4 Azs 123/2019

Rubrum

4 Azs 123/2019 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. T. N., zast. JUDr. Viet Anh Nguyenem, advokátem, se sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2019, č. j. CPR-20256-2/ČJ-2017-930310-V235, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 A 7/2019 - 18, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

II. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč.

Odůvodnění

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, odbor cizinecké policie (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 20. 6. 2017, č. j. KRPA-228667-17/ČJ-2017-000022, uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 rok. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila dobu k vycestování z území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

2. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná změnila část výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve znění „[…] a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 rok“ na znění „[…] a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 8 měsíců“ a ve zbylé části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

3. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností opíraje se o kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. 4 Azs 123/2019

5. Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

6. Uvádí v něm, že jsou v jeho případě naplněny podmínky podle § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť je nepochybné, že výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám; odkázal přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25. K možnému rozporu s důležitým veřejným zájmem stěžovatel poukazuje na to, že již samotný fakt, že měl na území České republiky povolen trvalý pobyt, svědčí o tom, že se zde zdržoval dostatečně dlouho a měl zde vytvořeny vazby. Ke zrušení jeho trvalého pobytu došlo v důsledku toho, že Českou republiku opustil na dobu delší než 6 let a nemohl se ze zdravotních důvodů vrátit; stalo se tak až v průběhu řízení o zrušení trvalého pobytu. Jeho následný pobyt na území České republiky bez platného dokladu opravňujícího jej k pobytu byl velmi krátký a stěžovatel se proto domnívá, že narušení veřejného zájmu v jeho případě nelze považovat za významnější v poměru k újmě jemu hrozící v případě nepřiznání odkladného účinku, neboť mu hrozí vážná a nenahraditelná újma spočívající v jeho nuceném opuštění České republiky.

7. Žalovaná nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Uvádí, že se s námitkou nepřiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele řádně zabývaly správní orgány v průběhu správního řízení, přičemž dospěly k závěru, že stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou překážkou, pro kterou by stěžovatel nemohl odcestovat z území České republiky a zpětně se integrovat v zemi svého původu. Stěžovatel je v řízení zastupován právním zástupcem a neuvedl žádné mimořádné okolnosti pro přiznání odkladného účinku, jeho setrvání na území České republiky po dobu řízení o kasační stížnosti tudíž není podle žalované nezbytné. Žalovaná rovněž uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je požadavek, aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří zde dodržují platné a účinné právní předpisy.

8. Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a po zvážení argumentů stěžovatele i žalované dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyhovění tomuto návrhu.

9. Kasační stížnost v právě posuzované věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 1 téhož zákona na návrh stěžovatele přiznat, jestliže 1) by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předpokladem přiznání odkladného účinku je přitom kumulativní splnění obou uvedených podmínek.

10. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, vyložil, že uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují zásah do práva na respektování rodinného, či alespoň soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). 4 Azs 123/2019 - 24 pokračování Proto také dále dovodil, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, „je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života.“

11. Tyto skutečnosti zohlednil Nejvyšší správní soud při vyvažování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do stěžovatelových procesních práv podle čl. 8 Úmluvy by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný. Byť je stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pro řádný výkon jeho práva na spravedlivý proces považuje kasační soud za vhodné, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Nelze rovněž přehlédnout fakt, že žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění má podle 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí přímo ze zákona.

12. Proti tomu nelze dovodit, že by v právě posuzované věci přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout újma jiným osobám. Újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku je tudíž nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání; první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy splněna.

13. Nejvyšší správní soud s ohledem na důvody uloženého správního vyhoštění (pobyt na území České republiky bez víza či povolení k pobytu) rovněž neshledal, že by stěžovatelovo setrvání na území České republiky na další, avšak pouze časově omezenou, přechodnou dobu, která se bude shodovat s délkou řízení o kasační stížnosti, bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je proto splněna i druhá ze zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

14. Nejvyšší správní soud tudíž po splnění zákonných podmínek podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 1 téhož zákona návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhověl. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují účinky napadeného rozsudku městského soudu. Vzhledem k tomu, že žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění má podle § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí.

15. Nejvyšší správní soud pro úplnost závěrem připomíná, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).

16. Jelikož stěžovatel uhradil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, ačkoliv je ve smyslu § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudních poplatků osvobozen, rozhodl Nejvyšší správní soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku za tento návrh. Soudní poplatek 4 Azs 123/2019 bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. května 2019 JUDr. Jiří Palla předseda senátu