5 As 148/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) K. R. I., a b) I. I., oba zast. Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 7. 2026, č. j. 141 A 17/2026-40, o návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 22. 4. 2026, č. j. KUUK/078115/2026.

II. Každému ze žalobců s e u k l á d á povinnost zaplatit ve lhůtě 3 (tří) dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který činí podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků částku 1 000 Kč.

Odůvodnění

1. Kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud odmítl žalobu proti dvěma rozhodnutím žalovaného: (i) rozhodnutí ze dne 20. 4. 2026, č. j. KUUK/074731/2026, ve věci zamítnutí žádosti stěžovatelů o dodatečné povolení staveb, (ii) rozhodnutí ze dne 22. 4. 2026, č. j. KUUK/078115/2026, ve věci o nařízení odstranění staveb.

2. Společně s kasační stížností stěžovatelé dne 30. 7. 2026 podali návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelé ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku uvádějí, že by výkon rozhodnutí žalovaného o nařízení odstranění staveb, č. j. KUUK/078115/2026, byl nevratným zásahem do jejich vlastnické sféry. Tato újma by byla nepoměrně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám.

3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že jeho přiznání ponechává plně na úvaze zdejšího soudu. Poukázal pouze na všeobecnou existenci veřejného zájmu na řádném výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Skutečnosti, které by svědčily o možném ohrožení jiného veřejného zájmu v důsledku přiznání odkladného účinku nebyly žalovanému známy.

4. V souladu s § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelů přiznat, přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Přiznání odkladného účinku je mimořádným institutem, kterým jsou před meritorním rozhodnutím o kasační stížnosti prolomeny právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba nahlížet jako na zákonné a věcně správné až do jeho případného zrušení zákonným postupem. Odkladný účinek by tak měl být přiznáván pouze za splnění výše vymezených podmínek § 73 odst. 2 s. ř. s.

6. Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uvedených stěžovateli a okolností projednávané věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v této věci splněny.

7. Nejvyšší správní soud v prvé řadě posuzoval splnění podmínky nepoměrně větší újmy na straně stěžovatelů ve srovnání s újmou, která by hrozila jiným osobám. Stěžovatelé namítají, že by jim nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti zasáhlo do vlastnické sféry a došlo by k nevratné změně stávajících poměrů na místě.

8. Z kasační stížnosti je patrné, že stěžovatelé vystupují proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2026, č. j. KUUK/078115/2026, kterým zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 7. 12. 2018, č. j. MDC/122132/2018, o nařízení odstranění staveb. Posledně uvedené rozhodnutí ukládá stěžovatelům odstranění plného betonového oplocení na pozemku parc. č. XA v k. ú. P. a přístřešek pro vozidla na pozemcích p. č. XA a p. č. XB v k. ú. P. Při posuzování otázky, zda by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tato nepoměrně vyšší újma stěžovatelům skutečně hrozí. Za současného stavu, zejména vzhledem k dlouhodobé existenci oplocení i přístřešku jiným osobám reálná újma nehrozí. Zatímco nepřiznání odkladného účinku by stěžovatelům mohlo způsobit nevratnou újmu spočívající v odstranění uvedených staveb. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 15. 6. 2016, č. j. 6 As 107/2016-40, konstatoval, že: „odstranění stavby by tedy mohlo vést k nevratnému porušení práv stěžovatelky, které by již nebylo možné zhojit ani případným rozhodnutím v její prospěch, neboť takové rozhodnutí by bylo ve značné míře spíše akademického charakteru a nemohlo by stěžovatelce poskytnout účinnou ochranu“. V případě rozhodnutí v neprospěch stěžovatelů by však došlo pouze k oddálení jejich povinnosti stavby odstranit (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2025, č. j. 5 As 142/2025-29). První podmínku pro přiznání odkladného účinku tak Nejvyšší správní soud považuje za splněnou.

9. Dále se Nejvyšší správní soud zabýval splněním druhé podmínky, tedy zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, tento rozpor však neshledal. Ačkoli je v této věci dán veřejný zájem na řádném výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů, přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dojde pouze k oddálení účinků takového rozhodnutí. Nadto v usnesení ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008-131, č. 1698/2008 Sb. NSS, zdejší soud dospěl k závěru, že pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku nestačí pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, ale je nutné vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci (stěžovateli) s intenzitou narušení veřejného zájmu. V případě, že by kasační stížnost stěžovatelů nebyla úspěšná, budou i nadále povinni stavby odstranit. Přiznáním odkladného účinku může dojít pouze k mírnému oddálení této povinnosti. I druhou podmínku pro přiznání odkladného účinku tak Nejvyšší správní soud považuje za splněnou.

10. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal (výrok I.). Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud žalobu odmítl, aniž by rozhodl o návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku žalobě, by přiznání odkladného účinku pouze vůči usnesení krajského soudu nemohlo vést k odložení účinků rozhodnutí žalovaného po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují přímo účinky rozhodnutí žalovaného.

11. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je dočasné povahy a nijak nepředjímá jakým způsobem bude o kasační stížnosti meritorně rozhodnuto.

12. Jde-li o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku (výrok II.), vycházel zdejší soud ze závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, zejm. bodů [23] a [24], podle nichž tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit. Poplatek je vybírán za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku. Proto je soud ve správním soudnictví v usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku současně povinen výrokem uložit povinnost zaplatit poplatek za rozhodnutí o tomto návrhu, a to ve výši 1 000 Kč podle položky 20 sazebníku poplatků. Tento soudní poplatek je splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

13. Ve věcech správního soudnictví je poplatníkem poplatku za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku, ten, kdo podal takový návrh. Každý ze stěžovatelů vystupuje v řízení jako samostatný účastník. To znamená, že každý ze stěžovatelů je jednotlivě povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč. Výše soudního poplatku za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku obou stěžovatelů tedy celkem činí 2 000 Kč. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele vyzval ke splnění poplatkové povinnosti tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

14. Soudní poplatek lze zaplatit:  v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu v úředních hodinách (informace o úředních hodinách dostupné zde: https://www.nssoud.cz/kontakty/pokladna) nebo QR Platba  bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1050414826. Poučení: Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí. Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude jej Nejvyšší správní soud vymáhat. Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 27. srpna 2026 JUDr. Viktor Kučera předseda senátu