4 Azs 45/2026

Rubrum

4 Azs 45/2026-61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: I. H., zast. Mgr. Lukášem Hofmanem, advokátem, se sídlem Budějovická 1550/15a, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2025, č. j. OAM-319/ZA-ZA11-ZA06-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. 2. 2026, č. j. 52 Az 3/2025-76, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. 2. 2026, č. j. 52 Az 3/2025-76, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Přehled dosavadního řízení

1. Žalobce, státní příslušník Běloruské republiky, podal dne 17. 3. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen „žádost“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 10. 2025, č. j. OAM-319/ZA-ZA11-ZA06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2026, č. j. 52 Az 3/2025-76, žalobu zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Nepřisvědčil jeho tvrzení, že mu v případě návratu do Běloruska hrozí pronásledování či vážná újma z důvodu politických postojů, aktivity na sociálních sítích, podpory Ukrajiny, případného povolání k výkonu vojenské služby nebo jiných zájmů běloruských orgánů o jeho osobu. 4 Azs 45/2026 II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

4. Stěžovatel předně namítl, že krajský soud zatížil řízení vadou, neboť rozhodl bez nařízení jednání, přestože s takovým postupem stěžovatel výslovně nesouhlasil. Výjimky z povinnosti nařídit jednání je přitom nutné vykládat restriktivně. Účastník řízení může nesouhlas s rozhodnutím bez jednání projevit jakoukoli srozumitelnou formou, včetně podání, jehož hlavním účelem je jiný procesní úkon.

5. Krajský soud stěžovatele vyzval, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Stěžovatel na výzvu reagoval téhož dne v doplnění žaloby. V něm výslovně uvedl, že nesouhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Podle stěžovatele na účinnosti tohoto procesního úkonu nic nemění ani následná novela § 51 odst. 1 s. ř. s. účinná od 1. 1. 2026. Stěžovatel připustil, že mohl svůj nesouhlas formulovat výrazněji nebo mu věnovat samostatnou část podání, avšak trval na tom, že jeho vůle byla zcela jednoznačná.

6. Stěžovatel dále namítl, že mu krajský soud neposkytl reálný prostor k podání repliky. Krajský soud stěžovateli zaslal dne 9. 2. 2026 vyjádření žalovaného. Stěžovatel jej však obratem upozornil, že obdržel pouze vyjádření k doplnění žaloby. Vyjádření žalovaného k samotné žalobě mu krajský soud následně doručil až dne 13. 2. 2026, přičemž rozsudek vydal již dne 18. 2. 2026. Stěžovatel tak měl bez předchozího upozornění jen tři pracovní dny k případné reakci. Podle stěžovatele tím krajský soud porušil jeho právo na vyjádření se k argumentaci žalovaného. Stěžovatel zamýšlel předložit další podklady k tvrzeným zásahům do svého účtu a případně navrhnout výslech své partnerky.

7. Stěžovatel dále brojil proti věcnému posouzení věci. Namítl zejména, že krajský soud bagatelizoval jeho politickou aktivitu na sociálních sítích a tvrzené pokusy o neoprávněný přístup k jeho účtům, aniž by náležitě zohlednil skutečnosti nastalé po vydání napadeného rozhodnutí. Zpochybnil též závěry krajského soudu týkající se možných důsledků výkonu vojenské služby v Bělorusku a možnosti jejího odmítnutí z důvodu svědomí. Krajský soud pochybil též při posuzování skutečnosti, že jej měla vyhledávat běloruská policie.

8. Žalovaný ve vyjádření navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost, případně ji zamítnout jako nedůvodnou. Měl za to, že stěžovatel převážně zopakoval žalobní argumentaci a kvalifikovaně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu. K namítaným procesním vadám řízení před krajským soudem se žalovaný blíže nevyjádřil.

III. Posouzení kasační stížnosti

9. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí soud dle § 104a odst. 1 s. ř. s. posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a je tedy přijatelná. Kasační stížnost je mimo jiné přijatelná, pokud se krajský soud dopustí zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se v rámci této kategorie 4 Azs 45/2026-62 pokračování přijatelnosti nezabývá každým pochybením krajského soudu, nýbrž jen takovým, u něhož lze důvodně předpokládat, že nebýt tohoto pochybení, mohlo by být rozhodnutí ve věci samé odlišné (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 29. 3. 2007, č. j. 2 Azs 137/2006-67, č. 1219/2007 Sb. NSS).

10. NSS konstatuje, že kasační stížnost je přijatelná a důvodná, a to s ohledem na níže popsanou podstatnou vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu.

11. NSS ze spisu krajského soudu ověřil následující skutečnosti. Stěžovatel podal dne 21. 12. 2025 žalobu. Krajský soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 30. 12. 2025, č. j. 52 Az 3/2025-52, aby mu ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto přípisu sdělil, zda souhlasí, aby bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Tento přípis byl zástupci stěžovatele doručen téhož dne. Stěžovatel podáním ze dne 30. 12. 2025 doplnil svou žalobu. Na druhé straně tohoto podání, konkrétně v prvním bodě části II, uvedl, že „nesouhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání“. Krajský soud vydal dne 18. 2. 2026 napadený rozsudek, aniž ve věci nařídil jednání. Tento svůj postup v rozsudku ani jinde nijak neodůvodnil.

12. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil námitky směřující proti procesnímu postupu krajského soudu. Zaprvé namítl, že krajský soud pochybil, když o žalobě rozhodl bez nařízení jednání.

13. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2026 (čl. XI bod 1 zákona č. 314/2025 Sb.), soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci to shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

14. Podle § 51 odst. 2 s. ř. s., stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé i v dalších případech.

15. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přichází v úvahu jako zákonná výjimka umožňující rozhodnout o věci samé bez jednání navzdory nesouhlasu účastníka řízení zejména postup podle § 76 odst. 1 nebo 2 s. ř. s. Žádná z těchto výjimek však na posuzovanou věc nedopadá, protože krajský soud nezrušil napadené rozhodnutí ani nevyslovil jeho nicotnost.

16. NSS připomíná, že účastník řízení má ústavně garantované právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, ústně a v jeho přítomnosti (viz čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Je pouze na jeho vůli, zda a jak toto své právo využije. Pokud si přeje využít tohoto práva, nelze mu je upřít. Nenařízení jednání přes nesouhlas účastníka řízení s rozhodnutím soudu bez jednání zasahuje do jeho ústavně zaručeného práva na veřejné a ústní projednání věci (viz rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Azs 216/2005-50, č. 975/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 2. 6. 2025, č. j. 7 As 166/2024-28). 4 Azs 45/2026

17. Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel s projednáním věci bez nařízení jednání výslovně nesouhlasil. Tuto vůli vyjádřil jasně a srozumitelně, jeho podání ze dne 30. 12. 2025 nelze vyložit jinak. Krajský soud na tuto skutečnost nijak nereagoval a jednání nenařídil.

18. Je tedy zřejmé, že krajský soud svým postupem porušil právo stěžovatele na veřejné projednání věci garantované v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jak již NSS ve své judikatuře opakovaně konstatoval, nenařízení jednání postačí jako samostatný důvod pro zrušení rozhodnutí krajského soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/2003-59, č. 482/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 15. 2. 2006, č. j. 2 Afs 121/2005-60).

19. NSS se ztotožňuje se stěžovatelem, že na výše uvedených závěrech nic nemění skutečnost, že ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo s účinností od 1. 1. 2026 změněno zákonem č. 314/2025 Sb. I po této novele zůstal souhlas účastníků řízení nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí o věci samé bez jednání, nejde-li o některou ze zákonných výjimek.

20. Pokud jde o druhou kasační námitku proti procesnímu postupu krajského soudu, jenž stěžovateli neposkytl reálnou možnost reagovat na vyjádření žalovaného k žalobě, NSS se jí pro nadbytečnost nezabýval. NSS shledal, že krajský soud postupoval chybně, jestliže rozhodl ve věci bez jednání. Pro další řízení před krajským soudem nemá posouzení druhé kasační námitky význam. Stěžovatel bude mít v dalším řízení prostor k tomu, aby písemně (popř. ústně při jednání) reagoval na vyjádření žalovaného k žalobě (k požadavku na poskytnutí reálného prostoru pro podání repliky viz rozsudek NSS č. j. 2 Afs 121/2005-60).

21. Za této situace NSS nemohl přistoupit k posouzení stížnostních námitek směřujících proti hodnocení věcných otázek ze strany krajského soudu, jelikož by to bylo předčasné. Není totiž postaveno najisto, že pokud by krajský soud respektoval právo stěžovatele na ústní projednání věci, rozhodl by stejným způsobem. Z průběhu jednání před krajským soudem mohou vyplynout relevantní argumenty a skutečnosti, jež mohou ovlivnit výsledek řízení a s nimiž se teprve bude muset krajský soud vypořádat (shodně viz rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 74/2013-48, ze dne 13. 2. 2019, č. j. 8 Azs 55/2018-52, ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 Azs 228/2020-53, či ze dne 17. 7. 2026, č. j. 5 Azs 88/2026-45).

IV. Závěr a náklady řízení

22. Vzhledem k výše uvedenému NSS v souladu s § 110 odst. 1 větou první s. ř. s. zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V souladu s § 110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku. Krajský soud tedy nařídí jednání, jelikož stěžovatel s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasil.

23. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. července 2026 4 Azs 45/2026-63 pokračování Mgr. Tomáš Kocourek předseda senátu