5 Ads 311/2019

Rubrum

5 Ads 311/2019 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. J. N., zast. Mgr. Renatou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Špitálská 11, Příbram I, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu I/376, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2019, č. j. 49 Ad 4/2019 – 47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) byl evidován na krajské pobočce Úřadu práce v Příbrami jako uchazeč o zaměstnání. Dne 15. prosince 2014 se nedostavil na předem stanovené jednání na úřad práce; rozhodnutím ze dne 22. ledna 2015 byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání; odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 13. března 2015 zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Poté, co obdržel zamítavé odvolací rozhodnutí, začal stěžovatel usilovat o obnovu řízení o svém vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Nejvyšší správní soud ohledně celé rekapitulace řetězících se žádostí o obnovu řízení a souvisejících podání ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 15. 12. 2014 odkazuje v podrobnostech na rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2019, č. j. 6 Ads 118/2019 – 40, kterým bylo rozhodováno ve věci nečinnosti žalovaného stran vydání rozhodnutí ve věci v pořadí čtvrté žádosti o obnovu řízení.

2. V nyní projednávané věci je rozhodným okamžikem, od něhož se odvíjí vydání nyní žalobou napadeného rozhodnutí, první žádost o obnovu řízení, kterou stěžovatel podal dne 19. října 2015. Ministerstvo neshledalo žádost důvodnou a rozhodnutím ze dne 3. 12. 2015, č. j. 2015/62329- 421/1, ji zamítlo. Rozhodnutím ze dne 26. 2. 2016, č. j. 2015/74214-51, jako nedůvodný zamítla ministryně práce a sociálních věcí rozklad podaný 5 Ads 311/2019 proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Dne 10. 10. 2017 podal stěžovatel do tohoto rozhodnutí žádost o obnovu řízení; tato žádost tedy nesměřovala do standardního řízení ve věci samé, ale obsahuje návrh na obnovu řízení, jehož předmětem byla sama obnova řízení; jinými slovy stěžovatel žádal obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 15. 12. 2014.

3. Usnesením ministryně práce a sociálních věcí ze dne 1. 2. 2018, č. j. MPSV- 2017/208236-513/2, bylo řízení o žádosti zastaveno. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel rozklad, který byl zamítnut rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí ze dne 13. 8. 2018, č. j. MPSV -2018/47125-513/1; proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou krajský soud odmítl shora označeným usnesením.

4. Žalobou se stěžovatel původně domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zrušit napadené rozhodnutí, doručit stěžovateli usnesení podle § 80 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnutí o stížnosti ze dne 2. 7. 2018, informovat jej o důvodech porušení procesních práv stěžovatele dle § 36 odst. 3 a § 82 odst. 4 věty poslední správního řádu a vydat usnesení o způsobu narovnání takto porušených práv a konečně též umožnit mu dokazovat listinou a svědeckou výpovědí.

5. Usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 49 Ad 4/2019 - 42, soud stěžovatele vyzval, aby odstranil vady podání, především, aby upravil návrh výroku rozsudku, tj. údaj, čeho se domáhá, v souladu s rozsahem pravomoci soudu podle § 78 odst. 1 a 4, popř. § 76 odst. 2 s. ř. s., neboť soud ve správním soudnictví může pouze zrušit napadené rozhodnutí nebo vyslovit jeho nicotnost. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud výslovně na stěžovatele apeloval v tom směru, že soud může v řízení o žalobě proti rozhodnutí v případě důvodnosti žaloby pouze napadené rozhodnutí zrušit (nikoliv uložit žalovanému, aby si jej zrušil) a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení, popř. podle § 76 odst. 2 s. ř. s. vyslovit nicotnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud stěžovatele současně poučil o tom, že nebude-li žaloba ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy doplněna nebo opravena a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud žalobu usnesením odmítne. Usnesení bylo stěžovateli dle krajského soudu doručeno dne 1. 7. 2019.

6. Podáním odeslaným dne 2. 8. 2019 stěžovatel upravil svůj požadavek tak, že požadoval, aby soud uložil žalovanému, aby zrušil napadené rozhodnutí, vydal usnesení podle § 66 odst. 1 písm. b) a c) správního řádu o žádosti o obnovu řízení podané dne 6. 10. 2015 a řízení o této žádosti zastavil. Stěžovatel tedy vady podání neodstranil.

7. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel jednak na výzvu soudu reagoval opožděně a jednak, což je podstatnější, ani svým opožděným podáním vytýkané vady neodstranil a požaduje v rozsudku uložení povinnosti, kterou soud není ani v případě důvodnosti podané žaloby oprávněn žalovanému uložit; soud by mohl pouze rozhodnout tak, že napadené rozhodnutí zruší (popř. vysloví jeho nicotnost) a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel setrval na svém požadavku, aby soud uložil žalovanému učinit konkrétní procesní úkony, přičemž k takovému rozhodnutí soud 5 Ads 311/2019 - 26 pokračování postrádá v řízení o žalobě proti rozhodnutí pravomoc, zůstala žaloba nadále neprojednatelnou. Protože stěžovatel neodstranil na výzvu soudu vady žaloby, ač byl poučen o možném důsledku v podobě odmítnutí jeho podání (žaloby), krajský soud žalobu podle § 37 odst. 5 věty druhé s. ř. s. odmítl.

8. Stěžovatel se nyní kasační stížností domáhá zrušení usnesení krajského soudu. V ní namítá především nesprávné určení data doručení výzvy a tvrdí, že usnesení krajského soudu mu bylo vhozeno do schránky nikoli dne 1. 7. 2019, ale až 2. 7. 2019 mezi 11.00 hod a 16.00 hod.; uvádí, že na obálce s písemností nebyl uveden žádný údaj o datu vhození do schránky; tuto skutečnost potvrzuje mimo jiné čestným prohlášením doručovatelky České pošty ze dne 21. 10. 2019, z něhož vyplývá, že v měsíci červenci 2019 nebyl na dopisních zásilkách doručovaných na adresu D. K. X vyznačován den vhození zásilky do schránky; po námitce adresáta došlo k nápravě a nyní je den vhození uváděn odpovídajícím způsobem v souladu s předpisy na rubu dopisní obálky v prohlášení doručujícího orgánu. Stěžovatel tvrdí, že na výzvu soudu reagoval včas, neboť ji ve stanovené měsíční lhůtě splnil.

9. Stěžovatel přiznává, že nesprávně uvedl subjekt, který je oprávněn rozhodnutí ministerstva zrušit, přehlédl poznámku v usnesení, kde je výslovně uvedeno, že soud nemůže uložit žalovanému, aby rozhodnutí zrušil; tohoto přehlédnutí je si vědom, nicméně má za to, že je v podstatě technickou záležitostí, kdo zruší nezákonné rozhodnutí. Dále stěžovatel polemizuje nad vhodností způsobu doručování soudních písemností, na jejichž doručení je vázán běh lhůty. Dle názoru stěžovatele se měl soud i přes nesplnění výzvy zabývat tou částí jeho návrhu, v níž namítá, že ministerstvo nebylo oprávněno vydat rozhodnutí o zamítnutí žádosti, ale usnesení podle § 66 odst. 1 písm. b) a c) správního řádu; tuto část jeho návrhu měl soud projednat, a nikoli odmítnout.

10. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjadřoval.

11. Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná.

12. V případě, že je kasační stížností napadáno usnesení krajského soudu, kterým byla žaloba odmítnuta, popř. řízení zastaveno, posuzuje kasační soud toliko naplnění důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, tedy, zda z hlediska zákona obstojí důvody, pro které bylo stěžovateli odepřeno věcné posouzení jeho žaloby. Odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou a nezabýval-li se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, či ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98).

13. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že stěžovatel podal návrh označený jako správní žaloba na krácení práv účastníka řízení, jímž se domáhal toho, aby soud uložil Ministerstvu práce a sociálních věcí zrušit shora označené rozhodnutí žalovaného, které přiložil, současně požadoval uložit žalovanému zrušit prvostupňové rozhodnutí, a dále 5 Ads 311/2019 vyjmenoval několik dalších úkonů, které by měl soud ministerstvu v souvislosti s tím uložit.

14. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že podaný návrh je jen složitě uchopitelný a neprojednatelný, neboť stěžovatel se domáhal vydání rozhodnutí mimo zákonem stanovené pravomoci krajského soudu. Současně nebylo zřejmé, s ohledem na některá tvrzení v žalobě, zde stěžovatel nehodlá využít např. žalobu nečinnostní.

15. Krajský soud postupoval v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s., a vyzval stěžovatele k opravě a doplnění návrhu tak, aby navrhovaný výrok rozsudku, tj. čeho se stěžovatel domáhá, byl v souladu s pravomocí krajského soudu dle § 78 odst. 1 a 4, popř. § 76 odst. 2 s. ř. s., přičemž stěžovatel zde je ve výroku výzvy výslovně upozorněn na to, že soud může pouze zrušit napadené rozhodnutí nebo vyslovit jeho nicotnost. V podrobném a srozumitelném odůvodnění byl stěžovatel upozorněn s odkazem na § 71 s. ř. s. na zákonem požadované náležitosti žaloby a v této souvislosti byl rovněž upozorněn na to, že z podané žaloby není ani dostatečně patrno, že by snad stěžovatel hodlal využít jiný z žalobních typů upravených v soudním řádu správním, konkrétně v tomto směru žaloba neobsahuje tomu odpovídající tvrzení, která by pro posouzení žaloby jako nečinnostní nebo jako zásahové bylo alternativně třeba doplnit.

16. Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajskému soudu nelze ničeho vyčíst a jeho postup byl rovněž souladný s judikaturou NSS (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 – 53). Stěžovateli byla dána reálná možnost vady návrhu odstranit a upravit jej tak, aby krajský soud mohl v rámci svých zákonných pravomocí věc projednat. Stěžovatel byl rovněž řádně poučen o následcích nesplnění výzvy.

17. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že vadný postup poštovního doručovatele, kdy není vyznačeno datum vhození do schránky na obálce, tudíž není prokázáno, kdy byla písemnost doručena, nemůže jít k tíži příjemce písemnosti, tím spíše, jedná-li se o písemnost, u které den jejího doručení je rozhodný pro běh stanovené lhůty ke splnění povinnosti. Nejvyšší správní soud tedy se stěžovatelem souhlasí v tom, že výzvu splnil včas, doručil-li doplnění podání krajskému soudu dne 2. 8. 2019. Nicméně na věci nic nemění, že ji nesplnil dostatečně a vytýkané vady neodstranil; výslovně uvedl, že setrvává na svém požadavku, aby soud žalovanému uložil učinit konkrétní procesní úkony. Žaloba stěžovatele ani v kontextu s jeho doplněním tak nebyla projednatelná. Nelze přehlédnout, že sám krajský soud, byť zmínil oba důvody pro odmítnutí žaloby (včasnost doplnění a neodstranění vad), za závažnější důvod odmítnutí považoval právě neodstranění vad žaloby. Tento důvod pro závěr o odmítnutí žaloby zcela obstojí. Ostatně, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, krajský soud k podání stěžovatele, byť dle jeho názoru opožděnému, zjevně přihlížel a zabýval se jím, jinými slovy, neodmítl žalobu bezprostředně po uplynutí lhůty. Bylo výhradně věcí stěžovatele, jakou pozornost věnoval textu výzvy, v níž byl srozumitelně instruován, jak má návrh doplnit, popř. jaký jiný žalobní typ by mohl zvolit.

18. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud postupoval v řízení v souladu se zákonem a nepochybil, pokud žalobu stěžovatele odmítl [ § 37 odst. 5 ve 5 Ads 311/2019 - 27 pokračování spojení s § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Kasační stížnost není důvodná, proto ji Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 in fine s.. ř. s. zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovanému, kterému by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti náležela, žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u oprané prostředky přípustné. V Brně dne 4. srpna 2020 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu