4 As 371/2021
č. j. 4 As 371/2021-20
V PLATNOSTI- KS Ostrava 60 Na 12/2021-5
- NSS 4 As 371/2021-20
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti usnesení o ustanovení zástupce žalobce, protože stěžovatelka neuváděla důvody, které by ukazovaly pochybení krajského soudu. Soud uvedl, že neznalost konkrétní právní oblasti není důvodem pro zrušení ustanovení zástupce. Zároveň upozornil, že žalobce může v dalším řízení žádat o zproštění zastoupení, pokud existují relevantní důvody. Soud rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. N., zast. Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalované: Vězeňská služba České republiky - věznice Mírov, se sídlem P. O. Box 1, Mírov, ve věci nejasného podání, v řízení o kasační stížnosti Mgr. Jany Zwyrtek Hamplové, advokátky, se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2021, č. j. 60 Na 12/2021 - 5, takto:
Výrok
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění
I.
1. Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) bylo doručeno podání, ve kterém žalobce uvedl, že žaluje rozhodnutí žalované, a sice nepovolení telefonického kontaktu s předsedkyní spolku Rodiny obětí České justice, paní O. B., která také vyjadřuje zájem o kontakt se žalobcem. Součástí podání učinil žalobce žádost o ustanovení zástupce z důvodu nemajetnosti.
2. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce splňuje předpoklady vyplývající z § 35 odst. 10 s. ř. s. k tomu, aby mu byl pro řízení před ním ustanoven zástupce. Zohlednil žalobcovy majetkové poměry, kterými se detailně zabýval v jiných jím vedených řízeních. Vyšel i z tvrzení žalobce, že je nemajetný. Zároveň shledal, že žalobcovo podání je nejasné a bude nutno doplnit veškeré požadované náležitosti příslušného žalobního typu. Usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. 60 Na 12/2021 - 5 (dále jen „napadené usnesení“), tudíž ustanovil žalobci zástupkyni Mgr. Janu Zwyrtek Hamplovou, advokátku, se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice. Důvodem pro ustanovení právě uvedené advokátky podle krajského soudu byla jednak blízkost jejího sídla k věznici, v níž žalobce vykonává trest odnětí svobody, zároveň také skutečnost, že se ustanovená zástupkyně zaměřuje na správní právo, jak krajský soud ověřil v údajích obsažených v databázi advokátů vedené Českou advokátní komorou. II.
3. Proti napadenému usnesení se ustanovená zástupkyně Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová (dále jen „stěžovatelka“) brání kasační stížností a navrhuje napadené usnesení zrušit.
4. Předně namítá, že se ve své právní praxi věnuje výhradně oblasti práv územních samospráv, tedy obcí, měst, krajů a ostatních veřejnoprávních subjektů. Oblast, které by se týkalo právní zastupování fyzické osoby, by tudíž musela stěžovatelka nově nastudovat a poskytnout tak službu bez patřičné praxe. Není tedy schopna poskytnout žalobci službu potřebné kvality.
5. V doplňujícím vyjádření stěžovatelka nad rámec kasační stížnosti uvádí, že krajský soud může zástupcem žalobce ustanovit advokáta Mgr. Bohdana Haltmara, s nímž předběžně věc konzultovala s cílem napomoci krajskému soudu zajistit zástupce, který by zastoupení žalobce přijal. III.
6. Žalobce ke kasační stížnosti jemu ustanovené zástupkyně uvádí, že stěžovatelka má specializaci na správní právo a přestože může být v řízení projednávaná problematika pro stěžovatelku nová a neznámá, nejedná se o důvod pro odmítnutí právní služby podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). Ustanovení stěžovatelky jako zástupkyně žalobce pro řízení o právních otázkách, které jsou pro ni novými, může pro stěžovatelku naopak znamenat zvýšení její odbornosti a rozšíření jejích právních obzorů. Závěrem žalobce naznačuje, že z kasační stížnosti je zřejmá nervozita a spěch, s jakou ji stěžovatelka vyhotovila. Shrnuje, že stěžovatelkou uváděné důvody nejsou překážkou spolupráce s ním. IV.
7. Žalovaná nevyužila práva vyjádřit se ke kasační stížnosti. V.
8. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
9. Kasační stížnost není důvodná.
10. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
11. Nejvyšší správní soud se již v minulosti ve svém rozsudku ze dne 23. 5. 2007, č. j. 3 Ads 46/2006 - 69, zabýval otázkou předpokladů pro shledání důvodnosti kasační stížnosti podané ustanoveným zástupcem účastníka řízení proti usnesení o jeho ustanovení. V uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že „[p]ředpokladem úspěšné kasační stížnosti je prokazatelné pochybení ze strany krajského soudu při posuzování žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení. V daném případě však nelze v tomto směru soudu cokoli vytknout. Soud není povinen preventivně zjišťovat, zda mezi žadatelem a ustanoveným advokátem může být narušen vztah důvěry a ani z ust. § 20 zák. č. 85/1996 Sb. takovouto povinnost soudu nelze dovodit. Skutečnost tvrzená stěžovatelem v kasační stížnosti přitom soudu nebyla a ani nemohla být známa a nelze mu proto klást za vinu, že ji při svém rozhodování nezohlednil. Nedostatek důvěry mezi stěžovatelem a osobou žalobce nepochybně brání řádnému výkonu povinnosti, k níž byl stěžovatel ustanoven, namísto mimořádného opravného prostředku však bylo třeba, aby stěžovatel krajský soud o této skutečnosti zpravil a požádal o zproštění ustanovení tak, jak to předpokládá ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii a jak to ostatně učinil již předchozí zástupce žalobce.“ Přestože důvodem podání kasační stížnosti v tam posuzovaném případě byla nedůvěra mezi ustanoveným zástupcem a osobou žalobce, lze samotné závěry o předpokladech úspěšné kasační stížnosti proti usnesení o ustanovení zástupce žalobci podané ustanoveným zástupcem použít i na nyní projednávanou věc.
12. Stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla žádné důvody, které by zakládaly pochybení, jehož se měl krajský soud dopustit při posuzování žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o jeho žalobě (resp. nejasném podání). Jediný namítaný důvod, kterým stěžovatelka argumentuje, je tak nedostatek jejích znalostí v oblasti práva, které se týká věc řešená před krajským soudem. To však, jak již uvedeno, není důvodem pro shledání důvodnosti kasační stížnosti a zrušení napadeného usnesení.
13. Jinými slovy, neschopnost poskytnout právní služby potřebné kvality z důvodu neznalosti určité právní oblasti, které se ustanovený zástupce pravidelně ve své praxi nevěnuje, není takovým důvodem. Uvedená okolnost ostatně není ani důvodem, pro který by ustanovený zástupce mohl žádat o zproštění zastoupení podle zákona o advokacii (srov. § 20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), jak přiléhavě upozornil i žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti.
14. Má-li přesto stěžovatelka za to, že na její straně existují relevantní důvody, pro které by bylo možno žádat o zproštění jejího ustanovení v řízení před krajským soudem, může tak v dalším řízení učinit. Povinností krajského soudu v tom případě bude posoudit, zda lze takovému návrhu vyhovět či nikoliv. Takové posouzení však není oprávněn činit kasační soud v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky, v níž neuvedla žádné důvody, které by zakládaly pochybení krajského soudu při posuzování žádosti žalobce o ustanovení zástupce. VI.
15. S ohledem na závěry výše uvedené neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou. V souladu s § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. ji tudíž zamítl.
16. Výrok o náhradě nákladů o kasační stížnosti řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci ani žalovanému žádné náklady tohoto řízení taktéž prokazatelně nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. prosince 2021 JUDr. Jiří Palla předseda senátu