4 Ads 159/2023

Rubrum

4 Ads 159/2023-28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. J. D., zast. JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, advokátem, se sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti žalované: státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 12. 2021, č. j. MPSV-2021-183075-332/1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 Ad 4/2022-40, takto:

Výrok

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí generálního ředitele Úřadu práce České republiky o převedení na jiné služební místo ze dne 7. 10. 2021, č. j. UPCR-2021/102390-78099815. Rozhodováno bylo podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále také „zákon o státní službě“). Žalobkyně byla převedena na služební místo Koordinátora kontrol KrP v projektu „Podpora odborného vzdělávání zaměstnanců II. (POVEZ II.)“ v Oddělení zaměstnanosti Odboru zaměstnanosti a EU Krajské pobočky Úřadu práce České republiky v Českých Budějovicích. 4 Ads 159/2023

2. Proti rozhodnutí žalované brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze. Shora označeným rozsudkem městský soud žalobu zamítl. Uvedl, že neshledal důvod pro přerušení řízení do doby rozhodnutí ve věci vedené u stejného soudu pod sp. zn. 11 Ad 17/2021 (o žalobě stejné žalobkyně proti předcházejícímu rozhodnutí stejné žalované ze dne 17. 9. 2021, č. j. MPSV-2021/137682-332-1, o odvolání žalobkyně ze služebního místa představeného, dále též „rozhodnutí o odvolání z funkce“). V uvedené věci totiž správní orgán pravomocně rozhodl a soud z tohoto pravomocného rozhodnutí vycházel. Napadené rozhodnutí není nicotné ani nepřezkoumatelné. Pro rozhodnutí o převedení na jiné služební místo postačuje prvostupňové rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného, a správní orgány tak nebyly povinny vyčkat do právní moci uvedeného rozhodnutí. Městský soud se odmítl věcně zabývat žalobními body, kterými žalobkyně ve skutečnosti brojila proti rozhodnutí o odvolání z funkce, neboť předmětem projednávané věci je jiné rozhodnutí správních orgánů. Služební funkcionář nebyl povinen před rozhodnutím o převedení žalobkyně s ní nové služební místo projednat, neboť ze zákona taková povinnost nevyplývá. Z ničeho nelze seznat, že by služební orgány postupovaly vůči žalobkyni diskriminačně či účelově.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

3. Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost. Namítá, že řízení před městským soudem bylo zatíženo vadou spočívající v tom, že nedošlo k přerušení řízení, ač k němu dle § 48 odst. 2 písm. c), popř. dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. dojít mělo, jelikož rozhodnutí v řízení je závislé na otázce, kterou není soud v tomto řízení oprávněn řešit. Stěžovatelka byla převedena na jiné místo na základě § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě, dle nějž je zaměstnance převeden na jiné místo v důsledku předchozího rozhodnutí o odvolání z funkce. Rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí o odvolání z funkce je rozhodnutím, na němž je řízení v nyní projednávané věci závislé. Stěžovatelka dále opětovně opakuje různé důvody nezákonnosti rozhodnutí o odvolání z funkce, které namítla rovněž v žalobě proti rozhodnutí o odvolání z funkce. Protože městský soud dostatečně neodůvodnil, proč řízení v projednávané věci nepřerušil, je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

4. Rozhodnutí žalované je nicotné, jelikož rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno v době, kdy rozhodnutí o odvolání z funkce nebylo v právní moci.

5. Městský soud nesprávně posoudil žalobní námitku, že převedení stěžovatelky na jiné místo s ní nebylo předem projednáno, ač k tomu mělo dojít na základě zásad vstřícnosti a součinnosti zakotvených v § 4 správního řádu, jakož i čl. 45 odst. 3 Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 (dále jen „metodický pokyn“). Žalovaná se podrobně nevypořádala ani s právními ani se skutkovými námitkami stěžovatelky uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, a její rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. 4 Ads 159/2023-29 pokračování

6. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ani jeden z důvodů kasační stížnosti neobstojí. Stěžovatelka své podání staví na pouhém nesouhlasu a polemice se závěry městského soudu, aniž by uvedla objektivní skutečnosti, jež by její podání odůvodňovaly. K námitce stěžovatelky, že městský soud měl řízení přerušit, uvádí, že obecně je rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného předběžně vykonatelné a s ohledem na presumpci správnosti správních aktů pro žalovanou i závazné. Zákonnost postupu žalované může soud posoudit bez ohledu na výsledek jiného řízení. Má za to, že v případě negativního rozhodnutí soudu ve věci odvolání stěžovatelky z místa představené nabízí správní řád k řešení takovéto situace instituty obnovy řízení či nového rozhodnutí.

III. Postup Nejvyššího správního soudu

7. Nejvyšší správní soud vzhledem k obsahu námitek stěžovatelky uvedených v kasační stížnosti ověřil, že žalobu stěžovatelky proti odvolání z funkce zamítl městský soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 11 Ad 17/2021–41. Stěžovatelka proti uvedenému rozsudku podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud projednával pod sp. zn. 1 Ads 245/2023. Vzhledem k tomu, že měl za to, že rozhodnutí v uvedené věci by mohlo mít vliv na rozhodnutí o kasační stížnosti ve věci nyní projednávané, řízení přerušil usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. 4 Ads 159/2023-25. Ve věci rozhodnutí žalované proti rozhodnutí o odvolání z funkce pak Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 Ads 245/2023-34, a tím odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl, že v řízení se pokračuje.

IV. Posouzení kasační stížnosti

8. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal vady, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu. Dle ustálené judikatury NSS je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, jestliže neobsahuje určitý výrok, nesplňuje formální náležitosti dle § 54 odst. 2 s. ř. s., nebo také, nelze-li z rozsudku rozpoznat jeho jednotlivé části (záhlaví, výrokovou část, odůvodnění, poučení), jakož i tehdy, chybí-li věcný a obsahový soulad výrokové části napadeného rozsudku a jeho odůvodnění, nebo absentuje-li odkaz na použité právní normy, na nichž správní soud založil právní 4 Ads 159/2023 hodnocení v souzené věci (srov. například rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, nebo ze dne 10. 4. 2008, č. j. 7 Afs 78/2007-60). Tyto vady napadený rozsudek nevykazuje.

11. Nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou pak podle ustálené judikatury zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52) nebo v nichž zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí věnoval všem stěžejním námitkám účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-33).

12. Napadený rozsudek výše uvedeným kritériím přezkoumatelnosti vyhovuje. Městský soud v napadeném rozsudku dostatečně popsal skutkový stav věci, stanoviska účastníků řízení, předestřel relevantní a ucelené právní závěry, kterými žalobní argumentaci náležitě vypořádal. V odst. 18. napadeného rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu nepovažoval za potřebné přerušit řízení dle návrhu stěžovatelky. Městský soud nijak nepochybil, pokud se věcně nezabýval žalobními body, které směřovaly proti rozhodnutí o odvolání stěžovatelky z funkce, jelikož toto rozhodnutí nebylo předmětem soudního přezkumu v této věci. To městský soud ostatně též přiléhavě odůvodnil (bod 20 napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že nesouhlas stěžovatelky se závěry městského soudu a s rozsahem a způsobem odůvodnění nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013-30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010-163). Jako právě takový nesouhlas stěžovatelky s posouzením jejích žalobních bodů hodnotí Nejvyšší správní soud i její vyjádření v kasační stížnosti, v němž městskému soudu vytýká „sofistikované zdůvodnění zjevné nespravedlnosti.“ Ostatně sama stěžovatelka se závěry městského soudu obsáhle polemizuje, což by u nepřezkoumatelného rozsudku nebylo možné.

13. Obdobné nároky dovodila judikatura též na způsob odůvodnění správních orgánů. Ani napadené rozhodnutí žalované ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím však nelze považovat za nepřezkoumatelné. Lze z něj totiž zjistit, z jakých podkladů správní orgány vycházely, jaký skutkový stav zjistily, jaká ustanovení právních předpisů aplikovaly, jak naložily s vyjádřeními a podáními stěžovatelky a jakými úvahami byly při rozhodování vedeny. Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit s obecným tvrzením stěžovatelky, že žalovaná opomněla reagovat na celou řadu základních, nosných námitek stěžovatelky uplatněných v odvolání. Naopak, z rozhodnutí žalované lze zjistit, proč argumenty 4 Ads 159/2023-30 pokračování uplatněné stěžovatelkou v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí považovala za nedůvodné. Sama stěžovatelka v kasační stížnosti konkrétně neuvádí, které základní, nosné argumenty měla žalovaná opomenout.

14. Stěžovatelka dále namítla, že městský soud měl přerušit řízení a vyčkat na výsledek řízení o žalobě proti rozhodnutí o odvolání z funkce. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že napadené rozhodnutí o převedení stěžovatelky na jiné místo vskutku věcně navazuje na předchozí rozhodnutí o jejím odvolání z funkce. V tomto smyslu tedy lze uvažovat o uvedených dvou rozhodnutích jako o řetězících se správních aktech, přičemž rozhodnutí o odvolání z funkce je rozhodnutím podmiňujícím a rozhodnutí o převedení na jiné služební místo je rozhodnutím podmíněným.

15. V této souvislosti lze vzpomenout na usnesení rozšířeného senátu z 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017-88, č. 3948/2019 Sb. NSS, „Peklo na Čertovině“. V bodě 36 uvedeného usnesení rozšířený senát uvedl: „Pokud bylo žalobou napadeno podmiňující rozhodnutí, soud v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí zpravidla vyčká na výsledek řízení o žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí, aby z něj mohl ve svém rozhodnutí vyjít (§ 52 odst. 2 s. ř. s.), popř. dle povahy věci může i řízení o obou žalobách spojit ke společnému projednání (§ 39 s. ř. s.).“ Pokud městský soud takto nepostupoval a rozhodl v projednávané věci dříve, než bylo rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí o odvolání z funkce, jedná se o jisté pochybení, nikoli však takové, které by mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, tj. nejedná se o vadu řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pro věc je totiž podstatné, že městský soud žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalované o odvolání z funkce zamítl rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 11 Ad 17/2021–41, a kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku městského soudu zamítl Nejvyšší správní soud již zmiňovaným rozsudkem č. j. 1 Ads 245/2023-34. Již z toho je jednoznačně patrné, že i pokud by městský soud v projednávané věci řízení přerušil a vyčkal na rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí o odvolání z funkce, nemohlo by jeho konečné rozhodnutí o žalobě v nyní projednávané věci být jiné.

16. Dle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě se státní zaměstnanec převede na jiné služební místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě v důsledku odvolání ze služebního místa představeného.

17. Stěžovatelka namítá nicotnost napadeného rozhodnutí žalované, kterou dovozuje z tvrzené nicotnosti rozhodnutí o svém odvolání ze služebního místa představeného. K tomu postačuje poukázat na to, že stěžovatelkou tvrzenou nicotnost rozhodnutí o odvolání z funkce Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Ads 245/2023-34 neshledal, proto nemohla způsobit ani nicotnost nyní přezkoumávaného rozhodnutí žalované.

18. Nezákonnost napadeného rozhodnutí, a tím méně jeho nicotnost, nelze dovozovat ani z toho, že prvostupňové rozhodnutí o převedení stěžovatelky na jiné služební místo bylo vydáno předtím, než nabylo právní moci rozhodnutí o jejím odvolání z funkce. Podle § 168 odst. 2 zákona o státní službě totiž odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí 4 Ads 159/2023 při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Správní orgán prvního stupně tedy postupoval správně, jestliže vydal rozhodnutí o převedení stěžovatelky na jiné služební místo dne 7. 10. 2021 v návaznosti na rozhodnutí stejného správního orgánu ze dne 29. 6. 2021, kterým byla stěžovatelka odvolána z funkce představeného. Na tom nic nemění skutečnost, že proti rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021 stěžovatelka podala odvolání, a toto rozhodnutí tak ke dni 7. 10. 2021 nebylo pravomocné. Vzhledem k vyloučení odkladného účinku odvolání dle § 168 odst. 2 věty první zákona o státní službě totiž bylo rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021 vykonatelné, a tudíž správní orgán prvního stupně správně vydal na něj navazující rozhodnutí předpokládané zákonem.

19. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani dalším námitkám stěžovatelky. Soud má za to, že s žalobní námitkou nezákonnosti spočívající v neprojednání jejího převedení na jiné služební místo se stěžovatelkou, se městský soud v napadeném rozsudku dostatečně vypořádal. Městský soud správně konstatoval, že tato povinnost předchozího projednání nového služebního místa se státním zaměstnancem ze zákona o státní službě nevyplývá a postup správního orgánu prvního stupně nebyl ani v rozporu se stěžovatelkou uváděným metodickým pokynem, který obsahuje pouze doporučení takového předchozího projednání. Stěžovatelce lze jistě přisvědčit, že by se jednalo o postup vhodný, zvláště s přihlédnutím k zásadě vstřícnosti zakotvené v § 4 odst. 3 a 4 správního řádu, avšak absenci předchozího projednání nelze vnímat jako pochybení správního orgánu prvního stupně, které by mohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ani zde ostatně stěžovatelka v kasační stížnosti nijak nekonkretizuje, jak by měla být poškozena v důsledku toho, že s ní převedení na jiné služební místo nebylo projednáno.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

20. Vzhledem k tomu, že žádnou ze stěžovatelkou uplatněných námitek Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou, kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

21. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle § 60 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení před správními soudy úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nepřísluší. Procesně úspěšné žalované pak nevznikly v řízení náklady přesahující náklady její běžné úřední činnosti. Soud jí proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. září 2024 Mgr. Aleš Roztočil 4 Ads 159/2023-31 pokračování předseda senátu