4 As 222/2017

Rubrum

4 As 222/2017 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: H. H. A., zast. Mgr. Daliborem Lípou, advokátem, se sídlem Vyšehradská 702/12, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2017, č. j. OAM-2032/DS-PR-P12-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2017, č. j. 60 Az 73/2017 - 18, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2017, č. j. 60 Az 73/2017 - 18, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce podal dne 19. 10. 2017 ke Krajskému soudu v Plzni žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2017, č. j. OAM-2032/DS-PR-P12-2017, kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastavením řízení podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pro nepřípustnost žádosti podle § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Dále bylo napadeným rozhodnutím stanoveno, že státem příslušným k posouzení žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Rumunsko.

2. Součástí žaloby byl také návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, který žalobce odůvodnil tím, že se nachází v zařízení pro zajištění cizinců, je zcela bez prostředků, nemá znalosti českého práva, ani není schopen žalobu sám odůvodnit. Žalobce požádal 4 As 222/2017 o ustanovení Mgr. Jindřicha Lechovského, advokáta, který se zabývá cizineckým právem, neboť již v minulosti mu byl ustanoven Městským soudem v Praze v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 4 A 108/2017 - 19, o žalobě proti rozhodnutí o zajištění, a s případem žalobce je tedy seznámen.

3. Krajský soud usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 60 Az 73/2017 - 18, ustanovil žalobci jako zástupce Mgr. Dalibora Lípu, advokáta, se sídlem Vyšehradská 702/12, 360 01 Karlovy Vary. V odůvodnění uvedl, že při ustanovení vhodného zástupce zohlednil i aktuální místo pobytu žalobce, kterým je Zařízení pro zajištění cizinců B. (dále jen „ZZC“), a zvolil advokáta, který sídlí v blízkosti uvedeného zařízení. Dále uvedl, že s ohledem na to, že v rozmezí dvou dnů (19. a 20. 10. 2017) obdržel celkem čtyři žaloby žalobců zajištěných v ZZC, kteří jsou státními příslušníky Irácké republiky, a tedy bude asi nutné při návštěvách ustanoveného zástupce v ZZC zajistit i přítomnost tlumočníka, zvolil soud z ekonomických důvodů pro všechna řízení stejného zástupce, který bude moci poskytnout právní pomoc všem klientům ve shodný den, kdy navštíví ZZC.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Stěžovatel namítá, že nebyly důvody, aby mu nebyl ustanoven zástupcem Mgr. Jindřich Lechovský, o jehož ustanovení žádal. Tento advokát pravidelně dojíždí do ZZC, a je tak připraven stěžovateli poskytovat účelnou právní pomoc. S případem stěžovatele je seznámen, jelikož mu byl ustanoven Městským soudem v Praze pro řízení o žalobě proti zajištění podle zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel se proto domnívá, že by mu byl schopen poskytnout právní pomoc efektivněji než ustanovený zástupce Mgr. Dalibor Lípa.

5. Argument bližší vzdálenosti sídla Mgr. Dalibora Lípy k ZZC podle stěžovatele nemůže obstát, jelikož Mgr. Jindřich Lechovský do ZZC dojíždí často a náklady na toto dojíždění nese sám. Ostatně i vzdálenost mezi sídlem Mgr. Dalibora Lípy a ZZC a mezi sídlem Mgr. Jindřicha Lechovského a ZCC není až tak rozdílná. Stěžovatel nakonec shrnuje, že má k Mgr. Jindřichovi Lechovskému důvěru a jeho ustanovení nepřináší zbytečné náklady. Nebyly proto dány žádné rozumné důvody pro to, aby mu nebyl ustanoven.

6. Mgr. Dalibor Lípa ve vyjádření uvedl, že stěžovatel je jedním ze čtyř zajištěných Iráčanů, kteří společně přicestovali do České republiky, a jejich současná situace je prakticky totožná. Všem těmto cizincům byl ustanoven jako advokát. Stěžovatel proti ustanovení nic nenamítal, naopak s ním souhlasil a vyslovil mu důvěru. Kasační stížnost stěžovatele jej proto udivila a považuje ji za rozpornou s jednáním a stanoviskem stěžovatele, které vyjádřil v rámci návštěvy dne 6. 11. 2017. Vyslovil přesvědčení, že kasační stížnost je v rozporu se zájmy stěžovatele a poukázal na skutečnost, že žalobu následující den po návštěvě stěžovatele doplnil.

II. Posouzení kasační stížnosti

7. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. 4 As 222/2017 - 24 pokračování

8. Nejvyšší správní soud vzal v úvahu, že se jedná o věc, která musí být rozhodnuta přednostně a s nejvyšším urychlením, v níž je krajský soud vázán lhůtou k rozhodnutí (§ 32 odst. 6 zákona o azylu), a rozhodl o kasační stížnost bezodkladně.

9. Kasační stížnost je důvodná.

10. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 12. 2009 č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, shledal, že „vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního zástupce bude namístě především tehdy, bude-li takové rozhodnutí opřeno o rozumné a věcné důvody a současně nebude v rozporu s jinými hledisky, které je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník řízení navrhne konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje určitou konkrétní osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě ona bude řádně hájit jeho zájmy. Tato důvěra přitom představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 214/2005 - 96 (www.nssoud.cz)]. Vztah důvěry často vznikne tehdy, zabývala-li se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve (např. v jiném řízení před orgány veřejné moci), zastupovala-li jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena více než jiné osoby s jeho věcí či s jejími významnými aspekty nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti či dovednosti, které jsou předpokladem pro to, že by mohla ve věci účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vystupovat účinněji než jiné osoby. Takovými specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi může být například specializace navrhovaného zástupce na určitá právní odvětví či schopnost komunikovat s účastníkem řízení (typicky právě v případě žadatelů o mezinárodní ochranu) v jeho mateřštině nebo jiném jazyce, kterým se dorozumí.“

11. Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce mohou být podle uvedeného rozsudku rozšířeného senátu potom především okolnosti, které „svojí povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů, které účastník uvedl ve svém návrhu. Takovými situacemi, kdy nebude vhodné návrhu na ustanovení konkrétního zástupce vyhovět, bude například to, že vzhledem k místu konání soudního řízení či k místu pobytu účastníka řízení by komunikace zástupce se soudem, s účastníkem řízení či s jinými osobami narážela na neúměrné obtíže, nebo to, že navrhovaný zástupce je toho času zaneprázdněn poskytováním právní pomoci jiným osobám a není schopen se věci účastníka řízení věnovat s potřebnou péčí. V tomto ohledu je nicméně třeba trvat na tom, že pokud soud návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit.“

12. V posuzovaném případě stěžovatel žádal o ustanovení zástupce Mgr. Jindřicha Lechovského, jelikož tento advokát byl stěžovateli již jednou ustanoven v souvisejícím řízení před Městským soudem v Praze a byl tak s jeho případem seznámen. Krajský soud této žádosti nevyhověl a namísto toho stěžovateli stanovil zástupcem Mgr. Dalibora Lípu. Tento postup odůvodnil především tím, že zvolil advokáta, který sídlí v blízkosti ZZC, kde se stěžovatel toho času nachází. Dále tento postup odůvodnil ekonomickými důvody spojenými s nutností zařídit tlumočníka pro stěžovatele a další státní příslušníky Irácké 4 As 222/2017 republiky zajištěné v ZZC, kteří rovněž podali žaloby ke krajskému soudu ve stejný den jako stěžovatel.

13. Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedené důvody v posuzovaném případě neodůvodňují nevyhovění návrhu stěžovatele na ustanovení Mgr. Jindřicha Lechovského. Stěžovatel svoji žádost o ustanovení tohoto advokáta rozumně a věcně odůvodnil s odkazem na předchozí zastoupení tímto advokátem a vzájemnou důvěru, a tuto skutečnost doložil. Sídlo Mgr. Jindřicha Lechovského (Šlejnická 1547/13, Praha) není od ZZC vzdáleno natolik, aby to představovalo při plnění účelu zastoupení neúměrné obtíže, a to zvlášť pokud se tento advokát cizineckým právem zabývá a do ZZC pravidelně dojíždí. Stěžovateli lze také přisvědčit, že vzdálenost sídel Mgr. Dalibora Lípy a Mgr. Jindřicha Lechovského od ZZC se neliší natolik významně, aby to mohlo ovlivnit rozhodnutí krajského soudu. Vzdálenost sídla kanceláře Mgr. Lechovského od krajského soudu je srovnatelná se vzdáleností kanceláře Mgr. Lípy.

14. Úvaha soudu ohledně zajištění tlumočníka pro stěžovatele a další státní příslušníky Irácké republiky zajištěné v ZZC potom vychází pouze ze spekulace, že advokát ustanovený těmto osobám bude se všemi z nich jednat ve stejný den. Ani v případě, kdy by tato hypotetická situace reálně nastala, by se však nejednalo o důvod převažující nad zájmen stěžovatele na zastoupení konkrétním zástupcem podloženým rozumnými a věcnými důvody. Krajský soud přitom nevysvětlil, proč rovněž ostatním uváděným žalobcům nemohl ustanovit zástupcem Mgr. Lechovského.

15. S ohledem na výše uvedené krajský soud pochybil, pokud stěžovateli k jeho odůvodněné žádosti ustanovil zástupcem Mgr. Dalibora Lípu namísto Mgr. Jindřicha Lechovského, o jehož ustanovení stěžovatel žádal a zároveň uvedl rozumné důvody pro tuto volbu.

16. Tímto závěrem Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje způsobilost či ochotu Mgr. Lípy účinně a kvalifikovaně hájit zájmy stěžovatele a ani úkony, které jako zástupce stěžovatele dosud činil. Odměnu a náhradu hotových výdajů za tyto úkony přizná Mgr. Daliboru Lípovi krajský soud.

III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém bude krajský soud vázán vysloveným právním názorem podle § 110 odst. 4 s. ř. s.

18. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí (§ 61 odst. 1 s. ř. s., § 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 4 As 222/2017 - 25 pokračování V Brně dne 30. listopadu 2017 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu