5 As 121/2026

Rubrum

5 As 121/2026 - 79 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) Zdravé životní prostředí, z. s., se sídlem Na Korunce 324, Praha, a b) K. P., oba zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic, s. p., se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha, zast. JUDr. Janem Marečkem, advokátem se sídlem Na Švihance 1476/1, Praha, a v právní věci navrhovatele: Zdravé životní prostředí, z. s., se sídlem Na Korunce 324, Praha, zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti odpůrci: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha, zast. Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem Vinohradská 2828/151, Praha, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2026, č. j. 79 A 6/2025-180, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Osobě zúčastněné na řízení s e u k l á d á povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Kasačními stížnostmi se žalovaný [dále jen „stěžovatel a)“] a osoba zúčastněná na řízení [dále jen „stěžovatel b)“] domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud zrušil rozhodnutí stěžovatele a) ze dne 16. 5. 2025, č. j. MD-35827/20213-910/36, ve výroku III. a v daném rozsahu stěžovateli a) vrátil věc k dalšímu řízení (výrok I.). Dále krajský soud zrušil závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 20. 9. 2024, č. j. MHMP 1777761/2024 (výrok II.), a odmítl návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 43/2014 – Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy – aktualizace č. 1, v části vymezující plochy Z/510/DK (výrok III.). 5 As 121/2026

2. Společně s kasační stížností podal stěžovatel b) návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel b) svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že napadený rozsudek představuje zásah do povolovacích procesů záměru označeného jako „Konsolidovaná DÚR stavby D0 510 zkapacitnění“, který je podmiňující pro zprovoznění stavby D0 511. Pro druhou zmíněnou stavbu již byla vydána řada stavebních povolení a stavba je ve vrcholném stádiu realizace. Samotné odvolací řízení v této věci trvalo téměř dva roky a představovalo komplikovaný proces. Obdobné zpoždění by nyní způsobilo překážku pro dokončení povolovacích procesů a realizaci samotného zkapacitnění. Zprovoznění stavby D0 511 bez současného zkapacitnění stavby D0 510 by vedlo k dopravnímu kolapsu. Zároveň neuvedení zmíněné stavby do provozu povede k prodloužení dopravní krize v Praze, která má negativní vliv na životní prostředí i samotné obyvatele hlavního města. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by pro stěžovatele b) představovalo újmu, která spočívá v nevyužití zrealizované stavby a nutnosti udržovat neprovozovanou stavbu. Újma, která hrozí žalobcům je s touto újmou nesrovnatelná.

3. Ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobci uvedli, že krajský soud shledal dvě zásadní vady, které se týkají samotné bezpečnosti dopravního řešení a ochrany povrchových a podzemních vod. Již z toho je patrné, že přiznání odkladného účinku je v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V povolovacím řízení nebylo řádně ověřeno, že dopravní řešení splňuje požadavky na bezpečnost provozu, proto nelze tvrdit, že je příprava záměru v souladu s veřejným zájem, jako by tato vada neexistovala. Zájem na rozvoji dopravní infrastruktury nelze oddělit od zájmu na tom, aby tato infrastruktura byla bezpečná. Bezpečnostní nedostatky mohou mít přímé důsledky na život a zdraví osob. Nedostatečné posouzení narušení stavu povrchových a podzemních vod nepřipouští, aby se pokračovalo v přípravě záměru, aniž by byla otázka vlivu na vody vyřešena. Příprava směřující k realizaci záměru by rovněž představovala nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky. Újma hrozící stěžovateli b) není nepoměrně větší než újma hrozící žalobcům, dotčené veřejnosti a chráněným veřejným statkům. Argumentace stěžovatele b) je nepřiléhavá a nesprávná, proto žalobci navrhli zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku.

4. Stěžovatel a) ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poznamenal, že okolnosti tvrzené stěžovatelem b) nelze považovat za bezvýznamné. Podle stěžovatele a) je sice nyní posuzovaný návrh hraniční, není však zcela nedostatečný a Nejvyššímu správnímu soudu umožňuje, aby kasační stížnosti spíše odkladný účinek přiznal.

5. V souladu s § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 5 As 121/2026 - 80 pokračování

6. Přiznání odkladného účinku je mimořádným institutem, kterým jsou před meritorním rozhodnutím o kasační stížnosti prolomeny právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba nahlížet jako na zákonné a věcně správné až do jeho případného zrušení zákonným postupem. Odkladný účinek by tak měl být přiznáván pouze za splnění výše vymezených podmínek § 73 odst. 2 s. ř. s.

7. Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem b) a okolností projednávané věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v této věci splněny.

8. Nejvyšší správní soud v prvé řadě posuzoval splnění podmínky nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele b) ve srovnání s újmou, která by hrozila jiným osobám. Újma, která stěžovateli b) hrozí musí být reálná a závažná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56).

9. Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvody tvrzené stěžovatelem b) za dostatečné odůvodnění nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout jiným osobám. V prvé řadě je potřeba poznamenat, že se stěžovatel b) domáhá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodů, které představují naprosto běžný následek toho, že krajský soud zrušil napadený správní akt a žalovaný (zde společně s osobou zúčastněnou na řízení, jakožto žadatelem o vydání přezkoumávaného územního rozhodnutí) následně proti tomuto zrušení brojí kasační stížností.

10. Stěžovatel b) svůj návrh opírá zejména o skutečnost, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude moci pokračovat v přípravě realizace posuzovaného záměru. Fakticky se stěžovatel b) tedy domáhá toho, aby mohl postupovat tak, jako kdyby krajský soud výše uvedené rozhodnutí žalovaného a závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy vůbec nezrušil. Nejvyšší správní soud však připomíná, že je třeba na napadený rozsudek nahlížet jako na zákonný a věcně správný, až do jeho případného zrušení Nejvyšším správním soudem, které však nelze předpokládat. Smyslem odkladného účinku není usnadnění přípravy určitého záměru (byť se nyní nepochybně jedná o záměr velmi významný), ale toliko zabránění „nepoměrně větší újmě“, která by stěžovateli b) mohla hrozit. Zároveň je potřeba zohlednit, že je primárně na stěžovateli, aby sám učinil opatření k zabránění vzniku újmy, teprve až toto není možné, může v úvahu přicházet přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 8 Afs 56/2007-400). Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že v důsledku zrušujícího rozsudku krajského soudu stěžovateli b) újma vzniknout může, nepovažuje ji však za nepoměrně větší újmu, než která hrozí jiným osobám.

11. Jak správně uvedli žalobci, nelze odhlédnout od důvodů, pro které krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. Jedním z těchto důvodů bylo nedostatečné posouzení bezpečnosti záměru. Za této situace je jednoznačně dán veřejný zájem na tom, aby stěžovatel b) nepodstupoval další kroky, které bez dalšího předpokládají, že tento záměr za bezpečný považovat lze. Obdobné platí i ve vztahu k nedostatečnému posouzení vlivu záměru na povrchové a podzemní vody. Jak již bylo uvedeno, na napadené rozhodnutí krajského soudu je nezbytné pohlížet jako na zákonné a věcně správné. Stejně tak žalobci případně upozorňují na to, že pokud by stěžovatel b) pokračoval v přípravě záměru, představoval by tento postup nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky. Nejvyšší správní soud 5 As 121/2026 při svém posouzení dopěl k závěru, že nepřiznáním odkladného účinku kasační sice stěžovateli b) skutečně určitá újma vzniknout může, tvrzená újma je však standardním důsledkem zrušujícího rozhodnutí krajského soudu a nelze ji považovat za nepoměrně větší než újmu, která hrozí třetím osobám; ta je navíc navázána na důležitý veřejný zájem nejen v podobě ochrany vod, ale vůbec bezpečnosti celého dopravního řešení.

12. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. návrh stěžovatele b) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

13. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je dočasné povahy a nijak nepředjímá, jakým způsobem bude o kasační stížnosti meritorně rozhodnuto. Zároveň Nejvyšší správní soud doplňuje, že byť odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal, bude věc rozhodnuta v zákonných lhůtách (viz § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů).

14. Jde-li o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku (výrok II.), vycházel zdejší soud ze závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, zejm. bodu [23], podle něhož tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit. Proto je soud ve správním soudnictví v usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku současně povinen výrokem uložit povinnost zaplatit poplatek za rozhodnutí o tomto návrhu, a to ve výši 1 000 Kč podle položky 20 sazebníku poplatků sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud však stěžovateli b) nestanovil lhůtu pro zaplacení tohoto soudního poplatku, neboť stěžovatel b) již dne 25. 6. 2026 zaplatil částku ve výši 1 000 Kč a uvedl, že je tato platba spojená právě s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 15. července 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu