4 As 204/2017

Rubrum

4 As 204/2017 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. K., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 37/2017 - 19, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové brojí žalobou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 8. 2017 byla uložena povinnost P. K., nar. X (dlužníku žalobce), uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 7-2017 v částce 1.500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.

2. Krajský soud shora označeným usnesením výrokem I. žalobce zcela osvobodil od soudních poplatků a výrokem II. zamítl jeho žádost na ustanovení zástupce. Krajský soud konstatoval, že žalobce podal v poslední době více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž krajský soud mu v některých případech již ustanovil zástupcem Mgr. Ladislava Preclíka. Žaloba navíc obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu, 4 As 204/2017 včetně podrobných žalobních bodů. Žalobce srozumitelně vymezil předmět řízení, odkázal přitom na konkrétní ustanovení právních předpisů, k jejichž porušení dle jeho názoru došlo. Z obsahu žaloby je dle názoru soudu zřejmé, že žalobce je dostatečně kompetentní k hájení svých práv v tomto řízení. Za těchto okolností krajský soud neshledal, že by ustanovení zástupce bylo nezbytně třeba k ochraně práv žalobce v této věci.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Stěžovatel namítá, že zástupce, který mu byl ustanoven v jiných věcech, není povinen poskytovat stěžovateli právní rady ve věci, kde ustanoven není. Předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako ve věcech, kde mu zástupce ustanoven byl. Neustanovení zástupce v této věci je proto upíráním práva na právní pomoc v řízení před soudem.

4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout.

II. Posouzení kasační stížnosti

5. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o neustanovení zástupce, se neuplatní § 105 odst. 2 s. ř. s. V posuzovaném případě tedy stěžovatel nebyl povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Podle § 35 odst. 9 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Potřebnost ustanovení zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Soud přihlédne zejména k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti sporu pro navrhovatele (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 - 9).

8. Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku, tj. osvobození od soudních poplatků. Krajský soud však shledal, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele, jelikož zástupce byl ve skutkově i právně podobných případech stěžovateli již ustanoven, a jeho žaloba obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu, včetně podrobných žalobních bodů.

9. Proti tomuto závěru stěžovatel brojí právě s odkazem na to, že mu v obdobných řízeních o žalobě zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv. V rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006 - 90, Nejvyšší správní soud konstatoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně a přesvědčivě odůvodnit. 4 As 204/2017 - 24 pokračování Ustanovení zástupce v jednom řízení však zároveň automaticky nevede k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení. Velké množství žalob s obdobným předmětem v krátkém časovém rozmezí může být projevem kverulatorního jednání, které sleduje jiné cíle, než ochranu práv žalobce, což nemusí být od počátku zřejmé.

10. Krajský soud v posuzovaném případě svůj postup odůvodnil a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba je v posuzovaném případě projednatelná bez nutnosti jejího doplnění a stěžovatel se zjevně orientuje v právních předpisech. Účastník může znalosti potřebné pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí v řízeních o jiných obdobných věcech (že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nezpochybňuje). Pokud stěžovatel požívá právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném skutkově a právně obdobném řízení, snižuje se za okolností projednávaného případu její nezbytnost pro řízení v této věci. Stěžovatel může právní rady poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho spolupráce využít i v tomto řízení. Stěžovatel je tedy dostatečně způsobilý k hájení svých práv v dotčeném řízení.

11. Tento závěr platí i přesto, že skutečnost, že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody, by za jiných okolností svědčila pro to, že ustanovení advokáta pro hájení jeho práv potřebné je. Soud přihlédl i tomu, že i z jiných podání stěžovatele obsažených v soudním spisu lze učinit závěr, že se v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva v soudním řízení aktivně uplatňovat. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl i v rozsudku ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016 - 13, na jehož odůvodnění lze i v této věci odkázat.

12. V posuzovaném případě tedy ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele a stěžovatel nebyl postupem krajského soudu zkrácen na svých právech.

III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

13. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

14. Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšné žalované pak nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů její běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se jí proto nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. listopadu 2017 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu 4 As 204/2017