3 Azs 64/2021

Rubrum

3 Azs 64/2021 - 37 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. S, zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Ostrava, Purkyňova 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 19 Az 58/2020-39, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení nese stát.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 19 Az 58/2020-39, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, OAM- 90/LE-VL17-D02-2020. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť shledal, že žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Současně rozhodl o tom, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země, nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Polská republika.

2. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Jednou z těchto podmínek je, že místo pobytu stěžovatele je soudu známé. Z potvrzení o provedení lustrace v agendovém informačním systému cizinců (AISC), registru obyvatel (ROB) a agendovém informačním systému evidence obyvatel (AISEO) bylo zjištěno, že stěžovatel není v těchto evidencích veden. Z evidenční karty 3 Azs 64/2021 žadatele o mezinárodní ochranu se podává, že dne 22. 12. 2020 byl stěžovatel propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty a do 28. 12. 2020 se nedostavil do Pobytového střediska Zastávka. V této evidenci je dále uvedena poznámka, že po 11. 1. 2021 má být stěžovatel zajištěn podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

3. Nejvyšší správní soud se následně obrátil s dotazem za účelem zjištění aktuálního místa pobytu stěžovatele na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie a na ustanoveného zástupce (přípis ze dne 20. 4. 2021, č. j. 3 Azs 64/2021-29). Policie ČR na výzvu soudu uvedla, že současné místo pobytu stěžovatele není známé. Ustanovený zástupce na výzvu ke sdělení místa pobytu stěžovatele nereagoval.

4. Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům, aby se meritorně nezabývaly azylovými žalobami těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci a kteří již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004-45). Zastavení řízení v případě naplnění hypotézy § 33 písm. b) zákona o azylu je obligatorní a uplatní se obdobně v řízení o kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007-66).

5. Nejvyšší správní soud v této věci učinil potřebné úkony ke zjištění aktuálního místa pobytu stěžovatele, avšak bezúspěšně. Za této situace mu proto nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 33 písm. b) zákona o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s., zastavit.

6. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.

7. Krajský soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, a to podání blanketní kasační stížnosti, včetně jejího doplnění [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy ustanovenému zástupci za jeden úkon právní služby náleží 3.400 Kč. Jelikož zástupce nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, nebyla jeho odměna navýšena o částku odpovídající této dani. Ustanovenému zástupci naopak nebyla přiznána odměna za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, připojený k blanketní kasační stížnosti. Tento návrh totiž spočíval téměř úplně v doslovném převzetí znění původního návrhu podaného ke krajskému soudu (viz usnesení ze dne 8. 4. 2021, č. j. 3 Azs 64/2021-24). Takový návrh evidentně nenaplňuje adekvátním způsobem hlavní účel kvalifikovaného zastoupení. Přiznaná odměna bude Mgr. Ladislavu Bártovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. května 2021 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu