4 As 7/2021

Rubrum

4 As 7/2021 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. K., proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, Ostrov, o žalobě proti rozhodnutí žalované o změně zařazení žalobce z I. propustného stupně vnitřní diferenciace do II. propustného stupně vnitřní diferenciace, s nímž byl seznámen dne 18. 9. 2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2021, č. j. 77 A 156/2020 - 49, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované, jímž byl podle § 39 odst. 7 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve spojení s § 40 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, přeřazen z I. prostupného stupně vnitřní diferenciace do II. prostupného stupně vnitřní diferenciace.

2. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobci přiznal částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu dvou třetin (I. výrok usnesení) a zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce (II. výrok usnesení). Poté, co posoudil žalobcovy osobní, majetkové a výdělkové poměry na základě jím vyplněného formuláře (žalobce nemá žádné příjmy ani výnosy z majetku; nevlastní žádný majetek větší hodnoty; má množství vysokých dluhů; má vyživovací povinnost k synovi ve výši 2.000 Kč; pravidelné měsíční výdaje ve výši 1.500 Kč a výdaje za léky ve výši 600 Kč) a taktéž s přihlédnutím k údajům sděleným žalovanou (v roce 2020 žalobci přicházel prakticky každý měsíc finanční příjem v průměrné výši 4.000 Kč; celkem měl v roce 2020 příjem 45.000 Kč, z nějž měsíčně má k dispozici 2.500 Kč na nákup v kantýně a léky; k datu 8. 12. 2020 disponuje částkou 2.760 Kč, z níž je 1.500 Kč blokováno na nákup ve vězeňské kantýně) dospěl k závěru, že u žalobce nejsou splněny podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. pro chybějící zvlášť závažné důvody. Krajský soud však shledal, že osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 2/3 4 As 7/2021 je adekvátní žalobcovým poměrům, a v uvedeném rozsahu tudíž návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků vyhověl.

3. K požadavku na ustanovení zástupce krajský soud uvedl, že žaloba obsahuje veškeré zákonné náležitosti, je z ní patrné, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalované, z žalobcových podání je také zřejmé, že má obstojné znalosti a dovednosti v oblasti právní argumentace, a tudíž ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně žalobcových práv.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému usnesení včasnou blanketní kasační stížností.

5. Nejvyšší správní soud tudíž vyzval stěžovatele usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 4 As 7/2021 - 8, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá usnesení krajského soudu a aby uvedl, co navrhuje (petit), a poučil jej o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 3. 2. 2021.

6. Stěžovatel podáním ze dne 16. 2. 2021 požádal o úplné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 4 As 7/2021 – 15, stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Poukázal na usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, a shrnul, že v případě, je-li předmětem přezkumu rozhodnutí krajského soudu procesní povahy (jak je tomu i v souzené věci), není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku (o návrhu na úplné osvobození od soudních poplatků tudíž kasační soud ani samostatně nerozhodoval) a neuplatní se v takovém případě ani povinné zastoupení v řízení o kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se přesto zabýval tím, zda v nynějším případě nejsou dány důvody, pro které je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho práv. Dospěl však k závěru, že tomu tak není, neboť z vlastní úřední činnosti je mu známo, že stěžovatel (s ohledem na množství vedených sporů) je schopen učinit a zformulovat podle poučení soudu i bez pomoci zástupce jednoduchá podání, mající však dostatečnou kvalitu, tudíž také doplnit kasační stížnost. Stejným usnesením tudíž Nejvyšší správní soud stěžovatele opětovně vyzval k doplnění kasační stížnosti o důvody, pro které se brání napadenému usnesení, a k formulaci petitu s odkazem na § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 37 odst. 3 téhož zákona. Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 3. 2021.

7. Stěžovatel na to v soudem stanovené měsíční lhůtě reagoval podáním ze dne 11. 4. 2021 (podaným k poštovní přepravě včas dne 12. 4. 2021). V něm uvedl, že napadené usnesení je nezákonné a neústavní, a doplnil, že důvody, pro které usnesení krajského soudu napadá „jsou mnou výslovně a přesně formulovány v mých podáních, která předcházela napadenému usnesení, a která jsou založena v předmětném spisovém materiálu vedeném KS Plzeň pod č. j. 77 A 156/2020 (včetně mnou vyplněného formuláře „Prohlášení o osobních…). Na tato podání nyní plně tímto odkazuji i před NSS ČR.“ Stěžovatel navrhl napadené usnesení zrušit. 4 As 7/2021 - 33 pokračování

8. Podle § 106 odst. 1 s. ř. s., kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně. Podle odst. 3 téhož ustanovení, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.

9. Podle § 37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

10. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40).

11. Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu krajského soudu v řízení o žalobě či proti napadenému usnesení. Z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle stěžovatele dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Stěžovatel sice k výzvě soudu jednu z vytčených vad kasační stížnosti (chybějící petit) doplnil, stále však absentuje uvedení jakýchkoliv vad, jichž se krajský soud dopustil, ať již v řízení předcházejícím vydání napadené usnesení, nebo při posouzení stěžovatelových žádostí (o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce). V čem spočívá nezákonnost a neústavnost napadeného usnesení tudíž stěžovatel dosud neuvedl. Nejvyšší správní soud přitom není povinen, ale ani oprávněn za stěžovatele vyhledávat z jeho podání, která nadto učinil v řízení před krajským soudem, důvody, pro něž zákonnost napadeného usnesení zpochybňuje a z nichž ji lze dovodit.

12. Kasační stížnost, která je mimořádným opravným prostředkem, jak ji i po opakovaných výzvách Nejvyššího správního soudu stěžovatel formuloval, proto považuje kasační soud stále za nedostačující ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s., tedy také nezpůsobilou věcného projednání.

13. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně opakovaně vyzval k odstranění vad kasační stížnosti a současně jej poučil o následcích nerespektování této výzvy, vytýkané vady stěžovatel odstranil pouze zčásti (formulací petitu), konkrétní kasační důvody však dosud neformuloval a uvedený nedostatek kasační stížnosti neodstranil. Jak již uvedeno, za odstranění vad nelze považovat prostý odkaz na některá z podání učiněných stěžovatelem v řízení o žalobě. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody, pro něž napadá usnesení krajského soudu, stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky stanovené v § 106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti. Za této 4 As 7/2021 procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. května 2021 JUDr. Jiří Palla předseda senátu