4 As 24/2020

Rubrum

4 As 24/2020 - 12 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Ing. B. F., proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019-29, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2020, č. j. 62 A 62/2019 - 94, takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e zamítá.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 22. 11. 2018, č. j. OR-232/2018-740/33, nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu a vyslovil, že budova č. p. X, která je součástí pozemku parcelní číslo st. X v katastrálním území Rajnochovice, budova č. p. X, která je součástí pozemku parcelní číslo st. X v katastrálním území Rajnochovice, a budova bez č. p./č. e., jiná st., která je součástí pozemku parcelní číslo st. X v katastrálním území Rajnochovice, budou v katastru nemovitostí evidovány beze změn. 4 As 24/2020

2. Žalovaný v záhlaví uvedený rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II.

3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Součástí žaloby učinila žalobkyně také žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.

4. Krajský soud usnesením ze dne 3. 6. 2019, č. j. 62 A 62/2019 - 34, obě žádosti žalobkyně zamítl, neboť jí tvrzenou majetkovou situaci nepovažoval za věrohodně rozkrytou; svá tvrzení totiž nedoložila. Žalobkyně v reakci na to přípisem ze dne 11. 6. 2019 opětovně požádala o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.

5. Krajský soud usnesením ze dne 9. 8. 2019, č. j. 62 A 62/2019 - 65, žalobkyni osvobodil od soudních poplatků do výše dvou třetin a vyzval ji k úhradě soudního poplatku v částce 1.000 Kč. Její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě však zamítl. Při svém posouzení vycházel především z žalobkyní nově doložených listin, které mu postačovaly k vytvoření věrohodného obrazu o její majetkové situaci. Krajský soud uzavřel, že žalobkyně je osobou nacházející se na hranici dostatečnosti finančních prostředků k tomu, aby byla schopna unést náklady soudního řízení ve výši 3.000 Kč, a tudíž v daném případě shledal důvod k částečnému osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., tak, aby se žalobkyně přiměřenou mírou (do výše jedné třetiny soudního poplatku) podílela na procesním riziku jí vyvolaného soudního sporu. K zamítnutí žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě krajský soud vysvětlil, že ustanovení zástupce v posuzované věci nepovažuje za nezbytně nutné k ochraně práv žalobkyně, a to zejména proto, že žaloba žalobkyně je srozumitelná, jak z hlediska skutkového, tak i z hlediska namítaných vad napadeného rozhodnutí, a byla doplněna potřebnými přílohami. Ve spojení se správním spisem měl tudíž krajský soud dostatečný podklad pro vydání meritorního rozhodnutí.

6. Žalobkyně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč ve stanovené lhůtě uhradila. V přípise ze dne 29. 11. 2019 však krajský soud opětovně požádala o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Žádost nikterak blíže neodůvodnila, pouze přiložila usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 15. 8. 2017, č. j. 60 Co 109/2017 - 356, kterým byla podle jejího názoru v jiném soudním řízení od soudních poplatků plně osvobozena. Současně uvedla, že „osobní, majetkové a výdělkové poměry, jež jsem soudům k řízení doložila, se dosud výrazně nezměnily.“

7. Krajský soud usnesením ze dne 3. 1. 2020, č. j. 62 A 62/2019 - 94 (dále jen „napadené usnesení“), opakované žádosti žalobkyně o plné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě zamítl. Neshledal totiž důvod se odchýlit od svých závěrů uvedených v cit. usnesení č. j. 62 A 62/2019 - 65, kterým žalobkyni osvobodil od 4 As 24/2020 - 13 pokračování soudních poplatků do výše dvou třetin a zamítl její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, a to zejména proto, že se majetkové a osobní poměry žalobkyně od jeho vydání nezměnily a soudní poplatek ve výši 1.000 Kč byl již žalobkyní zaplacen. Krajský soud rovněž zdůraznil, že důvodem pro vyhovění žádostem žalobkyně nemůže být pouhý odkaz na rozhodnutí jiného soudu v jiné věci vedené v rámci civilního soudnictví týkající se osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. III.

8. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační stížností. Navrhuje jej zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

9. Stěžovatelka především nesouhlasí s tím, že nebyla v řízení o žalobě plně osvobozena od soudních poplatků a nebyl jí ustanoven zástupce, a to zejména kvůli tomu, že nemá právní vzdělání a z důvodu složitostí projednávané věci by mohlo dojít ke značné újmě na jejích právech.

10. Stěžovatelka považuje posouzení její životní a finanční situace učiněné krajským soudem za neobjektivní a výklad zákona za svérázný. Krajský soud podle stěžovatelky pochybil, nepřihlédl-li v řízení k zákonu o hmotné nouzi, k účelu pobíraných dávek hmotné nouze a jiných sociálních dávek a také k pojmu „příjmová chudoba“ s ohledem na zaslanou statistiku Českého statistického úřadu z roku 2018.

11. Stěžovatelka má také za to, že napadené usnesení je zmatečné, neboť v jeho odůvodnění je uvedeno, že se osvobození vztahuje i na řízení o kasační stížnosti, a ačkoliv jí nebyl krajským soudem ustanoven zástupce, je podle poučení obsaženého v napadeném usnesení povinna být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem.

12. Součástí kasační stížnosti stěžovatelka učinila rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení před Nejvyšším správním soudem. Odvolávala se přitom na rozhodnutí kasačního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. Na 141/2019 - 7. IV.

13. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V.

14. Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že o návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků nebylo nutno rozhodovat, neboť podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovatelce plné osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, nepochybně takovým procesním rozhodnutím je. 4 As 24/2020

15. Jen pro úplnost kasační soud k právě uvedenému dodává, že za předpokladu, že by s podáním kasační stížnosti v souzené věci poplatková povinnost spojena byla a přitom stěžovatelka již je zčásti osvobozena od placení soudních poplatků zmíněným usnesením č. j. 62 A 62/2019 - 65, toto osvobození by se na ni ve stejném rozsahu (dvou třetin) vztahovalo bez dalšího i v řízení o kasační stížnosti v souladu s § 36 odst. 3 s. ř. s.

16. Z citovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 - 19, současně plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již výše uvedeno. V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatelky advokátem v řízení o kasační stížnosti nemusí být splněna.

17. Nejvyšší správní soud i tak vážil, zda je přes právě uvedené ustanovení zástupce v nynějším řízení o kasační stížnosti nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatelky. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakých skutkových a právních důvodů stěžovatelka považuje napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatelka v důsledku své neznalosti práva mohla utrpět jakoukoli újmu. V tom je také věc odlišná od případu, na nějž se stěžovatelka odvolává v kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. Na 141/2019 - 7), v němž byl stěžovatelce zástupce ustanoven za účelem podání kasační stížnosti a jejího zastupování v řízení u Nejvyššího správního soudu. O takový případ se zde ale nejedná. Nejvyšší správní soud tudíž stěžovatelčin návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.

18. Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

19. Kasační stížnost není důvodná.

20. V nynější věci jde o posouzení zákonnosti usnesení, jímž krajský soud zamítl opakovanou, v pořadí již třetí, stěžovatelčinu žádost o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.

21. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře vyslovil, že „[o] opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65). Je totiž nepochybné, že mohou existovat takové výjimečné okolnosti, za kterých bude opakovaná žádost opodstatněná (shodně též rozsudky Nejvyššího správního 4 As 24/2020 - 14 pokračování soudu ze dne 5. 8. 2009, č. j. 4 As 12/2009 - 119, nebo ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010 - 106).

22. Je však výlučně na účastníkovi řízení - žadateli o osvobození od soudních poplatků, aby ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. nejen tvrdil, ale také doložil, že podmínky pro požadované osvobození splňuje a že nemá dostatek prostředků k úhradě soudních poplatků. Soud zde nepostupuje z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50).

23. V souzené věci tedy krajský soud stěžovatelku usnesením č. j. 62 A 62/2019 - 65, osvobodil od placení soudních poplatků do výše dvou třetin; její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě zamítl. V nastalé situaci stěžovatelka, aniž se tomuto rozhodnutí bránila podáním kasační stížnosti, závěry krajského soudu akceptovala a také soudní poplatek za žalobu v poměrné výši 1.000 Kč uhradila. Dodatečně ve svém podání ze dne 29. 11. 2019 výslovně uvedla, že její osobní, majetkové a výdělkové poměry, které již „soudům doložila“, se dosud výrazně nezměnily a poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 15. 8. 2017, č. j. 60 Co 1096/2017 - 356, které také připojila a s tímto odůvodněním opětovně, a to již potřetí, požádala o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

24. Za těchto okolností však již krajský soud nebyl povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků a související žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, znovu rozhodovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015, č. j. 8 Afs 201/2014 - 13). Rozhodoval-li přesto krajský soud o opakovaných žádostech stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení napadeným usnesením, nepochybil, dospěl-li k závěru o jejich nedůvodnosti. Stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, jež by svědčily o změně jejích poměrů rozhodných pro úvahy o úplném osvobození od soudních poplatků a takovou skutečností dokládající změnu poměrů nemohlo být ani citované usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, vydané v civilní věci. Jednalo se o rozhodnutí vydané v roce 2017, které tudíž nemohlo svědčit o změně poměrů stěžovatelky v době od její žádosti ze dne 11. 6. 2019, o níž krajský soud rozhodoval usnesením ze dne 9. 8. 2019, č. j. 62 A 62/2019 - 65, na podkladě stěžovatelkou předložených, v té době aktuálních, podkladů. Krajský soud správně vyslovil, že pouhý odkaz na rozhodnutí jiného soudu v jiné věci vedené v rámci civilního soudnictví není v nynějším případě rozhodný.

25. S ohledem na výše uvedené jsou nedůvodné námitky stěžovatelky vztahující se k „neobjektivnímu a svéráznému“ výkladu podanému krajským soudem v napadeném usnesení a také námitky, v nichž stěžovatelka nesouhlasí s tím, že ačkoliv nemá právní vzdělání a posuzovaná věc je složitá, nebyla krajským soudem osvobozena od soudních poplatků a nebyl jí ustanoven v řízení o žalobě zástupce.

26. Krajský soud rovněž nepochybil, nepřihlédl-li v daném případě k zákonu o hmotné nouzi a účelu dávek hmotné nouze a dalších sociálních dávek. Při posuzování podmínek 4 As 24/2020 pro osvobození od soudních poplatků nejsou tato hlediska obecně významná, jak plyne z § 36 odst. 3 s. ř. s. Stěžejní je, jaká tvrzení stěžovatelka uvede v žádosti o osvobození od soudních poplatků (resp. též i v související žádosti o ustanovení zástupce) a zda tato svá tvrzení také doloží. Kromě odkazu na výše zmíněné civilní rozhodnutí však stěžovatelka netvrdila ničeho o svých poměrech a ani nedoložila žádnou změnu poměrů odůvodňující změnu postoje krajského soudu k jejím opakovaným žádostem.

27. Stěžovatelka nakonec v kasační stížnosti namítá „zmatečnost“ napadeného usnesení. S ohledem na obsah tvrzení spojených s touto zmatečností je však zjevné, že stěžovatelka věcně nemíří k uplatnění kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nýbrž vytýká vnitřní rozpornost napadeného usnesení, jež je vadou, kterou lze podřadit pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Kasační soud však v napadeném usnesení namítanou vadu vnitřní rozpornosti neshledal.

28. Krajský soud v napadeném usnesení citoval § 36 odst. 3 s. ř. s., z něhož vyplývá, že osvobození od soudních poplatků přiznané v řízení před krajským soudem se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Obdobně podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení před Nejvyšší správním soudem. V nyní posuzované věci sice stěžovatelce v řízení o žalobě krajský soud zástupce neustanovil, to však nebylo na závadu poučení, které současně v napadeném usnesení stěžovatelce poskytl pro případ, že by se mu chtěla bránit podáním kasační stížnosti. V nynější věci se ale obecná podmínka řízení o kasační stížnosti vyplývající z § 105 odst. 2 s. ř. s., kterou krajský soud uvedl v poučení napadeného usnesení, a to, že v tomto řízení musí být zastoupena advokátem, na stěžovatelku neužije (viz výše odst. [14] a [16]). V případě, že by tomu tak nebylo, byla by stěžovatelka v souladu s poučením, které se jí v napadeném usnesení dostalo, buď sama povinna advokáta vyhledat s žádostí o právní pomoc, nebo u kasačního soudu podat žádost o ustanovení zástupce; jak ostatně i nyní učinila. Stěžovatelkou uváděné závěry krajského soudu tudíž nejsou navzájem rozpornými a Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil námitce, že je napadené usnesení „zmatečné“. VI.

29. Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky důvodnými, proto kasační stížnost zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.

30. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. února 2020 4 As 24/2020 - 15 pokračování Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu