3 Azs 5/2026

Rubrum

3 Azs 5/2026 - 20 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: H. S., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské nám. 754/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 8. 1. 2026, č. j. 72 A 8/2025-31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc (dále jen „krajský soud“) zastavil podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 9. 2025, č. j. MV-140877-6/SO-2025, jímž žalovaná jako odvolací správní orgán rozhodla ve věci jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že k projednání žaloby nejsou splněny podmínky řízení, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek, k čemuž jej soud vyzval usnesením ze dne 10. 12. 2025, č. j. 72 A 8/2025-30. Tam stanovená patnáctidenní lhůta k zaplacení poplatku pak uplynula dne 29. 12. 2025, podle mínění krajského soudu marně. 3 Azs 5/2026

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení usnesení krajského soudu pro jeho nezákonnost ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s tím, že soudní poplatek byl uhrazen včas, ač k převodu příslušné částky došlo bez použití variabilního symbolu, a to z bankovního účtu žalobcova přítele. Pro zastavení řízení o žalobě proto nebyl podle názoru stěžovatele důvod. Doklad o poukázání soudního poplatku na účet krajského soudu byl kasačnímu soudu předložen společně s kasační stížností.

3. Dříve než mohl Nejvyšší správní soud zabývat důvodností kasační stížnosti, musel posoudit, zda jsou splněny podmínky samotného řízení o kasační stížnosti. Kasační soud z předloženého soudního spisu krajského soudu zjistil, že kasační stížností napadené rozhodnutí krajský soud následně usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 72 A 8/2025-44, zrušil. Svůj postup odůvodnil zjištěním, že soudní poplatek byl ve skutečnosti na účet soudu složen včas a v této souvislosti odkázal na ustanovení § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Podle něho platí, že „[v]ydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu.“

4. Právní úprava zde tedy sice ukládá soudu provést autoremeduru rozhodnutí ve věcech poplatkové povinnosti, vztahuje se však výslovně toliko na nápravu nesprávného rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Ani extenzivním výkladem z něj však nelze dovodit, že by se tato zvláštní pravomoc vztahovala i na rozhodování o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Zákon o soudních poplatcích sice v minulosti na jiném místě umožňoval autoremedurně zastavení řízení zvrátit, a sice za předpokladu, že k zaplacení soudního poplatku došlo před právní mocí konečného rozhodnutí (srov. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 30. 9. 2017). S novelizací zákona o soudních poplatcích provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. však tato pravomoc poplatkového soudu zanikla (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 6 As 15/2018-30). Nelze proto zcela přehlédnout, že krajský soud vydáním shora zmíněného zrušujícího usnesení zákonem vymezenou pravomoc překročil, nicméně i v tomto případě má rozhodnutí soudu právní účinky jako rozhodnutí bezvadné do doby, než je procesně předepsaným způsobem odstraněno.

5. Jak bylo kasačním soudem zjištěno, proti zrušujícímu usnesení krajského soudu č. j. 72 A 8/2025-44 žádný z účastníků kasační stížnost nepodal a nelze proto očekávat jeho zrušení, ačkoli by zmatečnostní vada popsaná výše takový postup odůvodňovala [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Z ustanovení § 55 odst. 2, věty první, s. ř. s. plyne, že stejně jako krajský soud je i soud kasační (s výjimkou samotného rozhodnutí napadeného kasační stížností) již vyhlášeným usnesením vázán, a to bez ohledu na to, zda je v souladu s procesním právem. Pro řízení před kasačním soudem, jehož předmětem žalobce učinil rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, to znamená, že po podání kasační stížnosti tento předmět odpadl, ač se tak stalo vinou nesprávného zásahu autoremedurním rozhodnutím (k analogické situaci v občanském soudním řízení srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2728/2017). 3 Azs 5/2026 - 21 pokračování

6. Kasační soud zdůrazňuje, že zrušení kasační stížností napadeného rozhodnutí, představuje nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Protože se proti zrušujícímu usnesení krajského soudu ze dne 4. 2. 2026, č. j. 72 A 8/2025-44, žádný z účastníků nebránil, lze mít tento nedostatek řízení o kasační stížnosti za neodstranitelný (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, č. j. 2 As 199/2024-56).

7. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 4. března 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu