4 Azs 167/2017

Rubrum

4 Azs 167/2017 - 37 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) S. S., b) D. S., oba zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2016, č. j. OAM-971/ZA-ZA02-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2017, č. j. 29 Az 25/2016 – 66, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobcům neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalovaný v průběhu správního řízení postupoval v souladu se zákonem, žádná závažná pochybení neshledal ani v napadeném rozhodnutí žalovaného. Předně krajský soud připomněl, že žalobci nerozporovali věcnou správnost napadeného rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Zpochybňovali však správnost postupu žalovaného při vyhotovení rozhodnutí, jelikož na jim doručeném stejnopisu chybí podpis oprávněné úřední osoby. Tato vada pak podle žalobců způsobuje nicotnost rozhodnutí žalovaného.

3. Krajský soud k této námitce uvedl, že se přesvědčil, že rozhodnutí žalovaného bylo originálně podepsáno ředitelem odboru azylové a migrační politiky žalovaného a opatřeno otiskem úředního razítka s datem 25. 4. 2016. Tyto skutečnosti zcela vyvrací námitku žalobců, že k podpisu rozhodnutí došlo až po předání stejnopisu žalobcům. Z těchto důvodů je krajský soud přesvědčen, že žalobkyně obdržela stejnopis rozhodnutí zcela vyhovující náležitostem vyplývajících ze zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

4. Žalobci (stěžovatelé) napadají rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodu jeho nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti. Stěžovatelé prakticky jen 4 Azs 167/2017 opakují námitky uplatněné již v žalobě. Podle nich rozhodnutí žalovaného, které jim bylo doručeno, neobsahovalo všechny zákonné náležitosti - zejména podpis ředitele odboru azylové a migrační politiky a jméno oprávněné úřední osoby. Krajský soud se námitkou ohledně neuvedení jména oprávněné úřední osoby na předmětném rozhodnutí vůbec nezabýval, ač se jedná o takovou vadu, k níž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

5. Žalovaný odkazuje na své vyjádření k žalobě. Kromě toho uvádí, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.

6. Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud ji odmítne jako nepřijatelnou.

7. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

8. Nejvyšší správní soud předně poznamenává, že rozsudek krajského soudu odpovídá požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl, a své rozhodnutí založil o dostatečné skutkové zjištění. Vycházel ze správního spisu a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.

9. Stěžovatelé explicitně netvrdí, v čem okolnosti jejich případu splňují kritéria přijatelnosti ve smyslu odstavce 7 tohoto rozsudku. Namítají, stejně jako v žalobě, že napadené rozhodnutí žalovaného neobsahuje všechny podstatné náležitosti, které jsou u správních rozhodnutí zákonem vyžadovány, neboť na něm není uvedeno jméno oprávněné úřední osoby a není podepsáno ředitelem odboru azylové a migrační politiky. Tyto vady pak podle nich způsobují „nezákonnost rozhodnutí, respektive až jeho nicotnost“.

10. Otázkou absence jména oprávněné úřední osoby na stejnopise rozhodnutí, které je doručováno účastníkům, se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014 - 76. Konstatoval, že toto nepředstavuje natolik závažnou vadou, aby mohla vést ke zrušení samotného rozhodnutí. Obzvlášť pokud součástí správního spisu je vyhotovení originálu rozhodnutí, které oprávněná osoba podepsala. Tak tomu je i v nyní posuzovaném případě. Navíc podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopise rozhodnutí v souladu s § 69 odst. 1 správního řádu nahrazen zkratkou „v. r.“. Není tak vůbec pochyb o tom, že rozhodnutí skutečně vydal PhDr. Tomáš Haišman, ředitel odboru 4 Azs 167/2017 - 38 pokračování azylové a migrační politiky, který je k tomu zmocněn příslušným vnitřním předpisem Ministerstva vnitra.

11. Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. října 2017 JUDr. Jiří Palla předseda senátu