4 Azs 23/2011

Rubrum

4 Azs 23/2011 - 60 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: I. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2010, č. j. 56 Az 64/2010 – 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 5. 2010, č. j. OAM-151/ZA-14-ZA14-2010, bylo rozhodnuto tak, že žalobci se neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že žalobce žádá o udělení mezinárodní ochrany z důvodu legalizace pobytu na území České republiky, přičemž ovšem právní nástroj mezinárodní ochrany lze aplikovat pouze ve smyslu zákonem stanovených podmínek a nelze jej zneužívat za tímto účelem. Žalobce ve vlasti pociťuje složitou situaci na trhu práce a podnikatelské aktivity mu mělo ztěžovat jednání stoupenců prezidenta Janukoviče, a to pro neochotu žalobce finančně podporovat jeho volební kampaň. To však nelze podřadit důvodům pro udělení azylu. Ohledně udělení doplňkové ochrany pak žalovaný konstatoval, že žalobcovy obavy z návratu na Ukrajinu jsou obecného charakteru a nejsou nijak individualizovány jím tvrzenými skutečnostmi, s výjimkou korupčních snah příslušníků policie. Tyto lze nicméně hodnotit toliko jako snahu obohatit se na úkor žalobce, přičemž žalobce se ohledně těchto potíží může v zemi původu obrátit na kompetentní orgány. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou ze dne 20. 5. 2010, ve které navrhl, aby Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že žalovaný porušil § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a 4, jakož i § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Vyjádřil přesvědčení, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, minimálně pak podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve 4 Azs 23/2011 - 61 smyslu § 14a téhož zákona. Dále namítal porušení čl. 33 odst. 1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků (vyhlášena pod č. 208/1993 Sb.). Ve své vlasti byl pronásledován ve smyslu § 2 odst. 8 zákona o azylu, neboť byl vystaven psychickému nátlaku ze strany policie, jakož i osob z okruhu současného prezidenta Janukoviče, z jejichž strany mu měl být rovněž podpálen automobil. Žalovaný si podle jeho názoru neopatřil řádné a dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a dostatečně nezjistil skutkový stav věci. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 12. 2010, č. j. 56 Az 64/2010 – 40, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že tlumočnici doc. Ing. M. D., CSc., bytem B. 16, B., se přiznává odměna za tlumočnický úkon ve výši 350 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný v průběhu řízení postupoval v souladu s právními předpisy, kterými je vázán, s ohledem na specifika azylového řízení, obdobně, jako ve skutkově blízkých věcech a v souladu s veřejným zájmem. Žalobci byl poskytnut dostatečný prostor, aby uvedl vše, co považoval za důležité pro rozhodnutí o své žádosti, žalovaný provedl dostatečné dokazování a své rozhodnutí srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, přičemž se zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi. Krajský soud se ztotožnil rovněž s právním hodnocením žalovaného, co se týče korupčního jednání policistů, jakož i obtěžování žalobce ze strany přívrženců prezidenta Janukoviče. Poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že problémy žalobce neodpovídaly pronásledování ve smyslu zákona o azylu, a to i s ohledem na jejich nízkou intenzitu. Jako nedůvodné posoudil rovněž námitky žalobce, týkající se udělení doplňkové ochrany a porušení zásady non-refoulement ve smyslu čl. 33 odst. 1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně se žalobce (dále též „stěžovatel“) bránil včasnou kasační stížností ze dne 24. 1. 2011, v níž toliko požádal o nové projednání věci z důvodu, že byl nemocný. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1. 2011, č. j. 56 Az 64/2010 – 46, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doložil do spisu plnou moc udělenou advokátu, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti, a dále doplnil prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů označení napadeného rozhodnutí soudu, údaj o tom, kdy bylo napadené rozhodnutí doručeno, v jakém rozsahu rozsudek napadá a důvody kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Současně stěžovatele poučil, že nebude-li této výzvě ve stanovené zákonné měsíční lhůtě vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta, jakož i o možnosti být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků a podmínkách ustanovení zástupce. Stěžovatel podáním ze dne 2. 3. 2011 požádal o ustanovení zástupce. Krajský soud v Brně stěžovateli přípisem ze dne 8. 3. 2011, č. j. 56 Az 64/2010 – 49, zaslal formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro rozhodnutí o žádosti o ustanovení právního zástupce spolu s výzvou, aby jej stěžovatel vyplnil a zaslal zpět ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Současně stěžovatele vyzval, aby soudu sdělil, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svoji výživu a ošacení. Upozornil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud návrh na ustanovení zástupce zamítne. Stěžovatel podáním ze dne 4 Azs 23/2011 - 62 24. 3. 2011 požádal o prodloužení lhůty o 20 dní, a to z důvodu, že kolega, u kterého bydlí, je momentálně mimo území České republiky. Krajský soud následně přípisem ze dne 29. 3. 2011 prodloužil lhůtu k doložení osobních a majetkových poměrů za účelem ustanovení advokáta do 15. 4. 2011. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 4. 2011, č. j. 56 Az 64/2010 – 52, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl a současně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení předložil soudu plnou moc advokáta, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat, případně doložil doklad o svém právnickém vzdělání. Poučil jej, že nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Po předběžném posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost nesplňuje zákonem předepsané náležitosti. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“ Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. „kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení „nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“ Podle § 37 odst. 3 s. ř. s. „z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání, (dále jen „podatel“) v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. Podléhá-li podání soudnímu poplatku, musí být opatřeno kolkovou známkou v odpovídající hodnotě a musí k němu být připojeny listiny, jichž se podatel dovolává. Podání, které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.“ Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. „předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“ Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, ledaže má on, jeho zaměstnanec nebo člen, 4 Azs 23/2011 - 63 který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Kasační stížnost pak musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení rozsudku, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu byl rozsudek doručen. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost stěžovatele ze dne 24. 1. 2011 nesplňuje náležitosti předepsané v § 105 odst. 2 s. ř. s., a dále v § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti toliko požádal o nové projednání věci z důvodu, že byl nemocný. Opomenul vymezit, v jakém rozsahu rozsudek krajského soudu napadá a z jakých důvodů podle taxativního výčtu § 103 odst. 1 s. ř. s., jakož i údaj o tom, kdy mu byl rozsudek doručen. Neuvedl žádné námitky proti napadenému rozsudku či řízení vedoucímu k jeho vydání, neuvedl, jakých pochybení se Krajský soud v Brně podle jeho přesvědčení dopustil, ať již ve smyslu vad řízení či vadných skutkových nebo právních závěrů. Především však soudu ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. nedoložil plnou moc udělenou advokátu, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat, ani doklad o tom, že ukončil vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. V návaznosti na právě uvedené je třeba poukázat na to, že stěžovatel byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2011, č. j. 56 Az 64/2010 – 46, řádně vyzván, aby v zákonné lhůtě jednoho měsíce doložil plnou moc udělenou advokátu, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat, a aby jeho prostřednictvím odstranil vady kasační stížnosti. Krajský soud stěžovatele současně poučil, že nebude-li této výzvě vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta. Poučil jej rovněž o podmínkách osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Stěžovatel sice podáním ze dne 2. 3. 2011 požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, nicméně poté, co mu krajský soud zaslal formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval jej ke sdělení, jakým způsobem a v jaké výši hradí své ubytování a jak si opatřuje finanční prostředky na výživu a ošacení, stěžovatel toliko podáním ze dne 24. 3. 2011 požádal o prodloužení lhůty o 20 dní. V tom mu bylo krajským soudem vyhověno prodloužením lhůty k doložení osobních a majetkových poměrů do 15. 4. 2011. Stěžovatel ovšem ani přesto výzvě krajského soudu nevyhověl a své osobní a majetkové poměry nedoložil. Krajský soud v Brně proto usnesením ze dne 26. 4. 2011, č. j. 56 Az 64/2010 – 52, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl a současně stěžovatele opakovaně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů předložil soudu plnou moc advokáta, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat, případně doložil doklad o svém právnickém vzdělání, a řádně jej poučil, že nevyhoví-li této výzvě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Stěžovatel ovšem ani po této obsáhlé komunikaci Krajskému soudu v Brně ani Nejvyššímu správnímu soudu ve stanovené lhůtě, jakož ani později až do dnešního dne své osobní a majetkové poměry nedoložil, nepředložil plnou moc udělenou advokátu, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat ani doklad o svém právnickém vzdělání a neodstranil ani další vady kasační stížnosti. Pro úplnost nutno dodat, že stěžovatel nepodal kasační stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 26. 4. 2011, č. j. 56 Az 64/2010 – 52, a toto nabylo právní moci dne 5. 5. 2011. Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publikováno pod č. 6/2003 Sb. NSS, dostupné z: <www.nssoud.cz>) dovodil, že „pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a pokud stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 105 odst. 4 Azs 23/2011 - 64 2 s. ř. s.) a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“ Nelze než konstatovat, že v tomto judikátu vymezené podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti byly naplněny rovněž v nyní projednávané věci. Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti předepsané v § 105 odst. 2 s. ř. s., a dále v § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatel byl k doplnění kasační stížnosti krajským soudem řádně vyzván, poučen o následcích neodstranění vad kasační stížnosti, a tato výzva byla stěžovateli řádně doručena. Kasační stížnost proto odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 37 odst. 5 s. ř. s. a § 120 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. srpna 2011 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu