4 As 117/2024

Rubrum

4 As 117/2024-10 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č. j. MSP-448/2021-OSV-OSV/2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 9 A 148/2023-30, takto:

Výrok

I. Žalobci s e zástupce pro řízení o kasační stížnosti n e u s t a n o v u j e .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 40 Si 162/2021. Tímto rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace týkající se podkladů, z nichž vycházela asistentka soudce při rozhodování v jeho jiné věci před Obvodním soudem pro Prahu 2 vedené pod sp. zn. 14 C 146/2018.

2. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků i návrh žalobce na ustanovení zástupce. Konstatoval, že žalobce nedostál své povinnosti uvést a prokázat úplné a věrohodné údaje o svých majetkových a finančních poměrech, a soud si tak o nich nemohl učinit dostatečně přesný obraz. S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu by přiznání požadovaného osvobození od soudních poplatků nebylo možné ani v případě, že by žalobce tvrzený nedostatek finančních prostředků osvědčil, a to vzhledem k množství a shodné povaze sporů, jež vůči různým 4 As 117/2024 orgánům veřejné správy žalobce vede, a do kterých následně podává neúměrné množství žalob. Žalobce jen u Městského soudu v Praze podal několik žalob týkajících se jeho žádostí o informace. Tyto žaloby (včetně nyní podané žaloby) jsou koncipovány podobným stylem, zpravidla neobsahují žádné věcné námitky a žalobce v nich opakovaně poukazuje zejména na zločinné praktiky a represe a stále se vrací k metodice StB z roku 1982 a podpisu Charty 77 a přenáší tyto své výhrady i do současné doby tvrzeními o politické objednávce (zde v rámci rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 2 a žalovaného). Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl uvedené usnesení městského soudu kasační stížností, v níž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Namítl, že městskému soudu je jednoznačně známo, že vinou údajného „podvodu ŠU K. Hora z roku 1992“ mu bylo upřeno právo dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a proto dnes žije na hranici chudoby. Postup městského soudu považuje za účelový, přičemž jeho jediným záměrem je upřít stěžovatelovi jeho ústavní právo dle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Městský soud postupuje „skandálně“, když stěžovatele osočuje ze „zneužití práva“ a dalších nepodložeností. Poukazuje také na „podvod Městského soudu v Praze v č. j. 32 C 141/201“.

III. Posouzení kasační stížnosti

4. Nejvyšší správní soud posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná.

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval návrhy stěžovatele na osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a ustanovení zástupce. V usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl rozšířený senát k závěru že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]“. V nyní projednávaném případě ovšem nebylo napadeným usnesením rozhodováno ve věci samé, a stěžovateli proto nevzniká povinnost soudní poplatek zaplatit. Nejvyšší správní soud proto o žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval. Závěry učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku rozšířený senát promítl v uvedeném usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „[j]e-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Zastoupení advokátem v tomto typu řízení tedy není obligatorní. Nejvyšší správní soud se však zabýval otázkou, zda by i přesto v případě stěžovatele bylo zastoupení vhodné. 4 As 117/2024-11 pokračování

6. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Navrhovateli lze tedy ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

7. Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy nezbytnost k ochraně práv stěžovatele, neboť po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele prokázána. Z obsahu kasační stížnosti lze vyvodit, čeho se stěžovatel kasační stížností domáhá. Ačkoliv velká část argumentace stěžovatele je ve vztahu k dané otázce irelevantní, kasační stížnost obsahuje odůvodnění směřující proti napadenému usnesení. Nejvyšší správní soud na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise může nikterak komplikovanou otázku neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce plně posoudit a věcně o ní rozhodnout, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil.

8. Následně Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

9. Smyslem a účelem osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením přístupu k soudu. Účelem osvobození od soudních poplatků naopak není odbřemenit nemajetné účastníky řízení ve všech soudních sporech, včetně těch, které opakovaně a soustavně vyvolávají, ačkoliv nemají zjevný dopad do jejich životní sféry. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, dle kterého i přesto, že je účastník nemajetný a osvobození od soudních poplatků by zde mohlo být na místě, soud mu osvobození může odepřít s ohledem na povahu sporu. O takový případ se může jednat, pokud účastník vede s různými veřejnými institucemi velké množství sporů týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často končí před soudy, a tyto spory nemají vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (tedy se netýkají majetku, životních podmínek a podobných záležitostí účastníka). Dle tohoto rozsudku „[n]elze přehlédnout, že kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci z různých důvodů cíleně paralyzující výkon tohoto práva může mít významné negativní důsledky, které za určitých okolností mohou popřít dokonce i smysl a účel práva na svobodný přístup k informacím. Jedním z nástrojů, jak zabránit zneužívání tohoto práva, a tím i jeho diskreditaci v očích veřejnosti i orgánů veřejné moci, proto musí být i citlivá regulace nadužívání tohoto práva v případech výše uvedených. Taková regulace se může za určitých okolností dít i cestou výjimečného odepření práva na osvobození od soudních poplatků.“

10. Regulační funkcí soudních poplatků se Nejvyšší správní soud zabýval již ve svých rozsudcích ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011-22, nebo ze dne 14. 11. 2012, 4 As 117/2024 č. j. 6 Ans 14/2012-11, dle kterých „[n]epřiznáním osvobození od soudních poplatků není proto stěžovateli upíráno právo na přístup k soudu v případě sporů ohledně jeho práva na informace, rovněž tím není zpochybňována jeho aktivní legitimace [neboť ta by byla řešena v usnesení o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], ale je pouze vysloveno, že pokud stěžovatel hodlá užívat svého práva na přístup k soudu takovým způsobem, že brojí všemi možnými prostředky proti jakémukoli úkonu správního orgánu bez ohledu na to, aby zvážil smysluplnost a důvodnost svého počínání, je na místě trvat na tom, aby se podílel na úhradě nákladů spojených s vedením takového sporu, které musí být státem vynaloženy, prostřednictvím hrazení soudních poplatků.“

11. Nejvyšší správní soud shledal, že regulační funkce poplatků se uplatní i v této projednávané věci. Městskému i Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel opakovaně iniciuje spory týkajících se problematiky svobodného přístupu k informacím, a to s mizivou úspěšností (srov. např. rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2023, č. j. 10 As 164/2023-12, ze dne 2. 8. 2023, č. j. 5 As 153/2023-9, ze dne 12. 10. 2023, č. j. 9 As 217/2023-8, ze dne 8. 12. 2023, č. j. 5 As 260/2023-12, a ze dne 22. 2. 2024, č. j. 9 As 34/2024- 9). Ke dni rozhodování Nejvyššího správního soudu se dle vnitřní databáze jedná již řádově o stovky řízení. Z formulace požadovaných informací není zřejmé, jakým způsobem tyto informace zasahují do životní sféry stěžovatele, stěžovatel to ani v žalobě nebo kasační stížnosti neuvedl. Blíže nevysvětlil ani povahu informací.

12. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují osvobození účastníka řízení od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro soudní řízení, tíží tohoto účastníka řízení. Je na něm, aby rozhodné skutečnosti nejen tvrdil, ale i doložil. Jak vyplývá z výše citované judikatury, v případě řízení ve věci svobodného přístupu k informacím je jednou z rozhodných okolností také to, zda se předmětné informace dotýkají životní sféry navrhovatele.

13. Pokud stěžovatel uplatnil i přes dosavadní neúspěchy další sériové podání, z něhož sice vyplývalo, že se týká přístupu stěžovatele k informacím a že stěžovatel i v tomto případě žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, opět však neuvedl nic o povaze požadovaných informací a nesdělil, jak se vztahují k jeho životní sféře, městský soud správně uzavřel, že stěžovatel nedoložil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků dle § 36 odst. 3 s. ř. s., a tedy ani pro ustanovení zástupce pro řízení před městským soudem dle § 35 odst. 10 s. ř. s.

14. S tvrzeními, která stěžovatel předestřel v kasační stížnosti, se tak nelze ztotožnit. Městský soud neupírá stěžovateli základní práva, jestliže nevyhověl jeho návrhům a poukázal na stereotypnost podání stěžovatele, který obdobnou argumentaci neúspěšně uplatnil již v desítkách případů.

IV. Závěr

15. Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. 4 As 117/2024-12 pokračování

16. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o nákladech řízení o kasační stížnosti, neboť o nich rozhodne městský soud v rámci rozhodnutí o věci samé. Řízení o kasační stížnosti proti usnesení řešícímu otázku osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce, totiž je „vnořeno“ do řízení o žalobě (analogicky viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 29. 11. 2023, čj. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. července 2024 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu