4 As 8/2021

Rubrum

4 As 8/2021 - 44 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: A. H., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2017, č. j. 1163/DS/2017, JID:71858/2017/KUUK/Lin, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 15 A 170/2017 – 92, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, v níž se žalobkyně domáhala zrušení tamtéž uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 11. 1. 2017, č. j. MmM/012635/2017/OSČ-Př/MK, jímž byla žalobkyně shledána vinnou správním deliktem podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, kterého se dopustila tím, že jako provozovatelka vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem, když dne 25. 11. 2015 ve 12:25 hodin v Mostě, v ulici Radniční, stál blíže nezjištěný řidič s motorovým vozidlem tovární značky Wolkswagen Passat, reg. zn. X, bez povolení v působnosti svislé dopravní značky IP 12 „vyhrazené parkoviště“ s dodatkovou tabulkou „1. Řada jen na povolení MgM Most“, čímž porušil § 4 písm. c) cit. zákona. Za uvedený správní delikt byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a současně Magistrát města Mostu podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1.000 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) dne 21. 1. 2021 blanketní kasační stížnost. 4 As 8/2021

3. Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 4 As 8/2021 – 26, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost a ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá rozsudek krajského soudu. Dále stěžovatelku poučil, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

4. Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence založené ve spise doručeno zástupci stěžovatelky do datové schránky dne 29. 1. 2021. Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne 30. 1. 2021 a uplynula v pondělí dne 1. 3. 2021 (den 28. 2. 2021, na který připadl konec lhůty, byl den pracovního klidu – neděle). Stěžovatelka však na výzvu k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagovala. Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti předepsané v § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 s. ř. s.

5. Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení „[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.

6. Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.

7. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatelka neuvedla nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu. Z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle stěžovatelky dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Sama stěžovatelka ostatně v kasační stížnosti uvádí, že ji podává jako blanketní a doplní ji výzvu soudu ve stanovené lhůtě, avšak v zákonné lhůtě tak neučinila ani přes výzvu soudu. Takto formulovanou kasační stížnost, která je mimořádným opravným prostředkem, považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s. 4 As 8/2021 - 45 pokračování

8. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatelku řádně vyzval k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ji poučil o následcích nerespektování této výzvy, vytýkané vady stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodstranila. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody stěžovatelka nedoplnila, nebyly splněny podmínky ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. března 2021 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu