4 Azs 367/2019

Rubrum

4 Azs 367/2019 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: G. E. S., zast. Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2019, č. j. CPR-16882-3/ČJ- 2017-930310-V261, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 2 A 49/2019 - 18, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Shrnutí předcházejícího řízení

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 1. 2019, č. j. CPR-16882-3/ČJ-2017-930310-V261, zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017, č. j. KRPA-190382-16/ČJ-2017- 000022, kterým Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, odbor cizinecké policie, žalobci uložila správní vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodů 8 a 9 a ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států Evropské unie v délce 18 měsíců a současně určila dobu k vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2019, č. j. 2 A 49/2019 - 18, žalobu jako opožděnou odmítl. Konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno tzv. fikcí dne 14. 2. 2019 na doručovací adresu, kterou uvedl v rámci odvolání. Jelikož žalobu 4 Azs 367/2019 podal až dne 29. 7. 2019, je žaloba opožděná, neboť posledním dnem zákonné desetidenní lhůty k podání žaloby bylo pondělí 25. 2. 2019. I pokud by soud připustil, že napadené rozhodnutí bylo žalobci oznámeno dne 30. 5. 2019, byla by i v tomto případě žaloba opožděná, neboť příslušná lhůta by uplynula dne 10. 5. 2019 (správně 10. 6. 2019 - pozn. NSS) s tím, že však žaloba byla podána až 29. 7. 2019.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

3. Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní zdůraznil, že v rámci výslechu požádal o doručování písemností na svou adresu v USA. Skutečnost, že v rámci odvolání uvedl kontaktní adresu, nevede k závěru, že by se jednalo o žádost o doručování na kontaktní adresu ve smyslu § 19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a odkázal v dané souvislosti i na odbornou literaturu. Stěžovatel tedy byl celou dobu v dobré víře, že mu bude rozhodnutí doručeno na adresu v USA. Současně doplnil, že byl dne 30. 5. 2019 na existenci rozhodnutí toliko upozorněn ze strany kriminální police, neboť mu nebyl předán stejnopis rozhodnutí. Stěžovatel si je vědom, že v důsledku nedoručení rozhodnutí podal předčasnou žalobu a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu požaduje, aby mu rozhodnutí žalované bylo řádně doručeno. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby zrušil napadené usnesení a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se nechce k rozhodovací činnosti soudu vyjadřovat s tím, že v postupu svém, ani soudu nevidí žádné pochybení. Proto navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení kasační stížnosti

5. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

6. Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Podle § 19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, „[n]evylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“

9. Nejvyšší správní soud uvádí, že mezi stěžovatelem a žalovanou je sporná otázka, zda měla žalovaná doručit žalobou napadené rozhodnutí na adresu, kterou označil za 4 Azs 367/2019 - 22 pokračování doručovací v rámci výslechu prováděného dne 24. 5. 2017 (tj. adresa pobytu stěžovatele v USA), anebo zda měla žalovaná doručit napadené rozhodnutí na adresu, kterou stěžovatel označil jako kontaktní v rámci odvolání ze dne 28. 5. 2017 proti rozhodnutí o správním vyhoštění, resp. kterou jako kontaktní označil i v rámci podání označeném jako vyjádření nesouhlasu s pokutou ze dne 1. 6. 2017 (tj. na adresu pobytu v České republice).

10. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem napadeného usnesení, že pokud stěžovatel v rámci odvolání výslovně uvedl konkrétní kontaktní adresu, jedná se o adresu, na kterou mu mělo být doručeno i rozhodnutí o odvolání. Podle Nejvyššího správního soudu právě uvedení adresy odlišné od původně uvedené jednoznačně svědčí o vůli stěžovatele, aby mu žalovaná rozhodnutí doručila právě na nově uvedenou adresu. Nejvyššímu správnímu soudu přitom není zřejmé, z jakého odlišného důvodu by stěžovatel novou kontaktní adresu uváděl, pokud neměl zájem, aby mu na ní bylo i rozhodnutí žalované doručeno. Proto nepřisvědčil námitce stěžovatele, že ve skutečnosti chtěl, aby mu žalovaná doručovala písemnosti na adresu v USA.

11. S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům Nejvyšší správní soud konstatuje, že žaloba byla skutečně podána opožděně, a Městský soud v Praze se jí proto nemohl věcně zabývat. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí dne 14. 2. 2019 na doručovací adresu, kterou uvedl v rámci odvolání s tím, že posledním dnem zákonné desetidenní lhůty k podání žaloby bylo pondělí 25. 2. 2019. Jelikož stěžovatel žalobu podal až dne 29. 7. 2019, byla žaloba opožděná.

12. Tvrzení, že stěžovatel měl být na existenci žalobou napadeného rozhodnutí jen upozorněn kriminální policií dne 30. 5. 2019, není z hlediska posouzení včasnosti podání žaloby rozhodná. Jelikož totiž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovateli bylo žalobou napadené rozhodnutí řádně doručeno na českou doručovací adresu, nezabýval se již během lhůty pro podání žaloby, která by se odvíjela od jiného způsobu doručení.

IV. Závěr a náklady řízení

13. Městský soud v Praze tedy dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel podal žalobu opožděně, v důsledku čehož není naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

14. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 120 a § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. prosince 2019 4 Azs 367/2019 JUDr. Jiří Palla předseda senátu