proto v jeho věci nejsou naplněny ani důvody pro udělení doplňkové ochrany. Ve vztahu k obavám z vyznavačů arushi soud uvedl, že žalobce může přesídlit do části Nigérie, v níž nepřevažují členové kmene Igbo (například do Lagosu, kde již v minulosti bez problémů žil). Žalobce se rovněž může obrátit na policii či jiný státní orgán, což v minulosti neučinil, aniž by k tomu měl objektivní důvod. Pokud jde o obavy z bezpečnostní situace v zemi, soud zopakoval, že žalobce není napojen na hnutí IPOB a MASSOB, a proto není opodstatněná obava hrozby ze strany nigerijské armády z důvodu jejich podpory. Co se týče obav týkajících se konfliktů s příslušníky etnika Fulů nebo teroristické skupiny Boko Haram, tyto konflikty probíhají v jiných částech Nigérie. Konečně soud uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu a neshledal v daném případě porušení § 3 správního řádu.

6. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu, který obsahově odpovídá ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

7. Stěžovatel v kasační stížnosti trvá na tom, že žalovaný postupoval v rozporu s § 3 správního řádu a že důsledně neposoudil, zda stěžovateli hrozí nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 zákona o azylu; konkrétně byl žalovaný povinen provést „detailní posouzení činnosti vyznavačů náboženského směru arushi, a to ve vztahu k možnému pronásledování osob, které odmítly náboženskou konverzi.“ Pokud krajský soud žalobě nevyhověl, opomenul princip in dubio pro reo, jakož i skutečnost, že nevěrohodnost 3 Azs 38/2026 - 33 pokračování azylového příběhu stěžovatele byla způsobena právě nedostatečně zjištěným skutkovým stavem, a tedy pochybením žalovaného. Krajský soud se také dostatečně nezabýval podmínkami pro udělení doplňkové ochrany, které byly splněny, což stěžovatel žalovanému prokázal. K přijatelnosti své kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že „je přesvědčen, že totožná situace se může týkat značného množství jeho krajanů, a tudíž má za to, že v tomto ohledu kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy a měla by být věcně projednána.“

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí uvedené v záhlaví a navrhl, aby zdejší soud kasační stížnost zamítl.

9. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Dříve, než mohl přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

10. Podle ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. platí: „[j]estliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“

11. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm vyslovil, že „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je - kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“ Za přijatelnou lze kasační stížnost považovat tehdy, pokud a) Nejvyšší správní soud považuje za potřebné vyjádřit se k zásadní právní otázce, b) je nutno sjednotit rozdílnou judikaturu krajských soudů, c) Nejvyšší správní soud považuje za vhodné učinit tzv. judikaturní odklon, anebo d) krajský soud hrubě pochybil při výkladu či aplikaci hmotného nebo procesního práva, a toto pochybení mělo zásadní dopad do hmotněprávního postavení účastníků řízení. Kasační soud dále připomíná, že vady řízení před krajským soudem či vady v jeho úsudku při rozhodnutí ve věci by musely být extrémní povahy a takového rázu, že by bylo v rozporu se samotným principem práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud by k nim Nejvyšší správní soud nepřihlédl.

12. V projednávané věci spatřuje stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti v obecném přesvědčení, že se totožná situace může týkat značného množství jeho krajanů.

13. Nejvyšší správní soud neshledal (ani sám, ani v kontextu kasačních námitek), že by případ svým významem podstatně (či jakkoliv) přesahoval vlastní zájmy stěžovatele. 3 Azs 38/2026 Krajský soud neřešil žádnou zásadní právní otázku, k níž by neexistovala judikatura kasačního soudu, s touto judikaturou nebyl zjištěn žádný rozpor, a tím méně je dán prostor pro jakékoliv úvahy o tzv. judikaturním odklonu. Stejně tak Nejvyšší správní soud neshledal, že by napadený rozsudek trpěl vadami, které by zakládaly přijatelnost kasační stížnosti. Zdejší soud ostatně v právním posouzení krajského soudu nespatřuje ani jiné vady. Stěžovatel toliko opakuje své výhrady ke skutkovým zjištěním žalovaného, aniž by namítané nedostatky jakkoliv přiblížil. S ohledem na obecnost námitek Nejvyšší správní soud rovněž pouze obecně uvádí, že žalovaný zjistil relevantní skutkové okolnosti dostatečně důsledně a precizně a krajský soud jeho závěry správně aproboval, k čemuž doplnil vlastní vyčerpávající posouzení (k vypořádání obecných námitek srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). O azylovém příběhu stěžovatele nepanovaly důvodné pochybnosti, nebylo proto na místě aplikovat princip in dubio pro reo. Činností vyznavačů arushi se žalovaný detailně zabýval na str. 5 a 6 svého rozhodnutí, krajský soud pak v odst. 19 a násl. napadeného rozsudku. Co se týče podmínek pro udělení doplňkové ochrany, i ty krajský soud důsledně a obsáhle vyhodnotil v odst. 30 až 38 napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud nemá posouzení krajského soudu co vytknout.

14. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že neshledal žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti, proto ji podle výše citovaného ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.

15. Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Na straně žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by mohly vést k mimořádné aplikaci § 60 odst. 1 s. ř. s. ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, publ. pod č. 4219/2021 Sb. NSS.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 22. července 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu