4 As 238/2024

Rubrum

4 As 238/2024-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. P., zastoupený JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2023, č. j. 112785/2023/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 39 A 27/2023-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4.114 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Ondřeje Horázného, advokáta se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká povinnosti profesně způsobilého řidiče zúčastnit se pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o odborné způsobilosti“; není-li uvedeno jinak, bude na tento zákon odkazováno vždy ve znění do 30. 6. 2025). Jde o to, v jaké lhůtě musí řidič, který je držitelem řidičského průkazu se záznamem profesní způsobilosti řidiče jen k řízení vozidel zařazených do skupin C1, C1+E, C a C+E (nákladní vozidla), avšak v době platnosti tohoto záznamu mu byl vydán nový řidičský průkaz se záznamem profesní způsobilosti řidiče i k řízení vozidel zařazených do skupin D1, D1+E, D a D+E (autobusy), splnit uvedenou povinnost, aby příslušný správní orgán podle § 52c odst. 1 písm. a) zákona o odborné způsobilosti znovu rozhodl, že je profesně způsobilý k řízení vozidel zařazených do těchto skupin. 4 As 238/2024

2. Žalobce byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel C1 a C (nákladní vozidla). Magistrát města Mladá Boleslav (dále jen „magistrát“) rozhodl o jeho profesní způsobilosti k řízení vozidel těchto skupin a dne 24. 2. 2017 mu vydal řidičský průkaz ev. č. XA, na němž byl vyznačen záznam o profesní způsobilosti řidiče s dobou platnosti do 24. 2. 2022.

3. Dne 15. 3. 2017 si žalobce rozšířil své řidičské oprávnění o skupiny vozidel C1+E a C+E (nákladní vozidla) a D1, D, D1+E a D+E (autobusy) a byl mu vydán nový řidičský průkaz ev. č. XB. Poté, co magistrát dne 11. 10. 2017 rozhodl, že žalobce je profesně způsobilý také k řízení vozidel zařazených do skupin D1, D, D1+E a D+E (autobusy), mu vydal nový řidičský průkaz ev. č. XC. Ten obsahoval nejen záznam o profesní způsobilosti řidiče k řízení vozidel zařazených do skupin C1 a C, ale také vozidel zařazených do skupin D1, D, D1+E a D+E. U všech těchto skupin byl vyznačen údaj o platnosti záznamu do 24. 2. 2022, který odpovídal původnímu řidičskému průkazu.

4. Dne 8. 11. 2022 požádal žalobce magistrát o rozhodnutí o profesní způsobilosti pro řízení motorových vozidel skupin C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D a D+E pro období dalších 5 let ve smyslu § 52c odst. 1 zákona o odborné způsobilosti. K žádosti doložil mj. potvrzení o absolvování pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti, které zahrnovalo celkem pět záznamů o pravidelných školeních z období od 25. 1. 2018 do 17. 5. 2022.

5. Magistrát rozhodnutím ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 253/2022-DS-35/62-5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost žalobce zamítl. Poukázal na to, že žalobci byl z důvodu rozšíření rozsahu profesní způsobilosti vydán nový průkaz, jehož datum ukončení platnosti podle § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti korespondovalo s datem ukončení platnosti řidičského průkazu, který je novým řidičským průkazem nahrazován, tedy s datem 24. 2. 2022. Platnost profesní způsobilosti řidiče je možné změnit pouze po absolvování celého cyklu pravidelného školení do tohoto data. Žalobce se však posledního ročního kurzu pravidelného školení zúčastnil až dne 17. 5. 2022. Neprokázal tak splnění povinnosti zúčastnit se pravidelného školení v plném rozsahu a způsobem předepsaným v § 48 zákona o odborné způsobilosti.

6. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že je zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. K novému rozhodnutí podle § 52c zákona o odborné způsobilosti, že žalobce je profesně způsobilým řidičem, bylo třeba, aby žalobce absolvoval pravidelné školení v rozsahu 35 hodin, rozdělených do ročních kurzů v rozsahu 7 hodin, do konce pátého roku od platnosti profesní způsobilosti řidiče, a nikoli od platnosti řidičského průkazu, do něhož byl vyznačen záznam o jejím rozšířeném rozsahu. Uvedená pětiletá lhůta se podle stěžovatele odvíjí od 24. 2. 2017, a nikoli od 11. 10. 2017.

7. Stěžovatel zdůraznil, že pokud by byl žalobce držitelem průkazu profesní způsobilosti řidiče, z důvodu změny údajů by mu byl vydán nový průkaz s vyznačením rozšířeného rozsahu profesní způsobilosti o autobusy. V souladu s § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti by se jeho platnost shodovala s platností průkazu, který je novým průkazem nahrazován. Platnost by byla takto stanovena z důvodu zajištění shody pětiletých 4 As 238/2024-47 pokračování cyklů pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti s vydáváním dokladů.

8. V případě držitele řidičského průkazu vydaného v České republice, v němž je záznam profesní způsobilosti řidiče, jde při rozšíření rozsahu profesní způsobilosti řidiče o změnu údajů v tomto záznamu uvedených. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá nový řidičský průkaz s platností na pět let podle § 110 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň do něj podle § 52c odst. 1 písm. a) zákona o odborné způsobilosti provede na zadní straně záznam v části vztahující se k profesní způsobilosti řidiče, a to v položce 10 ke skupinám vozidel, kterých se rozšíření týká. Platnost profesní způsobilosti řidiče, označená prostřednictvím mezinárodního harmonizovaného kódu Unie 95, se při analogickém použití § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti musí shodovat s datem ukončení platnosti stávající profesní způsobilosti řidiče, kterým byl 24. 2. 2022. Při rozšíření rozsahu profesní způsobilosti řidiče nemohl magistrát změnit platnost profesní způsobilosti. To je možné pouze po absolvování celého cyklu pravidelného školení podle § 52c odst. 2 písm. b) zákona o odborné způsobilosti.

9. Žalobcem požadovaný postup by podle stěžovatele byl v rozporu i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. 7. 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS, účinné do 11. 1. 2023 (dále jen „směrnice 2003/59/ES“). Pokud by si žalobce rozšířil rozsah profesní způsobilosti řidiče o autobusy ve třetím roce platnosti profesní způsobilosti řidiče (v roce 2020), pak by magistrát vydal řidičský průkaz se záznamem profesní způsobilosti řidiče, v němž by pro ně vyznačil platnost profesní způsobilosti řidiče do 11. 10. 2025. Pro nákladní vozidla by však musel vyznačit platnost profesní způsobilosti řidiče do 24. 2. 2022, neboť nebyl naplněn pětiletý cyklus pravidelného školení. Pro odvolatele by to znamenalo, že v roce 2022 by žádal o vydání řidičského průkazu se záznamem profesní způsobilosti řidiče a dokládal by splnění podmínek pětiletého cyklu pravidelného školení podle § 52c odst. 2 písm. b) zákona o odborné způsobilosti pro nákladní vozidla. Totéž by musel absolvovat i v roce 2025 ve stejném rozsahu pro profesní způsobilost řidiče k řízení autobusů. Takovouto variantu platná právní úprava nepřipouští. Navíc by byla pro řidiče v obdobných případech nevýhodná. Zákonodárce nastavil pravidelné školení společně pro všechny uvedené skupiny vozidel, a to bez ohledu na to, jakou skupinu vozidel profesně způsobilý řidič řídí.

10. Závěrem stěžovatel položil otázku, z jakého důvodu se žalobce již v minulosti neodvolal proti záznamu platnosti profesní způsobilosti. Patrně se řídil datem platnosti řidičského průkazu místo platnosti profesní způsobilosti řidiče uvedené na jeho zadní straně. V praxi jde o častý jev nezanedbatelného množství držitelů profesní způsobilosti řidiče. Řidiči jsou na tuto skutečnost při každém ročním školení upozorňováni. Na nepozornosti profesně způsobilého držitele řidičského průkazu ale nelze postavit navrhované pojetí smyslu a účelu platné právní úpravy umocněné čtrnáctiletou ustálenou praxí všech obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

II. Rozsudek krajského soudu 4 As 238/2024

11. Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem k žalobě žalobce zrušil rozhodnutí stěžovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od stěžovatele neměl za to, že by se po vydání nového řidičského průkazu, v němž byl záznam profesní způsobilosti řidiče rozšířen ve vztahu k dalším skupinám vozidel, měla lhůta pro absolvování pravidelného školení odvíjet i pro tyto skupiny od data vydání průkazu, který je novým průkazem nahrazován. Takovýto výklad nemá zákonný základ. Stěžovatel vychází z toho, že pravidelné školení musí řidič absolvovat „do konce platnosti profesní způsobilosti“, avšak § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti nesvazuje tuto lhůtu s platností průkazu podle § 52c tohoto zákona. Pojem „platnost profesní způsobilosti“ zákon vůbec nezná. Pětiletou platnost má pouze „průkaz“, popř. „záznam“ profesní způsobilosti řidiče. Ve skutečnosti je třeba se zaměřit na to, co se rozumí slovy „do konce pátého roku od vydání“ (délka lhůty) a „průkazem podle § 52c“ (počátek lhůty).

12. Výklad rozhodné zákonné úpravy musí být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 ze dne 14. 12. 2022 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu (dále jen „směrnice 2022/2561“). Tato směrnice v čl. 8 odst. 1 předpokládá, že po skončení pravidelného školení bude řidiči vydáno osvědčení, které by komplexně potvrzovalo splnění všech podmínek (absolvování kurzu, složení zkoušky a další podmínky) pro získání výchozí kvalifikace ve smyslu jejího čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl.

6. Zákon o odborné způsobilosti ale tento požadavek neobsahuje. Podle § 52c zákona o odborné způsobilosti je skutečnost, že řidič získal výchozí kvalifikaci, resp. absolvoval pravidelné školení, osvědčena až vydáním průkazu profesní způsobilosti, popř. záznamem profesní způsobilosti do řidičského průkazu. To vyplývá též z důvodové zprávy k zákonu č. 374/2007 Sb., kterým byla směrnice do českého právního řádu transponována (Poslanecká sněmovna, 5. volební období, 2006- 2010, sněmovní tisk 185/0).

13. Krajský soud shledal, že slova „do konce pátého roku od vydání“, která vyjadřují délku lhůty pro absolvování pravidelného školení, je třeba vykládat v souladu s čl. 8 odst. 2 směrnice 2022/2561, podle něhož je řidič povinen zúčastnit se prvního kurzu pravidelného školení „do pěti let po vydání“ osvědčení podle čl.

6. Tato povinnost se, jde-li o profesní způsobilost řidiče k řízení autobusů, vztahovala i na žalobce. Lze tak učinit dílčí závěr, že prvního pravidelného školení se musí řidič zúčastnit do pěti let od vydání průkazu podle § 52c zákona o odborné způsobilosti.

14. Ustanovení § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti stanoví počátek běhu lhůty pro absolvování pravidelného školení odkazem na okamžik „vydání průkazu podle § 52c“. Podle krajského soudu je tímto průkazem nejen průkaz profesní způsobilosti řidiče, ale také řidičský průkaz s (novým) záznamem profesní způsobilosti řidiče. Nedává smysl, aby zákon odkazoval pouze na jeden z nich, jestliže ve výsledku oba osvědčují výchozí kvalifikaci, popř. absolvování pravidelného školení. Zároveň musí jít (právě a jen) o průkaz (popř. záznam) vydaný na základě žádosti o rozhodnutí o profesní způsobilosti podle § 52c odst. 1 zákona o odborné způsobilosti.

15. Získá-li řidič nejprve samostatně profesní způsobilost pro některou ze skupin vozidel, a posléze pro jinou, je nutno dále zkoumat, zda je pro počátek lhůty pro absolvování pravidelného školení rozhodným okamžik vydání prvního průkazu, nebo toho, který jej 4 As 238/2024-48 pokračování posléze nahradil, případně, zda se počítá vždy od vydání toho kterého průkazu a běží dvě samostatné lhůty pro absolvování pravidelného školení jak pro nákladní vozidla, tak pro autobusy.

16. Možnost, že by se lhůta odvíjela od v pořadí druhého průkazu, krajský soud jednoznačně odmítl, neboť neodpovídá smyslu a účelu pravidelných školení, jímž je udržování kvalifikace a pravidelné procvičování schopností podstatných pro povolání řidiče. Znamenala by, že řidič by po vydání prvního průkazu nemusel absolvovat pravidelné roční kurzy. S jejich plněním by mohl začít až po vydání druhého z nich, načež by úspěšně požádal o rozhodnutí o profesní způsobilosti pro nákladní vozidla i autobusy. Krajský soud ale nepřisvědčil ani názoru stěžovatele, že by uvedená lhůta počala běžet od vydání prvního průkazu osvědčujícího jakoukoli profesní způsobilost bez ohledu na později vydané průkazy, tj. v době jeho pětileté platnosti. To by znamenalo, že by řidič v některých případech nebyl objektivně schopen včas absolvovat pravidelné školení, jehož celkový rozsah činí 35 hodin a které je třeba splnit v ročních kurzech po 7 hodinách. Pokud by řidič získal profesní způsobilost pro druhou skupinu s odstupem několika let, mohlo by pro něj být nemožné absolvovat celý rozsah pravidelného školení do doby, než uplyne pět let od vydání prvního průkazu. Nic na tom nemění ani § 48 odst. 6 zákona o odborné způsobilosti, podle něhož řidič, který se zúčastnil pravidelného školení pro nákladní vozidla, je nemusí znovu absolvovat pro autobusy, a naopak.

17. Neexistuje jediná obecná profesní způsobilost řidiče, jak stěžovatel implicitně naznačuje připuštěním možnosti jejího rozšíření. Zákon i směrnice rozlišují profesní způsobilost řidiče k řízení nákladních vozidel a k řízení autobusů. Toto rozlišení vyplývá z § 3 odst. 4 zákona o silničním provozu, jakož i z § 47 odst. 1 a 5 a § 48 odst. 5 a 6 zákona o odborné způsobilosti a § 3 až § 10 vyhlášky č. 156/2008 Sb., o zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a o změně vyhlášky č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb. (dále jen „vyhláška o zdokonalování odborné způsobilosti řidičů“). Stejně tak směrnice 2022/2561 rozlišuje mezi nákladní a osobní dopravou, např. v čl. 1, čl. 4, čl. 5 odst. 2 a 3, čl. 8 odst. 5 a oddílu 1 přílohy I (odlišná náplň kurzu výchozí kvalifikace) atd. Umožňuje-li zákon a směrnice, aby žadatel získal profesní způsobilost řidiče k řízení nákladních vozidel a k řízení autobusů samostatně, logicky musí i lhůta pro absolvování pravidelného školení plynout samostatně pro každou z těchto širších skupin vozidel.

18. Směrnice 2022/2561 v čl. 8 odst. 2 a 3 upravuje různé lhůty pro absolvování pravidelného školení, které se odlišují podle toho, kdy a jak řidič získá profesní způsobilost pro některou ze skupin vozidel. Každá z nich může začínat i končit v jiném okamžiku, jak je tomu i v případě žalobce. Ten získal profesní způsobilost řidiče k řízení nákladních vozidel na základě pravidelného školení. Vztahovala se na něj výjimka podle § 48 odst. 5 zákona o odborné způsobilosti, resp. byl podle čl. 4 písm. b) směrnice osvobozen od povinnosti získat výchozí kvalifikaci. Lhůta pro absolvování pravidelného školení se řídila čl. 8 odst. 3 směrnice 2022/2561. Profesní způsobilost pro autobusy ovšem žalobce získal „standardní“ cestou na základě vstupního školení a zkoušky (získal osvědčení o výchozí kvalifikaci ve smyslu čl. 6 směrnice 2022/2561). Lhůtu k absolvování pravidelného školení je tak třeba posuzovat v režimu čl. 8 odst. 2 směrnice 2022/2561. Výklad zákona, který 4 As 238/2024 zastává stěžovatel, by v rozporu se směrnicí obě lhůty vždy sjednotil do jedné se stejným počátkem i koncem.

19. Počátek lhůty pro absolvování pravidelného školení je třeba v případech, kdy jde o první pravidelné školení navazující na vstupní školení a zkoušku, odvíjet od vydání průkazu, který osvědčuje profesní způsobilost pro skupinu, o kterou žadatel žádá. Takový výklad zachovává řidiči celou lhůtu pro absolvování pravidelného školení pro požadovanou skupinu vozidel a plně respektuje, že české i unijní právo rozeznává profesní způsobilost řidiče k řízení pro nákladní vozidla a pro autobusy. Lhůta pro každou z nich musí plynout samostatně. Rovněž žalobce připustil, že mu uplynula lhůta pro absolvování pravidelného školení, jde-li o profesní způsobilosti řidiče k řízení nákladních vozidel, ve vztahu k autobusům ale žádost podal včas.

20. Krajský soud si byl vědom toho, že pro adresáty může být složité zjistit přesné datum konce lhůty pro absolvování pravidelného školení za situace, kdy jim bude při získání druhé profesní způsobilosti (nebo i z jiných důvodů – ztráta, odcizení, změna údajů atp.) vydán nový průkaz, v důsledku čehož přijdou o původní průkaz, na němž je uvedeno datum jeho vydání. Jde o důsledek nepřesné transpozice směrnice 2022/2561 do českého právního řádu. Tato směrnice totiž předpokládá vydání samostatného osvědčení o výchozí kvalifikaci pro danou skupinu vozidel, které řidiči zůstane bez ohledu na to, že mu bude řidičský průkaz vyměněn. Zákon o odborné způsobilosti ovšem osvědčení ztotožňuje přímo s průkazem. Směrnice kromě toho stanoví vydání různých osvědčení pro výchozí kvalifikace a pro pravidelná školení.

21. Stěžovatel ve prospěch svého výkladu argumentuje zejména snahou o zajištění shody pětiletých cyklů pravidelného školení pro obě širší skupiny vozidel. Běh lhůt pro absolvování pravidelného školení lze ale sjednotit i v případě, že se počátky budou různit podle toho, zda jde o profesní způsobilost k řízení nákladních vozidel nebo k řízení autobusů. Získá-li řidič profesní způsobilost k řízení jedné skupiny vozidel a později k řízení druhé, stačí, aby pro první skupinu řádně plnil roční kurzy pravidelného školení. Jakmile splní celý pětiletý cyklus, podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti nebude muset absolvovat další pravidelné školení pro druhou získanou skupinu. Bude tedy moci požádat o vydání průkazu pro obě skupiny, díky čemuž se lhůty pro absolvování dalšího pravidelného školení sjednotí do jedné. Nehrozí, že by řidič objektivně nemohl stihnout absolvovat pravidelné školení (alespoň) k řízení druhé skupiny vozidel, nebude-li se účastnit ročních kurzů pravidelného školení pro první skupinu.

22. Krajský soud shrnul, že řidič je podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti povinen se zúčastnit prvního pravidelného školení navazujícího na vstupní školení podle § 47 zákona o odborné způsobilosti a složit zkoušku podle § 52b tohoto zákona do pěti let od vydání průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo řidičského průkazu se záznamem profesní způsobilosti řidiče ve smyslu § 52c odst. 1 písm. a) zákona o odborné způsobilosti. Žádá-li řidič o profesní způsobilost pro některou ze skupin vozidel C1, C1+E, C a C+E, je povinen zúčastnit se prvního pravidelného školení do pěti let od vydání takového průkazu pro některou z těchto skupin. Obdobné platí pro skupiny vozidel D1, D1+E, D a D+E. Lhůta pro absolvování pravidelného školení běží u skupin vozidel C1, C1+E, C a C+E samostatně a nezávisle na lhůtě u skupin vozidel D1, D1+E, D a D+E a naopak. Krajský soud však zdůrazňuje, že se zabýval pouze skutkovou situací, která odpovídala čl. 8 odst. 2 směrnice 4 As 238/2024-49 pokračování 2022/2561, tj. prvním pravidelným školením, které navazuje na získání výchozí kvalifikace. Zejména závěr o tom, že pro počátek a délku lhůty je určující okamžik vydání průkazu podle § 52c (a nikoli jeho platnost), nelze automaticky vztáhnout na další pravidelná školení (případy upravené v čl. 8 odst. 3 směrnice 2022/2561).

23. Správní orgány založily svá rozhodnutí výhradně na úvaze, že žalobce neabsolvoval pravidelné školení v době platnosti záznamu profesní způsobilosti. Ta ale není pro posouzení věci vůbec relevantní. Rozhodující je, kdy byl žalobci vydán řidičský průkaz se záznamem profesní způsobilosti řidiče k řízení vozidel zařazených do skupin D1, D1+E, D a D+E (autobusy) ve smyslu § 52c odst. 1 písm. a) zákona o odborné způsobilosti na základě absolvování vstupního školení a zkoušky a zda žalobce absolvoval pravidelné školení do pěti let od tohoto okamžiku. Touto stěžejní otázkou se správní orgány prakticky nezabývaly. Magistrát ji zcela pominul a stěžovatel pouze zmínil, že žalobce absolvoval pravidelné školení do konce pátého roku od vydání řidičského průkazu, tedy od 11. 10. 2017 do 11. 10. 2022. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

III. Kasační stížnost

24. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajskému soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené judikatury, nevycházel z obsahu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, ani z obsahu správního spisu, čímž zatížil řízení o žalobě vadou mající za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

25. Podstatou věci je právní otázka, zda záznam profesní způsobilosti řidiče do nově vydávaného řidičského průkazu je vázán na datum ukončení platnosti nového řidičského průkazu, nebo se musí shodovat s datem ukončení platnosti profesní způsobilosti, zaznamenané v řidičském průkazu, který je novým průkazem nahrazován. Krajský soud místo toho za podstatu věci nesprávně považoval jinou právní otázku, a to, v jaké lhůtě je řidič povinen se zúčastnit pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti. Podle stěžovatele je třeba rozlišovat mezi žádostí řidiče o rozhodnutí, zda je profesně způsobilý, a žádostí o záznam profesní způsobilosti k řízení vozidel zařazených do skupiny D1, D1+E, D a D+E (autobusy) do řidičského průkazu. Na základě této žádosti byl žalobci vydán nový řidičský průkaz z důvodu změny údajů v něm uvedených podle § 109 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu.

26. Krajský soud připustil, že získá-li řidič profesní způsobilost pro jednu skupinu vozidel a později pro druhou, pak stačí, aby pro první skupinu řádně plnil roční kurzy pravidelného školení. Po splnění pětiletého cyklu podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti nebude muset absolvovat další pravidelné školení pro druhou získanou skupinu a bude moci požádat o vydání průkazu pro obě skupiny. Tím se lhůty pro absolvování dalšího pravidelného školení sjednotí do jedné (bod 50 napadeného rozsudku). V rozporu s tímto závěrem však krajský soud dodal, že lhůta pro absolvování pravidelného školení u nákladních vozidel běží samostatně a nezávisle na lhůtě vztahující se k autobusům (bod 51 napadeného rozsudku). V tomto rozporu spatřuje stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. 4 As 238/2024

27. Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že se v napadeném rozsudku zabýval pouze prvním pravidelným školením po získání výchozí kvalifikace. Poukazuje na to, že čl. 8 odst. 2 směrnice 2022/2561 primárně reaguje na zavádění pravidelného školení profesionálních řidičů do praxe. V České republice se ale profesionální řidiči školí od roku 1962 a od roku 2001 byli držiteli profesního osvědčení způsobilosti řidiče v podobě průkazu platného 5 let s povinností pravidelného ročního školení. Již v roce 2008 byli všichni profesionální řidiči držiteli průkazu profesní způsobilosti řidič evropského vzoru, zatímco ostatní členské státy Evropské unie v tomto zaostávaly s rozdílem až 4 let. Nelze proto souhlasit s tvrzením, že § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti je neobratně formulovaný. S ohledem na historický kontext jde o cílené, jasné a logicky zdůvodnitelné stanovení podmínek.

28. Ustanovení § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti se vztahuje k průkazu profesní způsobilosti řidiče i k řidičskému průkazu se záznamem profesní způsobilosti řidiče. Zákon počítá s tím, že datum platnosti řidičského průkazu koresponduje s datem platnosti profesní způsobilosti uvedené na zadní straně řidičského průkazu za harmonizovaným kódem Unie 95. Pakliže bude v průběhu pětileté platnosti profesní způsobilosti řidičský průkaz vyměněn, je třeba odlišit platnost profesní způsobilosti řidiče od platnosti řidičského průkazu.

29. Jde-li o objektivní nemožnost včas absolvovat celé pravidelné školení, stěžovatel poukazuje na možnost, aby držitel platné profesní způsobilosti, který nevykonává činnost řidiče, neúčastnil se pravidelného školení ve smyslu § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti např. po dobu 2 let a hodlá v třetím roce vykonávat činnost řidiče, narovnal nesplnění této povinnosti absolvováním pravidelných školení formou sedmihodinových školení před ukončením platnosti profesní způsobilosti řidiče v kterémkoli školícím středisku v České republiky. Ode dne účinnosti zákona č. 297/2011 Sb., který umožnil osvědčit profesní způsobilost řidiče záznamem do řidičského průkazu, se nestalo, že by řidiči nebylo uznáno pravidelné školení absolvované do konce pátého roku platnosti profesní způsobilosti řidiče, pokud činnost řidiče nevykonával a po určité době se k ní vrátil. Výjimkou jsou případy, kdy správní orgán prokazatelně zjistil, že řidič svou činnost aktivně prováděl, neplnil si však povinnost absolvovat pravidelné školení.

30. Stěžovatel nepopírá samostatnou existenci profesní způsobilosti řidiče k řízení nákladních vozidel a autobusů. Toto rozlišení se ale týká výhradně vstupního školení (výchozí kvalifikace). Pokud již řidič je držitelem profesní způsobilosti řidiče pro nákladní vozidla a hodlá ji získat i pro autobusy, nevyžaduje se nové vstupní školení v rozsahu 140 hodin, nýbrž jen jeho zvláštní část, zaměřená na specifika konkrétní skupiny vozidel. Řidič absolvuje 35 hodin teoretické přípravy vztahující se k autobusům a 10 hodin výcviku ve vyšších stádiích řízení těchto vozidel a následně zkoušku profesní způsobilosti testem na výpočetní technice. Zákon i směrnice rozeznávají společnou a zvláštní část pro jednotlivé skupiny. U následného pravidelného školení se již neodlišuje učební osnova pro jednotlivé skupiny vozidel. Školení je společné bez ohledu na to, zda řidič, který je držitelem profesní způsobilosti, řídí nákladní vozidla nebo autobusy.

31. Z tohoto důvodu upravuje § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti změnu údajů v průkazu profesní způsobilosti řidiče, včetně případného rozšíření rozsahu stávající profesní způsobilosti o další skupinu. Datum ukončení platnosti nového průkazu profesní způsobilosti řidiče se musí shodovat s datem ukončení platnosti průkazu, který je novým průkazem nahrazován. Analogicky je třeba postupovat i u záznamu profesní způsobilosti 4 As 238/2024-50 pokračování řidiče do řidičského průkazu, který rovněž osvědčuje, že řidič je profesně způsobilý. Do řidičského průkazu bude zapsán záznam platnosti profesní způsobilosti řidiče shodný s datem ukončení platnosti jeho původní profesní způsobilosti bez ohledu na novou platnost řidičského průkazu. V registru řidičů a ve fyzické evidenční kartě řidiče je pak uveden záznam dne, kdy žadatel byl uznán profesně způsobilým řidičem pro další skupiny vozidel, avšak s datem platnosti původního záznamu profesní způsobilosti řidiče.

32. Stěžovatel nepopírá, že zákon o odborné způsobilosti ani směrnice nebrání tomu, aby řidič získal profesní způsobilost samostatně jen pro nákladní vozidla, anebo jen pro autobusy. Řidič, který získal profesní způsobilost k řízení nákladních vozidel, si ale tuto profesní způsobilost zachová i v případě jejího následného rozšíření o autobusy, jejímž držitelem bude do konce doby její platnosti. Pokud absolvuje pravidelné školení a po pěti letech požádá o uznání profesní způsobilosti, vždy mu bude zaznamenána profesní způsobilost řidiče k řízení vozidel obou širších skupin bez ohledu na to, kterou z nich momentálně řídí. Zajištění shody pětiletých cyklů pravidelného školení pro obě skupiny vozidel je možné právě díky záznamu nové profesní způsobilosti s datem platnosti té původní.

33. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobce, že správní orgán měl zapsat u autobusů nové datum platnosti profesní způsobilosti a u nákladních vozidel původní platnost, byl by nejasný postup při žádosti o uznání profesní způsobilosti. Patrně by bylo nutné zrušit dosavadní ustálenou praxi a provést legislativní změnu v postupu akreditovaných školících středisek při vydávání potvrzení duplicitně pro dvě širší skupiny vozidel. Totéž by bylo třeba upravit i pro záznam v registru řidičů. Uvedeným postupem by se zvýšila administrativní zátěž a řidič by byl nucen v případě, že by profesní způsobilost řidiče k řízení každé ze skupin vozidel měla jinou platnost, v průběhu pětileté platnosti navštívit nejméně čtyřikrát příslušný úřad. S ohledem na vazbu karty řidiče (karty do digitálního tachografu) k číslu řidičského průkazu by byl nucen dvakrát žádat o vydání nové karty řidiče z důvodu změny údajů.

34. Tyto dopady si zpracovatel vládního návrhu zákona č. 297/2011 Sb. uvědomoval, pročež přistoupil k nejjednoduššímu způsobu, vstřícnému osobám vykonávajícím činnost řidiče. Za uplynulých 16 let od implementace směrnice 2003/59/ES do národní právní úpravy nebyl v České republice evidován problém se záznamem profesní způsobilosti nově získané skupiny vozidel ke stávajícímu rozsahu, se stejným datem platnosti, právě pro svou jednoduchost, logičnost a veskrze vstřícnému postoji řidičů ke stanoveným povinnostem. Změna ustáleného a osvědčeného postupu může být vítězstvím žalobce, řidičům ale bude prospěšná jen stěží. Pro uznání pravidelného školení vztahujícího se k nově získané profesní způsobilosti řidiče pro další skupinu vozidel by při této změně nebylo možné uplatnit školení absolvované před datem rozšíření profesní způsobilosti řidiče o další skupinu vozidel. Řidič by nemohl požádat o vydání průkazu pro obě skupiny a lhůty pro absolvování dalšího pravidelného školení by se nesjednotily.

35. Česká republika nerozlišuje první pravidelné školení, navazující na vstupní, nebo pravidelné školení po uznání již dříve získaných práv, neboť ve všech případech aktivních řidičů jde o pravidelné školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti. Vzhledem k tomu, že pravidelné školení je společné pro všechny skupiny vozidel, nečiní se u něj rozdíl mezi řidiči nákladních vozidel a autobusů. Rozdíl je při vlastním řízení, u něhož je striktně 4 As 238/2024 dodržováno, že řidič autobusu musí být profesně způsobilý k řízení vozidel zařazených do skupin D1+D1+E, D a D+E a řidič nákladního vozidla k řízení vozidel zařazených do skupin C1, C1+E, C a C+E.

IV. Vyjádření žalobce

36. Žalobce ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Tvrzení stěžovatele o nepřezkoumatelnosti je nesprávné. Je rozdíl, zda lhůty pro pravidelné školení vztahující se k řízení nákladních vozidel a k řízení autobusů běží v určitou chvíli samostatně a zda se řidič podle § 48 odst. 6 zákona o odborné způsobilosti musí účastnit školení pro „opačné“ skupiny.

37. Krajský soud správně pochopil, že od data vydání řidičského průkazu, tedy dne 11. 10. 2017, se žalobci odvíjela pětiletá lhůta pro absolvování pravidelného školení pro autobusy. Na tom nemůže nic změnit nesprávný konec lhůty zapsaný na zadní straně průkazu u skupin autobusů v podobě „95(24.02.22)“. Lhůta pro skupiny autobusů nemohla začít dříve, než bylo o rozšíření profesní způsobilosti žalobce dne 11. 10. 2017 rozhodnuto. Ve věci žalobce nešlo o prostou změnu údajů v řidičském průkazu, nýbrž o vydání dokladu podle § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, namísto písemného vyhotovení rozhodnutí o profesní způsobilosti.

38. Snaha o shodu pětiletých cyklů, byť dobře míněná, nemůže nikomu zkrátit lhůtu pěti let. Lhůta pro absolvování pravidelného školení běžela žalobci, jde-li o jeho profesní způsobilost k řízení nákladních vozidel, od 24. 2. 2017, zatímco lhůta vztahující se k autobusům od 11. 10. 2017. Pokud by žalobce absolvoval pětiletý cyklus školení do 24. 2. 2022, nová lhůta by mu pro obě skupiny vozidel běžela současně od jara 2022. Žalobce uznává, že lhůta pro nákladní vozidla uběhla marně dne 24. 2. 2022, tudíž je po tomto datu nesměl řídit. Lhůta pro autobusy ale v době absolvování pravidelného školení stále běžela a skončila až 17. 10. 2022.

39. Žalobce je přesvědčen o legitimitě svého postupu. Upozorňuje na čl. 5 směrnice 2022/2561, který považuje dřívější profesní způsobilost k nákladní nebo osobní dopravě při rozšíření za výchozí kvalifikaci. Pětiletá lhůta nemůže běžet zpětně před datem žádosti o profesní způsobilost. Ani záznam profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu nemůže být učiněn před podáním žádosti. Žalobce se skutečně řídil datem vydání řidičského průkazu, neboť věděl, že pětiletá lhůta běží od toho dne bez ohledu na to, že na zadní straně řidičského průkazu byl uveden jiný údaj. Tomuto údaji nevěnoval pozornost.

40. Závěrem žalobce dodal, že odvolací správní orgány často podávají kasační stížnosti, které jsou na první pohled nedůvodné. Činí tak z důvodu, že jsou osvobozeny od soudního poplatku podle § 11 odst. 3 písm. e) [správně § 11 odst. 4 písm. e)] a odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zbytečně se tím zatěžuje Nejvyšší správní soud a neúměrně prodlužuje řízení o žalobách. Osvobozením od soudního poplatku je porušeno rovné postavení účastníků před soudem podle čl. 96 Ústavy České republiky. Žalobce na rozdíl od správního orgánu musí být zastoupen advokátem, s čímž jsou spojeny další náklady. Žalobce dává soudu ke zvážení podání návrhu na zrušení § 11 odst. 3 písm. e) zákona o soudních poplatcích [ve skutečnosti navrhuje zrušení § 11 odst. 4 písm. e) tohoto zákona]. 4 As 238/2024-51 pokračování V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

41. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Za stěžovatele jedná pověřená osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Bylo tak možné přezkoumat rozsudek krajského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i z hlediska možných vad, k nimž je třeba přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

42. Kasační stížnost není důvodná.

43. Vyhovění žádosti žalobce o rozhodnutí, že je profesně způsobilý k řízení vozidel zařazených do některé ze skupin vozidel, se odvíjelo od toho, zda splňoval podmínku podle § 52c odst. 2 písm. b) ve spojení s § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti, tedy zda se zúčastnil pravidelného školení v plném rozsahu a předepsaným způsobem do konce pátého roku od data vydání průkazu podle § 52c. Žalobce byl držitelem řidičského průkazu se záznamem profesní způsobilosti řidiče k řízení nákladních vozidel i autobusů. Nebylo sporné, že měl na řidičském průkazu zaznamenanou dobu platnosti záznamu profesní způsobilosti řidiče ve vztahu ke všem skupinám vozidel do 24. 2. 2022, avšak poslední záznam o pravidelném školení (absolvování posledního ročního kurzu) byl ze dne 17. 5. 2022. Pokud by se lhůta 5 let počítala ode dne 24. 2. 2017, žalobce by podmínku pravidelného školení včas nesplnil. Žalobce ale namítá, že zatímco ve vztahu k nákladním vozidlům platnost záznamu profesní způsobilosti řidiče skutečně počala běžet dne 24. 2. 2017, ve vztahu k autobusům se tak z důvodu dodatečného „rozšíření“ profesní způsobilosti řidiče stalo až 11. 10. 2017. Právě od tohoto dne měla být podle žalobce u autobusů počítána lhůta 5 let, a to bez ohledu na chybné vyznačení platnosti záznamu do řidičského průkazu. Toto posouzení, s nímž se ztotožnil krajský soud, stěžovatel zpochybňuje. V.a Rozhodná právní úprava

44. Profesní způsobilost řidiče k řízení vozidel zařazených do skupiny C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E je vyjádřením jeho povinnosti zdokonalovat svou odbornou způsobilost, která je stanovena v § 46 a násl. zákona o odborné způsobilosti. Jde o transpozici unijní právní úpravy, dříve tvořené směrnicí 2003/59/ES, kterou s účinností od 12. 1. 2023 nahradila směrnice 2022/2561. Definice jednotlivých skupin vozidel stanoví čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. 12. 2006 o řidičských průkazech (dále jen „směrnice 2006/126/ES“).

45. Podle § 3 odst. 4 zákona o silničním provozu je podmínkou řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E, není-li dána některá z výjimek, profesní způsobilost řidiče k jejich řízení podle zákona o odborné způsobilosti. Má-li osoba profesní způsobilost k řízení vozidla zařazeného do skupiny C1, C1+E, C nebo C+E (nákladní vozidla), tato profesní způsobilost platí i ve vztahu k ostatním vozidlům zařazeným do některé z těchto skupin. Má-li osoba profesní způsobilost k řízení vozidla zařazeného do skupiny D1, D1+E, D nebo D+E (autobusy), tato profesní způsobilost platí i ve vztahu k ostatním vozidlům zařazeným do některé z těchto skupin. 4 As 238/2024

46. O profesní způsobilosti řidiče rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podle § 52c odst. 2 zákona o odborné způsobilosti (nyní § 52c odst. 1 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2025) bylo podmínkou vyhovění žádosti, že žadatel „je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel“ a buď „úspěšně vykonal zkoušku v období 6 měsíců před podáním žádosti“ [písmeno a)], nebo „se podrobil výuce v rámci pravidelného školení v plném rozsahu a způsobem předepsaným v § 48 a má na území České republiky obvyklé bydliště podle zákona o silničním provozu, vykonává závislou práci pro zaměstnavatele usazeného na území České republiky nebo podniká na území České republiky“ [písmeno b); nynější znění zahrnuje obdobnou povinnost podrobit se výuce i výcviku]. Prostřednictvím těchto podmínek je splněn požadavek směrnice 2022/2561, aby výkon povolání řidiče, který řídí vozidla zařazená do skupiny C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E, podléhal povinné výchozí kvalifikaci a povinnému pravidelnému školení.

47. Výchozí kvalifikaci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 5 směrnice 2022/2561 získává řidič absolvováním vstupního školení, které se provádí formou výuky a výcviku a je zakončeno zkouškou z profesní způsobilosti řidičů (§ 47 a § 52b zákona o odborné způsobilosti). Výuka obsahuje společnou část pro všechny uvedené skupiny vozidel a zvláštní část pro skupiny C1, C1+E, C a C+E (nákladní vozidla) a pro skupiny D1, D1+E, D a D+E (autobusy). Podle § 47 odst. 5 zákona o odborné způsobilosti „[ř]idič, který absolvoval vstupní školení pro skupiny C1, C1+E, C a C+E a který hodlá řídit vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění pro skupiny D1, D1+E, D a D+E, a naopak, se podrobí pouze zvláštní části výuky a výcviku pro novou skupinu“ (srov. čl. 5 odst. 5 směrnice 2022/2561).

48. K prohloubení znalostí získaných při vstupním školení slouží pravidelné školení [§ 48 zákona o odborné způsobilosti, čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 7 směrnice 2022/2561]. Držitelé osvědčení potvrzujícího výchozí kvalifikaci se zúčastní prvního kurzu pravidelného školení do pěti let po jeho vydání. Členské státy mohou tuto lhůtu zkrátit nebo prodloužit tak, aby se shodovala s uplynutím doby platnosti řidičského průkazu řidičského průkazu, tato lhůta však nesmí být kratší než tři roky nebo delší než sedm let (čl. 8 odst. 2 směrnice 2022/2561). Kromě toho „[ř]idič, který dokončil první kurz pravidelného školení podle odstavce 2 […], podstupuje pravidelné školení každý pátý rok před uplynutím doby platnosti osvědčení potvrzujícího dokončení pravidelného školení“ (čl. 8 odst. 3 směrnice 2022/2561). Platí nicméně, že „[ř]idiči provozující nákladní nebo osobní dopravu, kteří dokončili kurzy pravidelného školení pro jednu ze skupin řidičského oprávnění podle čl. 5 odst. 2 a 3, se nemusí pro žádnou z jiných skupin uvedených v těchto odstavcích zúčastnit dalšího pravidelného školení“ (čl. 8 odst. 5 směrnice 2022/2561).

49. Podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti „[ř]idič se zúčastní pravidelného školení v celkovém rozsahu 35 hodin do konce pátého roku od data vydání průkazu podle § 52c. Pravidelné školení je rozděleno do ročních kurzů v rozsahu 7 hodin. Roční kurz lze rozdělit do 2 po sobě následujících dnů. Část výuky může probíhat způsobem umožňujícím dálkový přístup, je- li zajištěno řádné ověření totožnosti řidiče. Výcvik může být proveden s využitím simulátoru“ (srov. též oddíl 4 přílohy 1 směrnice 2022/2561). Pro některé případy stanoví zákon zvláštní úpravu povinnosti absolvovat pravidelné školení. Tak tomu je u řidiče, který přestal vykonávat své povolání, následně se však k němu vrací a neabsolvoval pravidelné školení předepsaným způsobem. Tento řidič „je povinen, pokud hodlá opět řídit vozidlo, na jehož řidiče 4 As 238/2024-52 pokračování se vztahuje povinnost zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, zúčastnit se kurzu pravidelného školení v rozsahu 35 hodin; rozsah ročního kurzu podle odstavce 2 se neuplatní“ (§ 48 odst. 4 zákona o odborné způsobilosti; srov. též čl. 8 odst. 4 směrnice 2022/2561). Rovněž je třeba zmínit, že „[ř]idič, který se zúčastnil pravidelného školení pro skupiny C1, C1+E, C a C+E a který řídí vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění pro skupiny D1, D1+E, D nebo D+E, a naopak, nemusí absolvovat nové pravidelné školení pro tyto další skupiny“ (§ 48 odst. 6 zákona o odborné způsobilosti; srov. též čl. 8 odst. 5 směrnice 2022/2561). Tomu odpovídá shodný obsah pravidelného školení pro všechny skupiny vozidel (§ 11 vyhlášky o zdokonalování odborné způsobilosti řidičů).

50. Směrnice 2022/2561 předpokládá, že řidiči bude vydáno osvědčení potvrzující výchozí kvalifikaci (čl. 6 směrnice) nebo pravidelné školení (čl. 8 směrnice). Na jejich základě vyznačí příslušné orgány členských států s ohledem na čl. 5 odst. 2 a 3 a čl. 8 této směrnice kromě odpovídajících skupin řidičského průkazu harmonizovaný kód Unie 95 stanovený v příloze I směrnice 2006/126/ES, a to buď „do řidičského průkazu“, nebo „do průkazu kvalifikace řidiče zhotoveného podle standardního vzoru vyobrazeného v příloze II této směrnice“ (čl. 10 odst. 1 směrnice 2022/2561). Tento kód vyjadřuje, že řidič je držitelem osvědčení potvrzujícího výchozí kvalifikaci nebo pravidelné školení podle směrnice 2022/2561 (dříve osvědčení o odborné způsobilosti podle směrnice 2003/59/ES) ve tvaru „např. 95.01.01.2012“.

51. Vyhoví-li obecní úřad obce s rozšířenou působností žádosti řidiče o rozhodnutí, že je profesně způsobilý, nevydá písemné vyhotovení rozhodnutí. Místo toho podle § 52c odst. 1 zákona o odborné způsobilosti (nyní § 52c odst. 3 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2025) vydá „řidičský průkaz postupem podle zvláštního právního předpisu, do kterého zaznamená profesní způsobilost řidiče“ [písmeno a)], nebo „průkaz profesní způsobilosti řidiče, pokud řidič není držitelem řidičského průkazu vydaného Českou republikou nebo nemá na území České republiky obvyklé bydliště podle zákona o silničním provozu“ [písmeno b)]. Podle § 52c odst. 2 zákona o odborné způsobilosti „[ž]adatel, kterému má být profesní způsobilost řidiče zaznamenána do řidičského průkazu, musí spolu s žádostí podle odstavce 1 podat žádost o vydání řidičského průkazu z důvodu změny údajů uvedených v řidičském průkazu podle zvláštního právního předpisu“ [srov. též odlišné znění této povinnosti podle § 52c odst. 3 písm. b) tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2025]. Podle § 52c odst. 4 zákona o odborné způsobilosti (nyní § 52c odst. 5 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2025) „[p]latnost průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo záznamu profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu je 5 let“.

52. Zákon o odborné způsobilosti řeší změnu údajů v průkazu profesní způsobilosti řidiče. V takovém případě obecní úřad s rozšířenou působností podle § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti (nyní § 52c odst. 8 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2025) vydá na písemnou žádost nový průkaz, jehož datum ukončení „se musí shodovat s datem ukončení platnosti průkazu, který je novým průkazem nahrazován“. Případná změna údajů v záznamu profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu se provede podle § 109 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu, podle něhož „[ř]idičský průkaz se rovněž vydá držiteli řidičského oprávnění, který žádá o vydání řidičského průkazu z důvodu změny údajů uvedených v řidičském průkazu podle § 108 nebo záznamu jeho profesní způsobilosti“. Údajem zapisovaným do řidičského průkazu je podle § 105 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu také záznam o profesní způsobilosti řidiče. 4 As 238/2024 V.b Počátek běhu lhůty pro absolvování pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti

53. Ze shrnuté právní úpravy vyplývá, že profesní způsobilost řidiče se může vztahovat i jen k některým skupinám vozidel uvedeným v § 3 odst. 4 zákona o silničním provozu. Význam má především rozlišení skupin C1, C1+E, C nebo C+E (nákladní vozidla) a D1, D1+E, D nebo D+E (autobusy). Je tomu tak z toho důvodu, že pro každou z těchto širších skupin vozidel je profesní způsobilost řidiče vázána na splnění odlišných podmínek, jde-li o obsah vstupního školení (jeho zvláštní část). Zároveň platí, že řidič, který má profesní způsobilost k řízení nákladních vozidel, aniž by ji měl i k řízení autobusů, nemůže řídit autobusy, a naopak.

54. Samotné rozlišování různých profesních způsobilostí nezpochybňují ani účastníci řízení, liší se však v názoru na to, co se rozumí „průkazem podle § 52c“, a tedy od jakého okamžiku se odvíjí lhůta „pěti let od data vydání“ tohoto průkazu pro absolvování pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti.

55. Nejvyšší správní soud podotýká, že pojem „průkaz podle § 52c“ v souladu s § 52c odst. 1 zákona o odborné způsobilosti zahrnuje jak průkaz profesní způsobilosti řidiče, tak řidičský průkaz s (novým) záznamem profesní způsobilosti řidiče. Oba průkazy (resp. záznam) totiž ve výsledku osvědčují výchozí kvalifikaci nebo absolvování pravidelného školení. Pojem „vydání průkazu podle § 52c“ se obecně nevztahuje ke každému novému vydání těchto průkazů před uplynutím původní doby platnosti průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo záznamu profesní způsobilosti řidiče, která činí 5 let. Výklad, podle něhož by vydání nového průkazu vždy vedlo k prodloužení lhůty pro absolvování pravidelného školení, aniž by byly nově splněny také podmínky pro vydání průkazu podle § 52c odst. 2 zákona o odborné způsobilosti, by odporoval účelu této lhůty, kterým je stanovení pevného časového rámce pro plnění povinnosti řidičů zdokonalovat svou odbornou způsobilost. Za „průkaz podle § 52c“ tudíž nelze považovat např. průkaz vydaný na základě žádosti o prostou změnu údajů (§ 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti a § 108 zákona o silničním provozu), nebo jako náhrada za ztracený, odcizený, poškozený nebo zničený průkaz (§ 52c odst. 6 zákona o odborné způsobilosti a § 115 zákona o silničním provozu).

56. Předmětem sporu mezi účastníky řízení je řešení situace, kdy se v době platnosti průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo záznamu profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu stane řidič profesně způsobilým k řízení jiné skupiny vozidel. Tak tomu bude v případě, kdy se řidič, který byl doposud profesně způsobilý k řízení nákladních vozidel, nově stane profesně způsobilým i k řízení autobusů, nebo naopak. Takový řidič musel za tímto účelem složit zkoušku, která je součástí vstupního školení, což je podle § 52c odst. 2 písm. a) zákona o odborné způsobilosti podmínka rozhodnutí, že je profesně způsobilý. Otázkou je, zda má i vydání průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo řidičského průkazu se záznamem „rozšířené“ profesní způsobilosti řidiče ve vztahu k nové profesní způsobilosti tohoto řidiče povahu „vydání průkazu podle § 52c“, nebo pouhé změny údajů v průkazu profesní způsobilosti řidiče ve smyslu § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti, případně změny údajů v záznamu profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu. 4 As 238/2024-53 pokračování

57. Řešení této otázky má z hlediska běhu lhůty pro absolvování pravidelného školení zásadní význam. Zatímco při „vydání průkazu podle § 52c“ by se ve vztahu k nově získané (rozšířené) profesní způsobilosti uplatnila lhůta 5 let pro absolvování pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti, při změně údajů by se podle § 52c odst. 7 zákona o odborné způsobilosti by takovýto následek nenastal. Místo toho by se uplatnilo pravidlo, že datum ukončení platnosti nového průkazu profesní způsobilosti řidiče shodovalo s datem ukončení platnosti průkazu, který je novým průkazem nahrazován. Přestože zákon výslovně nestanoví obdobné pravidlo ve vztahu k záznamu profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu, je třeba ho s ohledem na stejný účel obou dokladů analogicky použít i pro změnu v něm uvedených údajů.

58. Ustanovení § 52c odst. 2 zákona o odborné způsobilosti (na rozdíl od § 52c odst. 1 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2025) stanovilo, že (nový) záznam profesní způsobilosti řidiče bude proveden na základě žádosti o vydání řidičského průkazu z důvodu změny údajů uvedených v řidičském průkazu podle § 109 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu. O vydání nového řidičského průkazu lze požádat také z důvodu změn údajů v záznamu profesní způsobilosti řidiče. V obou případech ovšem nemusí jít vždy o pouhé změny údajů.

59. Rozšíření profesní způsobilosti řidiče předvídá kromě § 47 odst. 5 zákona o odborné způsobilosti i čl. 5 odst. 5 směrnice 2022/2561. Tímto postupem může řidič, který je podle své profesní způsobilosti oprávněn provozovat pouze nákladní dopravu (nákladní vozidla), docílit vznik oprávnění provozovat osobní dopravu (autobusy), a naopak. Rozhodnutí o profesní způsobilosti řidiče ve vztahu k dalším skupinám vozidel je zároveň – stejně jako jeho promítnutí do průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo záznamu profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu – podmíněno tím, že žadatel „úspěšně vykonal zkoušku v období 6 měsíců před podáním žádosti“ [§ 52c odst. 2 písm. a) zákona o odborné způsobilosti]. V tomto smyslu není mezi povahou původního i změněného záznamu rozdíl.

60. Směrnice 2022/2561 předpokládá, že výchozí kvalifikaci lze získat i jen k jedné z těchto širších skupin vozidel, případně postupně ke každé z nich. Ke každé z nich tak může existovat samostatné osvědčení potvrzující výchozí kvalifikaci podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2022/2561, od jehož vydání počne běžet pro „starou“ i „novou“ profesní způsobilost řidiče samostatná lhůta 5 let k absolvování prvního kurzu pravidelného školení podle čl. 8 odst. 2 této směrnice. Zkrácení nebo prodloužení uvedené lhůty v rozmezí tří až sedmi let směrnice 2022/2561 připouští za účelem zajištění shody s uplynutím doby platnosti řidičského průkazu, což ale nemůže nastat v případě, že samotný záznam profesní způsobilosti řidiče do řidičského průkazu je osvědčením podle čl. 6 této směrnice, k jehož provedení se vydává nový řidičský průkaz [jak to stanoví § 52c odst. 1 písm. a) zákona o odborné způsobilosti]. Směrnice tak uvedenou lhůtu 5 let vymezuje jednoznačně a nelze ji omezit tím, že se ve vztahu k osvědčení potvrzujícímu rozšířenou výchozí kvalifikaci pro nové skupiny vozidel bude vycházet z osvědčení potvrzujícího dříve získanou výchozí kvalifikaci pro jiné skupiny vozidel.

61. Tyto požadavky směrnice se promítají do výkladu rozhodné zákonné úpravy, který, s ohledem na to, že jde o transpozici této směrnice, musí co nejvíce odpovídat smyslu a cíli unijní úpravy (např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022- 48, č. 4589/2024 Sb. NSS, body 44 a 45). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je-li řidiči, 4 As 238/2024 který je držitelem řidičského průkazu s platným záznamem profesní způsobilosti řidiče k řízení vozidel zařazených do skupiny C1, C1+E, C nebo C+E (nákladní vozidla), na základě jeho žádosti z důvodu úspěšného vykonání zkoušky vydán nový řidičský průkaz s platným záznamem profesní způsobilosti, který se vztahuje i k řízení vozidel zařazených do skupiny D1, D1+E, D nebo D+E (autobusy), pak vydání tohoto nového řidičského průkazu je ve vztahu k profesní způsobilosti řidiče k řízení vozidel zařazených do skupin D1, D1+E, D nebo D+E „vydáním průkazu podle § 52c“ ve smyslu § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti. Od okamžiku vydání tohoto průkazu začíná běžet lhůta 5 let, v níž se řidič musí zúčastnit pravidelného školení, jde-li o jeho profesní způsobilost k řízení vozidel zařazených do skupiny D1, D1+E, D nebo D+E (autobusy). Ve vztahu k vozidlům skupiny C1, C1+E, C nebo C+E (nákladní vozidla), k nimž měl řidič profesní způsobilost již dříve, běží tato lhůta nadále od vydání řidičského průkazu s původním záznamem profesní způsobilosti řidiče. Tyto závěry se uplatní i obráceně.

62. Zájem na shodě pětiletých cyklů pravidelného školení pro obě skupiny je vyjádřen v zákoně i směrnici tím, že ten, kdo absolvoval pravidelné školení pro skupiny C1, C1+E, C a C+E (nákladní vozidla), nemusí absolvovat pravidelné školení pro skupiny D1, D1+E, D a D+E (autobusy) [§ 48 odst. 6 zákona o odborné způsobilosti, čl. 8 odst. 5 směrnice 2022/2561], a naopak. Nejde však o pravidlo, které by prolamovalo lhůtu 5 let pro absolvování pravidelného školení odvíjející se od vydání řidičského průkazu s (prvním) záznamem profesní způsobilosti vztahujícím se k příslušné skupině vozidel. Nadto není vyloučeno, aby i při různých počátcích lhůt pro absolvování pravidelného školení v budoucnu nastalo jejich sjednocení. Absolvoval-li řidič včas pravidelné školení pro nákladní vozidla ještě před tím, něž uplynula lhůta pro jeho absolvování pro autobusy, nic mu nebrání, aby na jeho základě požádal současně o rozhodnutí o profesní způsobilosti ve vztahu k oběma těmto širším skupinám vozidel. Takovýto postup nicméně nebyl předmětem tohoto řízení. V posuzované věci žalobce absolvoval pravidelné školení v době, kdy již nebyl profesně způsobilý k řízení nákladních vozidel, a tudíž mu na tomto základě ani nemohl být vydán řidičský průkaz se záznamem profesní způsobilosti řidiče, který by se na nákladní vozidla vztahoval. Zbývá podotknout, že pokud krajský soud na jedné straně uznal různý počátek lhůty pro absolvování pravidelného školení, na straně druhé ale připustil možnost sjednocení těchto lhůt do budoucna, nezaložil tím vnitřní rozpor napadeného rozsudku. Oba tyto závěry, jak bylo uvedeno výše, se vzájemně nevylučují.

63. Ve vztahu ke skupině vozidel D1, D1+E, D a D+E (autobusy) tak nebylo vyloučeno, že žalobce absolvoval pravidelné školení v souladu s § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti a čl. 8 odst. 2 směrnice 2022/2561 včas. Lhůta 5 let totiž počala běžet až od vydání řidičského průkazu, v němž byl o tyto skupiny vozidel rozšířen záznam profesní způsobilosti řidiče a který měl z tohoto důvodu povahu „průkazu podle § 52c“, resp. osvědčení potvrzující výchozí kvalifikaci pro uvedené skupiny. Poukaz stěžovatele na historický kontext týkající se zavádění pravidelných školení profesionálních řidičů v České republice nijak nezpochybňuje, že čl. 8 odst. 2 směrnice 2022/2561 na posuzovanou věc dopadá. Důvodem je skutečnost, že žalobce získal výchozí kvalifikaci pro uvedené skupiny vozidel právě na základě kurzu a zkoušky. Správní orgány přesto včasnost absolvování pravidelného školení vyloučily. Vyšly ze zjištění, že žalobce neabsolvoval pravidelné školení v době platnosti záznamu profesní způsobilosti, což byl závěr nejen nesprávný, ale v tomto ohledu i nerozhodný. Pro posouzení včasnosti absolvování pravidelného školení podle § 48 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti neměla význam doba platnosti záznamu profesní 4 As 238/2024-54 pokračování způsobilosti, nýbrž, jak správně vysvětlil krajský soud, okamžik „vydání průkazu podle § 52c“). Neobstojí ani blíže nespecifikované tvrzení stěžovatele o nerespektování ustálené judikatury.

64. Lze shrnout, že krajský soud věc posoudil správně, řádně se vypořádal s jednotlivými žalobními body a napadený rozsudek není nepřezkoumatelný. S jeho nosnými důvody se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Za této situace se tak již nezabýval zbylými námitkami směřujícími do právního posouzení věci krajským soudem (zejména argumentací k použitelnosti § 48 odst. 4 zákona o odborné způsobilosti), neboť by to na výsledku řízení nemohlo nic změnit.

65. Důvod pro podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení § 11 odst. 4 písm. e) zákona o soudních poplatcích, k němuž dal žalobce podnět ve svém vyjádření, Nejvyšší správní soud neshledal. Žalobce spatřuje neústavnost tohoto ustanovení ve spojení s § 11 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích, tedy v tom, že územní samosprávné celky jsou, na rozdíl od něj, v případech, kdy se spor týká výkonu státní správy, který je na ně přenesen, osvobozeny od soudních poplatků. Osvobození však žalobce zpochybňuje jen poukazem na to, že umožňuje odvolacím správním orgánům „zatěžovat“ Nejvyšší správní soud využitím jejich oprávnění, které mají jako účastníci řízení ve správním soudnictví. Z vyjádření žalobce není zřejmé, jakým způsobem mělo použití tohoto ustanovení zasáhnout do jeho práv. Nebyl zjištěn žádný důvod jeho neústavnosti, natožpak takový důvod, který by se mohl i jen hypoteticky promítnout do výsledku tohoto řízení.

VI. Závěr a náklady řízení

66. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou a nezjistil ani žádnou z vad, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.

67. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že úspěšný žalobce má vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil (§ 60 odst. 1 věta první za použití § 120 s. ř. s.). Žalobci náleží náhrada nákladů řízení za jeden úkon právní služby jeho zástupce spočívající v podání vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 8. 12. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024]. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3.100 Kč [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024], k této částce je třeba podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, připočíst částku 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, pročež se jeho odměna a náhrada hotových výdajů navyšují o tuto daň ve výši 21 %. Celkem tak jde o částku 4.114 Kč, kterou je stěžovatel povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce. Ke splnění této povinnosti stanovil soud stěžovateli přiměřenou lhůtu 30 dnů. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 4 As 238/2024 V Brně dne 6. srpna 2026 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu