4 As 43/2026

Rubrum

4 As 43/2026-14 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobce: R. D., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2025, č. j., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2026, č. j. 53 Ad 50/2025-11, takto:

Výrok

Kasační stížnost s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2025, č. j. X, jímž žalovaná rozhodla o odebrání jeho invalidního důchodu.

2. Krajský soud usnesením ze dne 27. 1. 2026, č. j. 53 Ad 50/2025-11, postoupil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem podle § 7 odst. 6 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že byl žalobce přijat do Azylového domu pro muže na adrese Ž., A. H. X, a pobýval v něm v době podání žaloby, je zřejmé, že je osobou bez přístřeší, tudíž nemohl mít žádné bydliště ve smyslu místa, kde bydlí s úmyslem zdržovat se zde trvale podle § 7 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud proto přistoupil k určení místní příslušnosti podle druhého pravidla zakotveného v uvedeném ustanovení, tedy podle místa, kde se žalobce zdržoval v době podání žaloby. Azylový dům v Ž. se nachází v obvodu Okresního soudu v Lounech, tedy v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, který je věcně a místně příslušný k řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí žalované.

3. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní toliko akcentoval důvody, ve kterých spatřuje oprávněnost svého nároku na invalidní důchod. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

4. Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu podle § 7 odst. 6 s. ř. s. je kasační stížnost obecně přípustná (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2005, č. j. 6 Ads 31/2004-35). Již z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, dále vyplývá, že ač je povinné zastoupení stěžovatelů bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko 4 As 43/2026 k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je bezesporu i nyní napadené usnesení, v němž se řeší výlučně otázka místní příslušnosti správních soudů k projednání a rozhodnutí této věci. V posuzovaném případě proto podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna. Jelikož tedy kasační stížnost obsahovala stížnostní body a stěžovatel v ní nežádal o ustanovení zástupce pro řízení o ní, mohl o ní Nejvyšší správní soud bez dalšího rozhodnout.

5. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s., kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

6. Účelem tohoto ustanovení není omezit právo na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachovat kasační charakter řízení před Nejvyšším správním soudem, jak vyplývá z jeho rozsudku ze dne 17. 12. 2020, č. j. 5 Azs 345/2020-17. Předně je nutné připomenout, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. V minulosti Nejvyšší správní soud dovodil, že „aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského soudu)“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS.). Z tohoto judikátu dále vyplývá, že kasační stížností nelze argumentačně mířit zprostředkovaně do rozhodnutí správních orgánů napadených žalobou, nýbrž jen do rozhodnutí krajského soudu.

7. Závěry veškeré citované judikatury jsou bezezbytku aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Stěžovatel v kasační stížnosti totiž brojí proti rozhodnutí žalované, nikoli krajského soudu, který ve věci meritorně nerozhodoval a pouze ji na základě výše uvedených důvodů postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nikterak nepolemizuje s rozhodovacími důvody napadeného usnesení. Z jeho podání není patrné, že by spatřoval jakoukoli nezákonnost v postupu krajského soudu spočívajícím v postoupení věci místně příslušnému krajskému soudu.

8. Za této situace lze uzavřít, že kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v ustanovení § 103 s. ř. s., v důsledku čehož podle § 104 odst. 4 téhož zákona není přípustná. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) za použití § 120 s. ř. s. odmítl pro nepřípustnost.

9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bude rozhodnuto v žalobním řízení (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. května 2026 JUDr. Jiří Palla 4 As 43/2026 - 15 pokračování předseda senátu