4 Ads 109/2017

Rubrum

4 Ads 109/2017 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: L. P., zast. JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Příbrami, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 145, Příbram, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č. j. 48 A 47/2017 - 72, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Rekapitulace předcházejícího řízení

1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2017, č. j. 48 A 47/2017 - 72, odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 20. 5. 2015, ve které žalobkyně po předání věci z civilního ke správnímu úseku a po odstranění nedostatků navrhla, aby určil, že: „I. Výplata přiznaných dávek státní sociální podpory na základě žádosti žalobkyně ze dne 3. 12. 2008 o rodičovský příspěvek a žádosti ze dne 3. 12. 2008 o porodné, o kterých bylo rozhodnuto oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 12. 2008, č. j. 7435/8/PBA/1, a oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 30. 10. 2009, č. j. 4445/9/PBA/1, a dále oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 12. 2008, č. j. 7434/8/PBA/1, ohledně porodného, učiněná ve prospěch M. S., nar. X, byla nezákonná. 4 Ads 109/2017 II. Nárok na výplatu státní sociální podpory v celkové výši 103.308 Kč s přísl. ve prospěch žalobkyně zůstává zachován.“

2. V odůvodnění usnesení krajský soud shrnul, že se žalobkyně žalobou ze dne 20. 5. 2015, označenou jako „žaloba o zaplacení částky […] dle zák. č. 150/2002 Sb.“ (dříve vedenou pod sp. zn. 37 C 20/2015, resp. 48 Ad 232/2016), původně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 103.308 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka se skládá z dávek státní sociální podpory, tj. porodného ve výši 13.000 Kč a rodičovského příspěvku vypláceného od prosince roku 2008 do října roku 2009 v celkové výši 90.308 Kč. Z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 T 179/2010 - 230, vyplývá, že A. V. bez vědomí žalobkyně, avšak jejím jménem, vyplnila žádosti o přiznání porodného a rodičovského příspěvku. M. S., opět bez vědomí žalobkyně, podala žádosti k žalovanému, nechala si vyplatit dávky na účet svého syna a neoprávněně si je ponechala. Okresní soud v Příbrami pravomocným trestním příkazem uložil M. S. povinnost zaplatit České republice - Úřadu práce v Příbrami náhradu škody ve výši 103.308 Kč. V návaznosti na uvedený trestní příkaz žalobkyně podala dne 21. 2. 2011 žalovanému žádost o obnovu řízení, kterou však žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 2. 2011, č. j. 7434/8/PBA, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje o odvolání ze dne 29. 3. 2011, č. j. 062746/2011/KUSK, pravomocně zamítl. Žalobkyně rovněž neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení požadované částky dopisem ze dne 14. 1. 2013. Podání ze dne 15. 2. 2013, které žalobkyně označila jako žalobu, Okresní soud v Příbrami postoupil žalovanému, který žalobkyni sdělil, že jej považuje za žádost o dávku státní sociální podpory. Dodal však, že žádost je třeba podat na předepsaném tiskopise a upozornil, že nárok považuje za zaniklý. K výzvě žalobkyni sdělil, že setrvává na svém právním názoru. Žádným z uvedených způsobů se tak žalobkyně dosud nedomohla tvrzeného nároku.

3. Krajský soud poukázal na § 84 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 5 Aps 5/2010 - 293, a konstatoval, že se žalobkyně v první části žalobního návrhu domáhá určení nezákonnosti zásahu, který již skončil. Žalobkyně nejpozději v lednu roku 2011, kdy podala návrh na obnovu řízení o žádostech o porodné a rodičovský příspěvek, věděla o skutkových okolnostech tvrzeného nezákonného zásahu, tedy, že žalovaná vyplatila sporné dávky M. S. Žalobu však podala po uplynutí subjektivní i objektivní lhůty dne 20. 5. 2015, tedy opožděně. Druhou část žalobního návrhu shledal krajský soud nepřípustnou, přičemž vysvětlil, že podle § 87 odst. 2 s. ř. s. není oprávněn určit, zda právní vztah zůstává zachován. S ohledem na uvedené závěry krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a nad rámec tohoto rozsudku žalobkyni odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 Ads 15/2004 - 54.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. V ní namítla, že záležitost má značně komplikovaný průběh, a proto nevěděla, jak se k ní postavit. Okresní soud v Příbrami pravomocným trestním příkazem ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 T 179/2010 - 230, uložil odsouzené M. S., aby poškozené České republice - Úřadu práce v Příbrami, zaplatila náhradu škody ve výši 103.308 Kč, 4 Ads 109/2017 - 30 pokračování čímž stěžovatelce znemožnil, aby se domáhala náhrady škody. Stěžovatelka uvedla, že jí žalovaný přiznal právo na výplatu částky 103.308 Kč a vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí nikdo nezrušil, nárok trvá. Stěžovatelka odmítla, že žalobu nepodala včas, přičemž upozornila, že z postupu žalovaného nebylo zřejmé, proč k proplacení požadované částky nedošlo. Za dané procesní situace není možné považovat žalobu za opožděnou. Stěžovatelka uzavřela, že není možné, aby se požadované částky nedomohla toliko z důvodu komplikovaného administrativního postupu bez jejího zavinění. Proto konstatovala, že trvá na tom, aby jí byla požadovaná částka na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplacena.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žádosti žalobkyně o porodné a rodičovský příspěvek podala osobně M. S., přičemž předložila občanský průkaz žalobkyně a rodný list dítěte. Požadované dávky žalovaný vyplatil na bankovní účet uvedený v žádosti, přičemž nenese odpovědnost za podvodné jednání M. S. Odmítl, že by nevěděl, jak se k věci právně postavit. Od počátku odmítal opětovné vyplacení částky. Naopak stěžovatelka tvrzený nárok uplatňovala různými způsoby, a to žádostí o obnovu řízení, civilní žalobou a správní žalobou. Žalovaný odmítl, že by byl jeho postup nezákonný. Žalobkyně předmětné žádosti ve skutečnosti sama nikdy nepodala, a proto ani nebyla účastnicí řízení o těchto žádostech. Ve zbytku se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu.

III. Posouzení kasační stížnosti

6. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvedl, jaké důvody podle § 103 s. ř. s. uplatňuje. Z obsahu kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud dovodil, že stěžovatel uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

7. Podle tohoto ustanovení „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“

8. Kasační stížnost není důvodná.

9. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka v dopise ze dne 5. 1. 2017, který nadepsala „odstranění vad žaloby“ jasně formulovala, čeho se žalobou domáhá, a to ve dvou bodech. V prvním bodě navrhla, aby krajský soud určil, že výplata přiznaných dávek státní sociální podpory ve prospěch M. S. byla nezákonná. Stěžovatelka tedy jako nezákonný označila zásah, který již v minulosti skončil, a to podle pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 T 179/2010 - 230, v říjnu roku 2009. Stěžovatelka přitom v žalobě, kterou podala dne 20. 5. 2015, uvedla, že žádost o obnovu řízení, kterou podala 21. 2. 2011, odůvodnila právě tím, že žalovaný vyplatil dávky státní sociální podpory neoprávněné osobě. Nejpozději naposledy uvedeného data tedy stěžovatelka věděla o tvrzeném nezákonném zásahu. Přitom podle § 84 odst. 1 s. ř. s. „[ž]aloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“ Stěžovatelka tedy byla oprávněna podat předmětnou žalobu nejpozději 4 Ads 109/2017 do dne 21. 4. 2011, učinila tak ovšem až 20. 5. 2015. Podle § 84 odst. 2 s. ř. s. „[z]meškání lhůty nelze prominout.“ Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že stěžovatelka podala žalobu v části návrhu pod prvním bodem opožděně. Na tom přitom nemůže nic změnit, že je věc komplikovaná, popřípadě, že stěžovatelka nevěděla, proč jí žalovaný odmítá dávky vyplatit a jak se k věci postavit.

10. Uvedená argumentace taktéž nemůže nic změnit na závěru, že krajský soud není oprávněn rozhodnout o jejím žalobním návrhu uvedeném pod druhým bodem. Z § 87 odst. 2 s. ř. s. je zřejmé, že krajský soud je oprávněn v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem určit, že se správní orgán dopustil nezákonného zásahu a podle povahy věci mu uložit, aby v něm nepokračoval, neopakoval jej, popřípadě, aby obnovil stav před zásahem. Krajský soud však není a ani v posuzovaném žalobním řízení nebyl oprávněn vyslovit, že nárok stěžovatelky na výplatu státní sociální podpory zůstává zachován.

IV. Závěr

11. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nikterak nepochybil, když žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než kasační stížnost stěžovatelky zamítnout podle věty druhé § 110 odst. 1 s. ř. s.

12. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Stěžovatelka nebyla v tomto řízení procesně úspěšná a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. července 2017 JUDr. Jiří Palla předseda senátu