5 Ads 40/2026

Rubrum

5 Ads 40/2026 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Ing. L. M., zastoupená Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2026, č. j. 20 Ad 1/2024-152, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Vadimu Rybářovi, advokátovi se sídlem Tyršova 1714/27, Moravská Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2023, č. j. X-IM (dále také jen ,,napadené rozhodnutí‘‘); tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2023, č. j. R-28. 7. 2023-4210/X.

2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Rozhodnutí vycházelo z posudku posudkového lékaře OSSZ Nový Jičín ze dne 11. 7. 2023, jenž jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky určil fokální epilepsii. Posudkový lékař hodnotil stav stěžovatelky dle kapitoly VI., položky 4b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní 5 Ads 40/2026 schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), podle níž zjištěný pokles stěžovatelčiných pracovních schopností činil 30 %. V případě stěžovatelky se tak nejednalo o invaliditu.

3. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala námitky, neboť se domnívala, že posudek pracoval s klamnými a zavádějícími informacemi. V rámci námitkového řízení bylo provedeno další posouzení stavu stěžovatelky. Žalovaná vycházela z posudku posudkové lékařky ČSSZ ze dne 7. 11. 2023, dle něhož byl stav stěžovatelky hodnocen shodně dle kapitoly VI., položky 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovních schopností stěžovatelky o 30 % (neodpovídající uznání invalidity). Na základě toho byly námitky stěžovatelky zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno.

4. Stěžovatelka brojila proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobou, v níž namítala především nesprávně zjištěný skutkový stav, tj. nesprávné hodnocení jejího zdravotního stavu a míry poklesu jejích pracovních schopností; rozporovala zařazení do položky 4b uvedené v kapitole VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť v lékařských zprávách jsou opakovaně zdokumentovány noční záchvaty v četnosti 3-4x měsíčně, tedy 36-48x ročně, čímž není splněna podmínka max. 12 záchvatů ročně podle položky 4b. Její stav odpovídá nekompenzované formě a kritériím položky 4c. Dále stěžovatelka nesouhlasila se stanovením procentní míry poklesu pracovní schopnosti. V rozhodnutí o námitkách byly již sice zohledněny opakované několikadenní farmakorezistentní migrény, nijak se ale nepromítly do poklesu pracovní schopnosti. Stěžovatelka namítala také chybějící zohlednění ostatních pracovních omezení (syndrom suchého oka, vrozený trombofilní stav – Leidenská mutace – heterozygot, porušení spánkové kontinuity, dislipidemie, celiakie a paradentóza). Uvedená omezení nebyla brána jako omezující faktor nebo zohledněna byla, avšak s nulovým dopadem na pracovní schopnost.

5. Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Pro účely soudního řízení a řádného posouzení zdravotního stavu stěžovatelky nechal krajský soud postupně vypracovat posudek posudkové komice (PK) MPSV Ostrava ze dne 27. 3. 2024, doplňující posudek ze dne 6. 11. 2024, II. doplňující posudek ze dne 20. 3. 2025, a srovnávací posudek PK MPSV Hradec Králové ze dne 6. 8. 2025, které byly provedeny jako důkazy při ústním jednání soudu dne 22. 1. 2026.

6. PK MPSV Ostrava v posudku ze dne 27. 3. 2024 považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky částečně kompenzovanou fokální epilepsii s nočními záchvaty, která má dopad na pracovní neschopnost. Posudková komise zdůvodnila zařazení do položky 4b a vysvětlila, že udávanou vysokou frekvenci záchvatů nelze plně hodnotit, neboť žalobkyně je non compliantní stran dokumentace záchvatů a bez svědka během spánku sama nepozná, že by záchvat měla. Není ani doložena přítomnost lehkého organického postižení mozku, jiné duševní poruchy či omezení některých denních aktivit, neboť dokonce byla nyní nově uznána ošetřující neuroložkou za schopnou řídit motorové vozidlo. Taktéž nebylo doloženo dodržování doporučené léčby, naopak z propouštěcích zpráv plyne kritický postoj k užívání léků. Epizodické migrény nelze zatím hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Onemocnění interní povahy (syndrom suchého oka, leidenská mutace) významněji nemění pracovní potenciál 5 Ads 40/2026 - 37 pokračování stěžovatelky. Posudková komise po prostudování doložené spisové a zdravotní dokumentace hodnotila stav stěžovatelky dle kapitoly VI., položky 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a uzavřela, že stěžovatelka k datu vydání napadeného rozhodnutí s poklesem pracovní schopnosti o 30 % nebyla invalidní.

7. Stěžovatelka na posudek reagovala obsáhlými připomínkami, v nichž mj. namítala, že nebyly zohledněny některé lékařské zprávy, které vyvracejí posudkové zhodnocení, a dále, že z citovaných lékařských zpráv byly vypuštěny či pozměněny důležité pasáže. Krajský soud na základě připomínek nechal u PK MPSV Ostrava vypracovat doplňující posudek.

8. Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 6. 11. 2024 doplnila posudek o nově předložené lékařské zprávy; rozvedla propouštěcí zprávu ze dne 2. 2. 2023, která zmiňuje non compliance k léčbě a kritický postoj stěžovatelky vůči braní léků, které brala nepravidelně, neviděla zhoršení ani zlepšení při neužití; od října 2021 do května 2022 léky vůbec nebrala, ale udávala, že měla více kolapsových stavů a následně byla hospitalizovaná. Při hospitalizaci byly prokázány během spánku epileptické záchvaty a onemocnění posudková komise uvedla jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jako posudkově důležitý fakt komise uvedla, že ošetřující neuroložka nikdy během několikaletého sledování u své pacientky neprovedla kontrolu hladin antiepileptik, nepátrala po důvodu, proč je, dle jejího názoru, onemocnění farmakorezistentní a proč ji poslala k vyšetření na vyšší pracoviště do Brna. Testování hladin antiepileptik v krvi je podmínkou pro stanovení kompenzovatelnosti epilepsie, zejména při domnělé farmakorezistenci, a je součástí posudkového hlediska pro stanovení poklesu pracovní schopnosti v rámci invalidního řízení. Ošetřující neuroložka pak v nálezu z 28. 7. 2024 dovolila stěžovatelce řídit za podmínek pravidelné medikace a pravidelného spánku, což dle posudkové komise svědčí pro to, že považuje epilepsii za kompenzovanou. I když má stěžovatelka migrenózní potíže 10 let, pro jejich zhoršení byla zahájena léčba na specializované ambulanci ve FN Ostrava teprve v roce 2023. Zatím je testován efekt různé antimigrenózní terapie a zhodnocení efektu léčby a závažnosti onemocnění bude možné po dosažení stabilizace. Diagnóza migrény je uvedena v souhrnu posudkového zhodnocení. PK uzavřela, že nově předložené lékařské zprávy nemění posudkové zhodnocení.

9. Na doplňující posudek stěžovatelka rozsáhle reagovala dne 9. 12. 2024. Vytkla posudkové komisi, že se nezabývala lékařskými zprávami, které jsou pro posouzení zdravotního stavu důležité, a poukázala zejména na lékařské zprávy dokládající dlouhodobé řešení migrén. Namítala, že posudková komise opakuje pojmy non compliance a sponte sua, které se objevily pouze v jedné lékařské zprávě, a to v jiném kontextu či izolovaně. Ke svému vyjádření zaslala soudu řadu lékařských zpráv.

10. Dne 3. 1. 2025 stěžovatelka předložila krajskému soudu znalecký posudek MUDr. Vítězslava Lorence, z oboru zdravotnictví se specializací na posudkové lékařství, č. 718 ze dne 29. 12. 2024. Znalec dospěl k závěru, že stěžovatelka je invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla o 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole VI, položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Znalec vycházel z předložené dokumentace, bez vlastního vyšetření stěžovatelky; 5 Ads 40/2026 jako rozhodující onemocnění stanovil epilepsii, která má převážně formu nočních záchvatů. Navýšil pokles pracovní schopnosti o 10 %, a to s ohledem na současný výskyt migrenózních bolestí. Ztotožnil se s posudky PK MPSV ohledně kapitoly a položky, neztotožnil se s mírou poklesu pracovní schopnosti, a to zejména s ohledem na migrenózní záchvaty.

11. S ohledem na předložený znalecký posudek požádal krajský soud PK MPSV o zpracování doplňujícího posudku. Posudková komise ve druhém doplňujícím posudku ze dne 20. 3. 2025 uvedla, že souhlasí s názorem znalce, že rozhodujícím onemocněním je v současnosti epilepsie, která má převážně formu nočních záchvatů s tím, že frekvenci záchvatů nelze přesně stanovit a že v minulosti byl sporadicky i výskyt záchvatů vzniklých v bdělém stavu. Nesouhlasí však s hodnocením poklesu pracovní schopnosti na horní hranici 40 %. Uvedené bolesti hlavy posudková komise hodnotí jako formu migrény s lehkým průběhem nevyžadující pracovní neschopnost. PK MPSV dospěla k závěru, že stěžovatelka není invalidní.

12. Stěžovatelka dne 17. 4. 2025 vyjádřila i s druhým doplňujícím posudkem nesouhlas. S ohledem na odlišné závěry posudků PK MPSV Ostrava a znaleckého posudku MUDr. Lorence nechal krajský soud vypracovat srovnávací posudek u PK MPSV Hradec Králové.

13. Krajský soud shrnul, že posudky OSSZ Nový Jičín, posudek ČSSZ, posudek PK MPSV Ostrava, doplňující posudek této komise, druhý doplňující posudek této komise, srovnávací posudek PK MPSV Hradec Králové i posudek znalce se shodovaly v určení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, tedy v zařazení do příslušné kapitoly a položky vyhlášky o posuzování invalidity. Znalecký posudek se v případě epilepsie nelišil ani ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Za této situace neshledal krajský soud rozporným procentní pokles pracovní schopnosti, ale toliko otázku, zda měly posudkové komise shodně jako znalec zohlednit další onemocnění stěžovatelky a na jeho základě zvýšit procentní hodnocení tak, jak to učinil znalec.

14. Podle srovnávacího posudku PK MPSV Hradec Králové ze dne 6. 8. 2025 posoudila PK MPSV Ostrava v prvním i v prvním doplňujícím posudku objektivně všechny dokládané odborné lékařské nálezy, a dospěla k závěru, že doložený zdravotní stav stěžovatelky neodpovídal invaliditě. PK MPSV Hradec Králové korigovala vyjádření posudkové komise, že v propouštěcí zprávě z 2. 2. 2023 je uvedena nespolupráce stěžovatelky vzhledem k její kritické domněnce, že užívání léků stav nemění. Po obnovení kolapsových stavů opět začala léky užívat, takže o dlouhodobou nespolupráci nešlo. PK MPSV Hradec Králové dále uvedla, že v druhém doplňujícím posudku PK MPSV Ostrava posoudila objektivně všechny dokládané odborné lékařské nálezy včetně stanoviska ke znaleckému posudku, a dospěla k závěru, že stěžovatelka není invalidní. Znalecký posudek MUDr. Lorence na str. 4 uvádí doporučení k hospitalizaci pro farmakorezistetní epilepsii. Tato skutečnost však nebyla odbornými nálezy prokázána. Naopak stěžovatelka podstupuje účinnou anti epileptickou léčbu. Migrenózní obtíže jsou posudkově nevýznamné. Posudková komise vyhodnotila k těmto potížím míru poklesu pracovní schopnosti o 5 % jako lehké postižení s lehkým průběhem, které nevyžaduje pracovní neschopnost ani neomezuje denní aktivity. Pro zvýšení poklesu pracovní schopnosti o 10 % z důvodů migrenózních bolestí hlavy 5 Ads 40/2026 - 38 pokračování uváděných ve znaleckém posudku MUDr. Vítězslava Lorence není dle PK MPSV Hradec Králové odůvodnění.

