4 Afs 297/2021

Rubrum

4 Afs 297/2021 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Šroubárna Ždánice a.s., IČO: 463 47 496, se sídlem Jiráskova 972/52, Kyjov, zast. Mgr. Miroslavem Osladilem, advokátem, se sídlem Sokolovská 668/136d, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 9. 2019, č. j. 47218/2019-900000-311, č. j. 47218-2/2019-900000-311, č. j. 47218-3/2019-900000-311, č. j. 47218-4/2019-900000-311, č. j. 47218-5/2019-900000-311, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 50/2021 - 408, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 50/2021 - 408, s e r u š í a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Žalovaný v záhlaví uvedenými rozhodnutími zohlednil závěry předchozího soudního řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 10 Afs 186/2017) a rozhodl, že se ve všech prvostupňových rozhodnutích celního úřadu ze dne 11. 4. 2014, č. j. 842-74/2014-53000-51 až 842-78/2014-53000-51 výrok o předepsání penále podle § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád bez náhrady ruší. Žalovaný rovněž odstranil zjištěné formální nepřesnosti ve výroku prvostupňových rozhodnutí a v ostatním je zachoval.

2. Žalobce se v žalobě ze dne 15. 11. 2019 domáhal zrušení deseti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2019, č. j. 47218 až 47218-10/2019-900000-311, zejména proto, že uplynula lhůta pro stanovení cla, a tato rozhodnutí žalovaného tak byla vydána v rozporu s právními předpisy, zejména s § 111 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. 4 Afs 297/2021

3. Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311, žalovaný rozhodl v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 daňového řádu s přihlédnutím k nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 o změně v záhlaví tohoto rozsudku uvedených rozhodnutí tak, aby jejich výrok výslovně uváděl, že objektivně nastala právní skutečnost předvídaná čl. 221 odst. 4 celního kodexu, v důsledku které se celní orgány dovolávají prolomení zákonné tříleté lhůty pro sdělení cla.

4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2021, č. j. 31 Af 84/2019 - 424, žalobu ze dne 15. 11. 2019 v části, v níž se žalobce domáhal přezkumu v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2016, vyloučil k samostatnému projednání. Shledal totiž, že změna těchto rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení může mít vliv na procesní postup soudu v souvislosti s rozsudkem NSS ze dne 21. 11. 2019, č. j. 8 Afs 361/2018 - 49.

5. Následně krajský soud usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 50/2021 - 408, řízení zastavil, neboť s poukazem na závěry uvedené v rozsudku NSS č. j. 8 Afs 361/2018 - 49 dospěl k závěru, že odpadl předmět řízení, jelikož napadená rozhodnutí žalovaného de facto zanikla a byla nahrazena rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení. Žalobce tudíž nemůže být nadále zkrácen na svých právech napadenými rozhodnutími žalovaného ze dne 16. 9. 2019 a zároveň mu byla zachována možnost brojit proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311. Existence předmětu řízení napadeného rozhodnutí je esenciální podmínkou řízení podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). S ohledem na zánik žalobou napadených rozhodnutí nastala situace, ve které nejsou splněny podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný, v řízení proto nelze pokračovat a nelze než žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

6. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel v prvé řadě opětovně namítl, že v době vydání napadených rozhodnutí již uplynula prekluzivní lhůta dle čl. 221 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. Napadená rozhodnutí byla zatížena nezákonností také z dalších důvodů popsaných stěžovatelem v žalobě.

7. Kasační stížností napadené usnesení krajského soudu považuje stěžovatel za předčasné, jelikož rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení, které je důvodem pro zastavení řízení, dosud nenabylo právní moci. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že dne 11. 5. 2021 podal proti rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení odvolání k Ministerstvu financí. Ke dni podání této kasační stížnosti nebylo ze strany Ministerstva financí rozhodnuto o odvolání stěžovatele. V rámci řízení o odvolání může být ze strany Ministerstva financí rozhodnuto, že rozhodnutí žalovaného se zrušuje a přezkumné řízení se zastavuje. Pak by byla potvrzena rozhodnutí napadená správní žalobou v jejich původním znění a neexistoval by důvod pro zastavení řízení, jelikož žalobou napadená rozhodnutí by dále existovala v nezměněném znění. Mohlo by tak dojít k porušení práva 4 Afs 297/2021 - 56 pokračování stěžovatele na soudní ochranu.

8. Rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení byla provedena změna spočívající v doplnění odkazu na čl. 221 odst. 4 celního kodexu. Nedošlo ale k žádné změně ohledně závěru, zda byl celní dluh stěžovateli sdělen včas. Rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení se rovněž žádným způsobem nedotklo povinností uložených stěžovateli žalobou napadenými rozhodnutími, tedy povinnosti uhradit doměřené clo, povinnosti uhradit antidumpingové clo a vyměřené výše těchto cel.

9. Žalovaný nebyl oprávněn provést výše popsanou změnu napadených rozhodnutí. Pokud žalovaný měl za to, že existuje důvod pro prolomení prekluzivní lhůty pro sdělení celního dluhu podle čl. 221 odst. 4 celního kodexu, měla být tato skutečnost uvedena v napadených rozhodnutích. To ale žalovaný neučinil. Vzhledem k absenci jakéhokoliv vyjádření k běhu lhůty nelze určit, z jakého důvodu byl celní dluh stěžovateli vyměřen, a napadená rozhodnutí jsou tak v této otázce nepřezkoumatelná. Tuto nezákonnost nelze napravit změnou rozhodnutí provedenou rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení, ale pouze zrušením napadených rozhodnutí.

10. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti k běhu prekluzivní lhůty pro sdělení celního dluhu stěžovatele odkázal na své vyjádření k žalobě a dále na odůvodnění svého rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení, odůvodnění rozhodnutí Ministerstva financí, kde je tato problematika podrobně vypořádána a kde je podrobně popsán běh předmětné prekluzivní lhůty ve vztahu k jednotlivým žalobou napadeným rozhodnutím.

11. K námitkám stěžovatele uvedeným v kasační stížnosti uvedl, že Ministerstvo financí v rozhodnutí o nařízení přezkumu ze dne 8. 9. 2020, č. j. MF-18401/2020/3902-4, konstatovalo rozpor rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2019 s právním předpisem, nikoli však pro uplynutí lhůty pro sdělení celního dluhu, jak namítal stěžovatel, ale v tom, že pokud objektivně nastala právní skutečnost předvídaná čl. 221 odst. 4 celního kodexu, v důsledku které se celní orgány dovolávají prolomení zákonné tříleté lhůty pro sdělení cla, musí být tato právní skutečnost součástí rozhodnutí o sdělení dlužné částky cla, nebo součástí rozhodnutí o odvolání, což zde není. Tím došlo dle názoru Ministerstva financí k narušení právní jistoty na straně daňového subjektu o průběhu lhůt, neboť mu nemuselo být zřejmé, na základě jaké právní skutečnosti dospěly celní orgány k závěru o prolomení prekluzivní lhůty.

12. Žalovaný upozornil, že rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 31 Af 7/2015 - 172, a Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 10 Afs 186/2017, potvrdily, že clo i antidumpingové clo bylo ve všech pěti dotčených případech vyměřeno stěžovateli správně a rozhodnutí Ministerstva financí (o nařízení přezkumu i o rozkladu proti tomuto rozhodnutí ze dne 8. 4. 2021, č. j. MF-18401/2020/3902-8) potvrdila názor žalovaného, že k uplynutí prekluzivní lhůty pro sdělení celního dluhu stěžovateli v dotčených případech nedošlo. Nebylo proto namístě rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2019 zrušit.

13. S ohledem na právní názor Ministerstva financí dospěl žalovaný k závěru, že není na místě ani přezkumné řízení zastavit podle § 123 odst. 5 daňového řádu. 4 Afs 297/2021 Žalovaný proto dotčená rozhodnutí změnil tak, aby jejich výrok uváděl, že objektivně nastala právní skutečnost předvídaná čl. 221 odst. 4 celního kodexu, v důsledku které se celní orgány dovolávají prolomení zákonné tříleté lhůty pro sdělení cla. Žalovaný má za to, že byl vázán právním názorem Ministerstva financí a nemohl pokračovat žádným jiným způsobem.

14. V doplnění vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný poukázal na to, že Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 16. 11. 2021, č. j. MF-30660/2021/3902-4, zamítlo odvolání stěžovatele a potvrdilo rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311.

III. Posouzení kasační stížnosti

15. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.

16. Kasační stížnost je důvodná.

17. Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v dané věci se jedná o posouzení, zda krajský soud postupoval správně, když řízení o žalobě zastavil.

18. V prvé řadě musí Nejvyšší správní soud zdůraznit, že napadené usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť ačkoli z jeho odůvodnění vyplývá, že krajský soud se domníval, že jsou dány podmínky pro odmítnutí žaloby, výrok zní, že se řízení zastavuje. Již z tohoto důvodu musel Nejvyšší správní soud přistoupit ke zrušení napadeného usnesení, jelikož byl naplněn důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k němuž musel Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

19. Nejvyšší správní soud se však musí vyjádřit i ke kasační argumentaci stěžovatele, v níž namítal, že krajský soud nesměl žalobu odmítnout před nabytím právní moci rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení. Stěžovatel argumentoval možným průběhem řízení o odvolání proti rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení, kdy mohlo dojít k tomu, že Ministerstvo financí rozhodnutí žalovaného vydané v přezkumném řízení zruší a přezkumné řízení zastaví, což by znamenalo potvrzení rozhodnutí žalovaného napadených žalobou. Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že krajský soud měl vyčkat na právní moc rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení a teprve poté na toto rozhodnutí procesně reagovat. Je to totiž právní moc rozhodnutí, s níž je spojeno definitivní vyřešení určité otázky správním orgánem. Dokud rozhodnutí vydané v přezkumném řízení nenabude právní moci, není najisto postaveno, zda a jakým způsobem správní orgány zjištěnou nezákonnost původního pravomocného rozhodnutí odstranily či napravily. Do té doby proto není na místě, aby soud v řízení o žalobě proti žalobou napadenému pravomocnému rozhodnutí (které je předmětem přezkumného řízení) vyvozoval procesní následky z toho, že bylo v přezkumném řízení určitým 4 Afs 297/2021 - 57 pokračování způsobem rozhodnuto.

20. Jak sice upozornil žalovaný v doplnění vyjádření ke kasační stížnosti, Ministerstvo financí již rozhodnutím ze dne 16. 11. 2021, č. j. MF-30660/2021/3902-4, zamítlo odvolání stěžovatele a potvrdilo rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311, kterým v přezkumném řízení změnil napadená rozhodnutí. Nyní je tedy situace zcela nepochybně taková, že v záhlaví uvedená rozhodnutí žalovaného byla změněna rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení. To však nic nemění na tom, že v době rozhodování krajského soudu nebylo dáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu o změně žalobou napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení.

21. Věcně ovšem Nejvyšší správní soud souhlasí s argumentací krajského soudu v kasační stížností napadeném usnesení, v níž poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2019, č. j. 8 Afs 361/2018 - 49, č. 3951/2020 Sb. NSS, podle nějž, dojde-li v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ke změně žalobou napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení postupem podle § 123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, odpadne předmět řízení, a nejsou tak již dány podmínky řízení o takové žalobě [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V době rozhodování krajského soudu ovšem pro odmítnutí žaloby nebyly dány podmínky, neboť jak bylo výše vysvětleno, rozhodnutí vydané v přezkumném řízení dosud nenabylo právní moci.

22. Námitkami stěžovatele směřujícími do věci samé se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť se nejedná o přezkoumání meritorního rozhodnutí krajského soudu. Námitky stěžovatele v převážné míře směřují proti rozhodnutí žalovaného vydanému v přezkumném řízení, které vůbec nebylo předmětem tohoto soudního řízení. Stěžovatel se může bránit žalobou proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení, přičemž v rámci ní je oprávněn brojit i proti těm částem původních (nyní napadených) rozhodnutí žalovaného, která nebyla rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení dotčena (srov. bod 18 cit. rozsudku č. j. 8 Afs 361/2018 - 49).

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

23. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížností napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Nemohl přitom žalobu sám odmítnout, neboť nemůže nyní zohlednit to, že dodatečně po vydání napadeného rozhodnutí již důvod pro odmítnutí žaloby nastal (srov. textaci § 110 odst. 1 část věty prvé za středníkem s. ř. s.). To může učinit až krajský soud v dalším řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. února 2022 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu 4 Afs 297/2021