4 As 359/2019

Rubrum

4 As 359/2019 - 28 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. A., zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 - Vršovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: REALISTAV s.r.o., se sídlem U Výstaviště 749/30, České Budějovice, zast. Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou, se sídlem Plav 126, České Budějovice, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 4. 4. 2018, č. j. MZP/2018/430/169, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 9 A 131/2018 - 47, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta. Soudní poplatek bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Ministerstvo životního prostředí, odbor výkonu státní správy III (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 11. 9. 2017, č. j. MZP/2017/520/234, změnilo podle § 149 odst. 5 správního řádu souhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 25. 8. 2015, č j. ŽP/7247/15, podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s realizací záměru žalobce „Provozní objekt k chovu včel na p. p. X v k. ú. V. B.“ tak, že potvrdilo původní nesouhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Horažďovice, odboru životního prostředí, s umístěním stavby – záměru žalobce. 4 As 359/2019

2. Ministr životního prostředí (dále jen „ministr“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

3. Žalobce napadl rozhodnutí ministra žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným usnesením odmítl. Dospěl totiž k závěru, že napadené rozhodnutí je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu a žaloba je tudíž ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná.

4. Proti tomuto usnesení městského soudu nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností.

5. Dříve než o kasační stížnosti mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout, vzal ji stěžovatel zpět podáním datovaným dnem 30. 10. 2019.

6. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) téhož zákona, soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

7. Jelikož projev vůle stěžovatele, učiněný podáním datovaným 30. 10. 2019, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením a nemá zájem na jeho dalším pokračování, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.

8. O náhradě nákladů řízení bylo za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.

9. O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť jí soud v řízení neuložil plnění žádných povinností.

10. Podle § 10 odst. 3, věty první, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč stěžovateli. Soudní poplatek bude vrácen k rukám zástupce stěžovatele Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta. Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá z § 10a odst. 1 téhož zákona, podle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. listopadu 2019 4 As 359/2019 - JUDr. Jiří Palla předseda senátu