Nejvyšší správní soud · Usnesení

4 Azs 10/2006

č. j. 4 Azs 10/2006-64

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2006-03-08 · zastaveno · ECLI:CZ:NSS:2006:4.Azs.10.2006.64

  1. KS Ústí 14 Az 311/2003-25
  2. NSS 4 Azs 10/2006-64
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti, protože stěžovatelka svou žalobu zpět vzala. Soud rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož bylo řízení zastaveno. Zástupci stěžovatelky byla přiznána odměna za právní služby ve výši 2150 korun. Rozhodnutí bylo založeno na ustanoveních § 47 písm. a), § 108 odst. 2 a § 120 soudního řádu správního.

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: N. D., zastoupená JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem Praha 9, Žlebská 1621, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 311/2003 – 25 ze dne 7. 12. 2004, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci žalobkyně JUDr. Jaromíru Bláhovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2004, č. j. 14 Az 311/2003 - 25, zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2003, č. j. OAM 3228/VL-07-04-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně vyslovil, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení § 91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení § 107 s. ř. s. Namítala nezákonnost rozhodnutí správního orgánu spočívající v porušení ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tvrdila, že je ohrožena na životě, nemá se kam obrátit o pomoc, a poukázala na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Cruz Varas a ve věci Vilvarajah a na ustanovení čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování postavení uprchlíků. Stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 5. 2005, č. j. 14 Az 311/2003 - 44, ustanovil stěžovatelce k zastupování v řízení o kasační stížnosti advokáta JUDr. Jaromíra Bláhu. Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 8. 7. 2005, č. j. 14 Az 311/2003 - 46, stěžovatelku vyzval k doplnění kasační stížnosti o důvody napadení rozsudku krajského soudu. V doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 8. 2005 stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost podala z důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítala, že se krajský soud blíže nezabýval důvodem neudělení azylu podle ustanovení § 14 zákona o azylu, když pouze konstatoval, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a správní uvážení žalovaného nelze soudem přezkoumat. Podle názoru stěžovatelky je správní orgán povinen uvést ve svém rozhodnutí důvody, které jej vedly k určitému správnímu uvážení a tyto důvody jsou poté přezkoumatelné soudem. Nedostatek těchto důvodů by měl vést ke zrušení napadeného správního rozhodnutí, v opačném případě by tyto důvody měly být přezkoumány. Stěžovatelka dále žalovanému vytkla paušální přístup k žadatelům o azyl a setrvala na svém původním návrhu. Dne 16. 1. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Podáním ze dne 22. 2. 2006, které došlo Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 2. 2006, vzala stěžovatelka svou kasační stížnost zpět a výslovně požádala o ukončení azylové procedury v České republice. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Podle ustanovení § 108 odst. 2 s. ř. s. byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví. Protože projev vůle stěžovatelky, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka zamýšlela ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační stížnosti bylo podáno poté, co spis byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 47 písm. a) a § 108 odst. 2 s. ř. s., za použití ustanovení § 120 téhož zákona, řízení zastavil. Za této procesní situace, kdy stěžovatelka vzala svou kasační stížnost zpět v celém rozsahu, se Nejvyšší správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku. O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 a § 120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno. Odměna zástupci stěžovatelky JUDr. Jaromíru Bláhovi, advokátovi, který byl stěžovatelce ustanoven usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2005, č. j. 14 Az 311/2003 - 44, byla stanovena za dva úkony právní služby ve výši 1000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) téže vyhlášky a písemné podání soudu týkající se věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky) a režijní paušál podle ustanovení § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 75 Kč za každý úkon. Zástupci stěžovatelky bude vyplacena částka ve výši 2150 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. března 2006 JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.