5 Afs 80/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: městská část Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, Praha 8, zast. Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem, se sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2026, č. j. 8 A 144/2025-46, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Vymezení věci

1. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla kasační stížností rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým tento soud zamítl její žalobu proti usnesení žalovaného ze dne 11. 8. 2025, registrační číslo: CZ.31.6.0/0.0/0.0/24_150/0011149. Žalovaný uvedeným usnesením zastavil řízení, v němž stěžovatelka žádala o podporu z programu Národního plánu obnovy v rámci výzvy č. 31_24_150 „Budování kapacit dětských skupin – veřejný sektor“. Cílem projektu stěžovatelky bylo vybudovat dětskou skupinu pro 12 dětí. Stěžovatelka podala žádost o podporu pod názvem Dětská skupina Zenklova – Přestavba nebytových prostor dne 5. 11. 2024 a plánovala projekt uskutečnit v rozmezí od 1. 3. 2025 do 31. 1. 2026.

2. Podle žalovaného nebyla stěžovatelka „oprávněným žadatelem“ vymezeným v uvedené výzvě pro budování kapacit dětských skupin. Jednou z náležitostí k žádosti byl i doklad žadatele o právním vztahu k nemovitému majetku, v němž měla dětská skupina vzniknout. Stěžovatelka tento právní vztah doložila kupní smlouvou, kterou v roce 2014 prodala bytový dům z obecního majetku bytovému družstvu, jejíž součástí bylo zřízení věcného břemene ve prospěch stěžovatelky k bezplatnému požívání nebytových prostor. Právě v prostorách, k nimž má věcné břemeno, chtěla stěžovatelka dětskou skupinu vybudovat. Věcné břemeno, jež je zapsané i v katastru nemovitostí, umožňuje stěžovatelce nerušeně požívat prostory se všemi součástmi a příslušenstvím, i k podnikatelské činnosti, má oprávnění měnit účel užívání podle potřeby městské části, provádět stavební úpravy, vydávat souhlas s podnájmem dalším osobám i provádět další myslitelné dispozice s prostorem.

3. Takto doložený právní vztah k nemovitosti však podle žalovaného nesplnil požadavky výzvy, a proto žádost stěžovatelky vyřadil z procesu hodnocení. Z Národního fondu obnovu nelze podpořit projekt, který zhodnotí majetek neoprávněného příjemce. Mezi oprávněné žadatele a příjemce patří kraje a jimi zřizované nebo zakládané organizace, obce a jimi zřizované nebo zakládané organizace, organizační složky státu a organizace jimi zřizované nebo zakládané, státní organizace a státní podniky. Nepatří mezi ně bytové družstvo, které je v tomto případě vlastníkem nemovitosti.

4. Stěžovatelka neuspěla ani s žádostí o přezkum negativního výsledku hodnocení žádosti o podporu; přezkumná komise potvrdila vyřazení žádosti a následně žalovaný řízení o podpoře zastavil shora uvedeným usnesením ze dne 11. 8. 2025 podle § 14j odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). V rozhodnutí dodal, že ačkoliv věcné břemeno umožňuje stěžovatelce užívat nemovitost v určitém rozsahu a časová neomezenost věcného břemene zvyšuje její právní jistotu, i tak ho nelze považovat za ekvivalent vlastnického práva pro účely poskytnutí podpory z Národního plánu obnovy.

2. Rozhodnutí městského soudu

5. Stěžovatelka se proti usnesení o zastavení řízení bránila žalobou. Budova, v níž měla sídlit dětská skupina, byla historicky majetkem hlavního města Praha a stěžovatelka ji měla svěřenu do správy, než ji převedla do vlastnictví bytového družstva. Obdobně převedla do vlastnictví jiných bytových družstev asi 200 dalších bytových domů, aby nemusela nést některé povinnosti spjaté s vlastnickým právem. Aby mohla stěžovatelka nadále požívat nebytové prostory, a to zejména pro veřejně prospěšné účely, na základě smlouvy bylo zřízeno časově neomezené a bezúplatné věcné břemeno v její prospěch. Smlouva obsahuje i ujednání, podle něhož „[ú]myslem obou smluvních stran je zřídit věcné břemeno služebnosti bezplatného požívání tak široce, aby se blížilo obsahu vlastnického práva“. Civilní soudy potvrdily, že zřízení takto širokého břemene je v souladu se zásadou smluvní volnosti a není neplatné. Podle stěžovatelky na případy věcného břemene dotační podmínky nepamatovaly. Je zřejmé, že z dotace by nebyl zhodnocen majetek soukromých osob, neboť stavební úpravy by využívala výlučně stěžovatelka, a to mnohem déle, než je doba udržitelnosti projektu. Ukončení věcného břemene je rovněž závislé pouze na vůli stěžovatelky. Nadto měl žalovaný stěžovatelku v případě, že nebyly splněny dotační podmínky, vyzvat k nápravě vytýkané vady.

