4 As 365/2021

Rubrum

4 As 365/2021-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. M. Š., zast. JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2020, č. j. KUJI 8457/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně 20. 10. 2021, č. j. 41 A 11/2020-32, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně 20. 10. 2021, č. j. 41 A 11/2020-32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Aleně Prchalové, Ph.D., advokátce, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 6.800 Kč. Tato částka bude ustanovené zástupkyni vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I.

1. Magistrát města Jihlavy rozhodnutím ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. SZ-MMJ/OD/46089/2019/9 (dále jen „magistrát“ a „rozhodnutí magistrátu“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Těchto přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 10. 9. 2019 v době mezi 17:00 hod. a 18:00 hod. mezi obcemi Dlouhá Brtnice a Sedlejov řídil motorové vozidlo Citroën Xantia, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, a toto vozidlo současně bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky silničního provozu. Magistrát uložil žalobci 4 As 365/2021 pokutu ve výši 7.500 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 9 měsíců. Uložil mu také povinnost zaplatit náklady správního řízení paušální částkou 1.000 Kč.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí magistrátu potvrdil. II.

3. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.

4. Krajský soud předeslal, že správní orgány v řízení o přestupku stíhá povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku ve smyslu § 3 správního řádu. Této povinnosti podle krajského soudu magistrát dostál. Své závěry opřel jednak o listinné důkazy (trestní oznámení podané žalobcem vůči stanici technické kontroly v Dlouhé Brtnici, protokol č. CZ-3755-19-09-0336, o technické a emisní kontrole), dále o výpověď svědka-pracovníka STK, který technickou prohlídku vozidla provedl, a o vyjádření samotného žalobce při ústním jednání před magistrátem. Tyto důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a na základě nich dovodil, že se žalobce uvedených přestupků dopustil. Technický stav vozidla vyplýval podle krajského soudu z protokolu o technické prohlídce vozidla ze dne 10. 9. 2019, podle nějž vozidlo nebylo způsobilé pro další provoz a byly u něj mimo jiné zjištěny i nebezpečné závady (poškození brzdového systému a deformace nápravy mající vliv na její pevnost), jízda s nimiž mohla bezprostředně ohrozit další účastníky silničního provozu. Žalobce přitom neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by správnost protokolu o technickém stavu vozidla zpochybňovaly. Jeho nesouhlas se zjištěními o technické nezpůsobilosti vozidla byly pouze subjektivním přesvědčením, které však nemělo odraz v objektivních skutečnostech. Ve správním řízení bylo podle krajského soudu prokázáno také to, že žalobce po skončení technické prohlídky, při níž byla zjištěna nezpůsobilost vozidla pro další provoz, z místa prohlídky do svého bydliště uvedené vozidlo řídil, což vyplývalo nejen z trestního oznámení podaného samotným žalobcem, ale také z vyjádření žalobce při ústním jednání v řízení před magistrátem.

5. Za nepodstatnou považoval krajský soud skutečnost, že během uvedené jízdy ze stanice STK nedošlo k žádné dopravní nehodě či jinému negativnímu následku. Pro posouzení žalobcovy odpovědnosti za přestupky to nemělo význam, neboť se jedná o tzv. ohrožovací delikty. Krajský soud tudíž shrnul, že správní spis obsahuje dostatek podkladů, z nichž plyne závěr o spáchání přestupků, které byly žalobci kladeny za vinu. Z uvedeného důvodu nemohly správní orgány postupovat ve smyslu zásady v pochybnostech ve prospěch (in dubio pro reo). Žádné pochybnosti o spáchání předmětných přestupků žalobcem v posuzovaném případě nenastaly. III.

6. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností, v níž navrhuje zrušit napadený rozsudek, in eventum též napadené rozhodnutí a rozhodnutí magistrátu. 4 As 365/2021-42 pokračování

7. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že správní orgány řádně neprokázaly naplnění pojmových znaků přestupku. Bez toho se však o přestupek jednat nemůže. Nebylo prokázáno, že stěžovatel vozidlo skutečně řídil, správní orgány vycházely pouze z podaného trestního oznámení a nevedly žádné šetření o tom, kdo vozidlo řídil, jakým způsobem bylo přemístěno z bydliště stěžovatele na STK a zpět. Také závěr o tom, že stěžovatel spáchal přestupek úmyslně, nemá podklad ve správním spise. Stěžovatel dále rozporuje technický stav vozidla a namítá, že ani k této otázce nevedl magistrát dokazování, například znaleckým posudkem, a nezabýval se ani tím, že k poškození vozidla mohlo dojít v rámci prováděné technické kontroly. Správní orgány tedy vycházely z neúplně zjištěného stavu věci. Stěžovatel namítá též nepřiměřenou výši uložené pokuty, neboť byla uložena spíše k vrchní hranici jejího rozpětí, ač stěžovatel je osobou sociálně slabou.

8. Podle stěžovatele je dále odůvodnění rozhodnutí správních orgánů zmatečné (žalovaný v něm uvedl, že stav bodového hodnocení je v případě stěžovatele „nula“, zatímco magistrát uvedl, že v posledních letech stěžovatel nespáchal žádné přestupky; v rozhodnutí magistrátu bylo také uvedeno, že ve prospěch obviněného přihlédl k tomu, že přestupek spáchal úmyslně).

9. Stěžovatel namítá, že také krajský soud v napadeném rozsudku setrval na popsaném způsobu hodnocení skutkového stavu, aniž jej dále zjišťoval. Nepřistoupil k provedení znaleckého posudku a nezabýval se ani námitkou, že stěžovatel vozidlo neřídil a že mu řízení vozidla nebylo objektivně prokázáno. Tedy krajský soud, stejně jako předtím správní orgány ve správním řízení, postupoval administrativně, bez objektivního prokázání naplnění pojmových znaků přestupku. IV.

10. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatel nevznáší žádné námitky, které by představovaly podstatný přesah vlastních zájmů. Odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Napadené rozhodnutí považuje za souladné s právními předpisy a ztotožňuje se se závěry krajského soudu. Navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost nebo zamítnout jako nedůvodnou. V.

11. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

12. Kasační stížnost je důvodná, byť z jiných než stěžovatelem uplatněných důvodů.

13. Přestože z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel uplatňuje na základě kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., Nejvyšší správní soud shledal, že řízení o žalobě bylo stiženo vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku [kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Jedná se přitom o vadu tak závažnou, že se jí Nejvyšší správní soud musel podle § 109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, tedy přesto, že ji stěžovatel nenamítal. Existence této vady je současně překážkou přezkumu napadeného rozsudku z kasačního důvodu uplatněného v kasační stížnosti. 4 As 365/2021

14. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že v návaznosti na výzvu uvedeného soudu k zaplacení soudního poplatku za žalobu stěžovatel podáním ze dne 14. 5. 2020 (viz č. l. 9 spisu krajského soudu) sdělil, že na zaplacení soudního poplatku nemá dostatek prostředků, neboť jeho příjmem jsou jen dávky státní sociální podpory a nemá úspory. Požádal tudíž o přiznání osvobození od soudních poplatků a také, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Na uvedenou žádost reagoval krajský soud výzvou k předložení podkladů „k žádosti o prominutí soudních poplatků“ ze dne 29. 5. 2020, č. j. 41 A 11/2020-11. Na ni stěžovatel reagoval předložením vyplněného Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. S ohledem na údaje v něm uvedené následně krajský soud usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 41 A 11/2020-17, stěžovateli přiznal úplné osvobození od soudních poplatků. V dalším řízení krajský soud seznámil stěžovatele s vyjádřením žalovaného k podané žalobě a vyzval jej k vyjádření se k možnosti rozhodnout bez jednání. Na tuto výzvu stěžovatel nikterak nereagoval a jelikož ani žalovaný nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, krajský soud poté dne 20. 10. 2021 přistoupil bez nařízení jednání k vyhlášení rozsudku. O návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů již nikterak nereagoval.

15. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými správními orgány, či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Projevem tohoto ústavně zaručeného práva je na zákonné úrovni v soudním řízení správním § 35 odst. 10 s. ř. s.

16. Podle § 35 odst. 10 část věty první před středníkem s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

17. Jak shora uvedeno, stěžovatel v řízení o žalobě právo na právní pomoc uplatnil současně s žádostí o osvobození do soudních poplatků, které krajský soud vyhověl. Povinností krajského soudu přitom je dbát na to, aby účastníkům byly zajištěny rovné možnosti k uplatnění jejich práv před soudem, což v sobě mimo jiné zahrnuje i možnost být zastoupen osobou odborně k tomu způsobilou, tedy i advokátem, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené podmínky, tedy podmínky vyplývající z výše citovaného § 35 odst. 10 s. ř. s.

18. Je přitom zjevné, že první z podmínek, kterou představuje samotný návrh na ustanovení zástupce, stěžovatel splnil. Povinností krajského soudu tedy bylo zabývat se i splněním zbylých podmínek a tyto vtělit do rozhodnutí o uvedeném návrhu. Krajský soud však stěžovatelův návrh zcela opomněl a splněním všech ze zákona vyplývajících předpokladů pro vyhovění tomuto návrhu se dále nikterak nezabýval, a to přesto, že současně ve shora zmíněném usnesení dovodil, že u stěžovatele jsou naplněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků; z uvedeného důvodu jej od jejich placení osvobodil.

19. Povinností krajského soudu bylo posoudit i zmíněný druhý stěžovatelův návrh, tedy jeho žádost, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Bez významu je zde přitom skutečnost, že stěžovatel svoji žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů blíže 4 As 365/2021-43 pokračování neodůvodnil a omezil se zde na tvrzení o tom, že nemá dostatek prostředků ani úspory. Ani to totiž bez dalšího nezbavuje krajský soud povinnosti se tímto požadavkem účastníka zabývat a rozhodnout o něm usnesením, proti němuž lze podat kasační stížnost. Pokud tak krajský soud nepostupoval, dopustil se pochybení spočívajícího v tom, že narušil zmíněnou rovnost účastníků při uplatnění jejich práv před soudem neboli „rovnost zbraní“.

20. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného shrnuje, že krajský soud se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku, neboť opomněl rozhodnout o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. byl tudíž naplněn. VI.

21. Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení podle § 110 odst. 1 části věty první před středníkem s. ř. s. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud tedy nejprve rozhodne o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce, a teprve poté znovu rozhodne o věci samé.

22. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

23. Usnesením Nejvyššího správního soudu 20. 12. 2021, č. j. 4 As 365/2021-23, byla stěžovateli ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Alena Prchalová, Ph.D., advokátka. Ustanovené zástupkyni náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona). Odměna za řízení o kasační stížnosti byla určena podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby (první porada s klientem dne 2. 2. 2022, včetně převzetí a přípravy zastoupení, doplnění kasační stížnosti) ve výši 2x3.100 Kč, tj. 6.200 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby 300 Kč, celkem tedy 600 Kč. Zástupkyně stěžovatele sdělila, že není plátkyní daně z přidané hodnoty, o tuto daň se tudíž odměna a náhrada hotových výdajů nezvyšuje. Celková částka 6.800 Kč za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti bude ustanovené zástupkyni vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. června 2023 Mgr. Petra Weissová předsedkyně senátu