15. PK MPSV Hradec Králové se zabývala i novými nálezy a jejich hodnocením po datu vydání napadeného rozhodnutí; nálezy hodnotila pouze ve vztahu k možným progresím již jednou popsaných jednotlivých onemocnění, při vědomí toho, že je lze uplatnit pouze v novém řízení. Dospěla k závěru, že zdravotní stav se podstatně nezhoršil. Předložené nálezy jsou hodnoceny po datu vydání napadeného rozhodnutí, lze je použít v novém soudním řízení. Závěrem uvedla, že se nynější posudek neliší od předchozích posudků a po komplexním zhodnocení dospěla posudková komise k závěru, že zdravotní stav stěžovatelky k datu vydání napadeného rozhodnutí neodpovídal invaliditě žádného stupně.

16. Krajský soud se srovnávacím posudkem podrobně zabýval a dospěl k závěru, že posudek PK MPSV Hradec Králové je úplný a přesvědčivý a poskytuje odpovědi na všechny sporné otázky. Posudek byl založen na všech dostupných podkladech a zabýval se všemi onemocněními stěžovatelky. PK MPSV Hradec Králové se ztotožnila s rozhodující příčinou tak, jak ji určila PK MPSV Ostrava, lékař OSSZ, ČSSZ i znalec, taktéž ji zařadila do stejné kapitoly a míru poklesu pracovní schopnosti, co se týče epilepsie, hodnotila ve shodě s PK MPSV Ostrava, lékařem OSSZ a ČSSZ i znalcem. PK MPSV Hradec Králové následně přezkoumatelným způsobem vysvětlila, proč neměly být pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti zohledněny migrenózní stavy stěžovatelky. Posudková komise nepopřela, že stěžovatelka migrenózními stavy trpí, ale shledala a vysvětlila, že se nejedná o tak závažný stav, který by odůvodňoval zvýšení procentní míry o 10 %. Pro migrenózní potíže stanovila komise procentní míru poklesu pracovní schopnosti maximálně 5 %, jelikož se jedná o lehké postižení podle kapitoly VI, položky 11a vyhlášky o posuzování invalidity. Vysvětlila, že průběh migrenózních stavů nevyžaduje pracovní neschopnost ani neomezuje denní aktivity. Posudková komise taktéž zhodnotila nově zaslané lékařské nálezy se závěrem, že zdravotní stav stěžovatelky se podstatně nezhoršil. Již PK MPSV Ostrava uvedla, že u stěžovatelky není prokázána farmakorezistence a že hodnocení vlivu léčby migrény na pracovní schopnost bude možné až po do dosažení stabilizace.

17. Stěžovatelka s posudkem PK MPSV Hradec Králové nesouhlasila; měla za to, že srovnávací posudkové zhodnocení je stejně tak jako předchozí doplňující zhodnocení PK MPSV Ostrava založeno na útržkovitých informacích vytržených ze souvislostí, citacích pasáží a zamlčování důležitých faktů. K nesouhlasu stěžovatelky i s tímto srovnávacím posudkem krajský soud konstatoval, že v posuzované věci byla schopna nesrovnalosti mezi posudky řádně zhodnotit nezávislá posudková komise MPSV; soud tak neshledal důvody proto to, aby srovnání posudků PK MPSV Ostrava a znaleckého posudku provedl další znalec, jak navrhovala stěžovatelka. Krajský soud zohlednil, že PK MPSV Ostrava posuzovala zdravotní stav stěžovatelky ve složení z posudkového lékaře a dalšího lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru nemoci, která je uznávána jako dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatelky. V tom shledal krajský soud zásadní rozdíl oproti znaleckému posudku, který vypracoval znalec s odborností posudkové lékařství. Na rozdíl od znalce lékař s odborností neurologie PK MPSV Ostrava stěžovatelku přímo zhlédl. Taktéž členem PK MPSV Hradec Králové byl lékař s odborností neurologie a posudková komise zohlednila i zprávu z roku 2024 při hodnocení, zda dochází k progresi onemocnění stěžovatelky. 5 Ads 40/2026

18. Krajský soud tak shledal návrhy stěžovatelky na výslech znalce či na nový znalecký posudek MUDr. Krutského za nadbytečné. Srovnávací posudek PK MPSV Hradec Králové dle krajského soudu přesvědčivým způsobem poskytl odpovědi na rozporné otázky a posudková komise své závěry podložila odbornými podklady. Krajský soud by přistoupil ke zpracování znaleckého posudku MUDr. Krutského v případě, pokud by se jednotlivé posudky a znalecký posudek MUDr. Lorence zásadně lišily, byly v nich nesrovnalosti. To však v nyní posuzované věci nenastalo. Tvrzení, že má krajský soud ustanovit znalce, jelikož to tak již učinili jiní soudci daného soudu, krajský soud nepovažoval za relevantní. Krajský soud nevyhověl ani návrhům zástupce stěžovatelky, aby vyslechl manžela a dceru stěžovatelky, současně aby provedl k důkazu diář stěžovatelky.

19. Soud připomněl, že si nemůže učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity sám. Při určování míry poklesu pracovní schopnosti je třeba vycházet ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění), nikoliv ze subjektivně vnímaných obtíží. To, že stěžovatelka subjektivně vnímá míru poklesu pracovní schopnosti vyšší, než jak ji hodnotila posudková komise, ke zpochybnění závěrů posudku dle krajského soudu nepostačuje; odkázal přitom na judikaturu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-41, či ze dne 30. 11. 2022, č. j. 7 Ads 103/2021-23).

20. Krajský soud označil skutkový stav za řádně a dostatečně zjištěný a shrnul, že pokles pracovní schopnosti u stěžovatelky činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 30 %. Soud nezpochybnil, že u stěžovatelky jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její pracovní schopnost (§ 26 zákona o důchodovém pojištění) a jsou s ním jistě spojena i omezení v každodenním životě. Lékařskými vyšetřeními objektivně zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav však nedosahoval takové míry intenzity, aby odpovídal invaliditě, jak byla zákonodárcem nastavena v platné právní úpravě. Krajský soud dále zdůraznil, že posuzoval skutkový a právní stav k datu napadeného rozhodnutí a upozornil stěžovatelku, že dojde-li v průběhu času od vydání napadeného rozhodnutí ke změně zdravotního stavu, rozsudek soudu jí nebrání nově požádat o invalidní důchod.

21. Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka má za to, že kasační stížnost je důvodná, přípustná a rovněž přijatelná, neboť v případě napadeného rozsudku se jedná o zásadní pochybení krajského soudu, které mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky, ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23. Stěžovatelka totiž kvůli napadenému rozsudku nemá nárok na invalidní důchod a je tak v tíživé finanční situaci.

22. V prvé řadě stěžovatelka namítá, že posudky v její věci jsou založeny na útržkovitých informacích a na zamlčování důležitých faktů, neboť posudkové komise v hodnocení zohledňují pouze vybrané pasáže a opomíjí některé lékařské zprávy. Stěžovatelka se neztotožňuje s názorem posudkové komise, že léčba epilepsie je účinná. a dále s tím, že migréna je posudkově nevýznamná.

23. Stěžovatelka je nadále přesvědčena, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole VI., položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, takže se u ní jedná o pokles pracovní schopnosti o 40 % 5 Ads 40/2026 - 39 pokračování a vzniká jí nárok na invalidní důchod. Stěžovatelka dále napadá způsob, jakým byly posudky zpracovány, když šlo o zcela totožné složení komise MPSV, a nesouhlasí se závěrem o zachování pracovní schopnosti z dílčích skutečností (schopnost řídit motorové vozidlo, využívat vysokoškolské vzdělání, neexistence pravidelné medikace). Namítá, že srovnávací posudek PK MPSV v Hradci Králové vyvrátil závěr o non compliance, který byl významným argumentem předchozích posudků; soud přesto tuto skutečnost nepovažoval za důvod k pochybnostem o správnosti předchozích hodnocení. Posudky navíc nikde neuvedly jasnou průkaznost záchvatů, ke kterým stěžovatelka doložila lékařské zprávy ze specializovaného pracoviště FN Ostrava a z FN u sv. Anny v Brně. U stěžovatelky dochází k více než 12 záchvatům za rok, což vede k poklesu pracovní schopnosti o 40 % (lékařská zpráva FN Ostrava, Neurologická klinika ze dne 24. 7. 2025). Stěžovatelka namítá, že všechny posudky opakovaně čerpají z pasáže jednorázové lékařské zprávy z hospitalizace ve FN u sv. Anny v Brně ze dne 2. 2. 2023, aniž by reflektovaly, že ošetřující lékařka při příjmu neměla k dispozici předchozí podklady.