6. Městský soud žalobu zamítl. Pravidla pro poskytování podpory v rámci Národního plánu obnovy jsou podle něj formulována jednoznačně. Vyplývá z nich, že žadatel může žádat o dotaci, kterou se zhodnotí buď jeho nemovitost nebo nemovitost jiné osoby, která splňuje kritéria žadatele. Okruh subjektů, jejichž majetek lze prostřednictvím dotace zhodnotit, zahrnuje výlučně subjekty veřejného sektoru, zejména kraje, obce a právnické osoby jimi zřízené, organizační složky státu a jimi zakládané organizace. Je zřejmé, že majetek družstev, obchodních společností či fyzických osob není možné zhodnotit z tohoto programu. Institut věcného břemene, ať už je jakkoli široce koncipovaný, nemůže změnit skutečnost, že vlastníkem zůstává subjekt, který není oprávněným vlastníkem podle dotačních pravidel. Vlastnictví je zásadní i v případech, kdy jsou přípustné jiné právní tituly užívání nemovitosti (nájemní vztah), nerozšiřuje se tím okruh přípustných vlastníků.

7. Podle městského soudu nepochybil žalovaný ani procesně, neboť vada žádosti spočívající v nepřípustné struktuře vlastnictví nemovitosti je vadou nenapravitelnou. Vlastnický vztah k nemovitosti nelze napravit doplněním podkladů, a výzva k odstranění této vady by tak byla neúčelná a v rozporu s pravidly výzvy.

3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

8. Stěžovatelka svoji kasační stížnost opírá o dva stěžejní důvody, kterými navazuje na argumentaci v žalobě. Za prvé, poukazuje stěžovatelka na to, že dotační podmínky žalovaného neupravují její situaci, tedy užívání prostor na základě věcného břemene. Zákaz zhodnocení majetku třetích osob v dotačních podmínkách je potřeba vyložit podle jeho účelu, kterým je zabránit tomu, aby se z veřejných prostředků neobohatily třetí soukromé osoby. Trvání břemene je vázáno pouze na vůli stěžovatelky a zhodnocen bude pouze majetek užívaný výlučně stěžovatelkou, a proto má stěžovatelka obdobné postavení, jako kdyby byla vlastníkem prostor. Věcné právo nelze připodobnit k žádnému jinému právnímu titulu, s nímž dotační podmínky výslovně počítají. Městský soud pochybil tím, že se obsahem a povahou věcného břemena nezabýval a neaplikoval dotační podmínky na tuto specifickou situaci.

9. Za druhé, dle názoru stěžovatelky ji měl žalovaný vyzvat k odstranění vady žádosti. V příloze výzvy „Model hodnocení a kritérií pro hodnocení a výběr projektů“ jsou vyjmenována i napravitelná a nenapravitelná kritéria. Kritérium, podle něhož bude podpořen projekt zhodnocující majetek neoprávněného příjemce, zde uvedeno vůbec není. Opět se tedy jedná o situaci, na kterou dotační podmínky nepamatovaly a městský soud pochybil, když se tím bez bližšího zkoumání procesu odstranění vad nezabýval.

10. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by dotační podmínky na věcné břemeno nepamatovaly. Specifická pravidla pro žadatele a příjemce k výzvě č. 31_24_150 (dále jen „Specifická pravidla“) stanovila, že žadatel musí k žádosti přiložit doklad o právních vztazích k nemovitému majetku, který je předmětem projektu. Za možné oprávnění k užívání nemovitostí lze považovat i věcné břemeno. Vedle toho bylo nicméně nutné splnit i další podmínku, a to, že vlastník zhodnocovaného majetku musí spadat mezi subjekty veřejného sektoru. Rozhodující tedy nebylo to, zda stěžovatelka disponovala nemovitostí na základě věcného břemene, ale to, že vlastníkem nemovitosti nebyl subjekt veřejného sektoru, mezi něž bytové družstvo zjevně nepatří. Pravidla pro žadatele a příjemce je potřeba vykládat způsobem, který zachová rovné postavení všech žadatelů, a rozšiřující nebo individuálně přizpůsobený výklad podmínek by tuto zásadu mohl narušit. Pokud jde o námitku týkající se výzvy k odstranění vady, dodal žalovaný, že nešlo o formální nedostatek, který by bylo možné napravit doplněním listin nebo upřesněním údajů. Nebylo objektivně možné, s přihlédnutím ke lhůtám dotačního procesu, aby stěžovatelka v průběhu řízení zjednala nápravu vlastnického vztahu k dotčené nemovitosti.

4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

11. Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku městského soudu, je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo, a je řádně zastoupena advokátem. Poté NSS přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.

12. Kasační stížnost není důvodná.

13. Stěžovatelka se ucházela o prostředky v rámci Národního plánu obnovy. Tento strategický dokument z roku 2021 obsahuje priority vlády, které měly pomoct vyvést českou ekonomiku z krize vyvolané pandemií COVID-19 a jsou financovány z unijního Nástroje pro oživení a odolnost. Žalovaný má na starosti přerozdělování prostředků v oblasti modernizace služeb zaměstnanosti a rozvoje trhu práce. Jedním ze způsobů, jak tuto prioritu vlády naplnit, bylo též zpřístupnit péči o malé děti podporou dětských skupin. V říjnu 2024 vypsal žalovaný již druhou výzvu v pořadí zaměřenou na budování kapacit dětských skupin pro veřejný sektor, v rámci níž stěžovatelka podala žádost o podporu, o kterou se v posuzované věci jedná.

14. Při přerozdělování prostředků pomocí dotací se ústřední orgány státní správy a další poskytovatelé dotací řídí rozpočtovými pravidly. Nejvyšší správní soud mechanismus přidělování dotací, které jsou financovány z evropských prostředků, podrobně popsal v odůvodnění rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 6 Afs 8/2018-41, č. 3757/2018 Sb. NSS, bod [17]): „Výzva k podávání žádostí o dotaci je tedy (zjednodušeně řečeno) dokument dotační politiky státu, v němž v rámci schváleného dotačního programu příslušný orgán vyzývá zájemce o dotace k předkládání žádostí a stanoví, v jakém období lze žádosti podávat, jaký objem finančních prostředků bude přerozdělen, komu a na co lze dotaci poskytnout. (…) Tato výzva tak relativně obecně nastavuje některá pravidla poskytování dotací a míří proti blíže neurčenému okruhu adresátů (byť může stanovovat určité požadavky na osoby, kterým lze dotaci poskytnout, není adresována konkrétním subjektům).“

15. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku rovněž vymezil rozsah soudní kontroly v případě rozhodování o dotacích, konkrétně do jaké míry lze přezkoumat obsah výzvy dotace: „Soudní kontrola veřejné správy není bezbřehá. Existují oblasti činnosti veřejné správy, jejichž kontrola podléhá jiným mechanismům. Správní soudnictví je vyhrazeno ochraně veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.). Rozhodování o tom, jaké oblasti veřejného zájmu budou podporovány, za jakých podmínek a jakým subjektům (zda soukromým či veřejným, zda podnikatelským či nepodnikatelským atd.) bude možné veřejné prostředky poskytnout, je otázkou politickou a správní soudy nemohou do této činnosti státu zasahovat. Teprve při rozhodování o konkrétních právech a povinnostech konkrétních adresátů o jejich žádosti o poskytnutí dotace je soudní přezkum možný (možnost přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí dotace dovodil rozšířený senát Nevyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-46, č. 3324/2016 Sb. NSS). Jinými slovy až na podkladě dříve nastavených pravidel může soud přezkoumávat, zda při rozhodování o neposkytnutí dotace není postupováno svévolně a zda jsou dodržována pravidla, která si stát sám nastavil. Do té doby skutečně existuje určitý prostor pro relativně volnou úvahu státu, co bude, či nebude podporovat. Zásadně tedy před rozhodnutím podle § 14 rozpočtových pravidel nepřipadá soudní přezkum v procesu čerpání dotací v úvahu“ (bod [20], zdůraznění doplněno).

16. Poskytovatel dotací má obvykle k dispozici k přerozdělení pouze určitou částku a dotaci je nezbytné poskytnout v reálném čase, aby to nebylo neefektivní pro žadatele, kteří podmínky stanovené ve výzvě splnili. Z těchto důvodů má poskytovatel dotace právo vymezit podmínky čerpání dotace, na nichž bude pro účely poskytnutí dotace bezvýhradně trvat. Je jenom na něm rozhodnout, zda bude a za jakých podmínek určitý okruh projektů podporovat. „Jestliže však učiní takovéto rozhodnutí, musí rovněž zohlednit, že jeho činnost ovlivňuje také následné ekonomické úvahy žadatelů o poskytnutí dotace a závazky, které na sebe tyto subjekty berou v souvislosti s realizací dotované zakázky a rovněž i v souladu se zásadou právní jistoty musí případné podmínky stanovit jasně a jednoznačně“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 Afs 90/2012-37, bod [35]).

17. Dotační politiku státu z hlediska jejího zacílení či rozsahu oprávněných subjektů jsou správní soudy oprávněny přezkoumávat pouze ve zcela výjimečných případech, kdy stát omezil přístup některých subjektů k možnosti získat dotaci z důvodu podmínky, jež je zcela zjevně nepřípustná (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2022, č. j. 4 Afs 390/2021-30).

18. V posuzované věci obecná pravidla pro žadatele a příjemce („obecná pravidla“) popsala proces hodnocení výzev. V rámci přijatelnosti žádosti se zkoumá splnění tzv. nenapravitelných kritérií přijatelnosti. Teprve pokud jsou tato splněna, přistoupí poskytovatel dotace k posouzení tzv. napravitelných kritérií, případně může vyzvat žadatele k odstranění vad žádosti. Žádost stěžovatelky žalovaný odmítl v úplně první fázi, neboť nesplnila kritérium s příznakem „nenapravitelné“. V takovém případě je žádost vyloučena z dalšího procesu hodnocení (viz obecná pravidla, kapitola 3.2 „Kontrola přijatelnosti a formálních záležitostí“).

19. Specifická pravidla pro žadatele a příjemce („specifická pravidla“) upřesňují některá pravidla výhradně pro výzvu č. 31_24_150 „Budování kapacit dětských skupin – veřejný sektor“. Právě tato pravidla určila, koho lze považovat za oprávněného žadatele a příjemce. V části 2.3 specifických pravidel je uvedeno, že podmínky oprávněnosti žadatele musí být splněny k datu podání žádosti o podporu. Součástí posouzení oprávněnosti žadatelů bylo, zda nejsou v úpadku, likvidaci, zda jim nebyla pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce a jiné otázky související s jejich majetkem; dále to, zda patří mezi vyjmenované veřejnoprávní subjekty, například kraj, obec, městys, město, městská část, městská část hlavního města, a další. Mezi subjekty vyjmenovanými ve specifických pravidlech nebyly žádné soukromoprávní subjekty, ani bytová družstva, což naznačil již název výzvy a její zaměření na veřejný sektor. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v minulosti, výběr, zda budou podporovány soukromé či veřejné subjekty, je v zásadě politickou otázkou, do níž správní soudy nemohou zasahovat. Nejvyššímu správnímu soudu se omezení subjektů, jejichž majetek může být z veřejných prostředků zhodnocen, na veřejný sektor, nejeví jako zjevně nepřípustná dotační podmínka. Ostatně to netvrdí ani stěžovatelka.

20. Vzhledem k uvedenému se tedy Nejvyšší správní soud omezil na posouzení, zda jsou dotační podmínky stanoveny jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem, který byl předvídatelný, a zda žalovaný tyto podmínky následoval.

21. V části 2.5 specifických pravidel pro jsou vyjmenované povinné přílohy žádosti o podporu. Krom dokladů o právní subjektivitě, studie proveditelnosti a dalších je povinnou přílohou žádosti i doklad o prokázání právních vztahů žadatele k nemovitému majetku, který je předmětem projektu. Konkrétně musí žadatel doložit výpis z katastru nemovitostí a kupní smlouvu na zhodnocovaný majetek (anebo smlouvu o smlouvě budoucí či jiný právní titul, který bude vést k vlastnickému právu). Pro případ, že tyto nemůže doložit, „dokládá listiny, které osvědčují jiné právo k uvedenému majetku, např. nájemní smlouvu, smlouvu o výpůjčce, smlouvu o právu stavby, smlouvu o smlouvě budoucí kupní či nájemní, jiný právní akt či právní úkon opravňující žadatele k užívání nemovitosti minimálně do konce udržitelnosti projektu“ (část 2.5, bod 4. specifických pravidel nazvaný „Doklad o prokázání právních vztahů k nemovitému majetku, který je předmětem projektu“).

22. To znamená, že žadatel o podporu doloží, na jakém právním základě užívá majetek, který bude v podpoře zhodnocen. Podobně jako žalovaný má i Nejvyšší správní soud za to, že pod jiný „právní akt či právní úkon opravňující žadatele k užívání nemovitosti“ by mohlo spadat i věcné břemeno zřízené na nemovitosti; a že tato pravidla lze na situaci, kdy žadatel užívá předmětný majetek na základě věcného břemena aplikovat. V případech, kdy žadatel bude užívat předmět dotace na základě jiného právního titulu, dokládá též například, že má možnost provádět technické zhodnocení na cizím majetku zakotvenou ve smlouvě. Specifická pravidla dále dodávají, že „[j]e možné zhodnocovat majetek pouze těch subjektů, které spadají do kategorie oprávněných žadatelů v této výzvě. K subjektům, jejichž majetek lze technicky zhodnocovat i v případě, kdy nejsou oprávněnými žadateli ve výzvě, blíže viz kap. 8 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce“ (část 2.5, bod 4. specifických pravidel).

23. Odkazovaná kapitola Obecných pravidel dodává jedinou výjimku z tohoto pravidla: „z Národního fondu obnovy není možné podpořit projekt, který bude účelově zhodnocovat majetek neoprávněného příjemce, tzn., že vlastník majetku musí spadat do oprávněných žadatelů pro danou výzvu, není-li ve výzvě stanoveno jinak. Toto ustanovení se nevztahuje na následující subjekty, jejichž majetek je možné zhodnocovat i v případě, že nespadají mezi oprávněné žadatele ve výzvě: - Kraje a organizace zřizované nebo zakládané kraji; - Obce a organizace zřizované nebo zakládané obcemi; - OSS a organizace zřizované nebo zakládané OSS; - státní organizace; -státní podniky“ (kapitola 8 obecných pravidel „Způsobilé výdaje“, zdůraznění doplněno).

24. Nejvyšší správní soud tedy dává zapravdu městskému soudu i žalovanému, že krom prokázání právního titulu k zhodnocované nemovitosti je další podmínkou zhodnocení majetku pouze subjektů z veřejného sektoru, které jsou v obecných pravidlech jednoznačně a srozumitelně vyjmenovány. Zdejší soud proto nesouhlasí se stěžovatelkou, že v posuzované věci nebyly dotační podmínky dostatečně konkrétní a na posuzovanou situaci nemyslely. Jak právě vysvětlil, dotační podmínky jednak umožňují využít i právní titul věcného břemene, pokud bude zároveň zachována další podmínka, a sice, že vlastníkem bude některý z oprávněných žadatelů z veřejného sektoru.

25. Nejvyšší správní soud sice rozumí snaze stěžovatelky upravit si věcné břemeno v co nejširším rozsahu, aby téměř naplňovalo rozsah vlastnického práva, i snaze zbavit se některých administrativních povinností, které mohou zatěžovat vlastníka. Stěžovatelka vysvětlila příčiny rozsáhlé privatizace bytového fondu ze strany obcí a z kupní smlouvy je patrné, že již při prodeji zvažovala, jak může prodané nebytové prostory nadále využívat k účelům, které jsou ve prospěch jejích obyvatel (např. ke zřízení dětské skupiny). Privatizace však není zcela nevratný proces, případně může stěžovatelka zvážit, jak jinak zajistit financování vzniku dětské skupiny.

26. Zároveň při posouzení této věci Nejvyšší správní soud setrval na svém základním stanovisku, že soudní přezkum dotační politiky z hlediska jeho cílů a rozsahu oprávněných subjektů musí být sevřený a případné zásahy soudu se musí omezit na případy, kdy stát omezil přístup získat dotace za podmínek, které jsou zcela zjevně nepřípustné. O takový případ zde nejde. Podmínky výzvy byly jasné, srozumitelné a předvídatelné a ve světle názvu výzvy, kdy cílem je podpořit budování dětských skupin ve veřejném sektoru, je i pochopitelné, že stát se rozhodl tímto způsobem nepodpořit soukromý ale veřejný majetek.

27. Stěžovatelka dále navázala na své žalobní námitky a nesouhlasí s postupem, kdy nebyla vyzvána k odstranění vad žádosti. Namítala též, že v nenapravitelných kritériích nebylo vůbec uvedené kritérium, že bude podpořen projekt zhodnocující majetek neoprávněného příjemce, a dotační podmínky byly v tomto ohledu opět neúplné. Proces odstraňování vad podané žádosti upravuje § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel, podle kterého „[t]rpí-li žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vadami, vyzve poskytovatel v případě, že to výslovně uvedl ve výzvě podle § 14j, žadatele o dotaci k odstranění vad; k tomu mu poskytne přiměřenou lhůtu“ (zvýraznění doplněno). Podle § 14j odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel, poskytovatel usnesením řízení zastaví v případě, že žádost trpí vadami a výzva k podání žádosti nepřipouští možnost jejich odstranění dle § 14k odst. 1. rozpočtových pravidel.

28. Jak již Nejvyšší správní soud popsal, v obecných pravidlech je upraven postup při hodnocení přijatelnosti žádosti: „Pokud žádost o podporu nesplní alespoň jedno kritérium přijatelnosti s příznakem „nenapravitelné“, je žádost vyloučena z dalšího procesu hodnocení a napravitelná kritéria přijatelnosti ani kritéria formálních náležitostí nejsou hodnocena“ (kapitola 3.2 „Kontrola přijatelnosti a formálních náležitostí“) Teprve v případě, že nenapravitelná kritéria jsou splněna, probíhá hodnocení napravitelných kritérií, kde přichází v úvahu i výzva k odstranění vad žádosti: „Pokud při kontrole formálních náležitostí a přijatelnosti žádost nesplní jedno či více napravitelných kritérií je žadatel vyzván k doplnění/opravě vad žádosti u jednoho či více kritérií formálních náležitostí nebo napravitelných kritérií přijatelnosti.“ (kapitola 3.2.1 „Odstranění vad žádosti a doložení dalších podkladů“).

29. V příloze k výzvě nazvané „Model hodnocení a kritéria pro hodnocení a výběr projektů“, v tabulce hodnocení přijatelnosti žalovaný výslovně uvádí, které kritérium je či není odstranitelné. Podle stěžovatelky kritérium, které zvolil jako nesplněné žalovaný („Žadatel splňuje definici oprávněného žadatele vymezeného ve výzvě k předkládání žádostí o podporu“), nebylo správně zvolené, jelikož stěžovatelka mezi oprávněné žadatele jakožto obec patří. Přiléhavější by bylo kritérium, že by byl podpořen projekt, který by účelově zhodnocoval majetek neoprávněného příjemce, které se však mezi kritérii vůbec neuvádí; za této situace měl žalovaný stěžovatelku k odstranění vady vyzvat, načež mu stěžovatelka mohla celou situaci vysvětlit.

30. Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že žadatelé o dotace jsou „obecně povinni respektovat stanovené podmínky pro samotné schválení dotace (včetně povinných náležitostí a příloh) a je tak v jejich vlastním zájmu (a jejich primární povinností), aby žádosti o dotace byly podávány pokud možno úplné a bez vad. Toliko pomocnou úlohu tvoří výzva k odstranění případné vady žádosti. Ta je však jistou výjimkou a nadstandardním projevem vstřícnosti poskytovatele dotace, která však není automatická“ (viz rozsudek NSS ze dne 5. 9. 2023, č. j. 1 Afs 77/2023-29, bod [27]).

31. Podle Nejvyššího správního soudu lze vazbu mezi oprávněným žadatelem a majetkem, který bude zhodnocen, najít právě v již citované kapitole 8 obecných pravidel („není možné podpořit projekt, který bude účelově zhodnocovat majetek neoprávněného příjemce, tzn., že vlastník majetku musí spadat do oprávněných žadatelů pro danou výzvu“). Je sice pravdou, že tato část obecných pravidel se věnuje způsobilosti výdajů a ve specifických pravidlech je totéž pravidlo součástí seznamu povinných příloh žádosti. Je zde však úzká spojitost mezi předmětem dotace a oprávněným žadatelem, neboť žalovaný musel posoudit, zda vlastník majetku by byl oprávněným žadatelem. Navíc žalovaný i městský soud uvedli, že by výzva k odstranění takovéto vady byla zjevně neúčelná, neboť vlastnický vztah nelze napravit doplněním podkladů a nebylo objektivně možné, aby stěžovatelka zjednala nápravu vlastnického vztahu k nemovitosti v relativně omezeném čase pro rozdělení dotačních prostředků. NSS s jejich hodnocením souhlasí a má za to, že podřazením této situace pod neodstranitelné kritérium oprávněného žadatele žalovaný nevybočil ze stanovených dotačních podmínek a ze zákonného rámce pro zastavení řízení o poskytnutí dotace.

5. Závěr a náklady řízení

32. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Úspěšnému žalovanému, jemuž by jako jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 28. srpna 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu