4 Azs 126/2026

Rubrum

4 Azs 126/2026-31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyň: a) E. B., , a b) nezl. A. B., obě zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-276/LE-LE05- ZA03-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2026, č. j. 57 Az 7/2025-84, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyň JUDr. Ireně Strakové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 8.766 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Žalobkyně a) je matkou nezletilé žalobkyně b). Obě jsou státními příslušnicemi Moldavské republiky (dále jen „Moldavsko“). Dne 9. 3. 2025 přicestovaly letecky z Kišiněva do Prahy a téhož dne požádaly o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Již dříve o ni žádaly v Italské republice, Španělském království a Irsku. Své žádosti odůvodnily obavou z bývalého partnera žalobkyně a), který je zároveň otcem žalobkyně b). Žalobkyně a) uvedla, že ji tento muž po jejich rozchodu v roce 2021 opakovaně fyzicky napadal, vyhrožoval jí a s pomocí svých přátel ji vyhledával i po jejím přestěhování do K.. Bývalý partner působil v minulosti jako okrskový policista, několik měsíců po rozchodu však výkon této profese ukončil. Žalobkyně a) se po prvním napadení obrátila na policii a prokuraturu. Nedostalo se jí však účinné pomoci. Další útoky již moldavským orgánům neoznámila. 4 Azs 126/2026

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-276/LE-LE05-ZA03-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobkyním neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v tehdy účinném znění. Dospěl k závěru, že v Moldavsku existují dostupné a účinné prostředky ochrany před domácím násilím, ať již prostřednictvím státních orgánů, nebo specializovaných institucí a neziskových organizací. Žalobkyně a) podle žalovaného neprokázala nečinnost moldavských orgánů při řešení prvního oznámeného incidentu a další jí tvrzené útoky již příslušným orgánům vůbec neoznámila. Žalovaný zohlednil rovněž to, že bývalý partner již od roku 2021 nepůsobí u policie.

3. Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhaly zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud rozsudkem ze dne 11. 6. 2026, č. j. 57 Az 7/2025-84, žalobu zamítl. Přisvědčil žalobkyním v tom, že jejich azylový příběh je věrohodný i přes nedoložení lékařských zpráv vztahujících se k útokům bývalého partnera. Žalobkyně měly v zemi původu k dispozici účinnou ochranu. Zdůraznil, že žalobkyně a) oznámila pouze první incident z roku 2021. Po dalších útocích se na státní orgány již neobrátila a nevyužila ani pomoc organizací podporujících oběti domácího násilí. Krajský soud rovněž poukázal na skutečnost, že bývalý partner již od roku 2021 není policistou.

4. Krajský soud se zabýval rovněž zdravotním stavem žalobkyně b). Z lékařských zpráv vyplynulo, že u ní existovalo podezření na poruchu autistického spektra a že dne 10. 4. 2026 jí byl diagnostikován dětský autismus. Žalobkyně nijak nerozvedly, proč by měl být nepříznivý zdravotní stav žalobkyně b) důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. I pokud by krajský soud dovodil, že žalobkyně tvrdí, že se nemohou vrátit do Moldavska, protože by se tam žalobkyni b) nedostalo takové péče jako v České republice, nemohlo by to být důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud poukázal na závěry judikatury, podle které nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Ta by mohla být důvodem pro udělení doplňkové ochrany pouze tehdy, pokud by vedla k takovému zacházení s vážně nemocným, které by bylo možné označit za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). To ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva mohou být pouze velmi výjimečné případy. Žalobkyně netvrdily, a ani to nevyplynulo z okolností případu, že by žalobkyni b) v souvislosti se zjištěným autismem hrozilo v Moldavsku zacházení neslučitelné s čl. 2 nebo 3 Úmluvy. Krajský soud neshledal, že by tato diagnóza představovala nově nastalou skutečnost, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

5. Proti rozsudku krajského soudu podaly žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadily pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

6. Stěžovatelky vytkly žalovanému, že si nevyžádal záznamy z pohovorů vedených v dřívějších řízeních o jejich žádostech o udělení mezinárodní ochrany v Italské republice, Španělském království a Irsku. Podle stěžovatelek by z těchto podkladů mohlo vyplynout, 4 Azs 126/2026-32 pokračování zda a jak příslušné orgány posuzovaly zranitelnost stěžovatelky b). Ta již při prvním vycestování z Moldavska, kdy jí byly dva roky, nemluvila. Tento stav přetrvává. Žalovaný proto měl již během správního řízení zohlednit její zdravotní obtíže a postavení zranitelné osoby. Stěžovatelky zdůraznily, že stěžovatelce b) se odpovídající lékařské péče dostalo až po příjezdu do České republiky.

7. V průběhu řízení před krajským soudem byla u stěžovatelky b) diagnostikována porucha autistického spektra s intelektovými schopnostmi v pásmu podprůměru. Krajský soud tuto novou skutečnost posoudil nesprávně, neboť ji zúžil na otázku nižší úrovně zdravotní péče v zemi původu. Stěžovatelky namítly, že v jejich případě nejde jen o rozdílný standard zdravotní péče. V případě návratu do Moldavska zakládá kombinace extrémní traumatizace stěžovatelky a), neustálého útěku před agresivním otcem, který se stěžovatelku b) pokusil unést, a úplné absence specializovaného a stabilního strukturovaného prostředí pro autistické dítě reálné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu a porušení článku 3 Úmluvy. Krajský soud rovněž náležitě neposoudil nejlepší zájem stěžovatelky b) ve smyslu článku 3 Úmluvy o právech dítěte.

8. Stěžovatelky dále brojily proti závěru krajského soudu, že jim Moldavsko může poskytnout účinnou a reálnou ochranu před násilím ze strany bývalého partnera stěžovatelky a). Krajský soud sice akceptoval, že azylový příběh je věrohodný, avšak následně vyšel jen z obecných legislativních změn v Moldavsku, ratifikace Istanbulské úmluvy a obecných statistik. Pominul naopak individuální okolnosti věci, zejména že bývalý partner stěžovatelky a) působil jako okrskový policista a jeho příbuzní nadále působí v bezpečnostních složkách. Stěžovatelky zdůraznily, že stěžovatelka a) se po prvním útoku obrátila na příslušné orgány. Prokurátor v Balti však nepovažoval nemocniční zprávu a fotografie modřin za dostatečné důkazy. Generální prokuratura v K. pak nereagovala na její čtyři písemná podání. Za této situace nelze po oběti domácího násilí spravedlivě požadovat, aby opakovaně vyhledávala ochranu orgánů v malé zemi, v níž je bývalý partner stěžovatelky a) již v minulosti našel. To, že další útoky neoznámila, nebylo projevem jejího subjektivního rozhodnutí, nýbrž důsledkem selhání státní ochrany.

9. Stěžovatelky dále poukázaly na předchozí dublinské řízení. Namítly, že žalovaný nepřihlédl k právním názorům vysloveným v tomto řízení, na jejichž základě měla Česká republika převzít odpovědnost za posouzení jejich žádostí o mezinárodní ochranu. V této souvislosti argumentovaly principem solidarity. Podle stěžovatelek se napadené rozhodnutí jeví jako diskriminační.

10. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení kasační stížnosti

11. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí soud dle § 104a odst. 1 s. ř. s. posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelek. Pokud tomu tak není, odmítne ji pro nepřijatelnost. Kritéria 4 Azs 126/2026 přijatelnosti kasační stížnosti NSS vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, na které nyní pro stručnost jen odkazuje.

12. Den po vydání rozsudku krajského soudu nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady 2024/1348 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU. NSS konstatuje, že se toto nařízení v posuzované věci nepoužije (viz jeho čl. 79 odst. 3). Na posuzovanou věc se proto použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“).

13. Požadavky kladenými na přezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu se NSS ve své judikatuře již podrobně zabýval (viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 17. 6. 2010, č. j. 2 Azs 20/2010-85), přičemž krajský soud se nedopustil hrubého pochybení.

14. Okruh kasačních námitek týkající se domácího násilí ze strany bývalého partnera stěžovatelky a) neotevírá novou právní otázku. Hrozící vážná újma nebo pronásledování ze strany soukromé osoby je z hlediska udělení mezinárodní ochrany relevantní, pokud se postižená osoba obrátí s žádostí o pomoc nejprve na vnitrostátní orgány v zemi původu (pokud není zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout), a ty neučiní přiměřené kroky k zabránění vážné újmě nebo pronásledování (rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57, usnesení NSS ze dne 21. 10. 2009, č j. 5 Azs 44/2009-73). Využít ochranu státu žadatel nemusí pouze tehdy, pokud informace o zemi původu ukazují opodstatněnost takové nedůvěry (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS).

15. Judikatura NSS je ustálena v tom, že i domácí a genderově podmíněné násilí může za určitých okolností představovat azylově relevantní pronásledování. I v tomto případě však zůstává vždy rozhodující, zda země původu je schopna a ochotna poskytnout účinnou ochranu (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. 1. 2024 ve věci C-621/21 WS, bod 64, nebo usnesení NSS ze dne 10. 11. 2020, č. j. 10 Azs 234/2020-55). V případě ochrany žen před domácím násilím je tedy třeba posoudit, zda je v zemi původu ochrana proti tomuto násilí dostupná a účinná pro ženy v obdobném postavení (viz rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2011, č. j. 6 Azs 36/2010-274).

16. Krajský soud vysvětlil, proč ze shromážděných podkladů vyplývá, že stěžovatelkám je v zemi původu taková ochrana dostupná. Shledal, že stěžovatelka a) nevyužila další prostředky ochrany z důvodu subjektivního přesvědčení, že taková ochrana nebude účelná. Podle ustálené judikatury přitom platí, že subjektivní nedůvěra žadatele vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu původu (viz např. usnesení NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23, nebo ze dne 25. 7. 2025, č. j. 4 Azs 107/2025-25). V posuzované věci z informací o zemi původu nevyplývá, že by v situaci, ve které se stěžovatelky nacházejí, moldavské orgány ochranu fakticky neposkytovaly nebo ji nebyly ochotny poskytnout.

17. NSS nepřehlédl tvrzení stěžovatelek, že bývalý partner stěžovatelky a) byl policistou a že orgány na oznámení stěžovatelky a) nereagovaly podle jejich představ. Krajský soud 4 Azs 126/2026-33 pokračování však tato tvrzení poměřil s aktuálními informacemi o zemi původu, se skutečností, že bývalý partner odešel od policie již v roce 2021, a s tím, že pozdější incidenty stěžovatelka a) neoznámila a nevyužila ani jiné dostupné formy ochrany. Ani tyto dílčí argumenty tak nezakládají přijatelnost kasační stížnosti.

18. Kasační stížnost není přijatelná ani ve vztahu k dalšímu okruhu kasačních námitek vztahujícímu se ke zdravotnímu stavu nezletilé stěžovatelky b).

19. V posuzované věci krajský soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice zohlednil nové důležité skutečnosti, které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud provedl důkaz předloženými lékařskými zprávami a uzavřel, že u stěžovatelky b) byla po vydání napadeného rozhodnutí potvrzena diagnóza dětského autismu. Krajský soud nepochybil, když z této nové skutečnosti bez dalšího nevyvodil povinnost zrušit napadené rozhodnutí. Stěžovatelky v řízení před krajským soudem v podstatě tvrdily jen to, že stěžovatelce b) se v České republice dostává zdravotní péče a že zde má naplánována další vyšetření. Ani z ničeho jiného nevyplynulo, z jakých důvodů by měla být tato diagnóza relevantní pro udělení mezinárodní ochrany.

20. Krajský soud vysvětlil, proč nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu není sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Jeho závěry jsou v souladu s judikaturou NSS. Ta opakovaně dovodila, že nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu sama o sobě nepředstavuje nebezpečí pronásledování nebo vzniku vážné újmy (viz např. usnesení NSS ze dne 15. 10. 2020, č. j. 5 Azs 474/2019-58). Nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu by mohla být důvodem pro přiznání doplňkové ochrany toliko v případě, že by vedla k takovému zacházení s vážně nemocným, které by bylo možné označit za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení (viz rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009-89, nebo jeho usnesení ze dne 31. 3. 2026, č. j. 22 Azs 300/2025-48, a ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 Azs 98/2018-22). V kontextu doplňkové ochrany je současně třeba přihlédnout k judikatuře Soudního dvora Evropské unie, podle níž vážná újma nemůže být pouhým důsledkem obecných nedostatků systému zdravotní péče v zemi původu, není-li žadatel úmyslně zbaven zdravotní péče jednáním třetí osoby (viz rozsudky ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-542/13 M’Bodj, body 35, 36 a 40, a ze dne 24. 4. 2018 ve věci C-353/16 MP, body 51 a 57).

21. Argumentace stěžovatelek založená na kombinaci zdravotního stavu stěžovatelky b), traumatizace stěžovatelky a) a ohrožení ze strany jejího bývalého partnera na tomto závěru nic nemění. NSS nezpochybňuje, že jednotlivé okolnosti věci je třeba hodnotit nejen izolovaně, ale též v jejich vzájemné souvislosti. Ani takové kumulativní posouzení však v posuzované věci nevede k závěru, že by stěžovatelkám v Moldavsku hrozilo pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy. Uvedené okolnosti totiž nejsou v takovém vztahu, aby se navzájem výrazně podporovaly, prohlubovaly či jinak zvyšovaly intenzitu tvrzené hrozby.

22. Stěžovatelky namítly, že žalovaný měl rozpoznat zvláštní zranitelnost stěžovatelky b), protože v té době ještě neuměla mluvit. K tomu NSS uvádí, že stěžovatelky neuvedly, jaké konkrétní závěry vyvozují ze skutečnosti, že stěžovatelka b) je zranitelnou osobou. S postavením zranitelné osoby zákon o azylu spojuje různá specifika, jako je právo 4 Azs 126/2026 na podporu k uplatňování práv a plnění povinností (§ 10), zvláštní pravidla pro zajištění (§ 46a) nebo například zajištění specifických potřeb v azylovém zařízení (§ 81). Z ničeho neplyne, že by stěžovatelka b) byla na některém z těchto práv jakkoli zkrácena, a stěžovatelky to ani konkrétně netvrdí.

23. NSS nepřisvědčil ani námitce, že krajský soud rezignoval na posouzení otázky nejlepšího zájmu dítěte. Nejlepší zájem dítěte je nepochybně třeba zohledňovat v řízeních o žádostech o udělení mezinárodní ochrany. Podle článku 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte. Stejný princip vyplývá z článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Nejlepší zájem dítěte nicméně není samostatným, zákonem předvídaným důvodem pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Jde o zásadu, která musí ovlivnit mimo jiné vedení řízení, zjišťování skutkového stavu a výklad konkrétních zákonných podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Nemůže však nahradit jejich nesplnění (viz např. rozsudky NSS ze dne 23. 5. 2018, č. j. 6 Azs 67/2018-29, a ze dne 27. 8. 2025, č. j. 5 Azs 176/2024-59).

24. V posuzované věci krajský soud situaci nezletilé stěžovatelky b) nepominul. Naopak provedl důkazy týkající se jejího zdravotního stavu, novou diagnózu popsal a vysvětlil, proč ani po jejím zohlednění z ničeho neplyne, že by stěžovatelce b) hrozilo reálné nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Krajský soud zejména vyšel z lékařských zpráv předložených stěžovatelkami, zohlednil, že u stěžovatelky b) byla po vydání napadeného rozhodnutí potvrzena diagnóza dětského autismu, a popsal její konkrétní vzdělávací, zdravotní a podpůrné potřeby. Následně posoudil, zda tato nová skutečnost může mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 9 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že tomu tak není. Samotná absence výslovné formulace o „nejlepším zájmu dítěte“ nečiní rozsudek nepřezkoumatelným. Z obsahu rozsudku krajského soudu je zjevné, že se soud postavením dítěte věcně zabýval.

25. Stěžovatelky namítly, že žalovaný pochybil, když si nevyžádal podklady (zápisy z pohovorů) z jejich dřívějších azylových řízení v Italské republice, Španělském království a Irsku. Krajský soud neshledal, že by žalovaný pochybil tím, že si neobstaral uvedené podklady. Uvedl, že stěžovatelky nevysvětlily, co konkrétně měl žalovaný z těchto materiálů zjistit. Stěžovatelky ani v kasační stížnosti neuvedly, jaký právně významný skutkový závěr měl žalovaný z těchto materiálů zjistit a jak by mohl ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí nebo rozsudku krajského soudu.

26. Stěžovatelky dále poukázaly na předchozí dublinské řízení a argumentovaly principem solidarity. Převzetí odpovědnosti za posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany je procesní otázkou určení příslušného členského státu. Samo o sobě nepředjímá, zda žadatel splňuje hmotněprávní podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Splnění těchto podmínek musel žalovaný posoudit samostatně, a to také učinil. Princip solidarity nemůže založit nový, zákonem nepředvídaný důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

IV. Závěr a náklady řízení 4 Azs 126/2026-34 pokračování

27. Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

28. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci. Stěžovatelky neměly ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné činnosti.

29. Krajský soud usnesením ze dne 26. 1. 2026, č. j. 57 Az 7/2025-38, stěžovatelkám ustanovil zástupkyní advokátku JUDr. Irenu Strakovou. Toto ustanovení zástupkyně se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti (viz § 35 odst. 10 věta poslední s. ř. s.). Podle § 35 odst. 10 věty prvé za středníkem ve spojení s § 120 s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovené zástupkyni stěžovatelek odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (sepis kasační stížnosti) ve výši 8.316 Kč. Tato částka sestává z odměny za zastupování první stěžovatelky ve výši 4.620 Kč a z odměny za zastupování druhé stěžovatelky snížené podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, tedy ve výši 3.696 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ustanovené zástupkyni dále náhrada hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši 450 Kč. Zástupkyně stěžovatelek není plátkyní DPH. Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů činí 8.766 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. července 2026 Mgr. Tomáš Kocourek předseda senátu