4 As 87/2016

Rubrum

4 As 87/2016 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: F. B., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2016, č. j. 33 A 28/2015 - 47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu na bankovní účet žalobce do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. 33 A 28/2015 - 47, odmítl pro opožděnost žalobu proti rozhodnutí ze dne 9. 10. 2014, č. j. KUZL-48733/2014, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 19. 5. 2014, č. j. MUUH- OD/41786/2014/GreV Spis/ 2979/2014. Naposledy uvedeným rozhodnutím prvoinstanční orgán uznal žalobce vinným, že „1/ dne 9. 12. 2013 v 17:47 hod. na sil. I/50H v obci Staré Město za železničním podjezdem ve směru jízdy na Brno jako řidič osobního motorového vozidla Audi A6 Avant RZ X nerespektoval vodorovnou dopravní značku V1a „Podélná čára souvislá“ a v takto označeném úseku předjel nezjištěné vozidlo. Tím porušil ust. § 4 písm. c) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona, 2/ dne 9. 12. 2013 v 17:47 hod. na sil. I/50H v obci Staré Město za železničním podjezdem ve směru jízdy na Brno jako řidič osobního motorového vozidla Audi A6 Avant RZ 4 As 87/2016 X při řízení shora uvedeného vozidla neměl u sebe řidičský průkaz. Tím porušil ust. § 6 odst. 8 písm. a) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona. 3/ dne 12. 2. 2014 v 00:15 hod. na místní komunikaci ul. Havlíčkova v obci Uherské Hradiště jako řidič osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant RZ X při jízdě od kavárny „Iné kafé“ k budově České pošty nerespektoval svislou dopravní značku IP27a „Pěší zóna“. Tím porušil ust. § 4 písm. c) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona, 4/ dne 12. 2. 2014 v 00:15 hod. při jízdě z místní komunikace ul. Havlíčkova na náměstí T. G. Masaryka v obci Uherské Hradiště jako řidič osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant RZ X při řízení shora uvedeného vozidla neměl u sebe řidičský průkaz. Tím porušil ust. § 6 odst. 8 písm. a) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona, 5/ dne 12. 2. 2014 v 00:15 hod. v obci Uherské Hradiště na místní komunikaci Masarykovo náměstí u budovy České pošty a následně dne 12. 2. 2014 v 01:15 hod. v Uherskohradišťské nemocnici jako řidič osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant RZ X se přes výzvu policisty podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tím porušil ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“ Prvoinstanční orgán žalobci uložil za uvedené jednání na základě § 125c odst. 4 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, § 125c odst. 5 téhož zákona, § 11 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 14 odst. 1 a § 12 odst. 2 téhož zákona, pokutu ve výši 39.000 Kč a sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost a uvedl, že ji z důvodu časové zaneprázdněnosti doplní později. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. 4 As 87/2016 - 9, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení prostřednictvím svého zástupce doplnil kasační stížnost tak, že uvede, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů napadá usnesení Krajského soudu v Brně a co navrhuje. Současně stěžovatele poučil, že pokud kasační stížnost nebude ve stanovené lhůtě 4 As 87/2016 - 24 pokračování doplněna, soud ji odmítne. Předmětné usnesení Nejvyšší správní soud doručil zástupci stěžovatele dne 21. 4. 2016, stanovená lhůta tudíž uplynula dne 23. 5. 2016 [srov. § 40 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Zástupce stěžovatele na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení obsahu podání stěžovatele k závěru, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 s. ř. s. Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.“ Podle § 37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.“ Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“ Zástupce stěžovatele v kasační stížnosti toliko vymezil, že brojí proti celému usnesení ze dne 4. 4. 2016, č. j. 33 A 28/2015 - 47, kterým Krajský soud v Brně odmítl žalobu stěžovatele. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud naposledy uvedené usnesení zrušil z důvodu nezákonnosti. Z textu kasační stížnosti však není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného usnesení, respektive jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s § 103 odst. 1 s. ř. s. povinen uvést, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento důvod obsahově popsat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. To však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Na podporu tohoto závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“ Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené lhůtě neodstranil, ačkoliv je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil důvody napadení usnesení krajského soudu, nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti uvedené v § 106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, 4 As 87/2016 neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není možno pokračovat. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Podle třetí věty § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné podmínky pro vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Stěžovatel uhradil soudní poplatek k výzvě soudu převodem na účet ke dni 2. 5. 2016. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem, jak jsou vymezeny třetí větou § 10 odst. 3 ve spojení s odst. 5 téhož ustanovení zákona o soudních poplatcích. Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Uvedená částka bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení na bankovní účet, z něhož stěžovatel zaplatil soudní poplatek. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. května 2016 JUDr. Jiří Palla předseda senátu