24. Stěžovatelka uvádí, že již před datem 9. 11. 2023, k němuž byl její zdravotní stav posuzován, byla u ní zahájena specializovaná léčba migrény ve FN Ostrava, která vyústila v indikaci biologické léčby. Ohodnocení takového stavu jako pouhých 5 % poklesu pracovní schopnosti, není dle názoru stěžovatelky úměrné ani vhodné pro toto zdravotní postižení, navíc to implicitně znamená, že specialisté indikovali vysoce nákladnou léčbu neoprávněně. Tím, že soud stěžovatelku odkázal na podání nové žádosti o invalidní důchod, fakticky připustil závažnost stavu, avšak odmítá jej hodnotit v řízení, přestože léčba byla zahájena již před rozhodným datem.

25. Odůvodnění krajského soudu, zdůrazňující relevanci přítomnosti neurologa při jednání PK MPSV v Ostravě a osobní zhlédnutí stěžovatelky oproti znaleckému posudku MUDr. Lorence, považuje stěžovatelka za medicínsky irelevantní. Vizuální kontakt při diagnózách epilepsie a chronická migréna v klidovém stavu nemůže objektivně odhalit míru funkčního omezení. Vzhledem k zásadním rozporům mezi lékařskými zprávami a posudkovým hodnocením měl soud schválit druhého soudního znalce MUDr. Krutského a provést tento důkaz na náklady státu.

26. Stěžovatelka je přesvědčena o nezákonnosti rozsudku soudu, došlo k nesprávnému právnímu posouzení otázky rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jakož i k nesprávnému hodnocení míry poklesu její pracovní schopnosti. S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

27. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti s odkazem na judikaturu zdůraznila, že posouzení vzniku a stupně invalidity je otázkou odbornou, vyžadující medicínské znalosti a specializaci v oboru posudkového lékařství, a rozhodnutí soudu tak závisí zejména na odborném lékařském posouzení. Krajský soud tedy postupoval v souladu s právními předpisy, když opakovaně požádal o zhodnocení a posouzení zdravotního stavu stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí posudkovou komisi MPSV v Ostravě a následně k revizi ještě posudkovou komisi MPSV v Hradci Králové, které ve svých posudcích dospěly k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelka nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť u ní nešlo o pokles 5 Ads 40/2026 pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Žalovaná na rozdíl od stěžovatelky považuje závěry posudkových komisí za objektivní a zcela dostačující, když jejich posudky jsou úplné, celistvé a přesvědčivé, přičemž jejich řádné odůvodnění nevzbuzuje žádné pochybnosti o jejich správnosti. Vzhledem k tomu, že tedy posudkové komise MPSV došly ke shodným závěrům jako lékaři v námitkovém řízení, nemá žalovaná důvod pochybovat ani o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku krajského soudu. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

28. Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

29. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

30. Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti NSS omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.

31. Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí především otázky týkající se hodnocení posudků o invaliditě PK MPSV. Uvedené otázky ovšem v daném případě podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhují pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatelky zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru. 5 Ads 40/2026 - 40 pokračování

32. Kasační stížnost je nepřijatelná.

33. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

34. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

35. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity „[j]e-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“

36. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé zejména na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (např. rozsudky NSS dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 70/2012-14, či ze dne 13. 10. 2021, č. j. 6 Ads 27/2020-36). Z posudku musí být tedy zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování 5 Ads 40/2026 invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, položku a bod přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení.

37. V nyní posuzované věci si krajský soud za situace, kdy existovaly posudky OSSZ Nový Jičín, posudek ČSSZ, posudek PK MPSV Ostrava, doplňující posudek této komise, druhý doplňující posudek této komise i posudek znalce, které se všechny shodovaly v určení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, vyžádal srovnávací posudek PK MPSV Hradec Králové. Účelem srovnávacího posudku bylo zodpovědět otázku, zda měly posudkové komise shodně jako znalec zohlednit další onemocnění stěžovatelky a na jeho základě zvýšit procentní hodnocení tak, jak to učinil znalec. Ke zvýšení procentuálního hodnocení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ostatně směřuje stěžovatelčina argumentace i v nyní uplatněné kasační stížnosti.

38. Srovnávací posudek PK MPSV Hradec Králové ze dne 6. 8. 2025 (č. l. 121 a násl. soudního spisu) dle Nejvyššího správního soudu dostál výše uvedeným zákonným požadavkům na úplnost a přesvědčivost, a nevyvstala tak ani pochybnost o jeho správnosti. Posudková komise se vypořádala se skutečnostmi, které stěžovatelka namítala a své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Komplexně posoudila stěžovatelčin zdravotní stav, neboť shrnula veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci, včetně předložených lékařských zpráv, zdravotní a pracovní anamnézu a uvedla diagnostický souhrn. K zaslaným novým nálezům vydaným po datu vydání napadeného rozhodnutí žalované posudková komise konstatovala, že nálezy byly hodnoceny pouze ve vztahu k možným progresím již jednou popsaných jednotlivých onemocnění. Stěžovatelka proto nemá pravdu v tom, že posudky nezohlednily některé lékařské zprávy, které doložila. Žalovaná a následně i soudy při posuzování stupně invalidity přihlíží pouze ke zdravotnímu stavu a míře poklesu pracovní schopnosti platným v den vydání napadeného rozhodnutí. Změny stavu, ke kterým došlo později, se v tomto řízení nehodnotí. Posudková komise se stěžovatelce tudíž zcela správně snažila vysvětlit, že pokud má stěžovatelka za to, že se její zdravotní stav zhoršil po datu vydání napadeného rozhodnutí, je nutné podat novou žádost o invalidní důchod.

39. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem neshledal ve srovnávacím posudku pochybení, které by mělo vliv na jeho použitelnost v soudním řízení. Namítá-li stěžovatelka neprovedení dalšího znaleckého posudku, zdejší soud jí nemůže přisvědčit. Soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, dokazování není bezbřehé. Pokud již soud má stávající shromážděné podklady za přesné, úplné a věrohodné, dostatečně objasňující skutkový stav, může soud další návrhy na vypracování dalšího znaleckého posudku zamítnout jako nadbytečné. Za této situace krajský soud nepochybil, pokud důkaz srovnávacím posudkem považoval za stěžejní a vzal za svůj závěr o poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky o 30 %, pročež se ve stěžovatelčině případě nejedná o invaliditu. Posouzení podřaditelnosti stěžovatelčina zdravotního stavu pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné 5 Ads 40/2026 - 41 pokračování posudkové komise. Za dané důkazní situace Nejvyšší správní soud považuje za správný závěr krajského soudu, podle něhož stěžovatelka v době posuzování zdravotního stavu žalovanou nesplňovala podmínky invalidity.

40. Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud zatížil řízení vadou mající dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Krajský soud postupoval v souladu s judikaturou zdejšího soudu. Současně stěžovatelka nepředestřela žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu.

41. Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

42. Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí městského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy opírá o § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaná, byť byla ve věci úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Zástupce stěžovatelky, advokát Mgr. Vadim Rybář, byl stěžovatelce ustanoven již v řízení před krajským soudem (č. l. 49 soudního spisu). Ze spisu vyplývá, že ustanovený zástupce v řízení o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby, a to sepsání kasační stížnosti [§ 11 odst. odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za něj mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč a náhrada hotových výdajů činí 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatelky je plátcem DPH, zvyšuje se odměna o částku odpovídající této dani, tj. po zaokrouhlení 6135 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci stěžovatelky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 23. července 2026 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu