3 Azs 81/2026

Rubrum

3 Azs 81/2026 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. K., zast. JUDr. Milanem Milerem, advokátem, se sídlem Hartigova 1965/208, Praha 3, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2026, č. j. MV-37806-4/SO-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2026, č. j. 29 A 17/2026-14, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 180e odst. 7 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) opětovně posoudila důvody neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění na území, které žalobce požadoval podle § 33 odst. 1 písm. b) a d) téhož zákona. Potvrdila, že byl dán důvod pro neudělení víza za účelem strpění, neboť žalobce nesplňuje podmínky pro udělení víza podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců a ani podmínku trestní zachovalosti podle § 56 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

2. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odmítl, jelikož napadené rozhodnutí spadá pod výluku ze soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení víz podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Městský soud s odkazem na judikaturu vysokých soudů doplnil, že tento postup není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť na udělení víza nemá žadatel nárok a neudělením víza není zasaženo do žádného základního práva, kterému náleží soudní ochrana (nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. 5 Azs 283/2018-28). 3 Azs 81/2026

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se nyní proti napadenému usnesení brání kasační stížností, jejíž součástí učinil také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

4. Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tím, že v současné době probíhá řízení o úpravě péče o jeho nezletilou dceru. O ni již pečuje nad rámec rozsahu podle dřívějšího rozsudku soudu, jelikož si to tak přejí jak nezletilá dcera, tak i její matka. Stěžovatel dále uvádí, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti mu hrozí nevratná újma v podobě přerušení rodinných vazeb zejména s jeho nezletilou dcerou. Rovněž má za to, že za současné geopolitické situace se mu pravděpodobně nepodaří získat jakékoliv jiné vízum umožňující vstup na území České republiky, kde nezletilá dcera a její matka žijí. Samotný stěžovatel žije v České republice více než 20 let a v Ruské federaci již nemá žádné vazby.

5. Žalovaná má za to, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou splněny, a proto navrhuje, aby odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl. Poukazuje především na to, že kasační stížnost směruje proti rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění, které je jakožto národní typ víza vyňato ze soudního přezkumu. Stěžovatel totiž nemá právní nárok na udělení tohoto víza, tudíž neudělením není zasaženo do žádného z jeho základních práv. Stěžovateli před podáním žádosti o vízum za účelem strpění nesvědčilo žádné pobytové oprávnění, tudíž mu podle žalované nemohla ani vzniknout újma, jelikož se na jeho dosavadním právním postavení nic nemění. Stěžovatel vznesl pouze obecná tvrzení o rodinných poměrech ve vztahu k nezletilé dceři, tato tvrzení však nijak nepodložil. Podle žalované tak stěžovatel neprokázal skutečnosti, ze kterých by vyplývala existence bezprostřední nepřiměřeně závažné újmy. Stěžovatel má nadto možnost požádat o krátkodobé schengenské vízum jako rodič občana EU mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje.

6. Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, přihlédl i k vyjádření žalované a dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou splněny.

7. Podle § 107 s. ř. s., kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.

8. Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí městského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí městského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012-31). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s. 3 Azs 81/2026 - 43 pokračování

9. Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za kumulativního splnění následujících podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce újmu, (2) tato újma je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti věci. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného soudního rozhodnutí či jiným právním následkem plynoucím z uvedeného soudního rozhodnutí, popř. z jemu předcházejícího správního rozhodnutí. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu; zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká.

11. Jak je uvedeno výše, stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodňuje humanitárními důvody a tím, že v důsledku napadeného rozhodnutí hrozí přetrhání vazeb mezi ním a jeho nezletilou dcerou. Nadto je podle něj v důsledku současné geopolitické situace nemožné, aby jako ruský občan mohl v budoucnu znovu vstoupit na území České republiky, kde žije jeho nezletilá dcera a její matka.

12. Jedná-li se o stěžovatelem tvrzené přetrhání vazeb s jeho nezletilou dcerou, uvedené stěžovatel nikterak neprokazuje. Jak již ale shora uvedeno, je to prvořadě právě stěžovatel, jehož v tomto ohledu tíží břemeno tvrzení a který je povinen také svá tvrzení doložit. To se však stěžovateli v souvislosti s tvrzenými rodinnými vazbami a z nich plynoucími povinnostmi nepodařilo.

13. Pokud stěžovatel dále poukazuje na humanitární důvody a současnou geopolitickou situaci a z ní dovozuje nemožnost opětovného vstupu na území České republiky, neboť je ruským občanem, pak Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že napadené rozhodnutí se týká žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění na území, tudíž jím stěžovateli nebyla uložena povinnost opustit území, ani jím nebylo uloženo správní vyhoštění. S ohledem na uvedené veskrze obecné tvrzení o geopolitické situaci bez dalšího nemůže představovat podklad pro přijetí závěru o tom, že by stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku mohla vzniknout újma, a to nadto taková, která je nepoměrně větší, než která by mohla vzniknout třetí osobám. Jelikož neexistuje subjektivní ústavně garantované právo cizinců na dlouhodobé vízum za účelem strpění a na jeho udělení není právní nárok, stěží lze dospět k závěru, že zamítnutím žádosti o jeho udělení stěžovateli jakákoliv újma opodstatňující přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vůbec potenciálně může vzniknout.

14. Na shora uvedeném ničeho nemění ani k doplnění kasační stížnosti připojený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 2017, č. j. 0 P90/2017-18, podle 3 Azs 81/2026 kterého byla schválena dohoda rodičů o péči stěžovatelovy nezletilé dcery. Ta byla soudem svěřena do péče matky a stěžovateli bylo uloženo přispívat na výživu v rozsudku stanovenou částkou. Současně se rodiče nezletilé dohodli, že je stěžovatel jako otec oprávněn se s dcerou stýkat jednou za 14 dní v pátek ve stanovenou dobu. Povinnost přispívat na výživu dcery není nikterak svázána se setrváním na území a možnost styku s nezletilou dcerou je dána stěžovateli jako právo, nikoliv jako povinnost. Je sice pravda, že při nemožnosti setrvat na území by stěžovatel fyzický kontakt s nezletilou dcerou uskutečnit nemohl, jelikož ale povinnost opustit území z napadeného rozhodnutí neplyne (viz výše), ani do uvedeného práva napadené rozhodnutí nezasahuje.

15. Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že stěžovatel netvrdí ani neprokazuje existenci takových skutečností, které opodstatňují přijetí závěru, že mu nepřiznáním odkladného účinku může vzniknout újma. Ani Nejvyšší správní soud pak prima facie nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatele patří právě mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.

16. Jelikož není splněna již první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti předpokládaných v § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 téhož zákona, Nejvyšší správní soud se již nezabýval splněním zbylých shora formulovaných předpokladů, neboť ty musí být naplněny kumulativně. Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud stěžovatelův návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím však žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. července 2026 Mgr. Petra Weissová předsedkyně senátu