4 As 185/2019

Rubrum

4 As 185/2019 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. J. K., CSc., zast. JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Jeseniova 1151/55, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2016, č. j. 134249/2016/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 31, a opravnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 39, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 31, a opravné usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 39, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresního úřadu Praha-západ ze dne 5. 11. 1991, č. j. 332/4-3945/91, jímž byla povolena stavba VN 22 kV, T.S. – 250 kVA a NN pro napájení „Pneuservisu Průhonice“.

2. Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou krajský soud výrokem I. rozsudku ze dne 2. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 - 31, zamítl a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Opravným usnesením ze dne 9. 5. 2019, č. j. 48 A 104/2016 – 39, krajský soud výrok I. uvedeného rozsudku opravil tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2016, 4 As 185/2019 č. j. 134249/2016/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Výrok II. rozsudku krajský soud opravil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15.342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Zuzany Navrátilové, advokátky. V opravném usnesení krajský soud dále rozhodl, že vykonatelnost rozsudku se odkládá do právní moci tohoto opravného usnesení.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

4. Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti opravnému usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v níž namítal, že opravné usnesení ze dne 9. 5. 2019 mění zcela podstatu výroku rozsudku krajského soudu ze dne 2. 5. 2019 a nastoluje zcela odlišná práva a povinnosti účastníkům soudního řízení nad rámec ustanovení § 54 odst. 4 s. ř. s.

5. Stěžovatel v kasační stížnosti brojil rovněž proti samotnému rozsudku krajského soudu, když namítal nesprávnost závěru krajského soudu, že žalovaný měl při posuzování včasnosti odvolání postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, nikoli podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se závěrem krajského soudu, že společnost GLORIATREND, spol. s r.o., jejímž byl žalobce jednatelem, se neseznámila se stavebním povolením nejpozději ke dni 9. 5. 1994 a setrval na svém přesvědčení, že žalobce nejpozději ke dni 9. 5. 1994, kdy se změnou stavebního povolení vyslovil souhlas, byl obeznámen s obsahem stavebního povolení.

6. Žalobce ve vyjádření kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutími Krajského soudu v Praze napadenými kasační stížností a vyjádřil přesvědčení, že kasační stížnost není důvodná. Konstatoval dále, že krajský soud celou situaci posoudil komplexně s uvedením všech okolností a dospěl k přesvědčivému závěru, že žalobce nebyl a není vázán při podání odvolání dnem 9. 8. 1994 jako dnem nejzazším, ale že odvolání mohl podat později a učinil tak včas.

III. Posouzení kasační stížnosti

7. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Shledal přitom vadu, kterou se musel zabývat i bez návrhu.

8. Kasační stížnost je důvodná.

9. Námitce stěžovatele, že opravné usnesení ze dne 9. 5. 2019 mění zcela podstatu výroku rozsudku krajského soudu ze dne 2. 5. 2019 a nastoluje zcela odlišná práva a 4 As 185/2019 - 35 pokračování povinnosti účastníkům soudního řízení nad rámec § 54 odst. 4 s. ř. s., Nejvyšší správní soud přisvědčil, neboť opravné usnesení vskutku změnilo způsob, jakým bylo ve věci rozhodnuto, když změnilo původní rozsudek tak, že ruší rozhodnutí žalovaného, namísto jeho původního znění (řádně vyhlášeného a účastníkům doručeného), kterým byla žaloba zamítnuta. Takovouto změnu výroku rozhodnutí však nelze dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soud podřadit pod zjevnou nesprávnost ve smyslu naposledy uvedeného ustanovení s. ř. s.

10. Nejvyšší správní soud totiž již v rozsudku ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123, č. 1177/2007 Sb. NSS, judikoval, že oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle § 54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále vyslovil, že „účastník řízení o žalobě … může dosáhnout nahrazení jednoho výroku jiným pouze prostřednictvím kasačního soudu, který jediný je oprávněn zrušit rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví a tyto soudy zavazovat k vydání nových rozhodnutí. Opravné usnesení podle § 54 odst. 4 s. ř. s. však v žádném případě nemůže nahrazovat opravné prostředky a rozhodování kasačního soudu.“

11. Z výše uvedených závěrů Nejvyšší správní soud vycházel také v rozsudku ze dne 27. 2. 2013, č. j. 4 As 1/2013 - 21, v němž zrušil kasační stížností napadený rozsudek městského soudu v podobném případě, kdy Městský soud v Praze opravným usnesením „napravil“ rozpor mezi výrokem rozsudku o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, který byl vyhlášen při jednání soudu, a výrokem o zamítnutí žaloby obsaženým v písemném vyhotovení rozsudku.

12. Nejvyšší správní soud má určité pochopení pro postup krajského soudu, který se pokusil vadu rozsudku spočívající v tom, že výrok se neshoduje s jeho odůvodněním, opravit postupem podle § 54 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedené ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však vyplývá, že takovýto postup není možný. Napadené opravné usnesení je tedy nezákonné.

13. Skutečnost, že výrok rozsudku krajského soudu ve znění před vydáním opravného usnesení, neodpovídá jeho odůvodnění, představuje vadu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS), ke které Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední povinnosti podle § 109 odst. 4 téhož zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud obsáhle vysvětluje nezákonnost postupu stěžovatele a jím vydaného rozhodnutí a závěrem konstatuje, že rozhodnutí nemůže obstát, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení (bod 22 odůvodnění). Výrokem napadeného rozsudku, jak předesláno, ovšem žalobu zamítl a rovněž v jiné části odůvodnění (bod 11) uvedl, že žaloba je nedůvodná. Rozsudek krajského soudu je tedy zjevně vnitřně rozporný.

14. Vzhledem k tomu, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, nezabýval se již Nejvyšší správní soud námitkami stěžovatele 4 As 185/2019 směřujícími do věci samé, neboť v řízení o kasační stížnosti lze věcně posuzovat pouze přezkoumatelné soudní rozhodnutí.

15. Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že si je vědom toho, že v petitu kasační stížnosti stěžovatel navrhoval zrušení pouze opravného usnesení a argumentaci směřující proti rozsudku doplnil „z opatrnosti“ až později po uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti. Vzhledem k jedinečným okolnostem případu však je zjevné, že kasační stížnost a její doplnění je třeba chápat jediným smysluplným způsobem a to, že stěžovatel od počátku napadá rozsudek krajského soudu ve znění opravného usnesení (ačkoli takto rozsudek opravit nelze, jak je uvedeno výše). Pokud by Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti přistoupil formalisticky a zrušil pouze opravné usnesení, zatímco zjevně nesmyslný rozsudek by zůstal nedotčen, výsledkem by byla absurdní situace, která by v důsledku znamenala popření práva účastníků na spravedlivý proces, především pak žalobce, který byl postupem krajského soudu „uspokojen“ a s ohledem na „opravu“ výroku nepodal proti rozsudku kasační stížnost, jak výslovně uvedl v podání ze dne 13. 5. 2019. Nejvyšší správní soud proto musel postupovat v souladu s pokynem Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. I. ÚS 2164/17, uvedl: „Ústavní soud připomíná svoji judikaturu, podle které uplatnění dispoziční zásady ve správním soudnictví nemůže být v rozporu s povahou práv, jimž je poskytována ochrana, a se samotným účelem řízení, jímž je spravedlivá ochrana subjektivních veřejných práv. V tomto smyslu je nutno interpretovat i jednotlivá ustanovení soudního řádu správního, v nichž se dispoziční zásada promítá (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1169/07 a sp. zn. IV. ÚS 2701/08).“ IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

16. S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze i opravné usnesení zrušil, neboť je zjevné, že rozsudek i na jeho vydání navazující postup krajského soudu spočívající ve vydání opravného usnesení je stižen vadou dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.).

17. Podle § 110 odst. 4 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude, aby ve věci znovu jednoznačně rozhodl a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

18. V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle § 110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. července 2019 Mgr. Aleš Roztočil 4 As 185/2019 - 36 pokračování předseda senátu