4 Azs 378/2020

Rubrum

4 Azs 378/2020 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyň: a) N. K. Z., a b) nezl. B. A. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti žalobkyň s e p ř i z n á v á odkladný účinek vůči rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, a vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a návrh na přiznání odkladného účinku

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019, bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně a) podala opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by však ve věci existovaly nové relevantní skutečnosti.

2. Toto rozhodnutí napadly žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, zamítl.

3. Proti rozsudku krajského soudu podaly žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) kasační stížnost, v níž zároveň požádaly o přiznání odkladného účinku. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že jsou splněny podmínky pro jeho přiznání, neboť v případě, že nabude vykonatelnosti napadené rozhodnutí, stěžovatelka a) ztratí možnost legálního pobytu na území České republiky a bude muset její území opustit. Vycestováním by přitom byla způsobena újma jejímu dítěti, stěžovatelce b), které by byl ztížen až zmařen kontakt s její matkou. Vzhledem k tomu, že stěžovatelce a) bylo uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku, došlo by v případě nepřiznání odkladného účinku k rozdělení rodiny, což nepochybně není v nejlepším zájmu dítěte, stěžovatelky b). 4 Azs 378/2020

4. Žalovaný navrhl, aby soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal, neboť situace stěžovatelky a) není natolik výjimečná oproti jiným žadatelům o azyl v obdobném postavení. V důsledku vycestování by přitom stěžovatelce a) nevznikla nenahraditelná újma.

II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl podán včas a osobami k tomu oprávněnými. Podání kasační stížnosti přitom nemá v posuzované věci ze zákona odkladný účinek, jak vyplývá z § 32 odst. 2 a 5 zákona o azylu. Proto Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 ve spojení s § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

6. Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

7. Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).

8. Stěžovatelky tvrdí, že by výkonem rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného došlo k rozdělení jejich rodiny a bylo by tak zasaženo do oprávněných zájmů dítěte, a to stěžovatelky b). V dané věci by tedy mohlo být dotčeno právo stěžovatelky a) i jejího dítěte na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i zásady nejlepšího zájmu dítěte zakotvené v Úmluvě o právech dítěte.

9. V projednávaném případě by podle Nejvyššího správního soudu vykonatelnost napadeného rozhodnutí pro stěžovatelku a) znamenala praktickou nutnost odcestovat z území České republiky, a to přinejmenším na dobu jednoho roku. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka a) vychovává čtyřletou dceru, která má i s jejím otcem na území České republiky povolen pobyt, dopadly by důsledky vycestování stěžovatelky a) závažným způsobem i na ně. V tak nízkém věku dítěte by přitom odloučení i od jednoho rodiče po dobu minimálně jednoho roku zcela jistě představovalo újmu ve formě dotčení práva tohoto dítěte na respektování soukromého a rodinného života i na zohlednění jeho 4 Azs 378/2020 - 28 pokračování nejlepšího zájmu. Nelze přitom podceňovat ani újmu, která by vznikla stěžovatelce a) v důsledku nutnosti opustit své bydliště i rodinné zázemí.

10. Jelikož Nejvyšší správní soud považoval újmu hrozící stěžovatelkám za odůvodňující přiznání odkladného účinku jejich kasační stížnosti, přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovatelkám vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatelek by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, naproti tomu nelze dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.

11. Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je třeba poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovatelkám s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131). V projednávaném případě by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s požadavkem, aby na území České republiky pobývaly osoby v souladu s právními předpisy a tyto neporušovaly. Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovatelkám nepřiznáním odkladného účinku by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla mírná. Z informací, jež má Nejvyšší správní soud k dispozici, přitom nevyplývá, že by z hlediska veřejného zájmu představovala hrozbu již samotná přítomnost stěžovatelky a) na území České republiky. Intenzita újmy vzniklé stěžovatelkám neodložením právních účinků rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného tak převáží nad potenciálním dotčením veřejného zájmu, a je proto splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

III. Závěr

12. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelkám vyhověl a jejich kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, a rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019.

13. Nejvyšší správní soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 s. ř. s.). Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. ledna 2021 4 Azs 378/2020 JUDr. Jiří Palla předseda senátu