4 Ads 143/2010

Rubrum

4 Ads 143/2010 - 130 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. H., zast. JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem, se sídlem Okružní 147, Meziboří, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, o kasační stížnosti JUDr. MUDr. Josefa Raucha, advokáta, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2010, č. j. 42 Cad 121/2006 - 112, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 8. 2010, č. j. 42 Cad 121/2006 - 112, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2006, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud současně uložil žalované povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1827 Kč. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaná upravila od 1. 7. 2003 žalobci starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tak, že starobní důchod činí 4136 Kč měsíčně s tím, že od ledna 2004 náleží žalobci starobní důchod ve výši 4207 Kč měsíčně, od ledna 2005 náleží žalobci starobní důchod ve výši 4454 Kč měsíčně a od ledna 2006 náleží žalobci starobní důchod ve výši 4647 Kč měsíčně. Proti výroku tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení podal JUDr. MUDr. Josef Rauch, advokát (dále jen „stěžovatel“), odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Uvedl, že podává odvolání jen co do výše nákladů právního zastoupení přiznaných stěžovateli s tím, že odůvodnění odvolání bude vyhotoveno a doručeno ve lhůtě deseti dnů. V odůvodnění odvolání uvedl, že mu za úkony, které učinil v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, měla být v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznána částka 3566 Kč, namísto 1827 Kč, které mu napadeným rozsudkem přiznal krajský soud. Dále požadoval 4 Ads 143/2010 - 131 náklady odvolacího řízení ve výši 550 Kč. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek krajského soudu, případně sám rozhodl tak, že žalovaná je povinna uhradit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 3566 Kč spolu s náklady odvolacího řízení ve výši 550 Kč, celkem tedy částku ve výši 4116 Kč. Dne 18. 11. 2010 předložil Krajský soud v Ústí nad Labem spis Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že kasační stížnost je nepřípustná. Nejvyšší správní soud předesílá, že podle § 3 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud. O podání stěžovatele směřujícímu proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem proto nemůže rozhodnout Vrchní soud v Praze, jemuž stěžovatel toto podání adresoval. Vzhledem k tomu, že se zjevně nejedná o návrh na obnovu řízení, považoval Krajský soud v Ústí nad Labem „odvolání“ stěžovatele za kasační stížnost, o které je oprávněn rozhodovat Nejvyšší správní soud. Podle § 102 s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že je nepřípustná. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, publikováno pod č. 2116/2010 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „ustanovení § 104 odst. 2 soudního řádu správního, se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení.“ V usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 - 41, jež bylo publikováno pod č. 644/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení (§ 35 odst. 7 s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.].“ Stěžovatelem napadený výrok rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je mimo veškerou pochybnost výrokem o nákladech řízení. Stěžovatel proti výroku o zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci žalované nijak nebrojil, proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná kasační stížnost směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, tedy je nepřípustná. 4 Ads 143/2010 - 132 Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele ze dne 11. 9. 2010 podanou proti výroku o nákladech řízení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2010, č. j. 42 Cad 121/2006 - 112, podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatel při jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 23. 8. 2010 uvedl, že náhradu nákladů řízení vyčíslí do tří dnů ode dne konání jednání. To však neučinil, a proto krajský soud určil náhradu nákladů řízení podle skutečností zjištěných ze soudního spisu. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. prosince 2010 JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu