4 As 316/2023

Rubrum

4 As 316/2023-32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: PILA MARTINICE s.r.o., IČ 24815799, se sídlem Simínský mlýn 26, Březnice - Martinice, zast. Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2023, č. j. MPSV-2023/45724-421/1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023, č. j. 41 A 48/2023-43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2023, č. j. MPSV-2023/45724-421/1, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 1. 2023, č. j. 7736/1.30-22-3. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl podle § 14 odst. 3 věty třetí ve spojení s § 178 odst. 1 a ve smyslu § 76 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů , o námitce podjatosti směřující proti vedoucí inspektorce Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj a všem úředním osobám oblastního inspektorátu práce tak, že žádná ze jmenovaných osob není vyloučena z úkonů souvisejících s kontrolou zahájenou se žalobkyní.

2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2023, č. j. 41 A 48/2023 - 43, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále 4 As 316/2023 jen „s. ř. s.“), neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu shledal, že rozhodnutí o námitce podjatosti je úkonem, kterým se upravuje vedení řízení, a nemá tedy povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Proti takovému rozhodnutí nelze brojit samostatně, avšak jeho důsledkům je možné se bránit v rámci přezkumu rozhodnutí ve věci samé.

3. Proti uvedenému usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, kterou se domáhala jeho zrušení. V ní stěžovatelka bez jakékoliv konkrétní argumentace vyjádřila nesouhlas se závěrem krajského soudu o nepřípustnosti žaloby. Dále namítla, že napadené usnesení nemůže obstát, neboť se krajský soud nezabýval jejími žalobními námitkami, čímž ji zkrátil na jejích právech. Dále stěžovatelka citovala pasáže z napadeného usnesení krajského soudu, komentářové literatury k § 68 písm. d) s. ř. s a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65, č. 2837/2013 Sb. NSS. Ve zbytku pak kasační stížnost obsahuje zkopírované části žaloby, v jejichž rámci vytýká stěžovatelka nesprávnost postupu správních orgánů.

4. Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu.

5. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se musí vztahovat právě k tomuto rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 43/2003-48, anebo ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47). V minulosti Nejvyšší správní soud též dovodil, že „aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského soudu.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS.).

6. Napadeným usnesením krajský soud žalobu odmítl, a proto kasační stížnost mohla být podána jen z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a nemohla argumentačně mířit zprostředkovaně i do rozhodnutí správních orgánů napadených žalobou, nýbrž jen do rozhodnutí krajského soudu (srov. shora citované usnesení zdejšího soudu č. j. 10 As 181/2019-63). Stěžovatelka však v kasační stížnosti nijak nepolemizuje s důvody, na nichž stojí usnesení krajského soudu. Vůbec se nevyjadřuje k důvodům odmítnutí žaloby a pouze obecně uvádí, že nesouhlasí se závěry krajského soudu, který se nezabýval její argumentací. Zcela přitom pomíjí fakt, že krajský soud rozhodnutí žalovaného meritorně nepřezkoumal a přezkoumat ani nemohl, neboť dovodil nepřípustnost žaloby směřující proti rozhodnutí o námitce podjatosti, kterou považoval za úkon správního orgánu upravující vedení řízení. Za této situace bylo úkolem stěžovatelky zcela konkrétními a srozumitelně formulovanými námitkami zpochybnit zákonnost tohoto závěru krajského soudu, na jehož základě byla žaloba odmítnuta. Pouhý blíže neodůvodněný nesouhlas s tímto závěrem krajského soudu přitom nesplňuje esenciální požadavky kladené na formulaci kasačních námitek. Za této situace lze uzavřít, že kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., a proto podle § 104 odst. 4 téhož zákona není přípustná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. 6 Azs 44/2003-31, publikované pod č. 738/2006 Sb. NSS, ze dne 15. 9. 2009, 4 As 316/2023-33 pokračování č. j. 6 Ads 113/2009-43, ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009-77, publikované pod č. 2103/2010 Sb. NSS, a ze dne 2. 6. 2023, č. j. 4 As 191/2022-38).

7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) za použití § 120 s. ř. s. odmítl pro nepřípustnost. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

8. O vrácení zaplaceného soudního poplatku bylo rozhodnuto postupem podle § 10 odst. 3 věty třetí a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť návrh (kasační stížnost) byl bez jednání soudu odmítnut. Soudní poplatek bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. ledna 2024 JUDr. Jiří Palla předseda senátu