4 Azs 237/2017

Rubrum

4 Azs 237/2017 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. D. N., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2017, č. j. OAM-973/ZA-ZA11-HA10-2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2017, č. j. 55 Az 2/2017 - 33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobní námitky neshledal důvodnými. III.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhoval zrušit napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

4. Stěžovatel v kasační stížnosti ve prospěch přijatelnosti kasační stížnosti uvedl, že krajský soud se „odklonil od své dosavadní judikatury i od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity a důkazního břemene na straně žadatele o mezinárodní ochranu ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného nebezpečí závažné újmy podle § 14a zákona o azylu.“ 4 Azs 237/2017

5. Podle stěžovatele se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě, převzal v podstatě argumentaci žalovaného, jehož postup a rozhodnutí aproboval. Jelikož již napadené rozhodnutí bylo podle stěžovatele nezákonné a nepřezkoumatelné, zatížil krajský soud stejnými vadami i napadený rozsudek. Stěžovatel poukazoval na to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci bez důvodných pochybností a mezinárodní ochranu mu neudělil, přestože stěžovatel podmínky pro její udělení splňuje. Krajský soud nedostatečně posoudil námitku směřující proti neudělení doplňkové ochrany, jakož i námitku týkající se okolností souvisejících se stěžovatelovými dluhy ve Vietnamu. Těmto tvrzením se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevěnoval. Nesprávně přistoupil i k výkladu a posouzení intenzity pronásledování, již je třeba vykládat konformně s kvalifikační směrnicí. Stěžovatel byl účastníkem demonstrací proti komunistickému režimu, tudíž mu hrozí v zemi původu pronásledování. Nesprávně byly posouzeny i podmínky pro přiznání doplňkové ochrany. Ve stěžovatelově věci je dáno skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu, neboť je-li dán důvod pro přiznání azylu dle § 12 uvedeného zákona, tím spíše je důvod pro udělení doplňkové ochrany. IV.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svém dosavadním postoji a ztotožnil se s odůvodněním napadeného rozsudku. Stěžovatelovy námitky označil za nedůvodné, všemi se již dostatečně zabýval krajský soud. Stran neudělení doplňkové ochrany poukázal žalovaný na stranu 7 napadeného rozsudku, s námitkou existence dluhů se krajský soud vypořádal na straně 8 napadeného rozsudku. Žalovaný zdůraznil, že stěžovatel v kasační stížnosti opakuje důvody, které jej vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a především stěžejní námitku o nedostatečně zjištěném stavu věci, k níž se žalovaný vyjádřil již ve svém vyjádření k žalobě. Žalovaný shrnul, že důvodem podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla legalizace stěžovatelova pobytu na území České republiky a ekonomické důvody. Tyto důvody však nejsou azylově relevantní. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout jako nedůvodnou. V.

7. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.

8. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu těchto judikaturních závěrů Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil, neboť nezjistil žádné pochybení té intenzity, jež by nasvědčovalo závěru, že stěžovatelovy výtky mohou mít „širší dopad“ i mimo sféru jeho postavení či mimo jeho vlastní zájmy, jak vyplývá z § 104a s. ř. s. Jinými slovy, důvody přijatelnosti kasační stížnosti soud neshledal.

9. Nejvyšší správní soud ověřil, že se krajský soud v napadeném rozsudku jednotlivě vyjádřil k uplatněným žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně a přesvědčivě vypořádal veškeré žalobní námitky. Poukázal na důvody stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany (porušení § 3 správního řádu žalovaným, neaktuálnost 4 Azs 237/2017 - 31 pokračování informací o zemi stěžovatelova původu, nedostatečné posouzení skutečností odůvodňujících udělení doplňkové ochrany, hrozba persekuce za účast na protivládních protestech, hrozba fyzického napadení či likvidace z důvodu vysokého dluhu v zemi původu), zohlednil výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace a důkazy a tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající, hmotněprávní normy, aniž se přitom dopustil odklonu od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se otázek řešených i v souzené věci.

10. Judikatura kasačního soudu setrvale vychází z toho, že žalovaný je v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany povinen zjistit skutečný stav věci v rozsahu důvodů, které žadatel o mezinárodní ochranu v průběhu správního řízení uvedl. Správní orgán nemá povinnost domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto důvodům příslušná skutková zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, nebo ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41); této povinnosti žalovaný v projednávané věci dostál, jak potvrdil i krajský soud.

11. Jak již přiléhavě vyslovil žalovaný i krajský soud, důvodem stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly ekonomické důvody a legalizace pobytu v České republice, což stěžovatel nepopírá. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom plyne, že legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území České republiky není v žádném případě důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005 - 43, nebo usnesení ze dne 14. 7. 2017, č. j. 2 Azs 119/2017 - 39. V usnesení ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014 - 93 kasační soud dovodil, že azyl je výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož je občanem. Zákon o azylu umožňuje udělení mezinárodní ochrany pouze ve výjimečných případech, kdy je žadatel ve své zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, či má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Existenci takových důvodů posoudil žalovaný a poté na základě stěžovatelových tvrzení uplatněných v rámci žalobních bodů i krajský soud, a to s negativním závěrem.

12. V daném případě nevyšla najevo existence žádné z taxativně vymezených podmínek pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, tedy pronásledování stěžovatele ve státě původu za uplatňování politických práv a svobod nebo jejich odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství mají. Jak již také Nejvyšší správní soud dříve vyslovil, důsledně je třeba rozlišovat mezi azylem podle § 12 písm. b) zákona o azylu a doplňkovou ochranou ve smyslu § 14a zákona o azylu. Azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu lze totiž udělit pouze tehdy, pokud existuje příčinná souvislost mezi pronásledováním (resp. odůvodněným strachem z pronásledování) ve vztahu k okolnostem, za nichž žadatel o mezinárodní ochranu zemi původu opustil, a jedním z taxativně uvedených důvodů pronásledování (srov. např. usnesení Nejvyššího 4 Azs 237/2017 správního soudu 19. 3. 2008, č. j. 2 Azs 103/2007 - 83). Krajský soud k tomu správně shledal, že v daném případě uvedené nebylo splněno.

13. K okolnostem udělení doplňkové ochrany se Nejvyšší správní soud v minulosti vyjadřoval opakovaně např. v rozhodnutích ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, nebo ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70. K otázce nebezpečí vážné újmy vyslovil, že v případě doplňkové ochrany musí být tvrzená skutečnost o hrozbě nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, jíž se nyní v kasační stížnosti dovolává i stěžovatel, ze strany žadatele prokázána v intencích „reálného nebezpečí“ mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82). To v posuzované věci nebylo splněno a v tomto smyslu se vyslovil v napadeném rozsudku také krajský soud.

14. Konečně i námitkou, že jako podklad rozhodnutí byly použity zastaralé, neaktuální zprávy o zemi původu, se již správní soudy zabývaly. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016 - 55, publikovaném pod č. 3714/2018 Sb. NSS, uzavřel, že „zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat (…) pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové zprávy uplynul určitý čas. Zastaralá je taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila.“ Ač stěžovatel neaktuálnost zpráv o situaci v zemi původu tvrdil, sám neuvedl ani které konkrétní zprávy, ani ohledně jakých konkrétních skutečností jsou zastaralé a v čem v mezidobí došlo ke změnám v zemi jeho původu.

15. Namítanou existenci vysokého dluhu v zemi původu a z toho plynoucí obavu o fyzické napadení či likvidaci, stěžovatel poprvé jako důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany uplatnil teprve v žalobě. Ve správním řízení pouze poukázal na skutečnost, že si na cestu do České republiky půjčil peníze, aniž by však současně tvrdil i později zmíněné obavy z fyzického napadení. Krajský soud však ani tato tvrzení nepominul a podrobně je vypořádal s odkazem na situaci v zemi stěžovatelova původu v napadeném rozsudku na základě podkladů obsažených ve správním spise. K nim stěžovatel nad rámec obecné v žalobě vznesené výtky, že nejsou aktuální, ničeho nenamítal a jejich doplnění nežádal ani ve správním řízení ani kdykoliv později. Ze stěžovatelových tvrzení ani podkladů, z nichž krajský soud vycházel, však neplyne, že by uvedené obavy dosahovaly té intenzity, jež je předpokladem udělení doplňkové ochrany ve smyslu výše citované judikatury (srov. odst. [13]).

16. Možným pronásledováním ze strany soukromých osob v zemi původu a vlivu této okolnosti na udělení některé z forem ochrany dle zákona o azylu, jež naznačil stěžovatel v žalobě v souvislosti s tvrzením o vysokých dluzích, se Nejvyšší správní soud již také opakovaně zabýval (rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 13. 9. 2004, č. j. 4 Azs 160/2004 - 43, ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37, či usnesení ze dne 14. 3. 2016, č. j. 2 Azs 302/2015 - 49). Lze uzavřít, že ani v tomto bodě se krajský soud nedopustil žádného judikaturního odklonu.

17. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů), není zde ani jiná vada řízení před krajským soudem, která by mohla mít vliv na nezákonnost 4 Azs 237/2017 - 32 pokračování napadeného rozsudku, krajský soud se nedopustil ani judikaturního odklonu či hrubého pochybení při výkladu hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura dává odpověď na stěžovatelovy námitky. VI.

18. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy. Proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. června 2018 JUDr. Jiří Palla předseda senátu