4 Afs 40/2017
č. j. 4 Afs 40/2017-18
V PLATNOSTI- KS Brno 62 Af 33/2015-108
- NSS 4 Afs 40/2017-18
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, protože ten nesprávně označil rozhodnutí celního orgánu za nepřezkoumatelné. Soud uznal, že celní orgán správně použil metodu porovnávacího dovozu podle čl. 31 celního kodexu, když vybral dovoz s nejblíže odpovídajícími parametry. Zároveň potvrdil, že výběr porovnávacího dovozu nesmí být založen na minimální celní hodnotě, což bylo splněno. Věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení s náležitým právním názorem.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Pavlíny Vrkočové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ANEX CZ s. r. o., IČ 27264866, se sídlem Veselá 199/5, Brno, zast. JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. 62 Af 33/2015 - 108, takto:
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. 62 Af 33/2015 - 108, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2015, č. j. 3006/2015-900000-304.1 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 8. 2014, č. j. 122474/2014-53000021, kterým správní orgán I. stupně rozhodl, že celní hodnota dovezeného zboží (924 rolí perlinky o čisté hmotnosti 13 860 kg), nemůže být určena podle čl. 29 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), a současně určil celní hodnu zboží ve výši 257.436 Kč (18,574 Kč/kg čisté váhy), a to podle čl. 31 odst. 1 celního kodexu, za použití čl. 30 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. 62 Af 33/2015 - 108, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2015 pro nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovanému uložil, aby podrobně odůvodnil, proč dovoz s jednotkovou hodnotou ve výši 18,574 Kč/kg splňuje parametry porovnávacího dovozu, přesvědčivě se vypořádal s námitkou žalobce, ve které požaduje použít jako porovnávací dovoz některý z dovozů s nižší jednotkovou hodnotou, a v této souvislosti vyložil pojem dovozu s minimální celní hodnotou ve smyslu čl. 31 odst. 2 písm. f) celního kodexu, bude-li jej i v dalším řízení aplikovat. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle stěžovatele je určení celní hodnoty dle čl. 31 celního kodexu vymezeno jak pozitivně, tak i negativně. Pozitivní vymezení lze označit za obecné, naopak negativní stanoví konkrétní mantinely, v rámci kterých je nutné celní hodnotu určit. Jedná se o metodu připadající v úvahu poté, co předchozí metody, pozitivně vymezené, nemohou být aplikovány. Odůvodnění, proč byla použita zvolená jednotková hodnota 18,574 Kč/kg, je uvedeno ve vyjádření správního orgánu I. stupně ze dne 19. 11. 2014. Ztotožnil se s ním i stěžovatel v napadeném rozhodnutí. Rozsudek krajského soudu je tak v tomto bodě nepřezkoumatelný, neboť se měl meritorně zabývat důvody, které k volbě porovnávacího dovozu celní orgány vedly. Stěžovatel dále namítal, že závěry krajského soudu vycházejí z nesprávného právního hodnocení, neboť nebylo potřeba určit, které celní hodnoty jsou minimální. Důležité však bylo, aby porovnávací dovoz touto minimální celní hodnotou nebyl. Na omezení dle čl. 31 odst. 2 písm. f) celního kodexu je třeba nahlížet tak, že v případě porovnávacího dovozu se nejedná o minimální celní hodnotu a tato skutečnost byla i v rozhodnutí stěžovatele konstatována. Vybraným porovnávacím dovozem nebyl překročen ani mantinel určený podle čl. 31 odst. 2 písm. b) celního kodexu, neboť se nejednalo o vyšší ze dvou možných hodnot pro celní účely. Navíc se jednalo o reálné dovozy a nelze hovořit o tom, že by se jednalo o fiktivní hodnotu. Ze spisového materiálu ani nevyplývá, že by snad některé z dalších omezení bylo překročeno, neboť bylo jednoznačně konstatováno, o jaký porovnávací materiál se jednalo, tj. že se nejednalo o hodnotu spočívající na prodejní ceně zboží produkovaného ve Společenství, neboť se jednalo o dovoz původního zboží z Čínské lidové republiky. Tím, že se jednalo o dovoz, nemohlo být porušeno omezení zakotvené v čl. 31 odst. 2 písm. d) celního kodexu. Určení porovnávacího dovozu bylo v souladu s čl. 31 celního kodexu a v dané volbě nelze spatřovat nezákonnost, ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí stěžovatele. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou, přičemž zaměstnanec stěžovatele má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 s. ř. s.). Kasační stížnost je přípustná (§ 102 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost je důvodná. Ohledně prokazování skutkového stavu v řízení před celními orgány, se uplatní zásady daňového řízení. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 31. 1. 2005, č. j. 4 As 1/2003 - 71, č. 542/2005 Sb. NSS: „Pokud celní orgán jako správce daně v souladu s § 31 odst. 8 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prokáže existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost či správnost účetnictví, evidencí či záznamů vedených celním (daňovým) subjektem, je důkazní břemeno na celním subjektu, jehož povinností podle § 31 odst. 9 citovaného zákona je navrhnout či označit důkazy, které mají potvrdit skutečnosti jím uvedené v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl celním orgánem v průběhu celního řízení vyzván. Pokud celní subjekt toto důkazní břemeno neunese, celní orgán podle okolností uloží povinnost zaplatit clo v jiné výši, než odpovídá údajům uvedeným celním subjektem při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu“ (pozn. NSS v současnosti jde o § 92 daňového řádu). Z obsahu správních spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce podal celní prohlášení na propuštění zboží původem z Čínské lidové republiky do celního režimu volného oběhu. V rámci ověřování deklarovaných údajů v celním prohlášení a k němu přiložených dokladů správnímu orgánu I. stupně vznikly pochybnosti o pravdivosti a přesnosti údajů o výši deklarované celní hodnoty zboží – perlinky v celkovém množství 13 860 kg. Pochybnosti pramenily z výsledku porovnání jednotkové celní hodnoty předmětného dovozu – 3,30 Kč/kg, stanovené jako podíl navrhované výše celní hodnoty a deklarované jednotky, s mediánovou jednotkovou celní hodnotou zjištěnou z dat Eurostatu, která činila 23,80 Kč/kg. Podle správního orgánu I. stupně deklarovaná celní hodnota byla historicky nejnižší deklarovanou jednotkovou celní hodnotou podpoložky zboží 70195900 v České republice, i v Evropské unii. V rámci porovnání byla stanovena mediánová jednotková celní hodnota podpoložky zboží 70195900 z dat dovozů do všech členských zemí Evropského společenství z Čínské lidové republiky v období ne delším než 90 dnů předcházejících předmětnému dovozu. Správní orgán I. stupně žalobce vyzval k předložení dodatečných důkazů za účelem vyvrácení pochybností o deklarované celní hodnotě, přičemž ve výzvě uvedl i demonstrativní výčet důkazních prostředků. Přestože žalobce následně některé doklady předložil, nevyvrátily pochybnosti správního orgánu I. stupně. Nedostatky spočívaly ve špatné kvalitě originálu vývozního dokladu, v rámcové kupní smlouvě (podle níž údajně nebylo postupováno). Žalobce nedoložil objednávky, obchodní nabídky či korespondenci s dodavatelem zboží ani doklad o pojištění zásilky. Vývozní celní prohlášení nebylo čínskými celními orgány dohledáno a potvrzení celního úřadu Bei Lun nebylo čínskou celní správou potvrzeno. Nadto celní orgány Čínské lidové republiky v rámci mezinárodního dožádání poskytly informace, které skutečnosti tvrzené a dokládané žalobcem nepotvrdily. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobce věrohodně neprokázal svá tvrzení o celní hodnotě a zboží nelze pustit do volného oběhu s hodnotou určenou podle čl. 29 celního kodexu. Správní orgán I. stupně rozhodl o užití náhradní metody ve smyslu čl. 30 a 31 celního kodexu, když tyto metody na sebe postupně navazují. Z protokolu o ústním jednání ze dne 29. 5. 2014 byl žalobce správním orgánem I. stupně dotázán, zda má k dispozici příslušné údaje, které by umožnily určit celní hodnotu podle deduktivní metody jednotkové ceny ve smyslu čl. 30 odst. 2 písm. c) celního kodexu nebo metody vypočtené hodnoty ve smyslu čl. 30 odst. 2 písm. d) celního kodexu a žalobce sdělil, že příslušné údaje nemá. Správní orgány odůvodnily svůj postup, proč v rámci náhradních metod zvolily metodu použití rozumných prostředků ve smyslu čl. 31 celního kodexu. Správní orgán I. stupně v Poznámce 1 svého rozhodnutí popsal, proč vybral celní hodnotu zjištěnou z porovnávacího dovozu pod evidenčním číslem 6000710201591, uskutečněného dne 3. 7. 2012, s celní hodnotou zboží ve výši 289.532 Kč (18,574 Kč/kg), o celkovém množství váhy 15 588 kg. Vycházel přitom z databáze dovozů celní správy a z dat poskytnutých žalovaným. Nepřihlížel k dovozům, kde probíhalo řízení ve věci zpochybnění deklarované celní hodnoty. Ve svém vyjádření k odvolání ze dne 19. 11. 2014 upřesnil, že použil dovoz s nejblíže deklarovaným množstvím zboží, když větší množství odebraného zboží značně ovlivňuje konečnou cenu (viz vysvětlení v POŘADÍ A-G). S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud neztotožňuje se závěry krajského soudu, že v odůvodnění správního orgánu I. stupně nejsou popsány žádné postupy či uvedeny argumenty, proč byl vybrán právě výše uvedený dovoz. V napadeném rozhodnutí (str. 8 bod 6) se také stěžovatel ztotožňuje s názorem správního orgánu I. stupně, jaká kritéria použil při výběru porovnávacího dovozu: jednalo se o identickou podpoložku zboží s hodnoceným předmětným dovozem; jednalo se o obdobně popsané zboží s hodnoceným předmětným dovozem; země odeslání byla identická s hodnoceným předmětným dovozem; identická s hodnoceným předmětným dovozem byla i země původu; deklarované množství zboží bylo co nejbližší s hodnoceným předmětným dovozem. Na to pak navazuje na str. 9 v bodě 7 odůvodnění, že v případě porovnávacího dovozu se celní hodnota nezakládá na minimálních celních hodnotách. Dovozy označené ev. č. 12CZ07630017365JX8, 12CZ07630018AIUDC0 a 12CZ0763001C5393T7 lze považovat za dovozy s minimální celní hodnotou. Jak uvedl stěžovatel, důležité je to, že tyto celní hodnoty byly nižší, než v případě vybraného dovozu. Podle č. 31 odst. 2 písm. f) celního kodexu se celní hodnota stanovená na základě čl. 31 celního kodexu nesmí zakládat na minimálních celních hodnotách. Tedy pro splnění této podmínky postačí fakt, že v případě porovnávacího dovozu se nejedná o minimální celní hodnotu, což vyplývá i z rozhodnutí stěžovatele. Argumenty stěžovatele mají původ ve spisovém materiálu a jsou obsaženy v napadeném rozhodnutí. Nelze tak akceptovat závěr, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné. Žalobce neunesl důkazní břemeno a celní úřady rozhodly, že celní hodnota nebude určena dle čl. 29 celního kodexu. S tímto závěrem souhlasil i krajský soud. Správní orgány ve svých rozhodnutích odůvodnily, proč přistoupily k určení celní hodnoty zboží metodou použití vhodných prostředků a využily metody transakce podobného zboží. Správní orgán I. stupně odůvodnil, kde a proč tuto metodu zvolil (poté, co nepřihlédl k celní hodnotě z čínského prohlášení, která činila 33,589 Kč/kg a nebyla akceptovatelná dle čl. 31 odst. 2 celního kodexu). Správní orgán I. stupně použil data poskytnutá stěžovatelem odpovídající nejblíže stanoveným kritériím pro výběr porovnávacího dovozu. Určení porovnávacího dovozu bylo provedeno v souladu s požadavky stanovenými v čl. 31 celního kodexu. Krajský soud se bude muset zabývat rozhodnutím stěžovatele, a to konkrétně důvody, které vedly stěžovatele ke stanovení porovnávacího dovozu. Vzhledem k tomu, že celní hodnota byla určena v souladu čl. 30 a 31 celního kodexu, je na krajském soudu, aby posoudil, zda postup stěžovatele při stanovení celní hodnoty zboží byl zákonný či nikoli. Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s § 110 odst. 1 větou první před středníkem s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud bude v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 27. dubna 2017 JUDr. Jiří Palla předseda senátu