Nejvyšší správní soud · Usnesení

3 Azs 39/2008

č. j. 3 Azs 39/2008-61

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2008-07-16 · odmítnuto · ECLI:CZ:NSS:2008:3.Azs.39.2008.61

  1. KS Ostrava 60 Az 9/2007-18
  2. NSS 3 Azs 39/2008-61
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost, protože žalobce nevyplnil požadované náležitosti. Stížnost neobsahovala konkrétní důvody, které by umožnily věcnou kontrolu rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud nebyl povinen hledat důvody nezákonnosti sám, a proto neměl základ pro přezkum. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána, protože stížnost byla odmítnuta.

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: O. I., zastoupený Alexandrem J. Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2007 čj. OAM-1-63/VL-20-05-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2007, č. j. 60 Az 9/2007 - 18, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil u Krajského soudu v Ostravě žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2007 čj. OAM-1-63/VL-20-05-2007. Tímto rozhodnutím byla žalovaným správní orgánem zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se názorem žalovaného, že žalobce ač objektivně mohl o udělení azylu požádat dříve, vstoupil do řízení o udělení mezinárodní ochrany až poté, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění s cílem vyhnout se realizaci správního vyhoštění. Stěžovatel podal proti rozsudku včasnou kasační stížnost a současně požádal krajský soud o ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že napadá rozsudek krajského soudu v plném rozsahu z důvodů, které uvede v doplnění kasační stížnosti advokát ustanovený stěžovateli. Usnesením krajského soudu č. j. 60 Az 9/2007 – 38 ze dne 28. 2. 2008 nebyl stěžovateli ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením krajského soudu č. j. 60 Az 9/2007 – 41 ze dne 8. 4. 2008 byla stěžovateli uložena povinnost označit ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení důvody kasační stížnosti v souladu s ust. § 103 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále „s. ř. s.“) a doložit plnou moc pro zastupování advokátem. Dne 16. 7. 2008 byla zdejšímu soudu doručena plná moc pro zastupování stěžovatele jeho zástupcem a žádost o vystavení potvrzení, že řízení o kasační stížnosti stěžovatele nebylo doposud pravomocně skončeno. Stěžovatel ani jeho zvolený zástupce neuvedli důvody, pro něž podali kasační stížnost, ačkoliv k tomu byl stěžovatel řádně vyzván, byla mu za tím účelem poskytnuta dostatečná lhůta a byl poučen o možných následcích neodstranění této vady kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů. Kasační stížnost nemá předepsané náležitosti tak, aby bylo možno na jejím základě rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumat. Pouhý obecný nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně k tomuto nestačí, neboť z něj nelze dovodit konkrétně uplatněné důvody kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatel byl soudem vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a k tomu, aby doplnil důvody kasační stížnosti. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle § 37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle § 106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Kasační stížnost však nebyla ve stanovené lhůtě ani později doplněna a Nejvyšší správní soud tak nemá pro řízení vytyčeny meze přezkumné činnosti. Pro tento nedostatek není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle § 37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle § 106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2008 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.