5 Afs 270/2020

Rubrum

5 Afs 270/2020 - 21 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: JUDr. Břetislav Koman, se sídlem Bubenská 328/25, Praha, insolvenční správce spol. VEMITRANS LG s.r.o., se sídlem Drahobejlova 1019/27, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Af 71/2016 - 60, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel ve shora uvedené věci dne 17. 8. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Af 71/2016 - 60. Tímto rozsudkem městský soud zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2016, č. j. 35891/16/5300-21442-711674, jímž bylo zamítnuto odvolání spol. VEMITRANS LG s. r. o., se sídlem Drahobejlova 1019/27, Praha (dále jen „daňový subjekt“), zastoupené stěžovatelem, proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4983414/15/2009-52523-108358, kterým nebylo vyhověno žádosti o vrácení přeplatku podle § 155 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), na dani z přidané hodnoty ve výši 22 340 124 Kč, vzniklého z nadměrných odpočtů za zdaňovací období před rozhodnutím o úpadku daňového subjektu spojeným s prohlášením konkurzu.

2. V projednávané věci podal kasační stížnost insolvenční správce daňového subjektu. Rozšířený senát zdejšího soudu dospěl v usnesení ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 - 71, č. 3909/2019 Sb. NSS, k závěru, že „[n]a řízení před správními soudy se nepoužije § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního poplatku osvobozuje insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové 5 Afs 270/2020 podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy vyplývá, že podá-li kasační stížnost právě insolvenční správce, vztahuje se na něj povinnost zaplatit za podanou kasační stížnost soudní poplatek.

3. Nejvyšší správní soud připomíná, že výše uvedený závěr byl potvrzen rovněž Ústavním soudem, který ústavní stížnost insolvenčního správce v obdobné věci (tj. proti usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku) odmítl pro zjevnou neopodstatněnost; viz usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1808/19. V tomto usnesení Ústavní soud uvedl, že „vůči insolvenčním správcům nelze spatřovat podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele s ohledem na výši soudních poplatků ve správním soudnictví stanovených fixně (3000 Kč za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu; 5000 Kč za kasační stížnost). I v případě, že by insolvenční správci považovali zpoplatnění určitých řízení za nesprávné, nejsou u nich dány natolik tíživé dopady spojené s výzvou k zaplacení, které by ve vztahu k nim odůvodnily podstatný přesah zájmů stěžovatele. Byť byl tento závěr vysloven ohledně výzvy k zaplacení soudního poplatku a posuzování existence podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [pozn. Nejvyššího správního soudu: Ústavní soud zmiňoval usnesení ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 640/19], lze z něj vyjít i při posuzování samotné opodstatněnosti ústavní stížnosti. Podstatné pro nyní posuzovanou věc je, že z materiálního hlediska není pevně stanovená výše soudního poplatku v částce 5 000 Kč za podání kasační stížnosti schopna porušit základní práva a svobody, a to ani u insolvenčního správce, který jinak v soudních řízeních požívá různé výhody. Co se týče nemožnosti použití § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích na insolvenční správce, resp. na dlužníka s dispozičními oprávněními, v řízeních před správními soudy, lze odkázat na výstižné odůvodnění obsažené v rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 135/2018 - 71 (viz body 17 - 33);“ důraz přidán.

4. Také Ústavní soud pro bližší odůvodnění neuplatnění osobního osvobození insolvenčních správců od soudních poplatků ve správním soudnictví odkázal na shora uvedené usnesení rozšířeného senátu, č. j. 1 Afs 135/2018 - 71.

5. S ohledem na vše výše uvedené Nejvyšší správní soud i v nyní posuzované věci vyzval stěžovatele (insolvenčního správce) k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost, a to usnesením ze dne 25. 8. 2020, č. j. 5 Afs 270/2020 - 6, které bylo stěžovateli doručeno do datové schránky dne 31. 8. 2020. K zaplacení soudního poplatku mu zdejší soud stanovil přiměřenou lhůtu 15 dnů od jeho doručení [srov. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].

6. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku (usnesení ze dne 25. 8. 2020, č. j. 5 Afs 270/2020 - 6) reagoval stěžovatel přípisem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 5 Afs 270/2020 - 11, ve kterém uvedl: „Vzhledem k tomu, že žalobce je insolvenčním správcem VEMITRANS LG s. r. o., IČO 25867172, je podle ust. § 11 odst. 1 písm. g zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku.“

7. Doručený přípis posuzoval Nejvyšší správní soud podle jeho obsahu, přičemž shledal, že se jedná o pouhé sdělení stěžovatelova právního názoru. Toto podání nebylo možné považovat za žádost o osvobození od soudního poplatku; takový úmysl z jeho obsahu rozhodně nevyplývá. Stěžovatel nadto odkázal na § 11 odst. 1 písm. g) zákona o 5 Afs 270/2020 - 22 pokračování soudních poplatcích, který však vymezuje věcné osvobození v případě řízení ve věcech „veřejného rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku;“ což se však zcela míjí s podstatou řešené věci – nyní projednávaná věc se týká vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 22 340 124 Kč.

8. Nejvyšší správní soud nepovažoval za nezbytné v návaznosti na obdržený přípis stěžovatele o povinnosti zaplatit soudní poplatek opakovaně poučovat. Stěžovatel je insolvenčním správcem a také (jak vyplývá ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou) advokátem. Jedná se tak o právního profesionála, který má být v této oblasti znalý. Dlužno také dodat, že usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Afs 135/2018 - 71 bylo vydáno před více než rokem (27. 6. 2019), nelze jej proto považovat za překvapivé. Jedná se sice o jistý posun v judikatuře zdejšího soudu, stěžovatel jakožto profesionál však tento posun mohl a měl včas zaregistrovat.

9. Jelikož stěžovatel ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 25. 8. 2020, č. j. 5 Afs 270/2020 - 6, poplatek za kasační stížnost neuhradil, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastavit.

10. V souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylo-li toto řízení zastaveno.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 8. října 2020 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu